Prohledej blog / Search this blog

Sledovat emailem / Follow by Email

6/29/2007

Harry R. Telford a jeho splněný sen



Harry Richard Telford se narodil v roce 1877 v Ballaratu na Novém Zélandu. Jeho otec vlastnil malou stáj a tu a tam trénoval plnorevníky i pro jiné majitele. Malý Harry R. Telford byl nadšeným studentem rodokmenů anglických plnokrevníků. Celé hodiny a hodiny je studoval. Jeho záměrem bylo odhalit jakým způsobem lze odhadnout budoucího šampióna na základě pouhé studie rodokmenu. Harry se oženil s Elvirou Frances May a přestěhoval z Nového Zélandu do Sydney, kde si pronajal malý zděný domek poblíž závodiště Randwick a založil si živnost jako trenér dostihových koní. Připravoval koně pro malý okruh lidí a samozřejmě dál snil své sny. Osud k němu však nebyl příliš příznivý a zdálo se, že už ani nebude. Bylo mu 50 let a stále čekal na svého osudového koně, o němž snil již od dětství, když za nocí sedával nad rodokmeny plnokrevníků. Svou ženu něžně přezdíval "Vi."

Harry R. Telford (1931) - v dobách své velké slávy

Lidé ho popisovali jako „přežívajícího“ trenéra, ale výraz „zchudlý“ by jeho situaci vystihoval lépe. Rok co rok kupoval laciné ročky z Nového Zélandu a poukazoval přitom na to, že se vyzná v rodokmenech koní. Spoléhal na svůj úsudek, ale rok co rok prožíval hořká zklamání. Buď byl kůň jen průměrný anebo byl úplně k ničemu. Pak náhodou objevil hříbě svých snů, když listoval v dražebním katalogu ročků novozélandského chovu.

Katalog, z něhož Harry vybíral svého šampióna...

Nabízený kůň byl potomkem hřebce Night Raida a klisny Entreaty. Oba byli na dráze více než podprůměrní. Phar Lapův rodokmen ale obsahoval i skvělého Carbina. Carbine vyhrál Melboursnký pohár (Melbourne Cup) se zátěží 66 kg na zádech, přičemž zlomil rekord dráhy, když vyběhl dostih za 3 min. 28 sekund.


Harry R. Telford
Harry však neměl dostatek finančních prostředků, aby si koně mohl zakoupit sám. A tak se pokoušel přesvědčit jednoho ze svých posledních klientů, Dave J. Davise, aby koně zakoupil aniž by si ho předtím alespoň prohlédl. I když to ze začátku vypadalo beznadějně, nakonec přeci jen uspěl. Začátkem ledna roku 1928 kontaktoval Harry Telford svého bratra Hugha, trenéra dostihových koní na Novém Zélandu, a požádal ho, aby ho na dražbě zastupoval. V průběhu dražby nenastaly žádné vážnější komplikace a tak byl Lot 41 (Phar Lap) Hughu Telfordovi přiklepnut za cenu 160 Guinejí. Harryho bratr zamířil okamžitě k nejbližší kanceláři lodní přepravy a dojednal odvoz hříběte do Sydney.

V momentě, kdy Harry Telford koně poprvé spatřil, zapochyboval na okamžik o svém přesvědčení, že před ním stojí budoucí šampión. Kůň po příjezdu vypadal dosti nevábně – byl ve špatné kondici a na hlavě měl bradavice. Na pohled však působil impozantně: měřil 173 cm v kohoutku (byl o 10 cm vyšší než jiní koně) a proti běžným 450 kilogramům vážil rovných šest metráků!

Telfordův dům v roce 1928 - než objevil Phar Lapa
Velký problém nastal, když se Dave J. Davis přišel do Telfordových stájí podívat na svou investici. Od okamžiku, kdy se na koně poprvé podíval, s ním nechtěl mít nic společného. Byl rozhodnutý se ho urychleně zbavit. Nakonec uzavřel s Telfordem smlouvu o pronájmu zvířete na 3 roky. Harry si pronajal koně navzdory faktu, že mu činilo značné problémy uživit svou vlastní rodinu. Byl si více než jistý, že rodokmen ryzáka předurčuje k tomu, aby se z něj stal šampión. Nechal koně vykastrovat, aby se nekoncentroval na klisny, ale pouze na jednu jedinou věc: na závodění.
Phar Lap absolvoval pod Harry Telfordem únavné
tréninkové dávky na pláži (ilustrační snímek).
Trenér musel mít zřejmě nervy z ocele, neboť pronájmem učinil krok do neznáma a riskoval, že pokud by jeho předpoklad byl mylný, ztratil by i Dave J. Davise. Poprvé v životě se na něho usmálo štěstí. Phar Lap mu - po počátečních neúspěších - vydělal celé jmění. Šel od vítězství a vítězství, čímž Harrymu Telfordovi dělal i značnou reklamu. Nikdo už nepochyboval o jeho schopnostech. Z chudého muže se stal rázem uznávaný trenér.
Harry R. Telford se synem při slavnostním
předávání Melbournského poháru 1930.
V roce 1930 vlastnil Harry Telford již řadu dalších koní a tak zakoupil statek Braeside situovaný v Mentone ve státě Viktoria, který přebudoval na přepychové tréninkové středisko. Závazky spojené s Braesidem mu znemožnily doprovázet šampióna na jeho cestě do Ameriky a tak zůstal v Austrálii. Pár dní po šampiónově smrti prohlásil: "Byl pro mě skoro jako člověk, byl schopen všeho jen neuměl mluvit. Nikdy v životě jsem nepraktikoval modlářství... ale já toho koně miloval."

Stejně tak jako většina Australanů připisoval Phar Lapovi současně kombinaci lidských a božských vlastností. Mezi lidskými vlastnostmi často uváděl jeho "statečnost." V dobách, kdy byly vzpomínky na Gallipoliho stále silné, lidé často Phar Lapovi přisuzovali roli ušlechtilého válečníka, který vytrval a nikdy se nevzdával.

Více než šedesát lidí napsalo po smrti šampióna Harrymu Telfordovi dopisy a kondolence, v nichž vyjádřovali své pocity a vyznávali se z toho, jak moc pro ně Phar Lap znamenal. Mezi takovými lidmi byli i velmi málo vzdělaní jedinci, kteří však své pocity vyjadřovali velmi srdečně. Psali o tom, jak je zpráva o šampiónově smrti zasáhla a zlomila a jak všichni mluví a vzpomínají na "starého dobrého Phar Lapa."

Dopisy napsané po Phar Lapově smrti jeho fanoušky
Harrymu Telfordovi
Po Phar Lapově smrti už Telford nikdy neobjevil koně stejných kvalit. Telfordovi se podařilo vytrénovat pár průměrných vítězů, ale Braeside nakonec finančně zkrachovala a trenér byl nucen se z ranče odstěhovat. V roce 1957 pak definitivně opustil svět dostihů a odešel do důchodu. Zemřel jako chudý muž v roce 1960.

Jistě by ho ani ve snu nenapadlo, že jeho jméno si budou generace lidí pamatovat jen v souvislosti s Phar Lapem. Nicméně si tak zajistil doslova nadčasový pomník.
Web Trafficfile recovery

book your room today