Den, kdy dostihová Austrálie porazila dostihovou Ameriku

Agua Caliente, 20. březen 1932. Den, kdy se dostihová Amerika sklonila před australským šampiónem Phar Lapem. Tato archivní fotografie byla pořízena v průběhu slavnostního dekoračního ceremoniálu na dráze v Agua Caliente.

Zleva: Dave J. Davis (majitel), uprostřed Billy Elliot (žokej) a
vedle něj vpravo, Bea Davisová.

 Zdroj fotografie: archiv autorky

Jak uvěřit neuvěřitelnému?

"A teď už zbývá jen jeden podpis, zde, pane Davisi." Právě v tom okamžiku se na stole filmového producenta rozdrnčel telefon. Muž zvedl sluchátko a chvíli naslouchal. "To jsou strašné zprávy," prohlásil a zavěsil. Podíval se přímo na Dave J. Davise. "Váš kůň, Phar Lap, je mrtvý." Davis oponoval: "To není možné! Včera jsem mluvil s týmem a tvrdili mi, že kůň je ve výborné kondici!" Dave J. Davis byl však znepokojen a ihned volal do Menlo Parku. Myslel si, že si z něho někdo tropí blázny. Ed Perry mu sdělil: "Bylo to velmi rychlé, Dave." Ale jak? Jak, nepřestával se ptát sám sebe. Zavěsil a zhroutil se do sedačky. Pak náhle vyskočil se slovy: "Musím okamžitě tam!" Filmový producent s kamennou tváří přikývl. Další slova byla zbytečná. Věděl, že už nebude žádný film o zázračném koni jménem Phar Lap. "Ještě nic neruště," pokračoval Davis. "Osobně zjistím, co se stalo! Najmu si letadlo, pokud bude třeba," prohlásil a zmizel za dveřmi.


V Menlo Parku se zatím před areálem stájí scházeli repotéři pozvaní na odpolední show. Jenže dveře stájí byly zamčené a všude vládlo podivně svíravé ticho. Něco se dělo. Když se Phar Lap a jeho ošetřovatel stále neobjevovali, pojali novináři podezření. V tom se zpoza rohu vynořil jeden ze stájníků. Nedočkaví reportéři jej okamžitě zasypali všetečnými otázkami. "No tak, co se to tu děje? Je snad Phar Lap nemocný nebo co?" Mladík byl bílý jako křída, zakroutil hlavou a tiše šeptl: "Je to daleko horší, panové." "Cože? Chcete snad naznačit, že je mrtvej?" Ošetřovatel přikývl a vydechl: "Ano, uhynul dnes dopoledne tady ve stájích."

Australský reportér Bert Wolfe přijel do Menlo Parku mezi prvními, chtěl udělat rozhovor s Tommy Woodcockem a předpokládal, že by mohl přesvědčit Davise, aby mu prozradil nějaké horké novinky, jak pokračují jednání s filmovou společností ohledně příprav natáčení filmu o "zázračném koni."


Ošetřovatelé ve stájích brali Wolfa téměř jako člena Phar Lapova realizačního týmu. Woodcock se vyjádřil jasně - je to přítel a může přijít do stáje kdykoliv se mu zachce. Jakmile tedy Bert vstoupil do prostoru stájí, ošetřovatelé ho ihned informovali o situaci. "Woodcock je úplně na dně, obviňuje sám sebe. Všichni doufáme, že u sebe nemá nějakou zbraň - je na tom špatně, obáváme se, aby si nechtěl sáhnout na život." Wolfe na nic nečekal a běžel za Elliotem. "Jedna zbraň tu byla, ale schovali jsme ji před ním do sena," pošeptal mu Elliot.

Krátce poté dorazil do stájí i veterinář Bill Nielsen doprovázený doktorem Masoerem. Personál pomohl přemístit Phar Lapovo obrovské tělo na podložku a veterináři začali s ohledáváním těla. "I kdyby to byla kolika, k uhýnu by nedošlo tak rychle," prohlásil Masoero a kroutil nevěříčně hlavou. "I kdyby dostal silnou koliku, nemohl umřít za pár hodin - možná za pár dní, nebo za den, ale ne takhle rychle."

Bert Wolfe už víc slyšet nepotřeboval. Věděl, že se musí urgetně spojit s Austrálii. Zavolal přímo do redakce a nařídil editorovi, aby na titulní stranu dal přesně to, co mu nadiktuje. Krátce na to se na stránkách největších austrálských deníků objevily zprávy začínající slovy "Menlo Park, Kalifornie, úterý, 3.48..." následovalo osudné oznámení, které srazilo Austrálii na kolena: "Phar Lap, australský šampión, dnes zemřel."


Ve středu ráno se Harry Telford vracel z ranního tréninku. Chystal se právě na snídani, když mu zavolal reportér deníku The Herald. "Ach," vzdychl Harry, "to asi máte špatného informátora. S Davisem jsem mluvil včera, ujistil mě, že Phar Lap se má výborně." Na druhém konci linky bylo chvíli hrobové ticho. Pak se ozval reportér: "Obávám se, že je to pravda, pane Telforde. Máme na ranči svého člověka a ten potvrdil, že Phar Lap v Menlo Parku opravdu uhynul. Veterináři si myslí, že příčinou mohla být silná kolika, ale nejsou si jistí." V ten okamžik Harry Telford cítil jako by mu srdcem projel ostrý nůž, musel se zachytit zdi, aby neupadl. Sluchátko mu vypadlo z rukou. Svalil se do křesla a zabořil hlavu do vrásčitých dlaní. "Ach můj bože, to je strašné! Jako bych ztratil další dítě! Ale proč? Proč?! Přeci nemohl jen tak umřít?!"

Poslední týdny prožívali Harry a Vi peklo za zemi. Malá Louisa (Harryho dcera) byla vážně nemocná. Doktoři byli bezradní."Může to trvat týden, ale může to taky trvat měsíce nebo roky," tvrdili svorně. Jednoho dne, když se Harry vracel ze stájí domů, mu v ústrety běžel jeden z jeho účedníků. "Špatné zprávy, šéfe," křičel už zdálky. V zápětí našel Harry svou ženu svírající nehybné tělíčko, které sotva poznalo, co je to žít. Smutek byl obrovský.

"Zabili Phar Lapa, je mrtvý!" řekl Harry své ženě. Cappy s sebou trhnul. Nechápal ještě zcela, co znamená být mrtvý, ale najednou byla jeho malá setřička pryč a kůň, kterého miloval ji téměř okamžitě následoval. Začal plakat. Vi se odmítla znovu poddat zoufalství. Snažila se být silná alespoň navenek, uvnitř však naříkala ve smrtelné agónii. Tolik špatných věcí za tak krátkou dobu.


Jim Pike se tu hroznou zprávu dozvěděl z rozhlasu u holiče. Seděl zrovna na křesle a nechával si zastřihovat vlasy. V salónu hrálo rádio. Jimmy ho neposlouchal, byla to jen zvuková kulisa na pozadí. Holič se k němu naklonil a řekl: "Tak co, Jime, myslíte si, že se Phar Lap stane nejbohatším stakes vítězem na světě? Myslím, že je nejlepší." Právě v ten okamžik se z rádia ozvalo: "Přerušujeme vysílání a přinášíme vám nejnovější zprávy," oznámil hlasatel a pokračoval: "Phar Lap uhynul. Dnes dorazila zpráva z Ameriky, že zázračný kůň dnes zemřel v Menlo Parku nedaleko San Franciska. Budeme Vás informovat, jakmile se dozvíme další podrobnosti." Pike vyskočil z křesla a kroutil hlavou. "Oh, ne, to ne! Byl tak dobrý...byl nejlepší!"

Zdroj informací: Michael Wilkinson - The Phar Lap Story Překlad: Phar.Lap
Zdroj obrázků: Internet

Phar Lap aneb jeho registrační karta

Dokument o registraci dostihového koně
(pro zvětšení 2x klikni)

Zdroj: Muzeum Victoria
Překlad: Phar.Lap

Historie se psala v Agua Caliente aneb ti druzí a Phar Lap

Slavná dráha Agua Caliente v Tichuaně

Wirt Browman, Baron Long a James Crofton - známí jako hraniční baroni - byli opravdovými otci pověstného letoviska Agua Caliente v Tichuaně v Mexiku. Rozsáhlý komplex byl vybudován na horkém vodním prameni, což ve Španělštině doslova znamená "Agua Caliente." Účelem komplexu v Agua Caliente bylo přitahovat a hlavně bavit smetánku a hvězdy rozvíjejícího se filmového průmyslu v Hollywoodu. Agua Caliente bylo královstvím nevázaných pitek a hazardních her.

Dobový reklamní leták

Komplex byl zbudován za 2 milióny dolarů. Závodní dráhu v Aqua Caliente navrhl mladý architekt, který se jmenoval Douglas McAllister. Hlavní tribuna v sobě spojovala rysy Španělské a středomořské architektury. Budova byla bílá a měla střechu z dlaždic červené barvy.

Resort v Agua Caliente

Letecký pohled na komplex

Pohled na závodní dráhu

Pohled z tribuny na dráhu


Plánek letoviska

Na dráze v Agua Caliente se běhal pověstný a nejštědřeji dotovaný dostih v Severní Americe : Agua Caliente Handicap (znamý též jako Coffroth Handicap). Trať v Agua Caliente byla známa právě pověstnými štědrými dotacemi.

Agua Caliente Handicap, 1917

Když Crystal Pennant v roce 1928 nečekaně zvítězil v nejbohatším dostihu světa, dotace pro vítěze činila 110 000 dolarů, což po odečtení všech nutných výdajů (platu žokeje, startovného a dalších poplatků) pro majitele vítězného koně, pana Waltera Hoffmana, znamenalo příjem neuvěřitelných 92 700 dolarů. Ačkoliv nám dnes dolarová měna nepřipadá příliš závratná, faktem zůstává, že peníze pro vítěze v roce 1928 by se vyrovanaly částkám, za které dnes běhají špičkoví koně světa.

Agua Caliente Handicap, 1929

Bohaté dotace přilákaly i Dave. J. Davise, majitele nejlepšího dostihového koně Austrálie. Jeho Phar Lap cestoval neuvěřitelných 12 000 mil, jen aby mohl 20.3.1932 stanout na startu Agua Caliente Handicapu. Nejen svým startem, ale hlavně vítězstvím se zapsal zlatým písmem nejen do historie celosvětového turfu, nýbrž i do historie dráhy. Nechal totiž za sebou nejen pole nejlepších koní Ameriky včetně amerického Derby vítěze: Reveille Boye, ale svým časem zlomil i rekord dráhy. Bohužel jeho rekord byl v roce 1933 překonán 4 letým americkým odchovancem jménem Gallant Sir. Gallant Sir v dostihu zvítězil i v roce 1934.

Phar Lap zadrženě vítězí v Agua Caliente
Handicapu, 1932

Agua Caliente Handicap, 1938

Po ukončení závodní sezóny v roce 1934 zakázala Mexická vláda hazardní hry až do roku 1938. V roce 1938 byla trať opět otevřena. Ještě téhož roku byl otevřen i zcela nový komplex Santa Anita Park stiuovaný v Arcadii, ve státě Kalifornia. S otevřením nového a modernějšího komplexu začala tradice dostihových mítingů v Agua Caliente pozvolna slábnout. Majitelé dostihových koní začali pozvolna přesouvat své aktivity do Santa Anity, kde se začaly psát nové dějiny dostihového sportu v Severní Americe. Ale Agua Caliente nebude nikdy zapomenuto... ...neboť právě na jeho dráze odstarovalo svou hvězdnou kariéru mnoho amerických žokejů.

Konkureční komplex Santa Anita v Kalifornii, 1938

Eddie Arcaro vyhrál svůj první dostih právě na dráze v Agua Caliente v roce 1932. O několik let později, v roce 1941, se v sedle koně Whiraway stal vítězem Americké Trojkoruny.

Eddie Arcaro a Whiraway -
vítězové Americké Trojkoruny, 1941

Zdi šatny by jistě mohly vyprávět i další příběhy, neboť jimi prošla taková esa jako např: Jackie Westrope, George Woolf, Red Pollard, Willie Saunders, Tommy Luther, Frankie Catrone, Clyde Turk nebo Johnny Longden. Nesmíme zapomenout ani na slavné majitelé stájí - Warrena Wrighta či Silvia Coucciho. Ti všichni zde sbírali první zkušenosti než se z nich staly hvězdy amerického dostihového nebe.

Skupinové foto - žokejky z Agua Caliente

George Woolf, později známý jako Iceman

Red Pollard v sedle Gallant Sira

Willie Saunders v sedle Omaha
- vítězové Americké Trojkoruny, 1935

Tommy Luther v sedle Crystal Pennanta
po vítězství Agua Calietne Handicapu,1928

Johny Longden v sedle Count Fleeta -
vítězové Americké Trojkoruny, 1943

Warren Wright (vlevo), úspěšný finančník
a majitel později slavné Calumet Farm

Ostatní momentky:

V cíli...

V kruhu pro vítěze...

Interview se šťastným majitelem vítěze

Vítězové z Aqua Caliente:
* 1917 - Sasin
* 1918 - 1920: závody se nekonaly
* 1921 - Be Frank
* 1922 - Mulciber
* 1923 - Rebuke
* 1924 - Runstar
* 1925 - Atherstone
* 1926 - Carlaris
* 1927 - Sir Harry
* 1928 - Crystal Pennant
* 1929 - Golden Prince
* 1930 - Victorian
* 1931 - Mike Hall
* 1932 - Phar Lap
* 1933 - Gallant Sir
* 1934 - Gallant Sir
* 1935 - 1937: dostihy zrušeny
* 1938 - Seabiscuit
* 1939 - 1957: dostihy zrušeny
* 1958 - Round Table

Více informací zde.

Zdroj informací: Aqua Caliente History Society
Zdroj fotograií: Aqua Caliente History Society, archiv autorky

Filmový tvůrce Phillip Tyndall po stopách Dave J. Davise

Phillip Tyndall u exponátu Phar Lapa

Phillip Tyndall, tvůrce dokumentárních filmů původem z Viktorie skládá střípky příběhu o nesmrtelné legendě. Slavného ryzáka Phar Lapa zná snad celý svět, oproti tomu životní příběhy lidi, kteří ho obklopovali, již tak známé nejsou - nikdo kupříkladu nezná dopodrobna všechny detaily života Phar Lapova spolumajitele - Dave J. Davise.

Phillip Tyndall z Axedale ve státě Viktoria, se začal blíže zajímat o Davisův život během spolupráce na dokumentárním projektu o Phar Lapovi. Novozelandský odchovanec Phar Lap si v době ekonomické krize získal ve 30 letech 20. století díky svým neuvěřitelným vítězstvím (vč. jeho fenomenálního triumfu v Melbourne Cupu 1930) lásku a obdiv celého Australského národa. Do světové historie turfu se zapsal svým památným vítězstvím v Aqua Caliente Handicapu v roce 1932. Jeho náhlá a záhadná smrt v Kalifornii pouze 2 týdny po jeho triumfu vyvolala řadu spekulací a dodnes zůstává obestřena záhadou.

"Když jsem prostudoval tento příběh, začal jsem se zajímat i o střípky, které jaksi zapadly do prachu v běhu času. Když se na tento příběh podíváte, zjistíte, že příběhy lidí kolem tohoto koně nikdo nikdy dopodrobna nestopoval. Tyto příběhy jakoby se utopily ve vlnách času a zapomnění. Ano, je pravda, že Tommy Woodcock se stal po smrti uznávaným trenérem a ikonou Australského dostihového sportu. Harry Telford se, po neúspěšných pokusech o znovuobjevení dalšího koně s kvalitami Phar Lapa, raději stáhl do ústraní a žil jen se svými vzpomínkami, ale o američanovi s židovským původem jménem Dave J. Davis toho bylo publikováno jen velmi málo."

Dave J. Davis se narodil v Rusku a do USA emigroval jako mladík. V roce 1920 odjel do Austrálie a založil si v Sydney obchod s fotografiemi a nadobím. V Sydney se také poprvé setkal s dostihovým sportem a vášnivě mu propadl. Později nakoupil několik dostihových koní, vč. Phar Lapa."

Tyndall se snaží zejména vypátrat pravdu o svárlivých vztazích Dave J. Davise s Australským dostihovým spolkem, které byly velmi detailně zachyceny v antisemitickém a ryze protiamerickém snímku společnosti Kennedy-Miller režiséra Johna Sextona nazvaného Phar Lap (1983). Z tohoto důvodu se rozhodl vystopovat Davisova syna Richarda Davise, který by měl podle dostupných informací údajně žít v Kalifornii a Austrálii osobně navštívil v roce 1990.

"Rozhodně bych ocenil sebemenší informaci, která by mě zavedla blíže k rodině Davisových," říká Tyndall, který již 12 měsíců intenzivně pracuje na materiálech pro svůj dokumentární snímek, které se mu doposud podařilo získat od filmové společnosti státu Viktoria.

Pokud tedy můžete poskytnout bližší informace, kontaktujte pana Tyndalla na: contact@pharlapdoco.com
Více informací o projektu získáte na:
http://www.pharlapdoco.com/

Dave J. Davis - vychytralý americký podnikatel

Zavalitý a značně samolibý Dave J. Davis se narodil v Americe. O jeho životním příběhu toho nikdy nebylo mnoho publikováno. Snad by i býval zapadl v prachu dějin, nebýt toho, že se usadil v Sydney a propadl dostihovému kouzlu. Podnikal jako obchodník s fotografiemi a nádobím. Osud jej svedl dohromady s Harrym R. Telfordem. Starý trenér ho přesvědčil, aby ivestoval do nákupu koně, který později vešel do dostihových dějin jako "nejrychlejší kůň světa."

Dave J. Davis, šťastný majitel
nejrychlejšího koně na světě

Davis si vydělal dost peněz a ty používal pro financování své velké vášně: dostihů. Sám sice ztěží rozeznal hlavu koně od jeho zádě, ale věděl hodně o financích. Byl vychytralý, ošlehaný životem a uměl počítat dopředu. Vyhodil za nevzhledné hříbě přeci 160 guinejí a nehodlal do něho vrážet zbytečně i další peníze. Kam jen dal ten blázen Harry oči a rozum?

Tommy Woodcock, který později mluvil s Janem Wositzkym, líčil scénu, jak se Dave J. Davis přišel do Telfordových stájí podívat na svého nového koně takto:

„Ten den, kdy přivezli Phar Lapa, přišel do stáje pan Davis – muž, který ho koupil pro pana Telforda. Stál u dveří do dvora a díval se na něj. Chvíli ho jen tak sledoval očima a vůbec nic neříkal. Pak tichým hlasem prohlásil: „Harry, ten kůň se mi nelíbí. Nevidím důvod, proč bych ho měl nechávat trénovat.“ Telford se jen tak díval a chvíli přemýšlel. Nakonec řekl: „Pane Davisi, jsem na mizině. Nemám 160 Guinejí a nemám ani na zaplacení dopravy z Nového Zélandu.“ A Davis mu odpověděl: „“To je mi jedno.“ Telford se na chvíli zamyslel a pak prohlásil: „Já si ho od Vás pronajmu.“ A Davis řekl: „Dobře, pronajmu ti ho… na tři roky.“ Načež Telford odvětil: „V pořádku, děkuju Vám, to bude stačit.“

Díky pronájmu koně Harrymu Telfordovi, ušetří za trenéra a i za krmení, o které se rovněž bude muset postarat Telford. Tak si to vymínil v nájemní smlouvě. Všechny starosti jednoduše hodil na krk Harrymu Telfordovi. Telford souhlasil a smlouva byla uzavřena na 3 roky. Samozřejmě že, nezapomněl do smlouvy připsat doložku, že pokud by kůň náhodou v dostizích vyhrával, třetina výher by patřila jemu. V začátcích kariéry ale Phar Lap na dráze vůbec efektivní nebyl - v roce 1928 prohrál všechny čtyři starty. Jak ale ryzák vyspíval, začaly se dostavovat první úspěchy. Byl to kůň s velkým rámcem a jeho následná převaha v dostizích ukázala, že Harryho předpoklad o kvalitě jeho rodokmenu byl správný. Phar Lapův rodokmen ukazuje, že šampión byl čtyřikrát prochován na mohutnou klisnu Pocahontas, která figuruje v teorii X-faktoru zveřejněné v roce 1997 doktorkou Mariannou Haunovou. Pocahontas byla prohlášena za nositelku a předavatelku tzv. chromozomu X, který předurčuje velikost srdce.(pozn. autorky: více o X-faktoru přináším ve své knize). Pitva provedená po jeho úhynu v roce 1932 prokázala, že šampiónovo srdce vážilo zhruba 6,5 kg. Srdce průměrného plnokrevníka váží něco málo přes 4,5 kg. Marianna Haunová se domnívá, že tuto abnormální velikost srdečního svalu zdědil Phar Lap po jeho vzdálené prabábě Pocahontas.

Od jara 1929 dominoval Phar Lap australskému dostihovému průmyslu a Dave J. Davis si svou počáteční investici značně pochvaloval.

Názory australského publika na Harryho Telforda byly rozdílné - někteří jej odsuzovali a jiní obdivovali, nicméně všichni se shodli v jedné věci. Návrh přemístit šampióna z Austrálie do Ameriky nebyl nápadem Harryho Telforda, nýbrž Dave J. Davise. Tímto ztratil Američan v očích veřejnosti definitivně na oblibě.

Phar Lap a jeho impozantní styl...

Později po Phar Lapově nádherném vítězném debutu v Agua Caliente Handicapu Dave J. Davis prohlásil: " Jsem rád, že je to napětí již za námi. Nikdy v životě jsem necítil tolik vrušení - ani když Phar Lap zadrženě zvítězil v Melbournském poháru (Melbourne Cupu) v roce 1930. Rád bych zde také zdůraznil, že všechen úspěch patří zejména Tommymu Woodcockovi, který koně připravil tak, jak mu doporučil Harry Telford před odjezdem z Austrálie. Phar Lap je největší reklamou, jakou kdy Austrálie měla...a já jsem nikdy neměl nejmenších pochyb o tom, jak závod dopadne. Phar Lap dnes všem dokázal, že je naprosto jedinečný. Samozřejmě bude startovat i v dalších dobře dotovaných závodech, které Amerika nabízí. A já jsem si více než jistý, že se stane nejbohatším koněm světa než se vrátí zpět do rodné Austrálie."

Australský zázračný kůň
Dave J. Davis byl spokojen - jeho kůň Phar Lap
si získal Ameriku v jediném závodě

Bohužel Davisovy plány byly předčasné. Osudného rána 5. dubna 1932 byl ke koni přivolán veterinář W. Nielsen, který ho vyšetřil a provedl veterinární ošetření. Nic však nezabíralo. Značně znepokojen vývojem situace se Nielsen vydal pro dalšího veterinárního experta, veterináře Ceasara Maestra, který sídlil na závodišti v Tanforanu. Mezitím však stačil zatelefonovat Bertu Wolfovi, australskému novináři, do San Franciska a informovat ho o podivné Phar Lapově nemoci.

Později toho odpoledne se nesly přes Pacifik jedny z nejtragičtějších zpráv Australské dostihové historie. "JE MRTVÝ!" oznamovaly palcové titulky na titulní straně melbourského deníku The HERALD a další titulky na přední straně pokračovaly: "Phar Lap je mrtev...šampión uhynul v Americe krátce po svém prvním triumfu."

6. dubna 1932 vyšel v deníku The Vancouver článek, který se snažil reagovat na pomluvy o otravě šampióna. Dave J. Davis řekl: "První zjištění, které předpokládalo uhynutí koně na koliku, bylo vyšetřovací komisí nakonec definitivně akceptováno. Po konzultaci celé věci s žokejem B. Elliotem jsme se shodli na tom, že by v této věci nemělo smysl dále pátrat." Davis rovněž připustil, že možnou příčinou smrti mohlo být celkové vysílení koně po absolvované cestě z Austrálie.

The Sydney Morning Herald však zveřejnil ještě téhož dne článek o tom, že Davis své prohlášení změnil, přičemž uvádí jeho doslovnou citaci: "Nemyslím si, že by někdo z mých přátel byl nějak zoodpovědný za Phar Lapovu smrt... Nikdy jsem ale neslyšel o případu, kdy by kůň zemřel na koliku takovým způsobem jakým uhynul Phar Lap. Ve jménu všech ostatních majitelů koní by se měl tento případ důkladně prozkoumat a vyšetřit. Existuje i šance, že koně někdo otrávil úmyslně. Na druhé straně je tu i možnost, že se tak stalo neúmyslně. Nicméně pokud k něčemu takovému opravdu došlo, rád bych o tom věděl více."

Po Phar Lapově smrti se Dave J. Davis už nikdy do Austrálie nevrátil. Usadil se v Kalifornii a zemřel v roce 1957.

Považuji za důležité zdůraznit, že to byl právě Dave J. Davis, kdo v USA zajistil preparaci Phar Lapova těla firmou Jonas Brothers včetně jeho následné dopravy zpět do Austrálie. Právě jemu tedy mohou děkovat generace Austraranů a lidí po celém světě za to, že mohou spatřit exponát šampióna a vzdát mu tak poctu i tolik let po jeho smrti.