Braeside

V roce 2001 jsem se vydala po stopách nesmrtelného Phar Lapa. Měla to být daleká a rozlehlá cesta přes kopce u Melbourne až k důstojným trávníkům Flemingtonu. Bohužel jsem byla nemile překvapena. I když Phar Lap sám o sobě zůstal nesmrtelný a jeho exponát stojí a bude stát v muzeu, nelze to říct o lokacích, kterými za svůj krátký život prošel. Ty byly doslova zkonzumovány novými projekty developmentu, takže zbylo jen málo míst, které nám mohou pošeptat jeho příběh.

Phar Lap a Tommy Woodcock na farmě Braeside, 1931

Braeside:
Pozemky a stáje v Braeside byly před rekonstrukcí,kvůli Velké Depresi v roce 1930 se od ní ale nakonec zcela upustilo. Majitelé byli nuceni nabídnout areál k pronájmu. A tak byly pozemky i stáje rozděleny několika nájemcům. Jedním z nich byl samozřejmě i Harry R. Telford, trenér z Nového Jižního Walesu.

Harry Telford platil za pronájem pozemků v Braeside 800 liber za rok. Cena zahrnovala užívání stájí, přilehlých pozemků i tréninkové dostihové dráhy. Zaměstnával 25 lidí jako zahradníky, farmáře, stájové učedníky a žokejské učně. Telforda lidé znají většinou pouze ve spojení s vítězem Melbourne Cupu 1930 - mohutným Phar Lapem. Šampión byl po krátký čas také ustájen na ranči v Braeside. Správce pozemků, Shirley Morgan, který na Braeside tou dobou žil, poskytl rozhovor reportérovi nejmenovaných novin v roce 1940 o kariéře tohoto obdivuhodného plnokrevníka.

Shirley Morgan (archivní záznamy):
"Ano, Phar Lap byl opravdu trénován tady na Braeside, tedy alespoň po krátkou dobu. Vzpomínám si dokonce, že byl ustájen v boxu číslo 20. Pak byl ale kůň odvezen z Braeside na farmu do Geelongu, protože se Harry Telford obával, aby se neopakoval útok z rána 1.11.1930."

Phar Lapův box č. 20

Ustájení na farmě St. Alban Stud v Geelongu

Po velkém vítězství v Melbourne byl Phar Lap odvezen do USA, kde po odběhnutí pouze jediného dostihu zkolaboval a uhynul. Noviny The Sporting Globe uvedly, že jeho smrt měla strašný dopad na celou Austrálii. Ale již nikdo nemluvil o tom, jak se cítili lidé z Braesidu, kteří šampióna znali osobně a starali se o něj.

The Sporting Globe (Duben 1932)

Když z Ameriky dorazila strašná zpráva o smrti milovaného šampióna jako by se po farmě rozprostřel závoj nevýslovného smutku, který přetrval i do dnešních dnů. Ztráta byla nenahraditelná. Všichni zaměstnanci, od Telforda až po toho nejposlednějšího učně, všichni prožívali nevýslovný žal a smutek.

I na náhodného návštěvníka dnes dopadne podivný smutek - jakoby celé toto místo stále naříkalo pro Phar Lapa.

Shirley Morgan (archivní záznamy):
"Jasně si vzpomínám, že Harry Telford nám všem říkával, že muži nepláčou. Ale sám k tomu ono osudné odpoledne neměl moc daleko. Pamatuji si to jako by to bylo dnes...byl nakloněn přes bílé hrazení a mluvil o Phar Lapovi jako o zázračném koni, který mu do jeho chudého života přinesl bohatství."

Smrt Phar Lapa v USA byla pro Telforda velkou ranou, ze které se už nikdy nevzpamatoval. Lidé si jej pamatují jak apaticky bloudí po pozemcích Braeside, občas zavítal i do velkých stájí.

Prostor velkých stájí - Braeside.

Žokejové jej zase vídali se toulat ranní mlhou po tréninkové dráze...

Braeside - ranní práce na dráze.

Jeden z mladých Harryho učedníků

Vypadal jakoby naslouchal jakémusi duchovnímu hlasu, který mu opakoval, že Phar Lap sice již není mezi živými, ale že jeho duch nemůže nikdy nezemřít, protože legendy jsou nesmrtelné.

Zdroj: The Sporting Globe, článek Jess Owers
Snímky: Archiv Braeside