Film Stmívání (Twilight) aneb "supermasivní černá díra"

Přesně tak bych mohla v jedné větě shrnout své pocity poté, co jsem konečně po roce netrpělivého čekání měla možnost zhlédnout filmovou adaptaci knihy Stmívání (Twilight) spisovatelky Stephenie Meyerové. Filmová verze je produktem společnosti Summit Entertainment, která do režisérského postu angažovala ne zrovna známou režisérku Catherine Hardwickeovou. Ačkoliv měl u nás film Stmívání (Twilight) premiéru až 21.11.2008, předcházelo mu nadšené očekávání českých fanoušků, které bylo ještě zesíleno zprávami z Ameriky, kde si film získal reputaci kasovního trháku. Jak by také ne, vždyť čtyřdílná sága Stmívání (Twilight Saga) spisovatelky Stephenie Meyerové se stala bestsellerem poslední doby. Předstihla v prodejnosti dokonce i příběhy světoznámého kouzelnického učně Harryho Pottera spisovatelky Joanne Rowlingové. Stejně jako spousta dalších fanoušků, kteří propadli dokonale romantickému příběhu o sblížení smrtelné Belly s nesmrtelným a krásným upírem Edwardem Cullenem, jsem byla zvědavá, jak si s touto výzvou poradila právě režisérka Hardwicková. Ta do role Belly obsadila talentovanou herečku Kristen Stewardovou. Role charismatického, záhadného a nadpozemsky krásného upíra Edwarda byla nakonec po dlouhém váhání přiřknuta 22letému britskému herci Robertu Pattinsonovi - známému díky roli Cedrica Diggoryho z filmu Harry Potter a ohnivý pohár. Posledním krokem bylo obsazení ostatních členů rodiny Cullenových. Edwardova upíří rodina zahrnuje Petera Facinelliho jako Carlislea, Elizabeth Reaserovou jako Esme, Jacksona Rathbonea jako Jaspera, Nikki Reedovou jako Rosalii, Ashley Greeneovou jako Alici a Kellana Lutze jako Emmetta. Již při oznámení protagonistů hlavních a tudíž klíčových rolí filmu jsem nebyla zcela spokojená, nicméně důmyslně sestříhaný teaserový trailer udržel mé obavy v mezích přípustnosti.

Cullenovi ve filmu

Tak jsem tedy šla na Stmívání (Twilight). Do sálu jsem vcházela plná očekávání, v mé mysli vířily jednotlivé pasáže z knihy jako vlny na vodní hladině před bouří. Díky tomu, že jsem měla možnost shlédnout filmové zpracování konkurečního Harryho Pottera a četla všechny knihy ságy Stmívání (Twilight) bude moje srovnávání nezaujaté a objektivní. Ač nadšený fanoušek Stmívání (Twilight) v jeho knižní podobě, musím s nevolí konstatovat, že se čarodějnický učedník Harry Potter na stříbrném plátně dočkal bohužel originálnějšího zpracování. Chápu, že přenést děj obsažený v knize na filmové plátno do 90 minutového snímku není jen tak, ale kdo by počítal s tím, že z filmu budou "vyrvány" i klíčové scény dávající knize doslova magický nádech? Kam se poděly romantické scény vzájemného poznávání Edwarda a Belly, které Stephenie Meyerová tak dokonale rozprostřela na listy své knihy s tak neuvěřitelnou přesvědčivostí, že se nemožné stalo na kratičký moment pro čtenáře téměř skutečností? Naproti tomu působí filmový scénář Stmívání (Twilight) jako by byl pouhým podřadným suchým pahýlem uříznutým z tohoto košatého stromu.

Některé scény působí naprosto absurdním dojmem a letmý náhled do knihy Stmívání (Twilight) mě v mém přesvědčení ještě více utvrzuje. Moje vznášející se fantazie byla postupně srážena k zemi s každou další scénou filmu. Nevěřícně jsem sledovala obrázky míhající se na plátně kina a bojovala se svými vnitřními pocity nesouhlasu. Vlny fantazie se postupně proměnily v krvavé moře zklamaní. Začátek filmu – nic moc neříkající scény rychlého loučení Belly s matkou. Příjezd do Forks a Charlie. Ok, říkala jsem si, někde ten děj zkrátit museli. Ale pak následovala klíčová scéna z jídelny. Před očima jsem si živě vybavila úryvek z knihy, kdy Cullenové sedí u stolu a nevyčnívají z řady, aby na sebe nepoutali přílišnou pozornost. Taková jsou jejich pravidla, pokud chtějí splynout a žít mezi lidmi. Proč tedy režisérka celou tuto sekvenci obrátila doslova naruby? Při filmové scéně totiž Edwardovi sourozenci vpochodují do jídelny jako modelky na předváděcí molo. Podivný pocit v mém nitru jaksi zesílil a já cítila, že má víra ve skvělý filmový zážitek vzala definitivně za své. Podle mého názoru nebyla pochopena základní strategie rodiny Cullenů - tedy být nenápadní a splývat s okolím! Ve filmu se děje pravý opak. Členové rodiny jakoby na sebe pozornost záměrně poutali - což je ještě podtrhnuto nepochopitelnou scénou, při které Alice udělá s podporou Jaspera taneční kreaci, kterou bych nazvala piruetou. Filmové fiasko na krátkou chvíli "zachraňuje" Edward (Robert Pattinson), který se při procházení jídelnou, když o něm Jessica vykládá Belle, alespoň usměje, čímž dává najevo - že umí číst myšlenky. Oddychuji si. Tak alespoň tuto vlastnost mu ve filmu ponechali.


Ale abych jen nekritizovala představitelka Belly (Kristen Stewardová) během filmu dokázala celkem slušně vybalancovat křečovitou hereckou neschopnost svého kolegy Roberta Pattinsona v roli Edwarda. To bylo evidentně zřejmě hlavně při scéně z učebny biologie, kdy Edward (Robert Pattinson) nasadil při příchodu Belly tak zmučený výraz, že bych mu - být Bellou - asi ihned nabídla pytlík od svačiny na zvracení. Ne všechny scény z filmu jsou v rozporu s knihou, to bych zase produkci křivdila. Doslova jsem se našla v Edwardově rychlé dramatické jízdě, při které pískaly pneumatiky jeho stříbrného Volva, když celý rozzuřený vyběhl na týpky, co chtěli Belle ublížit. Tam se Robert Pattison v roli Edwarda kupodivu dokázal ztotožnit s rolí naprosto přesvědčivě, i když pochybuji, že to auto řídil on. Skládám tudíž hold profesionálnímu řidiči, který řídil stříbrné Volvo tak dokonale, že mi scéna z knihy doslova ožila před očima. Dojem z vydařené scény však následně poté vzal opět za své během rozhovoru, který oba hlavní hrdinové vedli v autě při cestě do restaurace. Zde jsem opět cítila dialogové vakuum, které se v knize nikde nevyskytuje. Edward se mi - alespoň podle knihy - jeví jako naprosto sebevědomý a okouzlující mladík, který navíc dokáže číst myšlenky lidem ve svém okolí, proto jimi částečně opovrhuje, ale rozhodně nepůsobí dojmem stydlivého kluka. Robert Pattinson nedokázal podle mého názoru tyto vlastnosti ve svém hereckém výkonu dostatečně rozehrát, což dokazuje i scéna před restaurací, kde na mě působí dojmem, že ten, kdo si je naprosto jistý tím, co dělá, je Bella (Kristen Stevardová). Edward (Robert Pattinson) naproti tomu působí značně nejistě - jako zmatený mladík na první schůzce, kterému se klepou kolena. Celou situaci se snaží zachránit herecké představitelky Jessicy a Angely, které na něj přesto upírají až nemožně nábožný pohled.

Scéna v restauraci byla na míle vzdálena skutečnostem, které byly uvedeny v knize. Naneštěstí právě ty však měly jaksi za úkol prohloubit ono Edwardovo podivné tajemství, které Belle nedá spát. Bohužel nic takového se ve filmu nekoná. Opět se dostáváme k tomu, co jsem vytkla filmu v prvním odstavci - Edward jako upír vyhledává soukromí, záměrně na sebe nepoutá pozornost. Je pravým predátorem a umí svých schopností dokonale využívat ve svůj prospěch. Pár suchých vět prohozených přímo uprostřed restaurace, kde kolem dokola sedí spousta komparzistů, nebylo to, co jsem od této scény čekala.


Takto bych postupně mohla "opravovat" všechny scény z filmu, což ale nemám v úmyslu. Edwardův pověstný rychlý běh mezi stromy v lese, který v knize působí věrohodně a elegantně, byl vylepšen o akční šplhání do korun stromů. Edward s Bellou na zádech však při těchto scénách vypadá spíše jako veverka z Rychlé Roty než jako důstojný upír - predátor. Takže, pokud chtěl někdo charakter Edwarda doslova "pohřbít," pak mohu konstatovat, že tato gymnastika v korunách stromů to zvládla dokonale. Zmatené skákání z místa na místo, nekoordinované a přemrštěně zrychlené pohyby - nic z toho upír Edward v knize nedělá. Rychlost přichází až v podobě, kdy se rozhodne k útoku nebo k pronásledování své kořisti – tak jako pravý predátor. Nechápu tudíž zbytečné křepčení Edwarda okolo Belly (Kristen Stewardová), která si může vykroutit hlavu, aby vůbec dokázala lokalizovat jeho pozici.

Hop a je tu Eda neposeda...

Hodně mě zklamala i scéna na Edwardově louce, na kterou jsem se nejvíce těšila. Kdy se Edward (alespoň v knize) poprvé ukáže Belle ve slunečním světle. Ve filmu bohužel tento romantický okamžik upravili podle obrazu svého a výsledkem je zrychlený Edwardův běh do kopce, při kterém by si nezadal s olympijským běžcem, který nese posvátný oheň. Na vrcholu kopce pak Edward ukáže Belle svou blyštivou kůži - což ve filmu vyřešili celkem laciným trikem s pozlátky v tubě, která se dá koupit na každém rohu. Očekávala jsem kvalitnější práci počítačových grafiků studia. To co ukázali, by svedlo i pětileté dítě. Ještě bych ráda vytkla styling a výběr kostýmů - absolutně nevhodně byla Bella oblečená např. na pláži v La Push, kdy při procházce po pláži měla na sobě hodně levný outfit, jehož kapuce připomínala spíš koupací čepici.

Nejpovedenější scéna přichází v podobě, kdy si jdou Cullenovi spolu s Bellou zahrát pověstný upíří baseball. Díky úžasnému hudebnímu doprovodu skupiny Muse ožívá popis hry tak, jak jej známe z knihy naprosto dokonalým způsobem. Přesně tak jsem si ale představovala i všechny ostatní scény. Nic takového se bohužel nekonalo. Film nabírá ostrý spád vstupem nomádů – upírů, kteří se živí lidskou krví a nejsou vegetariáni jako Cullenovi. Ačkoliv se představitel stopaře Jamese do své role vžil, postrádala jsem u něj ono pověstné zapálení pro věc. Kus poselství jdoucí do hloubky, které bylo obsažené v knize, se s posledními scénami jaksi úplně vytratil. Dojem na mě neudělala ani scéna v baletním studiu, kdy vzduchem létala nejprve představitelka Belly (Kristen Steward), následně poté i Edward, ke kterému se vzápětí připojil i James. Ti pak společně - zřejmě pro větší efekt srolovali dřevěné parkety podlahy a následně vymlátili všechna dostupná zrcadla v místnosti.


Když už nebylo na zemi ani v okolí co demolovat, mrštil James Edwardem do horního patra, aby tak získal čas v klidu kousnout Bellu do ruky a vychutnat si svůj triumf. Ačkoliv měl nad Edwardem evidentně hned zpočátku navrch, byl jím nakonec až nečekaně rychle přemožen. Pak nastoupila na scénu úklidová četa v podobě Emmeta a Jaspera. Ti si v pozadí rozdělali ohníček, na který se jim jakoby náhodou hodily právě výše zmíněné zdevastované parkety, a dokončili špinavou práci, zatímco Edward řešil dilema, zda dokáže přestat Bellu kousat do ruky. Opravdu jako satisfaktci jsem si vychutnala scénu, kdy Bellin otec Charlie čistil u kuchyňského stolu svojí zbraň a nejevil zrovna velký zájem se s Bellyným miláčkem setkat, což bylo ještě doplněno slovy: "Tak ho přiveď"(což nebylo zase tak daleko od mých pocitů, protože představitel Edwarda (Robert Pattinson) byl v některých scénách doslova na odstřel) . Podruhé mě Charlie dokázal rozesmát, když nabízel Belle před večírkem další zásobu pepřového spreje.


Romantický konec, školní večírek a tanec Belly a Edwarda, při kterém už představitel Edwarda (Robert Pattinson) nebyl nucen demonstrovat svůj herecký výkon, na mě působila díky této skutečnosti celkem přirozeně, nenuceně a přesvědčivě. Nicméně konečné dojmy z filmu jsou spíše záporné.

Jsem ráda, že jsem si knihy přečetla před tím, než jsem viděla filmovou adaptaci, protože jsem si mohla své hrdiny vytvořit podle sebe a nemusela jsem se spokojit s břitkým castingovým výběrem tohoto nízkorozpočtového „kasovního trháku.“ Smutné je jen to, že reputace, která tomuto filmu předcházela, je z mého hlediska jen zásluhou parazitování na úspěšné knižní sérii, která uchvátila srdce všech fanoušků a spojila tak celý svět fenoménem, který se zrodil v brilantní mysli Stephenie Meyerové. Naproti tomu hudební doprovod k filmu je velmi zajímavě zpracován a přináší alespoň malou náplast na rány, které se v průběhu sledovaní filmu otevřely a ještě pobolívají...

PARAMORE - DECODE

My Twilight Teaser - Music Linking Park - NUMB

Text: Phar Lap
Zdroj obrázků: Internet
Video 1: youtube.com
Video 2: Phar.Lap