Unikátní fotografie W. B. Elliota

Willam "Billy" Elliot - Phar Lapův druhý klíčový žokej /Willam "Billy" Elliot - Phar Lap´s second key jockey. 

Zdroj fotgrafie: archiv autorky

Historické momentky z Mexika, 1932

Staré černobílé snímky zachycující skupinku mužů stojících před dobovým automobilem. Jistě, říkáte si, takových snímků ze 30. let 20. století existuje řada, jenže v tomto případě se pořádně pletete. Tyto fotografie navždy uchovaly tváře mužů, kteří byli součástí Phar Lapova realizačního týmu v Mexiku v roce 1932. Zachytily neopakovatelný okamžik v čase, tedy to, jak zaslouženě relaxují po stresu, který  dostih v Agua Caliente provázel. 

(zleva): žokej Bill Elliot,  pracovní žokej Jack Martin, trenér a ošetřovatel Tommy Woodcock, kovář James F. Smith a veterinář William Nielsen. 

(zleva):  pracovní žokej Jack Martin, žokej Bill Elliot, trenér a ošetřovatel Tommy Woodcock, kovář James F. Smith 

(zleva):  pracovní žokej Jack Martin, žokej Bill Elliot, kovář James F. Smith, trenér a ošetřovatel Tommy Woodcock

Snímky byly pravděpodobně pořízeny dne 20. 3. 1932. Tehdy ještě nikdo z nich netušil, jaká tragédie celý tým brzy postihne. Nevěděli, že čas vyměřený pro Phar Lapa se pomalu, ale jistě, nachýlil ke svému konci...a že ani jeden z nich tuto katastrofu nebude schopen odvrátit. Na snímcích jsou bezstarostní a šťastní, protože dokázali světu, jak moc je Phar Lap unikátní. A právě tento fakt vrhá zcela jiné světlo na tváře mužů, kteří s bezmeznou láskou a sebeobětováním poslední měsíce Phar Lapova života formovali jeho kariéru.

Text: Phar.Lap
Zdroj fotografie: Muzeum Victoria, Melbourne.

William "Billy" Elliot

Žokej Billy Elliot je znám především díky fenomenálnímu Phar Lapovi. V Austrálii startovali společně v 6 závodech a 6x také slavili vítězství. Perfektní souhra, perfektní rekord...

Do historie turfu se však zlatým písmem zapsalo zejména jejich sedmé a poslední společné vítězství 20. 3. 1932 v Agua Caliente Handicapu  v USA.  Plány na "dobytí Ameriky" však zhatila Phar Lapova předčasná, tragická smrt v Menlo Parku dne 5. 4. 1932. Elliota zasáhla smrt čtyřnohého partnera velice tvrdě.  Zůstal sice chvíli v USA, kde pracoval zejména pro Willise Sharpa Kilmera, ale  pak se vrátil zpět do Austrálie. Tam pokračoval ve  své kariéře  a v letech 1936-37 a 1937-38 vedl šampionát žokejů v Melbourne.

Mezi jeho největší úspěchy lze počítat vítězství v Adelaide a Australian Cupu (obě v sedle koně Some Quality). V roce 1936 zvítězil ve VATC Caultfield Guineas v Beechwoodu, 1937 Oakleigh Plate (na koni Aurie´s Star) a v roce 1938 Adelaide Cup na koni Dartford.

V roce 1939 si v Cauldfieldu  při pádu z koně Chatsbury zlomil nohu a  rekonvalescence mu trvala 6 měsíců. V roce 1940 se opět objevil na dráze, ale štěstí při něm nestálo: 9. 1. 1940 spadl totiž z koně Baropic tak nešťastně, že si opět zlomil nohu. O několik měsíců později u něj propukl těžký zápal plic a Elliot zemřel v nemocnici v Bairnsdale dne 20. 9. 1941. Díky Phar Lapovi však jeho jméno bude navždy zářit na obloze turfu a nikdy nevyhasne...

Phar Lap a Billy Elliot (USA - 1932)

Zdroj informací: Phar Lap - the untold story (2010)

Přeložil: Phar.Lap

Phar Lap první, denní světlo druhé...

Kde se bere ten nábožně posvátný obdiv turfmanů, když před nimi jen zmíníte jméno Phar Lap? Stačí letmý pohled na následující záběry a Phar Lap vás opravdu nenechá na pochybách o své třídě. V roce 1930 neexistovaly ani PC, ani zázračný Photoshop, díky čemuž víme, že níže publikované snímky jsou 100 % autentické - o to víc udivují!

V součastnosti si  jen těžko dokážeme představit plnokrevníka, který by vyhrával s takovou elegancí a lehkostí zatížen neúměrnými handicapy jako ve své době Phar Lap. Při pohledu na dobové snímky se nelze ubránit  otázce "A byl to vůbec kůň?" Podle vyjádření žokeje Jima Pika byl totiž Phar Lap spíš dokonalým strojem na vyhrávání...

Zdroj obrázků: archiv autorky

 

Jak uvěřit neuvěřitelnému?

"A teď už zbývá jen jeden podpis, zde, pane Davisi." Právě v tom okamžiku se na stole filmového producenta rozdrnčel telefon. Muž zvedl sluchátko a chvíli naslouchal. "To jsou strašné zprávy," prohlásil a zavěsil. Podíval se přímo na Dave J. Davise. "Váš kůň, Phar Lap, je mrtvý." Davis oponoval: "To není možné! Včera jsem mluvil s týmem a tvrdili mi, že kůň je ve výborné kondici!" Dave J. Davis byl však znepokojen a ihned volal do Menlo Parku. Myslel si, že si z něho někdo tropí blázny. Ed Perry mu sdělil: "Bylo to velmi rychlé, Dave." Ale jak? Jak, nepřestával se ptát sám sebe. Zavěsil a zhroutil se do sedačky. Pak náhle vyskočil se slovy: "Musím okamžitě tam!" Filmový producent s kamennou tváří přikývl. Další slova byla zbytečná. Věděl, že už nebude žádný film o zázračném koni jménem Phar Lap. "Ještě nic neruště," pokračoval Davis. "Osobně zjistím, co se stalo! Najmu si letadlo, pokud bude třeba," prohlásil a zmizel za dveřmi.


V Menlo Parku se zatím před areálem stájí scházeli repotéři pozvaní na odpolední show. Jenže dveře stájí byly zamčené a všude vládlo podivně svíravé ticho. Něco se dělo. Když se Phar Lap a jeho ošetřovatel stále neobjevovali, pojali novináři podezření. V tom se zpoza rohu vynořil jeden ze stájníků. Nedočkaví reportéři jej okamžitě zasypali všetečnými otázkami. "No tak, co se to tu děje? Je snad Phar Lap nemocný nebo co?" Mladík byl bílý jako křída, zakroutil hlavou a tiše šeptl: "Je to daleko horší, panové." "Cože? Chcete snad naznačit, že je mrtvej?" Ošetřovatel přikývl a vydechl: "Ano, uhynul dnes dopoledne tady ve stájích."

Australský reportér Bert Wolfe přijel do Menlo Parku mezi prvními, chtěl udělat rozhovor s Tommy Woodcockem a předpokládal, že by mohl přesvědčit Davise, aby mu prozradil nějaké horké novinky, jak pokračují jednání s filmovou společností ohledně příprav natáčení filmu o "zázračném koni."


Ošetřovatelé ve stájích brali Wolfa téměř jako člena Phar Lapova realizačního týmu. Woodcock se vyjádřil jasně - je to přítel a může přijít do stáje kdykoliv se mu zachce. Jakmile tedy Bert vstoupil do prostoru stájí, ošetřovatelé ho ihned informovali o situaci. "Woodcock je úplně na dně, obviňuje sám sebe. Všichni doufáme, že u sebe nemá nějakou zbraň - je na tom špatně, obáváme se, aby si nechtěl sáhnout na život." Wolfe na nic nečekal a běžel za Elliotem. "Jedna zbraň tu byla, ale schovali jsme ji před ním do sena," pošeptal mu Elliot.

Krátce poté dorazil do stájí i veterinář Bill Nielsen doprovázený doktorem Masoerem. Personál pomohl přemístit Phar Lapovo obrovské tělo na podložku a veterináři začali s ohledáváním těla. "I kdyby to byla kolika, k uhýnu by nedošlo tak rychle," prohlásil Masoero a kroutil nevěříčně hlavou. "I kdyby dostal silnou koliku, nemohl umřít za pár hodin - možná za pár dní, nebo za den, ale ne takhle rychle."

Bert Wolfe už víc slyšet nepotřeboval. Věděl, že se musí urgetně spojit s Austrálii. Zavolal přímo do redakce a nařídil editorovi, aby na titulní stranu dal přesně to, co mu nadiktuje. Krátce na to se na stránkách největších austrálských deníků objevily zprávy začínající slovy "Menlo Park, Kalifornie, úterý, 3.48..." následovalo osudné oznámení, které srazilo Austrálii na kolena: "Phar Lap, australský šampión, dnes zemřel."


Ve středu ráno se Harry Telford vracel z ranního tréninku. Chystal se právě na snídani, když mu zavolal reportér deníku The Herald. "Ach," vzdychl Harry, "to asi máte špatného informátora. S Davisem jsem mluvil včera, ujistil mě, že Phar Lap se má výborně." Na druhém konci linky bylo chvíli hrobové ticho. Pak se ozval reportér: "Obávám se, že je to pravda, pane Telforde. Máme na ranči svého člověka a ten potvrdil, že Phar Lap v Menlo Parku opravdu uhynul. Veterináři si myslí, že příčinou mohla být silná kolika, ale nejsou si jistí." V ten okamžik Harry Telford cítil jako by mu srdcem projel ostrý nůž, musel se zachytit zdi, aby neupadl. Sluchátko mu vypadlo z rukou. Svalil se do křesla a zabořil hlavu do vrásčitých dlaní. "Ach můj bože, to je strašné! Jako bych ztratil další dítě! Ale proč? Proč?! Přeci nemohl jen tak umřít?!"

Poslední týdny prožívali Harry a Vi peklo za zemi. Malá Louisa (Harryho dcera) byla vážně nemocná. Doktoři byli bezradní."Může to trvat týden, ale může to taky trvat měsíce nebo roky," tvrdili svorně. Jednoho dne, když se Harry vracel ze stájí domů, mu v ústrety běžel jeden z jeho účedníků. "Špatné zprávy, šéfe," křičel už zdálky. V zápětí našel Harry svou ženu svírající nehybné tělíčko, které sotva poznalo, co je to žít. Smutek byl obrovský.

"Zabili Phar Lapa, je mrtvý!" řekl Harry své ženě. Cappy s sebou trhnul. Nechápal ještě zcela, co znamená být mrtvý, ale najednou byla jeho malá setřička pryč a kůň, kterého miloval ji téměř okamžitě následoval. Začal plakat. Vi se odmítla znovu poddat zoufalství. Snažila se být silná alespoň navenek, uvnitř však naříkala ve smrtelné agónii. Tolik špatných věcí za tak krátkou dobu.


Jim Pike se tu hroznou zprávu dozvěděl z rozhlasu u holiče. Seděl zrovna na křesle a nechával si zastřihovat vlasy. V salónu hrálo rádio. Jimmy ho neposlouchal, byla to jen zvuková kulisa na pozadí. Holič se k němu naklonil a řekl: "Tak co, Jime, myslíte si, že se Phar Lap stane nejbohatším stakes vítězem na světě? Myslím, že je nejlepší." Právě v ten okamžik se z rádia ozvalo: "Přerušujeme vysílání a přinášíme vám nejnovější zprávy," oznámil hlasatel a pokračoval: "Phar Lap uhynul. Dnes dorazila zpráva z Ameriky, že zázračný kůň dnes zemřel v Menlo Parku nedaleko San Franciska. Budeme Vás informovat, jakmile se dozvíme další podrobnosti." Pike vyskočil z křesla a kroutil hlavou. "Oh, ne, to ne! Byl tak dobrý...byl nejlepší!"

Zdroj informací: Michael Wilkinson - The Phar Lap Story Překlad: Phar.Lap
Zdroj obrázků: Internet

"Bobby" a "Cashy"

Heaton Cashell Martin známý jako „Cashy“ nebo zkráceně „Cash“ byl 1,50 cm vysoký chlapec, s rošťáckým úsměvem a charakterem k pohledání. V roce 1929 bydlel se svou matkou, dvěmi sestrami a bratrem v malém domku na Bowral Street 17 v Kensingtonu v Austrálii.

Kensigron, který obývali převážně chudí lidé nejnižší třídy, ležel asi 10 kilometrů jižně od centra Sydney. Nedaleko odtud se nacházelo i nejvýznamnější závodiště zvané Randwick Park. Cashyho to k závodišti odjakživa táhlo. Ve 14 letech se stal učedníkem Harryho Telforda, jehož stáje byly hned v sousedství. Uměl dobře jezdit na koni a měl budoucnost. Harry mu přidělil na starost svůj nový přírůstek – přerostlého ryzáka. Dát mladému nezkušenému chlapci do péče tak velkého koně, to byla obrovská zodpovědnost. Harry Telford byl však často bez peněz a jiná možnost mu nezbývala. Když si to mohl dovolit, přibral na výpomoc ještě pár mladých ošetřovatelů – Toma Sumnera a Aarona Treva “Tommyho“ Woodcocka. Z části se také věnoval ošetřování koně sám. Nicméně, Cashy a další stájový učedník - drobný Artur Percy, měli o práci postaráno. Cash byl kostnatým koníkem naprosto okouzlen. Snad každý mladý chlapec má své velké sny. Ani Cashy nebyl výjimkou. Snil o tom, že se z „jeho“ koníka stane velký šampión závodní dráhy. Bylo mu to prý vidět na očích. Mladý učedník trval na svém, i když náhodní návštěvníci stáje a ostatní trenéři z okolí shodně tvrdili, že hříbě vypadá spíš jako kříženec malé žirafy a velkého klokana než jako budoucí šampión. Nebylo se jim co divit. Koník byl líný a netečný – chyběla mu jiskra, kterou obvykle šampióni závodních drah mívají.
...

Kolem Harryho stájí se často potulovaly místní děti. Cashy jim - samozřejmě za malý poplatek - nabízel jízdu na „svém“ šampiónovi pokřikem: „Ještě někdo chce svézt na příštím vítězi Melbournského poháru?“ Nemohl tušit, jak velkou říká pravdu. Jen se umíval svým lišáckým úsměvem a některé děti opravdu neodolaly. Taková šance se přeci moc často nevyskytne. Samozřejmě, že Cashi vozil své vrstevníky na Phar Lapovi vždycky v době, když ve stájích nebyl přítomen Telford, Woodcock ani Sumner.

"Bobby" a "Cashi" v akci, 1929

22.2.1929 pelášil Cashy domů jako by mu za patami hořelo. V běhu chvatně listoval v bulvárním plátku The Daily Pictorial. Na stránce věnované dostihovému dění byl totiž vypsán seznam všech účastníků nadcházejícícho dostihového mítinku v Rosehillu. The Pictorial uváděl v seznamu startujících žokejů jméno A. Perry. To bylo ale uvedeno chybně. Jako Phar Lapův žokej byl vybrán právě Cashy. Tedy H. Martin, který si vylosoval číslo sedm. Poté, co Telford Cashimu tuto informaci potvrdil, vyskočil Cashy v pátek ráno z postele neobvykle brzy a nelitoval utratit za noviny svou drahocennou penny. Chtěl se totiž pochlubit matce a všem přátelům, že pojede Phar Lapa v jeho prvním dostihu! Radost mu zkalilo hořké zklamání. Místo svého jména našel v novinách jméno A. Perry. Ani to však nebylo uvedeno správně, protože „A. Perry“ měl být ve skutečnosti Telfordův druhý učedník - Artur Percy. Cashyho matka sice prohlásila, že na tom nezáleží, ale Cashi odporoval: „Pořád dělají chyby! Na tom záleží!“ Matka se na něj usmála a vzdychla: „Co chceš udělat? Obvinit je, že to popletli?“ „Máš pravdu, mami. Já už se na ně nezlobím,“ odpověděl Cashy, usmál se, sebral své noviny, seběhl dolů po schodech a zmizel do svěžího rána. Hlavou mu vířily představy, jak se asi budou tvářit všichni ti sázkaři až nakonec v sedle uvidí jeho. Musel se tomu smát. Stejně asi budou sázet na Jima Pika, ale to se jednoho dne změní…

Harry Telford byl přísný zaměstnavatel. Byl tvrdý na své koně i žokeje stejně tak, jako byl život k němu samotnému. V roce 1928 navíc prožíval osobní krizi. Mnoho klientů z jeho stáje odešlo. Cashy věděl, že se pan Telford ocitl ve složité životní situaci. Několikrát totiž viděl svou matku a pana Telforda jak spolu velmi vážně hovoří. Rovněž mu neušlo, že Woodcock a Summer teď pracují mnohem více pro jiné stáje. „Člověk nemůže pracovat za nic, Cashy“, říkával mu Tommy Woodcock. Tommy byl ke koním tak mírný jako k nim byl Harry Telford tvrdý. Oba měli srdce na tom správném místě, ale jejich metody byly rozdílné. Všichni pociťovali nepřízeň doby a jedinou věcí, která teď všechny spojovala, byl Phar Lap. Tommy Woodcock měl pro velkého ryzáka slabost a stejně jako Harry Telford mu něžně přezdíval „Bobby, “ což se Cashymu moc líbilo. Cashi dál snil s otevřenýma očima o dni - který už samozřejmě nemůže být daleko - kdy spolu s Phar Lapem vyhrají velký dostih. V jeho fantazii dostával tento sen velmi reálnou podobu: pan Telford se bude na tribuně bavit s ostatními majiteli, Tommy Woodcock přivede osedlaného Phar Lapa do padocku a on – Cashy Martin – bude oblečen do dresu v barvách jejich stáje, do červené vesty s bíločernými proužky na rukávech, na hlavě bude mít červenou čapku. Tommy Woodcock mu dá instrukce do dostihu a vyhodí ho do sedla a pak spolu s Phar Lapem půjdou na start… Zpět do reality. Čtení dostihové rubriky. Cashy se nemohl na nic pořádně soustředit, myšlenky se mu míhaly hlavou jedna za druhou. Myslel na zítřek. Nikdo nepočítá s tím, že vyhraje. Ani Tommy Woodcock. „Cashy, ten start je pouze proto, aby se Phar Lap seznámil s dráhou,“ vysvětloval mu Tommy. Cashimu se na tváři objevil veselý úsměv. Však on jim všem ukáže, co Phar Lap dokáže!


Při pomyšlení na zítřek naplnila jeho nitro nepředstavitelná radost. „Bude to šampión!“ oznamoval každému na potkání. A aby svým slovům dodal na vážnosti přidal ještě: „I šéf si to myslí!“ Harry Telford nic takového nahlas nikdy neřekl, ale sám také skrytě doufal. Byl to muž ošlehaný životem s prošedivělými tmavými vlasy, pečlivě upravenými pod plstěným kloboukem nebo čapkou, který toho nikdy toho moc nenamluvil. Byl nejvíce oddán své ženě, malému synkovi a všem, kdo pro něho tvrdě pracovali. Často mladého učedníka poučoval: „Nikdy neříkej lidem „z venku“ (myslel tím veřejnost, novináře a konkurenci), co nemusí vědět. Harry Telford neučil své svěřence pouze jak sedět správně na koni, ale dával jim i praktické rady do života. „Buď obezřetný, nikomu nevěř a vždycky buď svůj.“Trenér měl Cashyho rád nejen kvůli jeho nezbednému úsměvu. Mladý učedník byl vždy obětavý a věci rychle chápal. Chodil vždy v čistém a upraveném oblečení, i když značně ošumělém.

Cashiho fantazie pracovala na plné obrátky... „A tady se objevuje Phar Lap, tři, čtyři, pět délek před ostatními…jeho žokej H. Martin jede jako o život,“ křičel mladý učedník a zcela se vžil se do role dostihového reportéra. „Dostih je skoro u konce, vážení přátelé. A Phar Lap si běží pro jasné vítězství! Podívejte se na něj. Je to druhý Carbine. Ne, mám dojem, že je dokonce lepší než Carbine!! Donesl svého mladého, nezkušeného žokeje H. Martina k jeho prvnímu vítězství v Melbournském poháru…“

Stejně jako dům, ve kterém Cashy bydlel, byly Telfordovy stáje situovány ve stejné ulici nesoucí jméno Bowral Street. (Hned vpravo ležely stáje, ve kterých legendární trenér Tommy Smith později připravoval světově proslulého Tullocha). Telfordovy stáje se skládaly ze čtyř starých oprýskaných boxů a pískového dvora, kde Cashy často Phar Lapa pohyboval. Na tomto dvorku ho rovněž parádil pro zástupy svých kamarádů, když chodili po vyučování domů z nedaleké školy ležící na rohu Bowral Street a Doncaster Avenue, napravo od závodiště. Mladý učedník jim však nikdy neprozradil, proč nesmí vodit Phar Lapa ven ze dvorku. Zákaz měl svůj opodstatněný důvod: kdyby se mladý dvouletek ocitl venku na ulici, snadno by mohl chlapci utéci a způsobit tak ve městě značné škody.

22.2.1929 odpoledne, den před Phar Lapovým prvním závodem, byl Cashy opět venku se svými kamarády. Jeden z nich, jedenáctiletý Jim Marsh, jeden z těch šťastlivců, který se na Phar Lapovi na pískovém dvorku před stájí už několikrát svezl, oznamoval všem přítomným horké novinky. „Náš kůň „Bobby,“ křičel na celé okolí, „zejtra pojede svůj první závod a tady Cashy ho pojede.“ Pak se na chvilku zarazil - jako by se chtěl ujistit o pravdivosti svých právě pronesených slov, otočil se směrem - kde stál Cashy a celý se pyšně naparoval.
„Určitě vyhraješ, Cashy, že jo?“
„Už jsem Ti snad někdy lhal?“
„A vopravdu fakt vyhrajete?“
„Samozřejmě, že vyhrajeme! Budete mi mávat až nás povedou do kruhu pro vítěze!"
Na krátký okamžik všichni ztichli.
„A můžeš nám ukázat nějakou přikrývku pro vítěze?“
Jenže to Cashy nemohl. Phar Lapova přikrývka, byla obyčejná - zhotovena jen z celty a měla pramálo společného s přikrývkami pro vítěze. Takové drahé a ozdobné přikrývky se dávaly pouze koním, kteří za něco stáli a vyhrávali. Jenže Phar Lap ještě v životě žádný dostih nevyhrál, takže neměl ani žádnou takovou přikrývku pro vítěze...
...
23.2.1929 běžel tedy Phar Lap svůj první závod - Nursery Handicap, který měřil 5 ½ furlongu. Ryzák vyběhl s kurzem 33:1. V jeho sedle samozřejmě seděl H. "Cashy" Martin. Slavné vítězství se nekonalo. Phar Lap doběhl na posledním místě daleko za startovním polem. Zvítězila Exacta, následovaná Cabaret Girl a třetí byl Pimento. Cashi byl sice z výsledku dostihu poměrně zklamaný, ale přesto věřil, že Phar Lap jednou bude šampiónem. Později, když začal ryzák opravdu vyhrávat, byl pyšným členem jeho týmu. Jezdil s Phar Lapem veškerou tréninkovou práci a pomáhal Tommymu Woodcockovi v péči o něj.
...
25.10.1930 pracoval Cashi jako obvykle ve stáji a přitom poslouchal vzrušený hlas rozhlasového komentátora, který nadšeně oznamoval, že Phar Lap s přehledem zvítězil v Melbournském poháru 1930. Cashimu přelétl po tváři rošťácký usměv. Tak a teď už "Bobbyho" miluje celá Austrálie! Ale prvním, kdo věděl, že Phar Lap není jen tak obyčejný kůň byl právě on - Cashy. Svědek Phar Lapova dospívání a jeho neúspěchů na dráze. Dobře si pamatoval na zvláštní záři v jeho očích, která se nikdy nezměnila. "Bobby" ho nezklamal. Vždycky věděl, že je nejlepší! Pan Telford je bohatý a Cashyho kariéra se velmi slibně rozjíždí. Díky bohu za to. Život se zdál být tak krásný...
...

Phar Lap, Moonee Valley, 1930

...
25.11.1930 oslavil Cashy své 17. narozeniny. Hned ráno vyskočil z postele, oblékl se a běžel na tréninkovou dráhu, pak zpět domů. Mezi dveřmi ještě stačil oznámit matce, že se dnes vrátí později, protože v Gosfordu sedlá svou oblíbenou kobylku La Grorii, se kterou před 12 měsíci slavil své první vítězství. Před tím jede ještě v rámcovém dostihu dne outsidera jménem Servile. Usmála se na něj a popřála mu štěstí.

Gosford ležel 70 km severně od Sydney. Na startu závodu se sešlo opravdu početné pole - start se opozdil a koně byli nervózní. Měli problémy se seřadit. Servile se dostal do sevření ostatních koní. A pak se stalo něco, co nikdo nečekal. Splašil se a zvednul se na zadní zrovna ve chvíli, kdy starter dostih odstartoval. Cashi spadl rovnou do dráhy ostatních koní. Přes jeho bezmocně ležící tělo se přehnala smršť kopyt. Ihned byl převezen do nemocnice s vnitřním krvácením a frakturou kosti lebeční. Bohužel ještě téhož dne svým zraněním podlehl.

Když jeho bratr vyklízel Cashiho pokoj, nalezl pod polštářem "výstřižkový blok," ve kterém objevil novinové výstřižky s články o Phar Lapovi, byly tam i fotografie vystřižené z novin - ukazující Cashiho rozesmátou tvář po jeho prvním vítězství... Proč jen jeho mladý život musel skončit tak tragicky?

Tragická a nečekaná smrt "Cashiho" Martina dolehla i na realizační tým Phar Lapa. Usměvavý mladík, kteého bylo všude plno, se stal téměř členem Telfordovi rodiny. Ačkoliv se Harry pro velké pracovní vytížení pohřbu osobně zúčastnil nemohl, poslal za sebe svého zástupce - pana J. McMeekina. Byla to přesmutná údálost. Téhož večera ve stájích v Braeside Telford zamyšleně utrousil: "Díky bohu, že se ten nebožák dožil "Bobbyho" vítězství v Melbournském poháru, vždyť se mu vlastně splnil ten jeho bláznivý sen."

Příští sobotu se na závodišti v Moorefieldu konala protestní akce žokejů, kteří požadovali snížení počtu startujících koní tak, aby nemohlo docházet k podobným kolizím. V časopisu The Truth vyšel článek pod názvem "Duch žokeje Martina chodí po Moorefieldu."

Cashi Martin si zaslouží naši tichou vzpomínku, protože byl vůbec prvním člověkem, který opravdu z duše věřil, že Phar Lap se jako šampión už narodil. Viděl mu to prý na očích a jak je známo, oko je oknem do duše. A Phar Lap opravdu měl duši šampióna.

Pozn. autorky:
V roce 1931 vyplul s celým týmem do Ameriky jako Phar Lapův oficiální ošetřovatel a žokej A. J. Martin nazývaný pracovně rovněž "Cashy." Prosím neplést si jej z výše uvedeným H.C. Martinem.



Zdroj: Připravovaná kniha o Phar Lapovi
Zdroj obrázků:Internet, archiv autorky

Jack Baker "dokentroval" do Australské dostihové historie

Žokej Jack Baker byl Sydney Turf Clubem celkem 2x oficiálně pozván na závodiště Rosehill. Účastnil se totiž výročních oslav ku příležitosti Phar Lapova vítězství v Maiden Juvenile Handicapu (1929). Na tom by samozřejmě nebylo nic tak ohromujícího, kdyby Jack Baker nebyl oním žokejem, který Phar Lapa k jeho oficiálně prvnímu vítězství v kariéře přivedl!

Jack Baker v Austrálii sice nikdy nedosáhl takové popularity jako např. Darby Munro, Neville Sellwood, či George Moore, přesto lze říci, že si právěm zaslouží své místo v historii australského turfu. Pojďme se podívat na jeho neuvěřitelný životní příběh...

Poblíž Armidale v Novém Jižním Walesu se farmáři Frankovi Bakerovi a jeho ženě Elizabetě narodil 15.4.1911 chlapec. Dostal jméno Jack. Malý Jack Baker měl úplně normální dětství. Žil v časech, kdy jediným dopravním prostředkem byl kůň. Umět jezdit na koni tehdy patřilo k základním dovednostem a byla to takříkajíc nutnost. Jack začal jezdit na farmě svých rodičů. Již jako 9letý se stal vítězem školního dostihu pořádaného v rámci sportovního dne lokální školou Dangarsleigh. Školu opustil ve věku 15 let. Začal si vydělávat jako asistent prodavače v obuvnickém krámku. Brzy ale prozřel a zjistil, že tato práce jej vůbec nenaplňuje. Rozhodl se tedy vyučit se na žokeje, odjel do Randwicku, kde nastoupil jako učedník k místnímu trenérovi Richardu Woottonovi. (Pozn. autorky: Woottonův syn Stanley později velmi výrazně přispěl k rozšíření chovné základny díky velmi prozíravému rozhodnutí: importoval totiž hřebce Star Kingdom, který se zasloužil o pozvednutí chovu Anglického plnokrevníka v Austrálii. )

U Richarda Woottona pracoval Jack Baker převážně jako tréninkový jezdec, bylo mu 17 let a vážil 41 kg. Při jednom ranním tréninku se na dráze náhodně setkal s trenérem, který se jmenoval Harry Telford. Jeho stáje byly nedaleko Woottonových. Mladý žokej padl Harrymu Telfordovi do oka. Zastavil jej na kus řeči a při té příležitosti mu nabídl, zdali by pro něho nebyl ochoten 3x do týdne odjezdit jeho koně Phar Lapa. Jack Barker si živě pamatoval Telfordova slova: “Je velkej a hrozně línej, potřebuju, abys ho pořádně projel. Dostaneš 10 centů za týden."

Harry Telford byl s výkony Jacka Barkera natolik spokojen, že jej za odměnu nechal jet svého obrovského ryzáka i v Easter Stakes v Randwicku. Jack Baker vzpomíná na první dostihový zážitek s Phar Lapem ne zrovna nadšeně: "Ten kůň běžel jako velbloud, přesto jsem se nějak nemohl zbavit dojmu, že se prostě jen šetří. Nešel ale vůbec rozhýbat." Telford, ač zklamán výsledkem dostihu, nedal znát své rozčarování a příště znovu angažoval mladého učedníka do sedla Phar Lapa. Popravdě řečeno, neměl příliš na vybranou, protože Jack Barker byl široko daleko jediný žokej, který byl ochoten Phar Lapa v dostihu jet.

A pak nastal zlomový den 27.4. 1929 na závodišti Rosehill. Tommy Woodcock Phar Lapa osedlal a přivedl do paddocku, kde Telford do sedla vysadil mladého Jacka Bakera. V duchu tajně spoléhal hlavně na Bakerovu váhu, soudil totiž, že jeho lehká váha by mohla Phar Lapovi pomoci dosáhnout lepšího výsledku. Přešně v té době se v Austrálii začala hlásit o slovo ekonomická krize, která vešla do dějin jako Velká Deprese. Bylo velmi těžké sehnat práci a hlavně peníze. 27.4.1929 se Harrymu Telfordovi poprvé podařilo vytěžit ze své "čtyřnohé investice." Všichni ostatní sázející jej měli samozřejmě za blázna! On však přesto zatvrzele vsadil poslední peníze na outsidera v kurzu 20:1! Nic jiného mu ani nezbývalo. Bylo to Hot nebo Trot. Vsadil svůj život na jednu kartu, na svého velkého Phar Lapa. Věřitelé mu klepali na dveře a on zoufale potřeboval peníze.

Bylo odstartováno. Později, když se závod přehoupl do své druhé poloviny a do cíle zbývalo něco přes 400 metrů, žokej Maurice McCarten začal takticky posouvat svého koně Pure Tea do vedení. Mladý Baker, který měl v tu dobu na svém kontě již 19 vítěství, nevěda nic o tom, že se svým činem právě zapisuje do dostihových dějin Austrálie, prohlédl soupeřův úmysl a svého koně pobídl. Phar Lap vyrazil kupředu právě včas, prosmýkl se kolem soupeře a o krátkou hlavu zvítězil. Ano, právě tehdy si na své konto připsal první vítězství ve své začínající kariéře!


Naštěstí nikdo v nadšeném jásání davu nezaslechl, jak těžký balvan "spadl" Harrymu Telfordovi ze srdce! Od bookmakerů následně vyinkasoval zaslouženou výhru, poplatil dluhy u svých věřitelů a ještě mu zbylo! Phar Lap spolu s Tommym Woodcockem odjeli odpočívat na farmu Underbank Stud poblíž městečka Bacchus March.

Možná jen shoda náhod, nicméně je jasně prokazatelné, že Phar Lapova hvězda začala stoupat strmě vzhůru až po jeho vítězství v Maiden Juvenile Handicapu. Od toho okamžiku to byl zcela jiný kůň. Vyhrál celkem 37 z 51 odběhnutých dostihů. Svých dalších fenomenálních vítězství však již dosáhl v sedle s žokejem Jimem Pikem, který vážil 62.5kg. Phar Lapa samozřejmě jezdilo více žokejů než jen Jim Pike a Jack Barker, byli to především: H.D. Martin, F. Douglas, J. Simpson, J. Brown, J. (Jimmy) Munro, W. Duncan, R. (Bobby) Lewis a W. Elliott.

Cesty Phar Lapa a Jacka Bakera se po osudovém vítězství navždy rozešly. Phar Lap se již nikdy nevrátil do role outsidera, kterým byl před Maiden Juvenile Handicapem a Telfrod začal využívat služeb profesionálních žokejů. Nikdy však nezapomněl na Jacka Bakera. Za jeho vítězství v Maiden Juvenile Handicapu mu zaplatil 50 USD. Možná si říkáte, že to nejsou zase tak závratné peníze, ale v letech ekonomické krize byla tato suma rovna částce 2.500 USD. Jack Baker odjezdil s Phar Lapem ještě pár tréninkových prací. Zůstal však nadále v Sydney, kde v roce 1929 rovněž zvítězil v šampiónátu mladých žokejů. S přibývajícími léty sváděl trvdý boj s váhou a v roce 1933 se definitivně rozhodl vrátit se do rodného Armidale, kde začal jezdit jako pracovní jezdec pro svého otce Franka.

V roce 1937 se Jack Baker oženil s Mollie (Mary) Bayleyovou. V sedle strávil více než 19 let úspěšných let. V roce 1952 se rozhodl pověsit "sedlo" definitivně na hřebík. Bylo mu 41 let, za svou kariéru žokeje nebyl nikdy suspendován a odcházel do zaslouženého důchodu ověnčen slávou. Jako čerstvý důchodce totiž ještě stihnul 2x zvítězit s koněm Veiled Art: v Hawthorn Handicapu na 1400m a v South Grafton Cupu (1600m). S Veiled Art zvítězil rovněž v roce 1949 ve Villiers. Poté byl Veiled Art bohužel kvůli zdravotním problémům vyřazen z dalšího tréninku. Jack Baker složil svému koňskému partnerovi v novinách poklonu, když prohlásil: "Veiled Art patřil bezesporu k těm nejlepším koním, jaké jsem měl ve svém životě tu čest odjezdit."

Jack Baker a jeho žena Mollie, 1952

Poté, co se sám navždy vzdal "slávy v sedle," přešel Jack Barker na druhou stranu barikády a stal se trenérem. Na tomto poli si rovněž nevedl špatně. Jeho největším úspěchem bylo vítězství jeho svěřence Bandora v Tamworth Cupu v roce 1959. Na stejném mítingu zvítězil i kůň v jeho majetku - Daurian, který porazil favorita Sires Produce. Daurian dále zvítězil ve všech dostizích určených pro 2leté koně na Severu a Severovýchodě Austrálie. Bandora zase zvítězil v Scone Guineas, bohužel po projetí cílem se zhroutil a musel být stažen z dráhy.

Jack a Mollie pojmenovali svou farmu o rozloze 26 akrů v Armidale velmi nostalgicky - “Rosehill” po závodišti, kde Jack v roce 1929 dosáhl svého historického vítězství v sedle Phar Lapa. Na “Rosehillu” pak spolu vychovali 6 dětí. Takto početná rodina byla velmi finančně náročná a tak Jack Barker vedle ježdění vypomáhal přes 24 let jako noční hlídač v dívčí škole New England.

Jack Baker, můž, který nikdy v životě nevlastnil ani neřídil automobil, šokoval novináře i dalším velmi svérazným prohlášením: “Jako žokej jsem se 20 let musel obejít bez štědrovečerní večeře!” I když byl v důchodu, byl velmi čilý a zapojoval se do různorodých aktivit. Často vzpomíná na 7.8. 1983, kdy on i jeho žena Mollie letěli z Armidale do Sydney, byli totiž mezi 600 čestnými hosty pozvanými na velkolepou premiéru filmu Phar Lap konanou v hotelu Hilton. V roce 1992 byl Jack Baker speciálním hostem Dostihové klubu v Moonee Valley. V roce 1993 byl poznán VRC na Melbourne Cup, kde se stal svědkem triumfu zámořského šampióna Vintage Cropa. V roce 1994 mu zase bylo uděleno doživotní členství v Armidale Jockey Clubu. Takovéto pocty se dostalo pouze 50 dalším lidem v celé dlouholeté historii klubu. Dvakrát se stal speciálním hostem Sydney Turf Clubu na závodišti v Rosehillu – poprvé v roce 1996 a poté v roce 2000, kdy se na jeho počest běžel i dostih nesoucí jeho jméno.

Jack Baker na závodišti Rosehill,
kde v roce 1929 zvítězil s Phar Lapem

Jack Barker, který prožil téměř celý život ve světě turfu, prohlásil: "Phar Lap byl bezesporu jediným ze 14 hříbat Entreaty, co umělo opravdu běhat. Byl to ten nejlepší kůň, kterého jsem kdy v životě viděl. V mém srdci je samozřejmě místo i pro další velikány: Beauforda, Gloaminga, Heroica a Bernborougha."

Jack Baker zemřel ve věku 89 let dne 26.7.2000. Přesně v noci, kdy se svou ženou oslavili 63. výročí svatby. Byl pohřben spolu se svetrem, ve kterém každé ráno jezdil na dráze velkého Phar Lapa a který pak dlouhá léta visel na stěně obývacího pokoje. Jack po sobě zanechal spoustu nezapomenutelných vzpomínek, 6 dětí, 20 vnoučat a 5 pravnoučat.

Mladíkpocházející z chudých poměrů se díky své píli a odhodlání vypracoval až na výsluní turfu. Jeho jméno znali nejen bohatí majitelé stájí, ale i slavní žokejové. Dostal se mezi dostihovou smetánku a byl oslavovanou celebritou. Ptáte se proč? Byl zkrátka ve správný čas na tom správném místě. Jeho láska ke koním a turfu bude v Bakerově rodině žít i po další generace. Robert Baker, jeho syn, napsal a vydal knihu, kterou nazval Phar Lapův diář (The Diary of Phar Lap).

Jack Baker s žokejem Stephenem Kingem- den před Melbourne Cupem

Jack Baker i Phar Lap jsou sice navždy pryč, ale jejich společný triumf dosažený v Rosehillu dne 27.4.1929 se stal nesmazatelnou součástí Australské dostihové historie. Možná, že Vás tento zajímavý životní příběh navždy svázaný s Phar Lapem v něčem inspiruje.

Zpracováno podle článku Phila Pursera
Publikovaného: 12.7.2007

Cox Plate aneb rodinné pouto s Phar Lapovou duší

Právě 78 let uplynulo od doby, kdy v roce 1930 Jim Pike vyhrál s legendárním Phar Lapem na závodišti v Moonee Valley závod Cox Plate. Tato dvojice svůj debut zoopakovala i v roce 1931.

Phar Lap a Jim Pike zadrženě
vítězí v Cox Plate 1930

A historie se nyní opakuje, neboť závodiště v Moonee Valley bude 27.10.2007 hostit potomka Jima Pika: Williama Pika. Jim Pike byl bratrancem Williamova dědečka Rona. Západoaustralský žokej William Pike na tomto závodišti poprvé pojede v několika rámcových dostizích.

Dnešní podoba závodiště v Moonee Valley


Detailní plánek závodiště

Jim Pike byl a stále je znám jako jeden z nejlepších žokejů své generace. Dovedl Phar Lapa k 27 vítězstvím ze 30 společně odběhnutých závodů. Jeho triumfy v sedle Phar Lapa se staly hnací silou australského národa v dobách Velké deprese, kdy národ potřeboval svého hrdinu.

Austraslká dostihová legenda
- PHAR LAP/JIM PIKE

William Pike sice nepojede v hlavním závodě: 3 miliónové Cox Plate na 2040 m, ale i tak se bude snažit využít šanci v rámcových dostizích k vrácení rodinného jména zpět na výsluní dostihového sportu.

William Pike a Phar Lap
v Melbournském muzeu

William Pike:

"Samozřejmě, že znám legendu o Phar Lapovi a Jimu Pikovi. Viděl jsem všechny dokumenty i nádherné filmové zpracování," sdělil po příjezdu do Melbourne mladý žokej novinářům. Když o tom tak přemýšlím, tak je to velmi silný zážitek. Tento den je pro mě a mou rodinu určitým symbolem...prostě je to ten velký den v mém životě a proto tady jsem."

Pikův strýc, Arthur Pike, novinářům sdělil, že celá rodina se těší na Williamův speciální den: "Nyní máme konečně šanci vrátit rodinné tradici chybějící šarm a otevřít dveře k úspěchu, které se před námi zavřely. Je tu konečně někdo, kdo je dokáže opět otevřít. Bude to největší zážitek v našem rodinném životě. Williamovy šance jsou nyní velmi slibné a my všichni věříme, že jich dokáže využít správně.Trénoval velmi tvrdě a je čas to ukázat světu."

Minulý rok po jeho vítězství v Perthu se bohužel rozmohla koňská chřipka, což značně snížilo jeho šance se prosadit v Melbourne, protože jeho kůň musel zůstat v karanténě.

William Pike po svém vítězném debutu

V květnu 2007, když ve Warrnambool Cupu dvakrát proběhl vítězně cílem. Náhle pocítil potřebu změřit své síly s elitou. Rozhodl se však, že je čas nepřízeň osudu změnit a ve svých 21letech sní svůj odvážný sen - dostat se mezi nejlepší žokeje v Austrálii.

"Myslím si, že vítězství přijdou a opravdu se budu snažit, aby to bylo již tady v Moonee Valley. Mé rozhodnutí mě katapultovalo do středu veřejného zájmu a já doufám, že tento zájem ještě vydrží, protože by mi mohl pomoci dostat dobrého koně a dobrého trenéra, abych mohl konečně začít více vítězit..."



William Pike 27.10. 2007 na závodišti v Moonee Valley pojede 5 koní:
Jestatune
Best Beware
Toy of War
Dicktator
Justsay Sumthink

Sázkové kurzy bohužel na internetu již nejsou k dispozici:(

A KONEČNÉ VÝSLEDKY!!!!


Zpracováno podle deníku The Age
Odhalil: born2bfree
27.10.2007

Jim Pike - žokejské eso Austrálie

Jim Pike, nejtalentovanější žokej Austrálie, se proslavil jako partner mohutného Phar Lapa, kterého trénoval Harry R. Telford. Australští dostihoví experti a sázkaři dodnes používají frázi: „Jezdí jako Jim Pike.“

James (Jim) Edward Pike v sedle Phar Lapa

James Edward Pike se narodil 19.2.1892 v Newcastlu ve státě Nový Jižní Wales. Byl hubený a vysoký. Svou žokejskou kariéru odstartoval v roce 1907, když se s koněm Welcome Jack umístil třetí v Caulfield Cupu. Tehdy mu bylo pouze 15 let. Trenér Bill Kelso z Randwicku byl jeho výkonem natolik uchvácen, že ho ihned angažoval a nabídl mu, aby s ním odjel do Anglie. Jim Pike souhlasil a tak se v roce 1908 objevil v kolébce turfu, kde odjel 17 závodů, 2x zvítězil a 5x se umístil. Po několika měsících se spolu s Kelsem vrátil zpět do rodné Austrálie, kde ihned zužitkoval své zkušenosti z Anglie, neboť v říjnu 1910 se mu ještě jako učedníkovi podařil husarský kousek. Zvítězil ve Victoria Derby. Bylo mu 18 let a sedlal koně Beverage trénovaného právě Kelsem. A od té doby jeho hvězda stoupala už jen vzhůru...

Na vrcholu kariéry ho často nazýváli "mistr", protože neustále znovu a znovu všem dokazoval svůj neuvěřitelný talent. Byl to žokej s chladnou hlavou, který si vyvinul svůj vlastní styl. V kombinaci s perfektním smyslem pro rovnováhu v sedle byly jeho výkony vysoce nadprůměrné. Bez použití bičíku dokázal v koni probudit vůli bojovat o vítězství. Ve své době patřil k naprosté špičce, což mu dávalo možnost vybírat si dobré koně. Poslednch 15 let kariéry však kvůli rostoucím problémům s váhou jezdil už jen koně s vyšším handicapem.

Ačkoliv Pike vždycky dobře vydělával, peníze okamžitě roztočil, neboť jeho velkou nectností byly sázky. Ty ho nakonec v roce 1936 - 6 měsíců před jeho odchodem do důchodu - přivedly doslova na mizinu. Pike sázel velmi často nejen na koně, které sám jezdil, ale i na soupeře. Bylo od něj velmi šlechetné, že se vždycky snažil přivést koně, kterého jel, k vítězství i za cenu, že prohrál své peníze. Přes 20 let byl nekorunovaným králem Australských žokejů právě i z kvůli své podctivosti. Majitelé i trenéři dobře věděli, že se na něho mohou vždy spolehnout.

Jim Pike a Phar Lap v akci...

Jim Pike a Phar Lap

Traduje se, že mu byla nabínuta obrovská suma peněz, jen proto, aby "přidržel" Phar Lapa v Melbourne Cupu 1930. On však odmítl se slovy: "To je stejné, jako byste po mě chtěli, abych zabil Pegasa." Pikova čestnost určitě přispěla k Phar Lapovu úspěchu. 30 startů/27 vítězství – čísla hovoří za vše. Jim Pike spolu s Phar Lapem vytvořili v letech 1929 – 1932 neuvěřitelný rekord. Jim Pike byl jedním z nejtalentovanějších žokejů své generace a právem považoval Phar Lapa za vynikajícího dostihové koně. Svými vítězstvími vstoupili do dějin australského dostihové sportu. V dostihu nemusel Jim Pike dělat nic jiného než občas ukázat Phar Lapovi bič. Jeho žokejské schopnosti byly naprosto bezkonkurenční. Disponoval neuvěřitelným citem pro rozvrhnutí sil koně v dostihu. Fyzicky byl sice na žokeje vysoký a pro udržení odpovídající váhy, držel diety, což se projevovalo zejména na jeho vyzáblém obličeji. Byl uznávaný jako velkodušný muž, známý jako notorický sázkař a ačkoliv žokejové nesměli uskutečňovat sázky na koně, sázel Jim Pike velmi rád. Byl známým neúspěšným sázkařem, zemřel jako chudý muž bez jediného penny.

Jim Pike a Phar Lap, 1931

James Pike zemřel v roce 1969, zchudlý ale stále čestný. Do své smrti byl neustále ve středu pozornosti dostihové veřejnosti. 25.8.1999 byl uveden do síně šampiónů na Homebush Bay a 30.6.2002 bylo jeho jméno rovněž zapsáno do Australské síně slávy (Australian Hall Of Fame) v Melbourne.

Jim Pike/Phar Lap v dobách své dostihové slávy

Dres s barvami Telfordovy/Davisovy stáje

Největší Pikovy úspěchy:

Rok	Dostih	Kůň
1910	Victoria Derby	Beverage
1913	Victoria Derby	Beragoon
1928	Victoria Derby	Strephon
1928	CB Fisher Plate	Gothic
1929	Victoria Derby	Phar Lap
1929	AJC Derby	Phar Lap
1930	Victoria Derby	Ballon King
1930	Melbourne Cup	Phar Lap
1931	Victoria Derby	Johnnie Jason
1932	AJC Derby	Peter Pan

Vyznání Jima Pika:

Jim Pike, partner Phar Lapa ve 30 dostizích vyjádřil jeho výkony slovy: „Ve Futurity Stakes v Caulfieldu, když měl před sebou soupeře snažící se nepustit ho vpřed, zrychlil tak, že jsem myslel , že mu praskne srdce!“

"Phar Lap was the best horse I ever rode. Infact, I don´t think there ever was his equal, certainly not during my time..." Jim Pike. (Překlad: Phar Lap byl nejlepším koněm, kterého jsem kdy jezdil. A popravdě si nemyslím, že se mu nějaký mohl rovnat, alespoň ne v mé době. )

(Pro zvětšení 2x klikni)

Seznam koní, které Jim Pike jezdil:
-Phar Lap

- Peter Pan
- Amounis
- Heroic
- Chatham
- Fuji San
- Gothic
- Winooka
- Greenline
- Trafalgar
- The Hawk
- Strephon
- Woorak
- Whittier
- Red Gauntlet
- Pendil
- Beragoon
- Beverage


Zdroj obrázků: Internet, archiv autorky
Zdroj informací: www.horsedirectory.com.au