Important notice/důležité oznámení

Vážení a milí čtenáři,

ode dneška budou veškeré přísvěvky sekce "Private" uvěřejňovány zde, důvodem je vstříčnější uživatelské prostředí. Ostatní informace týkající se Phar Lapa budou i nadále publikovány na tomto blogu a to do té doby než bude dokončen samostatný web Phar Lap, na kterém se již nyní usilovně pracuje.

Děkuji za pochopení.

Phar.Lap

Odešel "dostihový" spisovatel...

14.2.2010 - ve věku 89 let zemřel ve svém domě na Kajmanských ostrovech známý spisovatel Dick Francis.

Francis byl profesionální žokej, sportovní novinář a spisovatel. Patřík k nejslavnějším a nejlepším spisovatelům detektivních románů z dostihového prostředí v celosvětovém měřítku. Narodil v jižním Walesu roku 1920. V roce 1939 narukoval do Královského letectva a ve druhé světové válce u letectva působil nejprve jako letecký mechanik, později pak jako pilot bombardéru.Po válce v roce 1948 se Francis stal profesionálním žokejem. Vyhrál 345 dostihů a dokonce se 8x osobně účastnil Velké Národní v Liverpoolu, kde roku 1956 téměř zvítězil, avšak jeho kůň - Devon Loch - na rovince pár metrů před cílem zničeho nic upadl. Odborníci dodnes nedokáží 100 % vysvětlit, co mohlo být příčinou tohoto osudného kolapsu.

Dick Francis a Devon Loch v cíli Velké národní 1956

Mnozí tvrdí, že Devon Loch s největší pravděpodobností dostal srdeční záchvat. Dick Francis však s touto tezí nesouhlasil, oponoval tím, že kůň byl po dostihu v naprostém pořádku. Vznikla tak další dostihová záhada 20. století.

Dick Francis v sedle Devon Locha, 1956

Tento incident, který Francis považuje za nejvyšší a současně nejnižší stupeň své žokejské kariéry, nicméně způsobil, že Francis začal budovat svoji druhou kariéru jako spisovatel. Krátce po této nehodě navíc utrpěl další závažný pád a proto se rozhodl dráhu žokeje ukončit. Začal pracovat na svém životopise, který později vydal v "bibli anglické steeplechase" s názvem Sport královen. Francis přijal nabídku London Sunday Expressu pracovat jako dostihový zpravodaj, kterým nakonec zůstal po celých 16 let. Od sportu poté přešel k fikčnímu psaní. Napsal mnoho žádaných románů z prostředí dostihového sportu, přičemž při jejich psaní čerpal zejména ze svých osobních zkušeností a znalostí pozadí dostihového sportu. Jeho hrdinové mají s dostihy pokaždé něco společného.

Od roku 2000 žil Francis na Kajmanských ostrovech.

Vůbec prvním Francisovým detektivním románem byla Smrt favorita publikovaná roku 1962. Od té doby každý rok vydal jeden román a to až do roku 2000, kdy zemřela jeho žena. Během své kariéry získal mnoho prestižních ocenění, např. Řád britského impéria (1984, 2000), třikrát (v letech 1970, 1981 a 1996) cenu Edgarda Allana Poea, ceny od Britské asociace detektivních autorů (Stříbrnou dýku, Zlatou dýku a Cartierovu diamantovu dýku).

Celkem napsal Dick Francis více než 40 detektivních románů:
* Smrt favorita (Dead Cert, 1962)
* Nervy (Nerve, 1964)
* Oheň a bič (For Kicks, 1965)
* Poslední šance (Odds Against, 1965)
* Souboj v letu (Flying Finish, 1966)
* Cena krve (Blood Sport, 1967)
* Hra na fanty (Forfeit, 1968)
* Vyšetřovací komise (Enquiry, 1969)
* Drahý čas (Rat Race, 1970)
* Tvrdý úder (Bonecrack, 1971)
* Kouřová clona (Smokescreen, 1972)
* Chladná zrada (Slay Ride, 1973)
* Dražby (Knock Down, 1974)
* Vysoké sázky (High Stakes, 1975)
* Motív koní (In the Frame, 1976)
* Risk (Risk, 1977)
* Smrtící zkouška (Trial Run, 1978)
* Bič (Whip Hand, 1979)
* Hra s čísly (Twice Shy, 1981)
* Reflex (Reflex, 1981)
* Živá investice (Banker, 1982)
* Hrozba (The Danger, 1984)
* Expert (Proof, 1985)
* Žralok (Breakin, 1985)
* Žihadlo (Bolt, 1986)
* Horké peníze (Hot Money, 1987)
* V šachu (The Edge, 1988)
* Cílová rovinka (Straight, 1989)
* Do černého (Longshot, 1990)
* Návrat diplomata (Comeback,1991)
* Mezi koly (Driving Force, 1992)
* Rozcestí (Decider, 1993)
* Divocí koně (Wild Horses, 1994)
* V nemilosti (Come to Grief, 1995)
* Až za hrob (To the Hilt, 1996)
* Za trest (10 lb Penalty, 1997)
* Pole pro třináct (Field of 13, 1998)
* Hurikán (Second Wind, 1999)
* Střepy (Shattered, 2000)
* Rozkazem (Under Orders, 2006)
* Mrtvý dostih (Dead Heat, 2007) - spoluautor Felix Francis
* Talár a dres (Silks, 2008) - spoluautor Felix Francis

Autobiografie:
* Sport královen (The Sport of Queens, 1957)

Pro kompletní informace o životě Dicka Francise doporučuji publikaci autorky Bryony Fullerové s názvem Dick Francis - žokej steeplechase, která vyšla v nakladatelství Olympia.

PROLOG:

"Je-li skromnost známkou vynikajícího sportovce, pak je třeba říci, že Dick Francis, překážkový šampión roku 1954 a jeden z vynikajících žokejů naší doby, jí byl obdařen nad jiné. Tom Mason, úspěšný trenér, o něm prohlásil: 'Lepší dvojici rukou na poníkovi hned tak neuvidím.' Kdo mohl předpokládat, že víc než o čtvrt století později si tytéž citlivé ruce, které vedly 345 vítězů, vyťukají dvěma prsty světovou literární slávu?"

Dick Francis - žokej steeplechase, předmluva Petera O´Sullevana

Dicku, nikdy nezapomeneme...

Zdroj Informací: Internet
Zdroj fotografií: Internet, archiv autorky
Adaptace článku publikována v Jezdectví 4/2010

O psaní s králem hororu Stephenem Kingem

Stephen King, světoznámý autor hororových a sci-fi románů, vyslal v roce 1997 ke svým čtenářům knihu „O psaní“ s podtitulkem mémoáry o řemesle (angl. On Writing: A Memoir of the Craft), která se tak trošku vymyká jeho klasickému repertoáru. Již sám název napovídá, že jde o publikaci určenou všem, kdo touží po tom naučit se dobře psát.

King ale nepromlouvá pouze k lidem, kteří mají v úmyslu stát se slavnými spisovateli. Apeluje i na ty autory, kteří píší pro sebe a pak svá dílka schovávají doma v šuplíku, protože se bojí kritiky. Podle něj každý, kdo chce psát, musí především překonat sám sebe a přestat se schovávat před výše zmíněnou kritikou. Každý text, který píšete se v okamžiku, kdy jej dostanete na papír stává sdělením a sdělení nutně potřebuje čtenáře. Text bez čtenáře je jako zahrada bez vody. Všechny krásné květiny bez vody uvadají a stejně tak je tomu i v případě myšlenek převedených na papír v podobě Vašeho textu. Sdělení je tedy od toho, aby bylo sdělováno.


Podle Kinga je psaní jakýmsi druhem funkční telepatie s jistým nádechem magie. Vy jako autor vytváříte ve své mysli texty (příběhy, reportáže, články apod.), které pak jako zázrakem přenášíte na nepopsaný bílý list papíru a plníte stránku po stránce. Tvoříte něco, co má nevyčíslitelnou hodnotu hlavně pro Vás. Umění psat dobře se totiž nedá koupit, natož naučit. Můžete zmáknout jeho základní pravidla, ale ani to z Vás dobrého spisovatele neudělá. K tomu, abyste dokázali promlouvat k ostatním lidem pomocí písmenek, musíte nejprve umět ze svých myšlenek poskládat souvislé, srozumitelné věty, z vět odstavce a z odstavců celé stránky. Na konci celého tohoto procesu je kniha. Zkráceně řečeno, vyjadřujte se tak, aby Vás čtenáři pochopili. To v žádném případě není nijak jednoduché. Spisovatel nic neříká, čtenář se na nic neptá a přesto jsou si tak blízko – setkávají se v mysli, kde slova jsou jen zástupci myšlenek.

No řekněte, není psaní magie? Dá se k němu přistupovat s nervozitou, nadšením, nadějí či dokonce se zoufalstvím – s pocitem, že na tu stránku nikdy nedokážu nic napsat – alespoň ne to, co mám na mysli, co na srdci. Přistupujte si k psaní jak jen se Vám zlíbí, jen k němu podle Kinga nesmíte přistupovat povrchně. Pokud dokážete splnit i tuto podmínku, můžete pokračovat ve čtení a naučit se, jak smysluplně utvořit knihu. Pokud to nedokážete, ani tuto publikaci neotvírejte a běžte se věnovat něčemu jinému. Třeba si umyjte auto.

Autorka recenze: Phar.Lap
Zdroj fotografií: Internet

Vampire Diaries "křičí" SOS pro Haiti

Budeme jen přihlížet anebo pomůžeme těm,
kteří naši pomoc opravdu potřebují?

www.cwtv.com

Zdroj: Internet

Pánové, pozor na odložené "závazné" přísliby...

- mohly by totiž později otočit proti Vám:)

Zdroj: Internet

Peklo po něm touží, nebe ho nechce, země ho potřebuje - Constantine

V souvislosti s nedávno uveřejněným článkem o filmu Legion vyvstává otázka, zdali dokáže překonat svého času trhák Constantine natočený roku 2005. Tento americký akční film s prvky hororu a fantasy, režírovaný Francisem Lawrencem, kde hlavní roli ztvárnil Keanu Reeves, vznikl dle comiksu Hellblazer.


Constantine vypráví neuvěřitelný příběh ne příliš uctivého detektiva zabývájícího se nadpřirozenými silami, který se jménuje John Constantine. Constantine se narodil se zvláštní schopností. Dokáže rozeznávat anděly a démony, kteří se skrývají za lidskou tváří, tzv. uprchlíky z dimenzí děsu, kteří se volně pohybují po zemi. Tento dar je zároveň i jeho prokletím, proto se již v dětství pokusí o sebevraždu. Bohužel se mu to nepovedlo, takže se vrátil z pekla zpět mezi živé. Podle Bible má ale po smrti stejně přijít do pekla, protože sebevražda je tím nejhorším hříchem. Constantine ale do pekla nechce, protože polovinu jeho osazenstva tam poslal on! Snaží se proto vykoupit si Boží spasení tím, že posílá démony, kteří se snaží dostat do našeho světa, zpátky tam, kam patří. Jinak se ale nechová příliš zbožně. Zklamaný ze světa, ve kterém musí žít, a s neustálou vizí toho, co se skrývá za ním, se obrací k alkoholu, v němž hledá spásu a zapomnění.

Když se mu rakovina plic zhorší natolik, že už počítá dny do své smrti, objeví se před ním nejtěžší úkol jeho kariéry. Jednoho dne se na něho obrátí skeptická policejní vyšetřovatelka Angela Dodsonová a požádá ho o pomoc na případu podezřelé sebevraždy její sestry (dvojčete). I když je Constantine v podstatě samotář, cítí, že do případu jsou zapleteny temné síly a proto se rozhodne vyšetřovatelce pomoci.

Společnými silami se pak oba dostávájí krok za krokem na kloub děsivé skutečnosti: podle úmluvy, kterou mají mezi sebou nebe a peklo, se obyvatelé těchto dvou světů nesmí nikdy vydat do lidského světa. Bytosti, které mezi lidmi žijí jsou tzv.hybridé, jenže tuto úmluvu chce někdo z pekla porušit. Constantine spolu s pohlednou vyšetřovatelkou jsou nuceni překonávat neskutečné nástrahy, protože proti nim nestojí skuteční lidé, ale démoni, kteří si na lidi jen hrají. V doprovodu krásné policistky, která odmítá uvěřit tomu, že její sestra (dvojče) spáchala sebevraždu, se Constantine snaží rozluštit tajemství a zastavit Satanova syna Mamona, který chce ovládnout náš svět.

Zdroj fotografií: Internet
Zdroj videa: youtube.com

Poprvé seslal na zem potopu, nyní posílá Legion...

Ještě jsme se nevzpamatovali z Cameronova 3D Avataru a do kin už se řítí nová apokalytická fatasy s názvem Legion z dílny režiséra Scotta Stewarta. Na scénáři filmu se kromě Stewarta podílel i Peter Schink. Do hlavní role archaděla Michaela obsadil režisér charismatického angličana Paula Bettanyho. Celosvětově se premiéra filmu očekává 22.1.2010.

Legion, známý též jako démon z Gerasene, je démon, o němž se mluví v Novém zákoně. Ježíš potkal poutníka, který byl posedlý mnoha démony. Ježíš se zeptal: "Jaké je tvé jméno?" A muž mu odpověděl:"Mé jméno je Legion: protože je nás mnoho."/Latinsky:"Nomen mihi Legio est, quia multi sumus."/(Kniha Markova)

Takže co že se to v Legionu vlastně bude dít? Bystřejším čtenářům už jistě svitlo... Poté, co Bůh ztratí víru v lidství, stane se padlý anděl Michael (Paul Bettany) jediným, kdo bude stát mezi lidstvem a Armagedonem. Naposledy, když se Bůh na lidi rozhněval, seslal na zem potopu. Tentokrát ale posílá anděly, kteří mají vykonat Boží soud a vyhladit lidskou populaci.Archanděl Michael se snaží pomoci malé skupince lidí z restaurace s příznačným názvem "Paradise Falls" (Rajský pád) v Novém Mexiku. Přichází, aby ochránil mladou servírku, která podle něj ve svém lůně nosí jedinou naději lidstva...

Zdroj informací: Internet

Cyclone Larry, filmový Secretariat

Cyclone Larry je 3-letý plnokrevník narozený a odchovaný v jihozápadní Dakotě. Nyní žije v Dakota Horse Parku, kde odstartoval svou dostihovou kariéru.
Právě Cyclone Larry vyhrál casting na filmovového představiltele legendárního Secretariata, který uspořádala společnost Disney Movie. Film o legendárním plnokrevníkovi bude mít v USA premiéru v létě 2010. Produkční společnost Disney si "Larryho" zakoupila od Heather Bensonové, hlavní manažerky Fargo Horse Parku v Severní Dakotě, ale po natočení filmu se Cyclone Larry opět vrátí domů.

Larry ke svému úspěchu dokonce ani nepotřeboval odletět do Holywoodu na kamerové zkoušky, producenti si ho vybrali z fotografií. Rozhodl jediný pohled.

Cyclone Larrya legendární Secretariat

Sytě ryzá barva srsti a velké osvalení. Ne nadarmo byl Secretariat přezdíván "Charles Atlas" mezi koňmi. Ryzá barva sama o sobě na získání této pohádkové role nestačila.

Zajímavost: Pozoruhodné jistě je, že Cyclone Larry není Secretatiatovi podobný náhodou, pokud si totiž detailně prostudujete jeho rodokmen, zjistíte, že jméno této dostihové legendy se v něm opravdu vyskytuje!

Cyclone Larry - pedigree (pro zvětšení 2x klikni)

Larry sice nemá stejné odznaky jako Secretariat, bude mít ale svého osobního maskéra, který se už postará o to, aby do své nesmrtelné role vykročil tím správným kopytem.

Zdroj informací: http://equineink.com
Zdroj fotografií: Internet
Autorka plakátu: Phar.Lap

První kreativní záchvat roku 2010

Vážení a milí čtenáři,

tak tu máme Nový rok 2010. Jak magické - první dvojčíslí je přesně o desítku větší než dvojčíslí konečné. A jelikož se říká, že "jak na Nový rok, tak po celý rok," tak jsem prostě nemohla nebýt kreativní, jinak byste si v magickém roce 2010 asi příliš nepočetli. První příspěvek je tedy čistě symbolický, kde vizuální materiál je z Černého hřebce /angl.Black Stallion/, poeticky známého evergreenu všech koňáků a hudební doprovod je píseň talentovaného zpěváka Tima Fehaana. Magické spojení pro magický rok 2010 je tedy na světě. Ostatně, posuďte sami.

Z materiálu na youtube.com vytvořil: Phar.Lap

Kam směřujeme...

V závaznosti na Cameronův Avatar mě v knize Josepha Campbella s názvem Proměny mýtu v čase velmi zaujala následující pasáž:

Tuto slavnou řeč pronesl přibližně v roce 1855 slavný indiánský náčelník Seattle, po němž bylo pojmenováno město Seattle.

"Prezident z Washingtonu posílá zprávu, že chce koupit naši zemi. Copak člověk může kupovat či prodávat oblohu nebo zemi? Ta myšlenka je nám cizí. Jestliže nevlastníme vzduch nebo třpyt vody, jak je od nás někdo může koupit? Pro můj lid je posvátná každičká část této země. Každá větvička borovice. Každé písčité pobřeží. Každá mlha v tmavých lesích. Každá louka. Každý bzučící hmyz. To vše je ve vzpomínkách a zkušenostech mého lidu svaté. Známe mízu, která proudí v kmenech stromů, stejně jako známe krev, která proudí v našich žilách. Jsme součástí země a ona je naší součástí. Vonné květiny jsou naše sestry. Mědvědi, jeleni a orli jsou našimi bratry. Skalnaté srázy, šťavnaté louky, teplé tělo koně i člověk - to vše je součástí jedné rodiny. Zářivá voda proudící v potocích a řekách není jen voda - je to také krev našich předků.

Když svou zemi prodáme, musíme mít na paměti, že je posvátná. Každý prchavý odraz v klidné hladině jezera vypráví o událostech a vzpomínkách ze života mého lidu. Zurčení vody je hlasem mých předků. Řeky jsou naši bratři, zahánějí naši žízeň. Nesou naše kanoe a krmí naše děti. K řekám se tedy musíte chovat stejně laskavě jako ke svým bratrům. Když vám prodáme svou zem, nesmíte zapomenout, že vzduch je pro nás drahocený. Vzduch se dělí o svého ducha s veškerým životem, ve kterém je obsažen. Vítr dal našim otcům první dech a přijme jejich poslední. A vítr musí dát také dát našim dětem životní sílu. Jestliže vám tedy prodáme svou zem, musíte o ni pečovat a vážit si jí jako místa, kde člověk cítí, že vítr sladce voní lučními květinami. Budete učit své děti to, co my jsme učili své děti, že země je naší matkou? Co postihuje zemi, postihuje i syny země. Víme to. Země nepatří člověku, ale člověk patří zemi. Všechno je vzájemně spojeno jako krev, která spojuje jednu rodinu. Člověk nestvořil pohyb života, on je v něm pouze vláknem. Co uděláte tomuto pohybu, uděláte sami sobě. Víme, že náš Bůh je i vaším Bohem. Tento kraj je proněj cenný a zranit zemi znamená opovrhovat jejím Stvořitelem. Váš osud je pro nás tajemstvím.


Co se stane, až budou vybiti všichni bizoni? Až budou ochočeni všichni divocí koně? Co se stane, až budou skryté kouty lesa ztěžklé pachem mnoha lidí a až bude pohled na pahorky zohaven mluvícími dráty? Kam se podějej houština? Bude pryč. Kam se poděje orel? Bude pryč. Co znamená rozloučit se s rychlým koněm a lovem? Je to konec života a začátek přežívání? Až poslední rudý muž ustoupí z této země a jeho paměť bude už jen stínem mraku nad prérií, bude duch mých otců v těchto březích, v těchto lesích stále živoucí. Neboť oni milovali tuto zemi, jako novorozeně miluje tlukot srdc své matky. Když vám tedy prodáme svůj kraj, milujte jej, jako jsme jej milovali, starejte se, jako jsme se my starali. Uchovejte si vzpomínku na ten kraj, na takový, jaký je, když si ho berete. Chraňte jej pro vaše děti a milujte jej, jako Bůh miluje nás všechny. Neboť jedno víme: náš Bůh je tentýž Bůh. Tato země je mu svatá. Žádný člověk, ať rudý či bílý, nemůže žít sám. Jsme bratři."

Zdroj informací: Joseph Campbell - Proměny mýtů v čase, s. 27-28

Jednoduše fantastický Avatar

Nový film z dílny filmového režiséra Jamese Camerona bude - alespoň dle mého názoru - aspirovat na pozici jednoho z nejpozoruhodnějších filmových počinů od dob legendárních Hvězdných válek režiséra George Lucase. Ožívá v něm totiž jedinečný svět, plný roztodivných tvorů, rostlin a jiných zvláštností, ze kterého se nikomu nebude chtít vrátit zpátky do reality. Zvláště díky úžasným 3D efektům si budete tuto pouť opravdu užívat a spolu s hlavním hrdinou filmu zvědavě objevovat kouzlo, které činí z Pandory jedinečný navzájem propojený biologický systém. Lidé jsou však na tomto měsíci nevítanými hosty, protože ohrožují původní obyvatele. Dorazili sem ze zdevastované země a bezohledně usurpují původní obyvatele - zvláštní domorodce. Důvodem je zvláštní nerost, který přijeli těžit. Mají v plánu vystěhovat původní obyvatele z jejich půdy, což buď půjde po dobrém, nebo po zlém.

Název filmu již částečně napovídá, čeho bude divák svědkem. "Avatar" (z anglického přepisu) je tzv. vizuální reprezentace uživatele ve virtuální realitě. Pro nás to ve filmu znamená, že hlavní hrdina, Jake Sully, může pomocí vyspělé počítačové technologie a svého mozku vstoupit do naklonovaného těla tzv."Avatara," který vypadá jako jeden z domorodců. Jeho úkolem je získat si jejich důvěru a navázat přátelské vztahy - tj. přesvědčit je, aby s lidmi začali spolupracovat dobrovolně.

Zpočátku bere Sully úkol jako voják a snaží se infiltrovat do tábora "nepřátel," kde získává důležité informace o struktuře kmene, které následně předává veliteli lidské ozbrojené jednotky. Postupem času se však začíná lidem stále více odcizovat. Celé hodiny tráví v těle svého Avatara a pod vedením dcery domorodého náčelníka postupně proniká do všech tajů života na Pandoře. Začíná si uvědomovat věci, které jako člověk vnímat nedokázal a sice, že domorodci, zvířata i rostliny na Pandoře tvoří jakési navzájem propojené společentví. Každý lidský zásah do této citlivé rovnováhy by mohl mít pro tento svět velmi závažné následky. V těle svého Avatara zažívá v tomto světě úžasná dobrodružství a spolu s hrstkou vyvolených se nakonec snaží bojovat proti teroru a chamtivosti lidského druhu. Dobrovolně se vzdává příslušnosti k lidské rase a staví se na stranu původních obyvatel, aby bojoval za život a harmonii, která je ohrožena.

Cameron nám očima Avatara ukazuje rozmanitosti života, seznamuje nás se zvyky domorodců, kteří žijí v maximálním souladu s přírodou. Jako ostrý protiklad proti míru a harmonii staví kruté a nelítostné jednání zástupců lidské rasy, kteří jdou za svým cílem a nemilosrdně drancují a ničí všechno, co jim přijde do cesty. Nedokáží-li slyšet tlukot vlastního srdce, jak by mohli pochopit, co je to žít v harmonii s přírodou? Avatar není jen příběhem o touze po svobodě či touze po pomstě, ale mnohem víc je o tom, že porozumět určitým zdánlivě skrytým souvislostem, znamená pohlédnout do svého nitra a nalezt ztracené odpovědi. Hlavní hrdina nezrazuje svoji rasu, ale touží se stát někým, kdo žije v souladu s přírodou, chce být její součástí - nikoliv vládcem. Někým, kdo chápe harmonii života a má určité morální hodnoty, které jakoby se v lidech kamsi vytratily.

Cameron nenapomíná, nekritizuje a přesto si každý z nás odnáší jasné poselství - existují věci, které lidé nevidí, anebo spíše vidět nechtějí. Peníze a světská moc mohou být jen chabou náhražkou na zničenou planetu. Sobeckost a pokrytectví nedokáže vrátit život tam, kde jsme ho jednou zničili. Avatar udivuje, ale zároveň šokuje. Scéna, kdy vojáci bombardují na rozkaz svého velitele posvátný strom, mi vehnala slzy do očí, neboť jsem si uvědomila, že podobným způsobem padá za oběť nespočet stromů nejen v deštných pralesích... Avatar není jen další film, ale obsahuje důležitý "skrytý" podtext. Nechte se okouzlit a vydejte se na úžasnou cestu do světa fantazie, vnímejte srdcem a zkuste si uvědomit, že být člověkem neznamená mít automaticky na všechno právo. Možná, že se lidé po shlédnutí Avatara probudí dřív než bude příliš pozdě.

O úžasný hudební doprovod se jako obvykle postaral James Horner. Jediným zpívaným songem na celém albu je píseň I see you (Zřím Tě) v provedení britské zpěvačky Leony Lewisové.

Autorka recenze: Phar.Lap
Zdroj videa: youtube.com
Zdroj obrázků: Internet

Štastné a veselé ...

Vážení a milí čtenáři,

rok 2009 se nám opět chýlí ke konci. Dovolte mi tedy, abych Vám tímto skromným přáníčkem poděkovala za přízeň, kterou jste Phar Lapovi v průběhu roku věnovali. Doufám, že mu ji zachováte i v roce 2010.

Phar Lap tu s námi už sice není, ale jeho duše neodešla. Zůstává a promlouvá k nám přes dobové fotografie, archivní materiály a vzpomínky pamětníků. Odraz této čisté nezkalené duše existuje v našich myšlenkách jako klidná vodní hladina. Světlo obklopující legendu jménem Phar Lap jasně září a prosvětluje i ty nejtemnější zákoutí v nás. Ať máte tedy v roce 2010 takové odhodlání jako Phar Lap, se kterým snadno překonáte všechny překážky, které Vám se postaví do cesty. To všechno a navrch ještě spoustu přátel, co dokáží pohladit na duši, Vám přeje Phar.Lap.


Made by: Phar.Lap

Geniální matematická invence

Tenhle obrázek mi připomenul léta ve školních lavicích. Podobně jsem totiž válčila s matematikou i já... Proč se ten Pythagoras jen tolik namáhal, vždyť je přeci na první pohled evidentní, kde se nachází to pitomé x...

Zdroj: Internet

Charismatický Richard E. Grant vdechnul život Červenému Bedrníku

Richard E. Grant nemá nic společného s americkým hercem Hughem Grantem, snad jen to, že jsou to přátelé a herečtí kolegové. Tento švýcarský sympaťák udivuje zvláštním zvykem - hodinky u něj najdete na obou zápěstích - jedny patří jeho otci a ukazují švýcarský čas, ty druhé jsou jeho a ukazují čas v zemi, kde se právě nachází. A proč zrovna Grant?

Právě on se totiž v roce 1999 objevil v nejnovější televizní adaptaci slavných dobrodružných románů baronky Orczyové o Červeném Bedrníkovi (ang. The Scarlet Pimperel). To Grant ztvárnil roli anglického aristokrata, který se nebál riskovat vše, aby zachránil životy jiných.

Úžasné interview s R. E. Grantem

Píše se rok 1793 a francouzskou revoluci už zřejmě nedokáže nic zastavit. Krvavá lázeň, v níž se vykoupalo již tolik pomazaných a vnešených hlav, jako by neměla nikdy skončit, nenasytná gilotina si žádá stále nové a nové oběti. Pochopové občana Robespierra, vedeni chladnokrevným a nemilosrdným šéfem tajné policie Chauvelinem, jí hážou stále nová a nová tučná sousta. Jediný muž se dokáže revoluci vzepřít a s pomocí svých věrných často téměř na poslední chvíli vyrvat gilotině její kořist. Zachraňuje nevinné a prohlubuje tak vrásky na Robespierrově čele. Kdo je ten tajemný muž, ten odvážlivec, který si navíc troufá zanechávat na místě činu vizitku se svou přezdívkou a vysmívat se tak svým pronásledovatelům? Kdo je ten "nepolapitelný" Červený Bedrník?

Richard E. Grant jako sir Percy Blakeney

Sir Percy Blakeney, osobní přítel prince z Walesu, působí na první pohled dojmem naškrobeného panáka a budižkničemu, ale právě on je tím, kdo stojí mezi gilotinou a odsouzenci na smrt. Vede totiž dvojí život. Pro vetšinu lidí je to jen další bohatý, znuděný a bezcharakterní floutek, ale jen zasvěcenci vědí, že je to dobrodruh a vůdce malé skupinky anglických šlechticů, která se pod jeho bystrým vedením pouští do boje proti tyranistické vládě lidu.

„On není zde a není tam,
toť pro Francouze hlavolam.
Snese se z nebe či v peklo vnik?
Ten zatrolený Bedrník!“

I díky přesvědčivému hereckému výkonu Richarda E. Granta lze tuto adaptaci s jistotou počítat mezi ty lepší. Žádný z předchozích představitelů sira Percyho Blakeneye nedokázal dle mého názoru ztvárnit charakter hlavního hrdiny tak, jak se to podařilo právě Grantovi. V jeho podání má šarmatní anglický gentleman Blakeney jisté přehlednutelné kouzlo. Jeho vizuální dokonalost ještě doplňuje Grantův odlehčený humor. Přidáte-li k výše uvedeným skutečnostem Grantův specifický úsměv a pohled pronikavě modrých očí, výsledkem je dokonalý obraz sira Blakeneye, který Vám prostě učaruje.

Richard E. Grant

K nezanedbatelným kladům filmu patří i skvělá hudba Michala Pavlíčka a vše ještě podrhují sofistikované a vtipně poskládané dialogy a to i navzdory faktu, že se děj zcela odpoutal od knižního originálu. Nejnovější - původně třídílná, nakonec však šestidílná - verze se natáčela v britsko-české koprodukci v Čechách, proto v řadě menších rolí poznáte i české herce. V "anglických" a"francouzských" exteriérech uvidíte mnoho našich historických míst, měst i hradů (kromě Prahy např. Křivoklát, Kost, Zvíkov, Pernštejn aj.).


Pokud tedy máte rádi historické filmy a přesvědčivé herecké výkony doplněné vtipnými dialogy, rozhodně si tento film a následně i seriál nenechte ujít. Bavit se budete určitě, protože Richard E. Grant disponuje nenuceným talentem uvádět osoby kolem sebe do rozpaků, což je samozřejmě i hlavním charakterovým rysem fiktivního hrdiny sira Percyho Blakeneye. Dost možná, že ženské osazenstvo začne po shlédnutí přemýšlet, proč je ten Blakeney jen fiktivním mužem.

Recenze: Phar.Lap

V českých kinech "vyšel" Nový měsíc

Přiznám se, že jsem byla celkem zvědavá, jak dopadne zfilmování druhého dílu upíři romance z Twilight ságy Stephenie Meyerové. Nezaskočila mě ani zpráva ze Summitu, že došlo k výměně režiséra, protože, dle mého názoru, se Catherine Hardwickeová ve Stmívání příliš nevytáhla. Mezi fanoušky to samozřejmě odstartovalo ostrou vlnu spekulací o tom, jak si s nesnadným tématem upířího rozchodu poradí nově obsazený režisér Chris Weitz. Hlavní hrdinové zůstali beze změny (jinak to bohužel ani nešlo), ale na scéně se objevilo se i pár nových tváří např. Dakota Fanning (15).

Z pozice oddaného fanouška ságy si vyprošuji, aby nad touto recenzí vynášely soudy pubertální dívky, v jejichž očích Edward "splynul" s hercem Robertem Pattinsonem natolik, že už je od sebe nedokážou odlišit. Speciálně pro ty opakuji, že Robert Pattinson není a nikdy nebude Edward Cullen. Proč? Protože jeho chabý herecký výkon v žádném případě nedokáže rozehrát všechny prvky Edwardovy kouzelné povahy tak, aby se o něm dalo prohlasit, že se pro tuto roli narodil. Omyl, on by totiž musel nejdřív zemřít...


Kdysi jsem konstatovala, že Kristen Stewardová celkem slušně vyrovnává herecké přešlapy svého kolegy, to ale platilo v rámci Stmívání. V Novém měsíci mi v některých scénách nesedí ani ona. V úvodu filmu ještě dokážu přimhouřit oko, ale korunu tomu nasadily scény po odchodu Edwarda, kdy Bella v noci křičí ze spaní. Pokud tyto scény měly evokovat onu pověstnou rozervanost z náhlé ztráty středobodu svého dívčího vesmíru - milovaného Edwarda, tak tady někdo hodně nadsadil. Zvuky, které se nebohé Kristen linou z hrdla vyvolávají totiž spíš dojem, že se chytá každým okamžikem porodit. Dost možná je to dílo režiséra, nicméně rozhodně by neuškodilo trošku více kreativity. Právě díky zmíněnému režisérskému uklouznutí ztrácí Nový měsíc cenné body vedoucí k celkové autentičnosti příběhu - na rozdíl od jeho knižní předlohy.

Samozřejmě, že ne všechny scény z Nového měsíce lze kritizovat. Weitz sice až příliš lpí na dějové linii ze Stmívání, ale místy dokáže diváka i překvapit novými invencemi. Jen škoda, že se trošku netrefil s těmi vzpomínkami na Edwardovu louku. Kritika tvrdí, že hlavní hrdinové spolu vedou dialogy o ničem, s čímž nemohu souhlasit. Dle mého názoru jejich rozhovory směřují jasně a zřetelně k věci a nejsou zavádějící jako tomu bylo v prvním díle Twilight ságy. Samozřejmě, že ten, kdo nečetl knihu nebo nepropadl Twilight mánii, se může místy ztrácet. Celkově film působí velmi barvitě, promyšleně a upraveně, takže z vizuální stránky není filmu příliš co vytknout.

V Novém měsíci se konečně dostává ke slovu herecký představitel Jacoba, Taylor Lauther, který se v předchozím díle na plátně více méně jen míhal. Právě on zaujme místo po boku Belly po odchodu Edwarda Cullena. Seznamuje ji se svým kmenem a uvádí ji do jiného světa - pryč od bolesti. Snaží se být jí "věrným přítelem." Kromě toho mu ale Bella imponuje i z jiné než jen přátelské stránky. Ona je však příliš zmatená, frustrovaná a rozervaná na to, aby hledala v jeho společnosti něco jiného než pochopení, hřejivé objetí a šanci slepit kousky svého rozstříštěného života zpátky dohromady. Na Edwarda nemůže a nechce zapomenout. Když náhodou zjistí, že na ni dává pozor i přes vzdálenost, která je od sebe dělí, uvědomí si, že jediným okamžikem, kdy ho může zase vidět, je, když sama sebe vystaví smrtelnému nebezpečí. Na základě této skutečnosti začně celkem bezhlavě vyhledávat všechna možná nebezpečí a za laskavého dohledu Jacoba Blacka se do nich pouštět. Někdo ji přeci musí sesbírat a srovnat kosti v těle, když si to jako naprosto nezkušená "motorkářka" namíří kosmickou rychlostí po blátivé cestě, vedle které je jako na potvoru velký balvan... Výsledkem této krasojízdy je samozřejmě "nečekaný" let vzduchem s tvrdým přistáním na již zmíněném kameni. To je samozřejmě šance, aby se celkem "nenuceně" dostály ke slovu perfektně vyrysované svaly Taylora Lauthera v roli starostlivého Jacoba Blacka, který si stahuje tričko, pod nímž jako na potvoru nemá ani nátělník, navzdory faktu, že je celkem kosa. Něžně ošetřuje Bellu. Jasně, o pár obrazů dál se promění ve vlčí radiátor, který Belle poskytne ekologické teplo kdykoliv a kdekoliv to bude potřeba. Nový měsíc modifikuje staré dobré přísloví "Pes, nejlepší přítel člověka" na "Vlkodlak Jacob, nejlepší přítel Belly." Teď mě tak napadá, jak by se asi Jacob tvářil, kdyby v lese potkal Červenou Karkulku s košíčkem, což by klidně mohl být žarlivý Edward na průzkumu. Ale není, místo Karkulky totiž v lese pobíhá naštvaná Victorie, která Belle v prvním díle ságy přísahala pomstu za smrt svého upířího milence. Bella má ale kliku, protože za ní stojí gang oddaných vlkodlačích bratří v čele s Jacobem, který ji chrání na každém kroku. Běda Laurentovi, který si na ni doslova a do písmene "brousil" zuby.

Samozřejmě, že v průběhu filmu si přijdou na své všichni milovníci srdceryvných scén: viz. Edwardovo drastické sbohem nebo když Jacob Belle celkem rázně a (z mého pohledu i poněkud nelogicky) řekne dost, už mě nech být, přičemž ze sebe vysype řadu obvinění, mj. i to, že všechny události vč. jeho proměny jsou jen její vina, protože se sblížila s Cullenovic "studenou" rodinkou.

Mezi nejpovedenější scény lze bezpochyby počítat tu, kdy se Bella osobně a nedobrovolně setkává s upířími zákonodárci Volturiovými. Režisér opravdu neponechal nic náhodě, když do role kruté upírky Jane obsadil charismatickou Dakotu Fanning (15), která se své role zhostila s gracií sobě vlastní. Její herečtí kolegové v rolích nejvyšších upírů jí celkem slušně sekundovali a svými výkony pozvedli úroveň filmu do jiných dimenzí.

Na konci Nového měsíce nechybí ani "dočasný happy end," i když ten je jen pro ty vyvolené. Edward se celkem v pohodě vrací zpět ke své milované Belle, která mu svou nehynoucí láskou u Volturových zachránila "krk." Kromě toho uchvátila Volturiovi svou tzv. "nečitelností," která z ní učinila nesmírně zajímavý objekt, protože takový dar se u budoucího upíra může hodit.


Bella a Edward se tedy s plnou parádou vracejí do Forks. Škoda, že nevidíme, jakou radost má z Edwardova nečekaného návratu Charlie Swan, který si díky němu se svou pubertální dcerou užívá nejedno ztřešněné dobrodružství. Nejhůř ze všech ale dopadá Jacob Black, který podle pořekadla "v nouzi poznáš přítele" přichází s návratem neodolatelného krasavce Cullena nejen o iluze, ale i o Bellu. O tom, že svůj boj tak rychle nevzdá, se budeme moci přesvědčit v dalším díle Twilight Ságy s názvem Zatmění.

No a jaké může mít Nový měsíc důsledky v praxi?
Na to se podívejte sami:)

Učitel: "Dobře třído, chci abyste utvořili dvojice pro laboratorní práci."
Elly: "Pane Armstrongu, já mám problém. Nemám žádného patrtnera pro laborky."
Učitel: "To není možné, Elly, ve třídě je sudý počet lidí."
Elly: "Jo, to možná je, ale je na první pohled jasné, že nemůžu pracovat s Marionet."
Učitel: " Proč ne?"
Elly: "Vy dobře víte, proč ne."
Učitel: "Elly, nebuď směšná a jdi pracovat s Marionet."
Marionet: "Já s ní taky nechci pracovat, pane Armstrongu."
Učitel: "Proč ne?"
Marionet: "Jak bych mohla věřit jejím vědeckým úsudkům, když preferuje Jacoba před Edwardem? Jacob smrdí jako mokrej pes."
Elly: "Možná, že smrdí jak mokrej pes, ale aspoň je loajální a neopustil by ji, aby jí tím zlomil srdce!"
Marionet: "Edward odešel, aby Bellu chránil!"
Elly: "Jo, ale mohl jí to aspoň říct místo toho, aby jí lhal!"
Marionet: " Zabíjelo ho to lhát jí, ale neměl na vybranout!"
Elly: "Ne, to..."
Učitel: "Dost. Chce se někdo vyměnit s Marionet a Elly?"
Třída: "Ne."
Učitel: "Je mi líto, ale budete muset pracovat společně."
Elly: "No, když budu pracovat společně s tebou, musíš mi slíbit, že mi dáš za pravdu."
Marionet: "Jakou pravdu? Pravdu mezi upíry a vlkodlaky?"
Elly: "Ale ne, tahle pravda je tam venku!"
Marionet: "Dobře, tak jakou teda pravdu?"
Elly: "Když mi slíbíš, že se nebudeš navážet do mého překrásného Jacoba, já slibuju, že se nebudu zmiňovat o tvé náladové přítelkyni přítelknyni."
Marionet: "Edward není... Edward je kluk!"
Elly: "No tak proč se třpytí jako princezna Fiona?"
Učitel:" Tak dost. To stačí! Chce se někdo vyměnit s Elly a Marionet?"
Třída: "Ne."
Učitel: "Nemám tedy jinou možnost. Pojďte obě sem před třídu a prodiskutujte problém Edward vs. Jacob jednou provždy."
Spolužačka:" Nemůžete je prostě poslat za ředitelem?"
Spolužák: "Jo, proč máme poslouchat tyhle nesmysly?!"
Učitel: "Protože jsem věděc a ti hledájí na otázky odpovědi. Marionet, ty první."
Marionet: "Děkuji, pane Armstrongu. Co je to láska? Můžete ji plánovat? Nebo je to osud? Já uvěřila, že je to osud v momentě, kdy jsem slyšela Edwarda říkat: Už nemám sílu se od tebe držet dál. Věděla jsem, že budeme spolu."
Spolužák:" Promiňte, ona si myslí, že bude s tím fiktivním upírem ze Stmívání?"
Marionet: "Ne, já si to nemyslím, já to vím."
Elly: "No, co když ti řeknu...Marionet?"
Marionet vášnivě líbá sešit.
Učitel: "Co kdybych ti řekl...Marionet, co to děláš?"
Marionet: "Promiňte, poznámkový blok je na poznámky, ne na líbání."
Učitel: "Správně. Tak, Elly."
Elly: "Děkuji. Byly časy, kdy i já zbožňovala Edwarda Cullena a Jacob byl jen skrvnou na obrazovce, ale pak se něco změnilo. Možná jsem to byla já. Možná jsem chtěla ocenit kluka, který byl také mým přítelem, ale s největší pravděpodobností se změnil Jacob. Když si v Novém měsícsundal to tričko, viděla jsem ty změny a pomyslela si, jeah! Chtěla bych na tvém břiše upéct koláč."
Marionet: "To jsou fajkový svaly!"
Elly: "Ne, nejsou."
Marionet: "Ale jsou ..."
Elly: "Ne, tyhle jsou opravdové..."
Marionet: "Kdyby byly opravdové, pak ten kluk co hrál Jacoba by nemusel nosit tričko vůbec."
Elly: "No taky že ne."
Marionet: "Prdlajs."
Elly: "To teda..."
Učitel: "Přestaňte, co se to s váma děje? Byly jste nejlepší kamarádky a to Stmívání vás úplně změnilo! Copak nemůžete najít nějaké společné téma?"
Elly: "Já bych si to moc přála, ale nevím jak... jaká osoba může preferovat studené tělo oproti krasně stavěnému horkému tělu vlkodlaka.
Marionet: "No, třeba se najde někdo, kdo uzná, že Bella si nezaslouží ani jednoho z nich."
Elly: "Ale já si taky myslím, že si nezaslouží ani jednoho z nich."
Marionet: "Fakt?"
Elly: "No jasně."
Marionet: "No to mě podržte. Neproberem to?"
Elly: "Jasně, o tomhle chci mluvit jako první!"
Marionet: "Super!"
Učitel: "Aplaus pro Elly a Marionet. Přemýšleli jste o tom alespoň? Ne, no takže...bilogie."

Autorka recenze: Phar.Lap
Zdroj obrázků: Internet

Morandi spojili pop music s vizuálním poselstvím

Morandi - Colors (úžasná kreativní práce
velmi emocionální)

Morandi je rumunská hudební skupina působící v oblasti pop music. Hlavními pilíři kapely jsou Marius Moga a Andrei Ştefan Ropcea (Randi). Kromě Randiho a Mogy tvoří skupinu Viki, Razvan, Dylma, Alex, Alexx a Radu + tanečnice Silvia, Oana, Alexandra, Ruxandra, Mirela a Elena. Jméno kapely je složeno z prvních dvou písmen Mogova příjmení a Ropcovy přezdívky. Morandi se nejprve proslavili na lokální scéně v Rumunsku, kde jejich píseň Beijo v létě 2005 vyletěla na první příčky hitparád. Netrvalo dlouho a bodovali i v evropských hitparádách, včetně v hitparády MTV Evropa či World Chart Express. Morandi byla nominována na Best Romanian Act na MTV Europe Music Awards 2005, cenu nakonec vyhráli Voltaj, ale již v MTV Romania Music Awards 2006 vyhráli Morandi cenu za nejlepší píseň za song Beijo a připsali si i ocenění za nejlepší video k songu Falling Asleep. Jejich alba Reverse se prodalo přes 2 milióny kopií. V současnosti mají Morandi na svém kontě už 3 alba: Reverse, Mind Fields a N3xt.

Morandi - Angels

Doporučuji všem, kdo mají rádi kvalitně udělanou hudbu s vypovídajícími texty podchycenou kreativně zajímavými hudebními klipy. Morandi v této oblasti disponují až neuvěřitelným potenciálem, díky kterému mají skvěle nakročeno i do budoucna. Fanoušci budou jistě jen přibývat, neboť sdělení, která ve svých písních prezentují, nejsou jen lákavá na poslech, ale obsahují i jisté poselství.

Autorka recenze: Phar.Lap

Titanic vydal své poslední děsivé tajemství

MOTTO: "Zvětšování velikosti lodí neznamená pokrok. Kdyby tomu tak bylo, pak by elefantiáza, která způsobuje, že se lidská noha zvětší tak, že připomíná kmen stromu, také byla určitým druhem pokroku, ale není - je to nemoc, a to velmi ošklivá." Joseph Conrad, 1911

Kniha s názvem Titanic - poslední tajemství lodi snů (angl. Titanic´s Last Secrets) by rozhodně neměla chybět v knihovně žádného "titaniaka," protože i když se domníváte, že příběh "Lodi snů" znáte, tato publikace Vám poskytne zcela jiný úhel pohledu na tuto tragickou námořní katastrofu. Přináší totiž nové důkazy přímo z temnot oceánu, kde Titanic navždy odpočívá obklopen dušemi těch, kteří v něm osudné noci 15.4.1912 zahynuli. Za pomoci nejmodernější technologie pronikli potápěči Richie Kohler a John Chatterton hluboko do vraku lodi, kde nalezli dosud nevídaný důkaz o tom, že ona osudná noc na palubě Titaniku byla hrůzostrašnější než se doposud předpokládalo.

Příběh zaoceánského parníku, který se potopil v ledových vodách Severního Atlantiku při své první a poslední plavbě ze Southamptonu do New Yorku dne 15.4.1912 poté, co narazil na ledovou kru, je má srdeční záležitost podobně jako tragédie mohutného ryzáka Phar Lapa. Tyto příběhy nepřestávájí zaměstnávat mou mysl, ačkoliv jsou z naprosto odlišného prostředí a mnohým se dokonce mohou jevit zcela rozdílně. Jenže při detailnějším zkoumání jsem objevila nespočet shodných atributů: v první řadě uchvacují svou dojemností a nepředvídatelností, vždyť kdo by si byl pomyslel, že parník a kůň vejdou do historie díky svému krátkému, ale slavnému životu a tragickému konci?

Málokdo si vzpomene, když začala první světová válka, ale zeptejte se na Titanic nebo na Phar Lapa, zná je téměř každý. Filmoví tvůrci, spisovatelé, malíři, hudebníci i obyčejní lidé - ti všichni z nich čerpají nekonečnou inspiraci. Proč tomu tak je? Protože lidé jsou od přírody uchváceni podobně laděnými příběhy, zvláště pak těmi, které mají reálný podklad. Cokoliv, co se v historii lidstva stane, upadne časem v zapomnění, pokud to není tragédie (vzpomeňme třeba na holocaust). Ty máme ukryty ve svých srdcích, kde nás naplňují nevýslovným smutkem pokaždé, když si vzpomeneme, jak málo by bývalo stačilo, aby se nikdy nestaly. Snad každý z nás si někdy položil onu palčivou otázku, zdali se jim opravdu nedalo zabránit?

Titanic v suchém doku v loděnici v Belfastu

Lodě Olympic, Titanic a Britannic měly být pro společnost White Star Line zárukou stability a jejich provoz měl definitivně zaplašit hrozby, že White Star Line nakonec podlehne ostré konkurenci. William Pirrie (majitel a ředitel loděnic Harland and Wolf v Belfastu):"Josephe, ať Cunard spaluje uhlí za peníze krále Edwarda a láme rychlostní rekordy, my budeme stavět plovoucí paláce. Když to uděláme, můžeme nechat Cunarda, Němce a všechny ostatní za sebou, pokud to neuděláme, udělají to oni a my ztratíme všechno."

Přesně tato prostá věta přesvědčila Bruce Ismaye - výkonného ředitele společnosti White Star Line - o naléhavosti situace a rozhodla o stavbě gigantických zaoceánských parníků pod taktovkou uznávaného a ctižádostivého lodního konstruktéra Thomase Andrewse. Andrews se svého úkolu zhostil s pílí sobě vlastní. Navrhoval, počítal a taktizoval. Při jedné z rutinních prohlídek v docích se Ismay zeptal Andrewse, jestli bude loď dostatečně silná s oplátováním o tlouštce 2,5 cm a nýty o průměru 2 cm, jak to požaduje obchodní komora, namísto silnějšího oplátování a nýtů podle Andrewsových specifikačních tabulek. Ušetřilo by se tím 2500 tun mrtvé váhy, což by samozřejmě znamenalo úsporu 25 tun uhlí denně, rok za rokem. Andrews váhal. Jak se Ismay může na něco takového ptát? Strávil měsíce výpočty zatížení, pnutí a síly oceli a doporučil tloušťku oplátování 3 cm a 2,5 centimetru průměr pro nýty. Byl si ale vědom, že pokud si to vlastník přeje a obchodní komora to schválí, bude takovou loď mít. Neměl proto jinou možnost než souhlasit... Při první zkušební plavbě Olympiku přikázal zvýšit rychlost na maximum. Kapitán Smith zvýšil rychlost na 24 uzly - na první pohled bylo všechno dokonalé. Pak se ale Andrews podíval přes palubu po bílé nástavbě k tmavým bokům trupu lodi a byl silně znepokojen. Ocel, která tvořila pravobok lodi se pohybovala dovnitř a ven. Ne moc - možná tak 5 - 8 cm, ale nepochybně se pohybovala. To samé se opakovalo na druhém boku lodi. Andrews věděl, že loď pruží, vždyť ji tak i navrhl, ale mají se její stěny chvět? Vytáhl si svůj poznámkový blok a zapsal si do něj poznámku: Stěny se při cestovní rychlosti chvějí.

O několik měsíců později došlo ke kolizi Olympicu s lodí Hawke, což způsobilo proražení trojúhelníkového otvoru přímo pod čarou ponoru. Dvě přední komory byly zcela zatopeny, ale vodotěsné dveře fungovaly dobře a tak mohl kapitán Smith odplout i s lodí zpět do Belfastu, kde se v suchém doku podrobila opravám pod dohledem Andrewse. Proražení největší lodi na světě plnilo několik týdnů první stránky světových novin.

Kapitan Smith tisku sdělil, že "konstrukce lodi snesla náraz dobře. Mnoho pasažéru ani nevědělo, že se vůbec něco stalo. Olympic je prostě nepotopitelný a Titanic bude také takový, až bude v provozu. Oba parníky můžete třeba rozřezat napůl a každá sekce zvlášť zůstane na hladině. Troufám si dokonce tvrdit, že i kdyby motory a kotle propadly dnem, obě lodě zůstanou na hladině."

RMS Titanic

Pro média nepochybně úžasné sdělení, ale Andrews poté, co loď prohlédl v suchém doku, Smithův optimistmus nesdílel. Byl spíše šokován rozsahem trhlin v trupu, i když se právem cítil hrdý na to, že Olympic přestál náraz, který by většinu lodí býval poslal ke dnu. Druhý den však objevil něco, co jej vyvedlo z míry. V místech, kde pozoroval při zkušební plavbě neblahé chvění oceli, byly totiž v oceli praskliny. Jasný signál toho, že nějaká ocel, která se neměla pohybovat, se při plavbě lodi hýbala. Na to, aby něco udělal s přídí Olympiku nebyl čas, rozhodl se ale posílit příď Titanicu než ho vyšle na moře. Andrews napsal Pirriemu, že přidal ocel na Titaniku a totéž je potřeba udělat s Olympikem a to co nejdříve... Jaká to osudová tragédie! Navzdory bezpečnostím opatřením, které Andrews nakonec u Titaniku přijal, skončil tento gigant při své první a poslední plavbě na dně oceánu. 1500 lidí našlo smrt v ledové vodě a spolu s nimi i vrchní konstruktér loděnice Thomas Andrews.

Zpráva o katastrofě v New York Times

John Chatterton a Richie Kohler začali svoje pátrání v naději, že najdou důkazy, které by poskytly jednoznačnou odpověď na otázku, kterou si od tragédie kladl téměř každý - jak to, že ledovec poškodil "nepotopitelnou loď" tak vážně, že se nedokázala udržet na hladině minimálně tak dlouho než dorazila Carpathia? Pokud by tomu tak bylo, pak by všichni ti, kteří zahynuli s lodí, mohli přežít. Jenže Titanic šel ke dnu nezvykle rychle. Tak, jako milióny lidí po celém světě, věřili John Chatterton a Richie Kohler, že Titanic byla heroická loď, důkaz síly průmyslového věku, která se potopila nešťastnou náhodou. Jenže to, co nakonec objevili je šokovalo! Titanic byl od počátku vadným důkazem přílišného sebevědomí a chamtivosti, které zabily 1504 lidí. Thomas Andrews a kapitán Smith, jediní, kteří mohli veřejnosti říci, co se s lodí tu noc opravdu stalo, zahynuli spolu s Titanicem, což poskytlo společnostiem White Star Line a loděnicím Harlanda a Wolffa prostor k největší kamufláži v dějinách námořní dopravy. Zachovat dobrou reputaci největší loděnice britského impéria byl totiž pro všechny zúčastněné až příliš dobrý obchod, proto svedli odpovědnost za tragédii Titanicu na kapitána Smithe. Britská komise se shodla s Američany, že Titanic se potopil, protože jeho kapitán se rozhodl plout plnou rychlostí přes ledovcové pole, o němž byl včas varován. Jenže pravdivý příběh Titanicu ještě nikdy nezazněl. 97 let po tragédii se objevily nové skutečnosti, které jsou podloženy reálnými důkazy z archivu White Star Line, a celý příběh dostává rázem zcela jiný podtext.

Autorka recenze: Phar.Lap
Zdroj fotografií: Internet

Krátké nahlédnutí do historie turfu

V Jezdectví 11/2009 byl opět publikován další můj článek s názvem "Opravdu krátké nahlednutí do historie světového turfu." Toto krátké shrnutí je startovním článkem, který by měl pokračovat pravidelnou rubrikou s názvem Galerie velikánů. V ní by měly být k dispozici informace o osudech dalších velikánů turfu, kteří se už bohužel do výše zmíněného článku nevešli. Nechci ale vynechat žádného koně, který se blýskl v historii turfu a tím ovlivnil jeho další vývoj, proto jsem přišla s nápadem zpracovat každému koni osobní profil, kde byste se mohli dozvědět něco o životě toho kterého šampióna, kolik závodů odběhl a jak se na dráze prezentoval, popř. jak dále ovlivnil/neovlivnil chov plnokrevníka. Nyní bych se tedy chtěla omluvit všem, kteří ve výše zmíněném článku marně hledali svého favorita: určitě na něj časem také dojde řada. Pozn. autorky: Zpracování podkladů týkajících se tuzemské historie turfu se ujme kolegyně Pavla Staňková. Jsme takové duo, které se vzájemně doplňuje. Já se specializuji na celosvětový turf a Pavla se se stejnou vášní zajímá o historii turfu českého a já si nedokážu představit, že by o něm psal někdo jiný.

Zdroj: Časopis Jezdectví 11/2009

Upíří deníky (The Vampire Diaries)

Ve čtvrtek jsem náhodou zhlédla v Luxoru reklamu na Upíří deníky. Okamžitě jsem se rozběhla je v komplexu shánět a světe div se, opravdu jsem je nalezla! Vyšly u nás totiž už 16.10.2009.

Stmívání (Twilight) sága je skvělá a já se dovoluji řadit mezi její nejvěrnější fanoušky, ale masivní reklamní kampaně, které poslední dobou předvádí média po celém světě, jsou i na mě už trošku moc. Všechno zlé je ale k něčemu dobré. Právě překlad Upířích deníků do češtiny je výsledkem tzv. "Twilight mánie," protože světem se začala šířit i nezadržitelná "žízeň" po další upíří literatuře, čehož samozřejmě využilo i české nakladatelství Fragment a "kuje" železo dokud je žhavé.

Všichni fanoušci Stmívání (Twilightu) po nich určitě vděčně hrábnou, o tom není pochyb, ale otázkou zůstává, zda Upíří deníky skutečně naplní jejich očekávání. Obě knižní série spojuje milostná zápletka, kdy se smrtelnice zamiluje do upíra, ale charakter hlavních hrdinek se neshoduje. Knihy se také liší literárním stylem, což je zřejmě i důvodem, proč mělo Stmívání (Twilight) spisovatelky Stephenie Meyerové, které bylo publikováno později, o tolik větší úspěch než zmíněné Vampire Diaries (Upíří deníky) L. J. Smithové.

Četla jsem celou sérii Stmívání (Twlight) a nyní jsem dočetla první díl Upířích deníků (Vampire Diaries) s názvem Probuzení (Awakening). A už od první stránky jsem postrádala styl Stephenie Meyerové. L.J. Smithová sice píše dobře, ale já měla pocit, že tomu něco chybí. Ano, po chvíli jsem si uvědomila, že je to popis nitra hlavní hrdinky, tedy to, co prožívá a jakým způsobem to prožívá. V případě Meyerové jsem měla jasný pocit, že já jsem se ztotožnila s Bellou Swanovou a že všechno, co prožívá ona, prožívám i já. Toto bohužel nemohu říci o hlavní hrdince z Upířích deníků - Eleně Gilbertové. Na rozdíl od Belly není totiž nesebevědomá a normální, ale je pohledná, ví o tom a její sebevědomí je téměř k neuvěření. Elena je dokonalá a sexy v každém směru, ale to, co prožívá uvnitř je vzdálené, nejasné a neosobní. Po celý čas, kdy jsem tuto knihu četla, jsem jasně rozeznávala hranici mezi mnou a hlavní hrdinkou - já jsem tady, ona je tam a to, co se právě odehrává, není skutečné. Tato hranice mezi fikcí a realitou se u Stephenie Meyerové dokonale smazavá. Její psaní vtáhne čtenáře do děje s takovou opravdovostí, že přestává rozlišovat mezi fikcí a realitou, toho se ale v Upířích denících nedočkáte.

Představitelé hlavních hrdinů ze stejnojmenného tv seriálu

L.J. Smithová vytvořila upířího hrdinu - Stefana Salvatora, pohledného mladíka z Itálie, který přijíždí do Fell´s Church, aby se zde pokusil žít "normálním" životem a zapomenul na minulost. Jeho tužby nejsou vyplněny, jakmile totiž spatří Elenu, jeho dávné bolestné vzpomínky procitají. Začíná se odvíjet příběh, kdy je Elena novým spolužákem tak fascinována, že se jej rozhodne za každou cenu získat. Bez mrknutí oka nechává plavat svého přítele Matta Honeycutta a snaží se sbalit Stefana. To se jí samozřejmě nedaří. Stefan ji zarytě ignoruje . Elana je zmatená a frustrovaná, neboť s každým Stefanovým odmítnutím upadá její pověst "lamačky klučičích srdcí," proto se snaží vymyslet plán, jak si vynutit Stefanovu pozornost... Samozřejmě, že neví, že ten krásný kluk s dokonalým pozadím a špičkovým bourákem je upír na dietě, který se snaží udržet svou žízeň na uzdě, aby se na ni nevrhl a neprokousl jí hrdlo.

Občas se v dějové smyčce malinko ztrácím, protože autorka kombinuje Stefanův svět s jeho retrospektivními vzpomínkami na minulost, kde hraje důležitou roli jistá Katherine. Ne náhodou je jí Elena Gilbertová podobná. Tato jednoduchá zápletka je totiž kostrou celého příběhu. Ke konci se objevuje Stefanův starší bratr Damon Salvatore, který se na začátku knihy objevuje jako černý havran a občas taky vystupuje ve Stefanových vzpomínkách. V lidské podobě ho ale autorka představí až v polovině knihy. Damon, vnáší do příběhu nový vítr, je sexy a není tak upejpavý jako jeho bratr Stefan, který je pro něj jen slabochem neschopným využít všeho, co mu upíří prokletí skýtá. Vnímavějšímu čtenáři bude předem jasné, kam se bude děj ubírat dál. Mezi bratry vzniká spor, který započal kvůli Katherine, a nyní pokračuje s Elenou...

Dle mého názoru jedna z lepších upířích ság, ale ve srovnání se Stmíváním (Twilightem) je to jen chabá náhražka, zrovna tak jako Upíří akademie. Stephenie Meyerová totiž rozehrává vnitřní city svých hrdinů ve zcela novém rozměru, který bude pro ostatní spisovatele velmi obtížně překonatelným oříškem.

Upíří tématika poslední dobou táhne i v TV, takže není divu, že v Americe už podle knižní předlohy Upířích deníků běží i stejnojmenný seriál. U nás jej bohužel ještě žádná stanice nevysílá a není vůbec jisté, zda-li se ho v dohledné době dočkáme. Můžete si však Upíří deníky stáhnout anebo se na ně podívat online:)

Zdroj informací: Internet

Zdroj videa: Youtube.com
Zdroj obrázků: Internet
Autorka recenze: Phar.Lap

Chcete-li plakat, plačte s Milionářem z chatrče

O snímku Milionář z chatrče (Slumdog Millionaire) jsem ve svém okolí slýchala mluvit často, ale jelikož patřím k lidem, kteří si filmy vybírají taky podle názvu, nějak mě míjel. Jeho název ve mně totiž evokoval představu, že nějaký americký bezdomovec a flákač se prostě bude vydávat za milionáře nebo tak něco. Takže jsem si tento kinematografický klenot vzdorovitě nechávala proklouzávát mezi prsty jako zrnka plážového písku. Přiznávám na rovinu, že docela dlouhou dobu. Nakonec jsem k němu byla "dotažena" a to poté, co jsem ve škole uslyšela větu: "Na ten film se musíte podívat, jinak u mne budete mít velké, nesmazatelné mínus." Velké mínus jsem mít něchtěla a tak mi nezbylo než se na Milionáře z chatrče podívat a...

Málokterý film mě dokáže chytit za srdce hned od počátku, ale snímek režiséra Dannyho Boyla (Trainspotting, Sunshine) je rozhodně jedním z nich. Od začátku až do konce jej totiž budete sledovat se zatajeným dechem a nebudete si chtít nechat ujít ani jedinou sekvenci - vaše emoce budou balancovat kdesi na hraně, do očí se Vám budou hrnout slzy a v duši budete soucítit s hlavním hrdinou - Jamalem Malikem (Dev Patel), který dokáže nemožné. Chudý Ind bez základního vzdělání se totiž jakousi souhrou náhod dostane do Indické soutěže Chcete být milionářem a ačkoliv nemá žádné vysoké ambice ani předpoklady, vyhraje 20 miliónů rupií. Režisér velmi mistrně ukazuje hru osudu, která Jamala přivedla až do křesla soutěžícího v populární soutěži a při tom velmi nezkresleně divákovi ukazuje lesk a bídu reálného života v Indii.

Jamal se ovšem svými znalostmi zcela vymyká profilu, který si o něm utvořil moderátor pořadu a který se snažil podstrčit i divákům soutěže. Zpočátku se nesmírně baví, že nosič čajů exceluje, neboť to přisuzuje štěstí, ale když Jamal pokračuje a jeho výhra začíná dosahovat astronomické částky, snaží se ho zastrašit a doporučuje mu, aby vzal co vyhrál a vypařil se. Jamal se však nenechá zastrašit, protože má jediný cíl - získat svou osudovou životní lásku Laticu, jedinou ženu, o které celý život snil a se kterou vyrůstal než je osud od sebe odtrhl. Jejich sny však přetrvaly a Jamal stále hledal svou spřízněnou duši. Jejich příběh je tak "neskutečně skutečný" obklopený nemilosrdnými předsudky indického světa, s jeho kastami, kde chudí lidé mají být chudí a bohatí je mohou beztrestně využívat a jednat s nimi jako s podřadnými bytostmi. Svým narozením předem odsouzeni k životu v chudobě, bez jistot, hmotných statků, i přesto se dokáží tito chudáci ze života upřímně radovat, což je pro mě srdcervoucí, i když se říká, že "chudoba cti netratí." Tento silný emotivní příběh uchvacuje svou jedinečností spojenou s opravdovostí všech okamžiků a vysílá poselství o tom, že láska dokáže opravdu velké věci, pokud je však hluboká, ryzí a nesobecká.


Filmové výkony i režie byly diváky také náležitě oceněny, neboť Milionář z chatrče získal celkem 8 Oscarů: za scénář, kameru střih, hudbu, píseň, zvuk, a režii. Neunikla ani cena za nejlepší film. Na film s rozpočtem pouhých 15 milionů dolarů je to víc než jen slušný výkon.

Jamal Malik: Věděl jsem, že se budeš dívat.

Latika: Myslela jsem si, že spolu budeme až po smrti.
Jamal Malik: Tohle je náš osud…

Použita píseň Jai Ho

Soundtrack

Skladatel: A.R. Rahman
Dirigent: A.R. Rahman
Další autoři: Various Artists
Datum vydání: 23.12.2008
Vydavatel: Interscope Records

Ocenění
2009 - Academy Awards, USA - vítěz (nejlepší hudba)
2009 - Academy Awards, USA - vítěz (nejlepší píseň - "Jai Ho")
2009 - Academy Awards, USA - vítěz (nejlepší píseň - "O Saya")
2009 - BAFTA Awards - vítěz (nejlepší hudba)
2008 - Black Reel Awards - nominace (nejlepší soundtrack)
2009 - Broadcast Film Critics Association Awards - vítěz (nejlepší skladatel)
2009 - Broadcast Film Critics Association Awards - nominace (nejlepší píseň - "Jai Ho")
2008 - Chicago Film Critics Association Awards - nominace (nejlepší score)
2009 - Golden Globes, USA - vítěz (nejlepší score)
2009 - MTV Movie Awards - nominace (nejlepší filmová píseň - "Jai Ho")
2008 - San Diego Film Critics Society Awards - vítěz (nejlepší score)
2008 - Satellite Awards - nominace (nejlepší score)
2008 - Satellite Awards - nominace (nejlepší píseň - "Jaiho")

Zdroj informací:Internet,
Recenze: Phar.Lap,
Clip made by:Phar.Lap