Phar Lap: Znovuzrození bojovníka

Jeho krátký život byl jedním z nejhrdinštějších v dostihové historii, plný dramatických zvratů, které nakonec vyvrcholily tragédií. Nový Zéland konečně opravdu vzdal hold památce slavného Phar Lapa.

Sen se zdál těžko uvěřitelný. Mohl by dostihový kůň - mohutný ryzák Phar Lap - úspěšně zdolat 16.000 kilometrů dlouhou cestu po moři přes Pacifik, aby se utkal s nejlepšími koňmi Ameriky?

176 cm vysoký plnokrevník, jehož vítězná tažení okouzlila Austrálii, se stal hrdinou chudých lidí trpících dopady ekonomické krize.

K jeho triumfům patřilo mj. také neskutečné vítězství v Melbourne Cupu 1930. Jeho fanoušci ho následovali všude se slepou touhou spatřil svůj čtyřnohý idol opět v akci. A že se opravdu bylo na co dívat! Ryzákův cvalový skok měřil cca 8,23 metru. Kůň, kterého americká média nazvala působivě "Rudým terorem od protinožců", nebyl daleko od toho, aby svým cvalovým skokem překonal tehdejší světový rekord ve skoku do dálky.

Phar Lap se vydal na osudnou cestu do USA dne 17. listopadu 1931. Odjel z Melbourne vlakem a o pouhé tři dny později se nalodil na Ulimarou v přístavu v Sydney. Loď jej pak i s jeho věrným ošetřovatelem T. Woodcockem odvezla na Nový Zéland, kde měsíc odpočíval a nabíral síly na náročnou cestu do zámoří.

Jeho novozélandští fanoušci koně již netrpělivě očekávali v Trenthamu, kde koně oslavovali jako svého vítěze a rodáka z Nového Zélandu.

Phar Lap později přeplul Pacific na lodi Monowai a jeho další kroky již vedly do nejbohatšího severoamerického dostihu: Agua Caliente Handicapu v Mexiku - pro vítěze byla určena suma 50.000 USD.

Byl to neskutečný úkol. Tommy Woodock jako trenér měl na přípravu Phar Lapa pouhých sedm týdnů a navíc bude Phar Lap poprvé závodit na trati s pískovým povrchem.

Media byla více méně skeptická: "Kůň od protinožců se nemůže nejlepším koním Ameriky vůbec rovnat."

20.března 1932 se Phar Lap s B. Elliotem v sedle postavil na start. Elliotovy rozkazy byly jasné. "Drž se dál od problémů a zpočátku ho trochu zadrž."

Phar Lapova tréninková příprava byla velmi daleko od ideálu. Vážné zranění předního kopyta jej téměř vyřadilo z klasického tréninkového režimu. Pohyb koně zajišťoval Tommy Woodock dlouhými procházkami a lehkým klusem bez žokeje. Phar Lap za ním podle slov očitých svědků prý běhal jako pejsek.

Phar Lap se tedy v dostihu držel zpátky, odhadem 10 délek od vedoucích koní. Jak však pole točilo do zatáčky, Elliot povolil šampiónovi otěže a ryzák přeřadil na svou "bleskovou" rychlost. Za pouhé dva furlongy se z pozice "poraženého" během neuvěřitelných 22 sekund dostal do vedení. V poslední zatáčce se pole přiblížilo a mnozí Američané věřili, že "zázračnému koni" došly síly.

V cílové rovince se však Phar Lap lehce odpoutal od dotírajícího amerického soupeře a se svou obvyklou

převahou zvítězil o dvě délky - připsal si tak 37 prvenství z 51 startů. (Video záznam dostihu zde). Phar Lap tedy bravurně dokončil svůj poslední dostih - a za 14 dní uhynul. Jeho smrt vyvolala bouřlivé debaty nejen v dostihovém světě. Byl otráven? Stáli snad za jeho náhlou smetí gangtetři?

Phar Lapova smrt v USA zlomila Austrálii srdce.

Dnes stojí pyšně v Melbournském muzeu nejen jako největší atrakce, ale také jako nádherný příklad preparátorského umu. Jeho bronzová socha stojí u bran závodiště ve Flemingtonu. Na vysokém podstavci se mohutný ryzák dívá na dostihové fanoušky a odolává zubu času stejně tak jako jeho životní příběh. Jeho srdce můžete vidět v Canbeře v boxu se speciálním osvětlením, které pomáhá ochránit citlivou tkáň.A konečně v Muzeu Te Papa ve Wellingtonu se nachází jeho kostra.

Jenže, kde je pocta atletickému ryzákovi? Kde lze spatřit jeho elektrizující, mohutný a neskutečně dlouhý cvalový skok, kterým deklasoval pole těch nejlepších koní z USA za pouhých 22 sekund?

Sochařce Joanne Sullivan-Gesslerové se splnil sen. Ne ten druh, který se nám zdává za dlouhých nocí, ale vize sochy, kterou jak skrytě doufala, by jednou mohla vytvořit.

Žádná levná záležitost to však nebyla. V roce 1992 si usmyslela, že jednou vytvoří sochu cválajícího koně v

životní velikosti z bronzu. Až v roce 2005 se její vize stala reálnější a ona si pomyslela, že by tím koněm mohl být Phar Lap. Koncept měla v hlavě. Představovala si sochu tohoto koně z Timaru v jeho plném cvalovém skoku - s podporou pouze jedné nohy - stojící kdesi na Novém Zélandu.

Jaká to výzva, pomyslela si, přivést legendárního koně k životu a vzdát hold jeho síle, mohutnosti i a atletickému tělu. Včetně nejmenších detailů jako jsou šlachy a napnuté svaly.

Jihoafrická rodačka a sochařka, která se přestěhoval na Nový Zéland v roce 2002, získala po čtyřech letech ve Spojených státech mezinárodní renomé a šanci na svou "snovou" zakázku.

Přítel ji přesvědčil, aby své práce prezentovala na prodejních aukcích ročků v Karaka. Takže, počátkem roku 2006 se její bronzové sochy začaly úspěšně prodávat.

Sen se začal plnit. Předseda projektu Phar Lap se vrací domů, Derek Mayne a jeho manželka Katherine si všimli její práce. Smyslné detaily na ně udělaly dojem.

"Byla byste schopná vymodelovat Phar Lapa v životní velikosti?"

"Ano, jistě," odpověděla a za několik okamžiků jim předala hrubý náčrt své vize.

V květnu téhož roku odjela na jih, aby svůj návrh prezentovala členům fondu a získala zakázku. Její cesta

za snem počala. Sullivan-Gesslerová se pustila do projektu, který vyžadoval pečlivost a smysl pro detail v kombinaci s notnou dávkou trpělivosti a velkým odhodláním vytvořit sochu, která bude navždy poctou Phar Lapovi v jeho rodišti na Timaru.

Výzkum sám trval téměř devět měsíců, teprve pak poprvé zvedla nástroj a opět okusila ten tvořivý pocit sochařské hlíny mezi prsty.

Jela do Austrálie. Navštívila Melbournské muzeum a hodiny zkoumala vitrínu s nehybným ryzákem. Stál tam tiše a pyšně. Studovala pozorně každý detail jeho těla. Vyžádala si kopie fotografií.Australské dostihové muzeum v centru města bylo velmi vstřícné, stejně jako pracovníci muzea ve Flemingtonu, kteří kvůli ní neváhali otevřít historické archivy.

"Dali mi bílé rukavice a získala jsem přístup k materiálům, které jsou normálně zamčené ve vitrínách nebo ukryté za zavřenými dveřmi," směje se sochařka.

Tato zkušenost byla neocenitelná. Sochařka byla odhodlána promítnout do své sochy celý Phar Lapův srdceryvný příběh. Zapřísahala se, že věrně zreprodukuje každý detail své vize.

Musela zvládnout ztvárnit závodní dres oné éry - velmi odlišný od těch dnešních. Objevila, že závodní čapka byla z prosté tvrzené lepenky pokryté hedvábím. "Sedlo, bič, sedlové brašny na závaží, uzda, boty. Musela jsem si všechny tyto artefakty vyfotografovat, protože se prostě lišily od produktů používaných v dostihovém provozu v současnosti."

Z Austrálie a Nového Zélandu získala doslova stovky fotografií. Každá z nich odhalovala malý detail nebo

zcela nový pohled na šampióna.Melbournském muzeu se zašla podívat na jezdecké boty a hedvábný dres žokeje Jima Pika.

Přinesla si domů krabice kopií s historickými záběry ukazujícími Phar Lapa v akci. "Profesor Graeme Putt,

autor knihy o Phar Lapovi, mi také velmi pomohl," dodala sochařka.

"Je důležité udělat důkladný průzkum, pokud chcete, aby socha odrážela příběh," vysvětluje. "Detailně jsem se snažila zachytit nejen chrániče, ale i podkovy, které Phar Lap v době své slávy nosil na předních nohách. Nejdůležitější je, aby socha odrážela skutečného Phar Lapa, ne moje ego."

Její domácí studio v Greenhithe na pobřeží severního Aucklandu se na čas stalo domovem pro moře archivního materiálu, jehož ústředním motivem byl právě Phar Lap.Obrázky nesou známky práce s hlínou, ale sochařka přesně ví, který detail a z jaké fotky použila na sochu Phar Lapa s Pikem v sedle.

Sochařská práce začíná vytvořením makety - menší verze díla.

Její výzkum je dokončen a Sullivan-Gesslerová tvoří rám z drátu na podporu sochařské hlíny, která se pojí s olejem, aby vytvořila dílo, které bude asi 40 cm vysoké a 75 cm dlouhé.

Na počátku roku 2007 sedí u stolu ve svém ateliéru, mravenčí práce. Občas si nasadí klenotnické brýle pro

titěrnou práci s hlínou a tvaruje ji do podoby Phar Lapa.

"Začala jsem s tím bojovat," přiznává se. Pak přišla tréma - uvědomění si, že to, co vytvořím uvidí tisíce

lidí - zvláště pak fanoušci Phar Lapa budou sochu zkoumat do posledního detailu. "Dotek reality," říká. "Najednou jsem měla strašný pocit, že mě každý pozoruje." Přišel den, kdy Sullivan-Gesslerová, týdny své práce hodila do koše a začala znovu, protože věděla, že ji může udělat mnohem lépe. "Bylo to prostě špatně. Chyběla mu energie. Jen jsem vršila hlínu, aniž bych cítila duši toho koně."

Vedena vlastním instinktem dokončila maketu v takové kvalitě, že za ni později získala formální uznání od prestižní Americké akademie koňského umění, která ji učinila svým čestným členem. Byla jedna z 20 koňských sochařů v asijsko-tichomořském regionu, kterým se dostalo podobného ocenění.

Nastaly měsíce úsilí, práce s hlínou či s dřevěnými nebo ocelovými nástroji - někdy se dělaly detaily o velikosti špendlíku - spony na uzdečce.

Maketa byla dokončena. Sullivan-Gesslerová si udělala formu a znovu vytvořil maketu z vosku. Vzala ji a odjela do USA k renomované koňské sochařce - Gwen Reardonové.

Reardonová se podívala na její práci, uznale pokýval hlavou a řekla: "Bude to v pořádku."

Sullivan-Gesslerová se tedy vrátila na Nový Zéland. Vosková maketa se u členů fondu v Timaru těšila nebývalému obdivu.

Po drobných úpravách byla vosková maketa odeslána opět do USA, tentokrát do firmy v Burbanku v Kalifornii. Tato firma měla totiž jako jedna z mála technologii pro skenování práce ve třech rozměrech podporovanou počítačem, takže zajistila vyfrézovanou trojrozměrnou hrubou formu Phar Lapa v pěnových blocích v celkovém počtu 12 kusů.

Phar Lap - rozdělený na 12 kusů - byl zhruba o 5 % větší než životní velikost kvůli smršťování během slévárenského procesu, který měl následovat.

Pěnové kousky, které tvořily Phar Lapa, byly přivezeny až ke dveřím sochařčina domu v Aucklandu, kde započala práce ve studiu s desítkami nástrojů a 125 kg sochařské hlíny. Postupně přiváděla sochu k životu.

Sullivan-Gesslerová pracovala po kusech, upravovala pěnu, a tam, kde to bylo potřeba, používala hlínu (zvláště na jemnější detaily). Odbíhala jen vyzvednout dceru ze školy, někdy s nohou z Phar Lapa nebo Jimem Pikem na zadním sedadle.

Pokud to bylo nutné, spojovala součásti s použitím jednoduchých armatur a epoxidové pryskyřice. Celý proces trval devět měsíců. Ke konci si musela najmout studio v Coatesville, aby získala potřebnou výšku stropu a mohla tak svou práci dokončit práci.

Pak přišla další kontrola. Veterinář Noel Power zkontroloval anatomickou správnost koňského těla. Dlouholetý trenér Colin Jillings se také přišel podívat. Socha si u obou pánů vysloužila neskonalé lichotky.

Členové se také radovali. Mayne řekl: "Překonala jste naše očekávání a věřte mi, že jsme měli opravdu velká očekávání. Děláme to jednou, Phar Lap si nadčasový památník zaslouží..."

Tým ze slévárny Avondale Artworks převzal tedy formu v silikonového kaučuku obalenou v sklolaminátových obalech.

Celkem už tvořilo šampióna 22 kusů . Tyto kusy byly pečlivě očištěny a přelity vrstvou vosku. Jednotlivé díly Sullivan-Gesslerová upravila jeden po druhém a tím znovu vytvořila povrch sochy i její strukturu.