.jpg)
Australský zázračný kůň
Legendární Phar Lap se narodil na Timaru na Novém Zélandu. Na dráze se objevil počátkem 30. let 20. století, tedy v temné době, kdy Australie čelila Velké deperesi.
Ryzák s průměrným rodokmenem dobyl australskou dostihovou scénu: zvítězil ve 36 dostizích z 50 odběhnutých. Poté se vydal na cestu do Severní Ameriky, kde v roce 1932 vyhrál i nejbohatší dostih světa: Agua Caliente Handicap. Pouze 14 dní po svém světovém triumfu záhadně uhynul na ranči v Menlo Parku.
Vzpomínky na rezavý zázrak, který s lehkostí zdolával své soupeře, budou navždy uchovány: v Melbournském Muzeu je jeho exponát v životní velikosti. Jeho bojovné srdce střeží v Národním muzeu v Canbeře a jeho kostru můžete spatřit v Muzeu Te Papa na Novém Zélandu.
Vědci tvrdí: "Máme jeho DNA, můžeme Vám ho vrátit. Jsou tedy Phar Lapovy dny opravdu navždy minulostí?
"Jediný materiál, který je potřeba k vytvoření identické kopie intaktní buňky nebo přesněji řečeno, buněčného jádra šampiónových buněk, máme k dispozici. Je jím Phar Lapova DNA," říká biotechnolog Rajneesh Verma z Monashského ústavu pro lékařský výzkum.
"Jádro, které obsahuje tuto DNA, může být posléze zavedeno do nové buňky, odkud byla původní nukleární DNA odejmuta. Stejným způsobem byla vytvořena např. slavná ovce Dolly."
"Nevýhodou tohoto postupu je podle pana Verma fakt, že buněčný zárodek obsahuje také svou vlastní mitochondriální DNA, kterou lze srovnat s jakýmsi zdrojem buněčné energie či energetickou výrobní jednotkou, a ten je ve výsledku přítomen i v klonu, proto nově vytvořený klon není a ani nemůže být 100 % kopií šampióna," vysvětluje biotechnolog.
Klíčovým poznatkem biotechnologie je fakt, že mitochodrie se dědí pouze od matky, což potvrdil další výzkum doktora Petera Knighta z univerzity v Sydney.
"Proces ve své podstatě probíhá tak, že mitochondrie obsažené v matčině vajíčku se přenesou na plod, čili na budoucího potomka," vysvětluje Knight. "Otec, čili jeho spermie přispívá pouze DNA a zbylé struktury obsažené ve spermatu (mitochondrie otce) jsou po oplodnění vajíčka zničeny."
Jinými slovy, aby vědci byli schopni vytvořit dokonalý klon Phar Lapa, museli by použít vajíčka pocházející z klisny Entreaty (matky Phar Lapa). "Mitochondrie matky totiž určují rychlost energetické produkce, což jinými slovy určuje i rychlost využití energie."
V oblasti biotechnologie se však nedávno objevila nová, průlomomá metoda. Klíčem je proces převodu tzv. dospělé buňky tak, aby se chovala jako embryonální kmenová buňka. Tyto buňky se získávají z embrya pouze několik dní starého a říká se jim indukované pluripotentní kmenové buňky. Při laboratorních pokusech vědci dokázali pomocí takto modifikovaných buněk stvořit celou myš.
"Nemůžeme však s jistotou potvrdit, že kmenové buňky koně budou reagovat stejně jako kmenové buňky myší," dodává biotechnolog Paul Verma. "Nevíme tedy zcela jistě, zdali budeme kdy schopni vytvořit kmenové buňky koně při použití této genetické modifikace."
"Pokud další výzkum tuto možnost potvrdí, bude v budoucnosti opravdu možné z takto modifikovaných buněk získat přesnou kopii šampióna, alespoň na genetické úrovni, ale na to je v současné době opravdu příliš brzy," potvrzuje doktor Verma.
Výsledný kůň však zcela jistě nebude Phar Lap II, neboť podle slov doktora Knighta, je nemožné vytvořit identické faktory, které se dále podílely a formovaly Phar Lapův charakter.Tyto faktory ovlivňuje odchov, výživa, i tréninkové metody a psychická pohoda zvířete.
"Srdce dostihového šampióna je při běhu schopno pracovat rychleji a efektivněji a dosáhnout tepové frekcence až 240 tepů za minutu, čili srdeční sval pumpuje více než jeden litr krve v průběhu každé kontrakce. Koně ze všech zvírat disponují nejvyšší kyslíkovou kapacitou, tzn., že velmi efektivně využívají kyslík během fyzické zátěže," vysvětluje Knight.
"Aby kůň běhal jako šampión, musí být všechno správně. To zahrnuje fyzickou zdatnost, odolnost proti zraněním, vyváženou stravu a dobrý psychický stav. Je velice těžké udržet všechny ptyto faktory v rovnováze, i když předem víte, čeho je kůň schopen. Posoudit tyto schopnosti v mladém koni - zvláště když se dostihoví koně prodávají už jako ročci ve stáří cca 18 měsíců (a běhat začínají až ve dvou letech) - je sázka do loterie."
"Dostihy jsou konec konců hazardem. Pokud by vědci nebo trenéři mohli předem identifikovat koně, kteří se stanou v budoucnu šampióny, došlo by k totálnímu zhroucení plnokrevného průmyslu," dodává Knight. "Takže když mluvíme o dostizích a závodění obecně, je nevědomost nezbytná."
Bylo by tedy zásadní chybou myslet si, že můžeme vytvořit univerzálního šampióna, vždyť koně stejně jako lidé mají své dobré a špatné dny. Úkolem trénera je, aby svému svěřenci (na základě znalosti jeho psychologie) zajistil naplnění všech výše uvedených faktorů a udržel ho v rovnováze, tak, aby mohl během dostihu podat optimální výkon.
"Snažím se přijít na to, zda je povaha ovlivěna výchovou a naopak, ale to je jako bych se ptal, cože to dělá z Buddy Franklina skvělého fotbalového hráče nebo z Michaela Clarkea šampióna v kriketu," směje se doktor Franklin.
"Příroda," dodává, "začíná u rodokmenu." Zvláštností v plnokrevném chovu je, že se na základě jejich závodní schopnosti selekcí docílilo vzniku dostihového plemene. Všichni plnokrevníci pochází z 28 tzv. "zakládajících" koní. Jejich geny pak dále odkazují až k tzv. zakládájícímu triu: Darley Arabian, Byerley Turk a Godoplhin Barb, kteří pocházejí ze 17. století."
"Otcovský" chromozon Y pocházející od Darleye Arabiana má 95 % součástných plnokrevných hřebců. Klisna jménem Tregonwell´s Natural Barb zase přispěla do genové výbavy plnokrevných klisen 14 % svých genů, což naznačuje, že dva plnorevníci sdílí v průměru cca 47 % svých genů. Z toho jasně vyplývá, že v celé plnokrevné populaci není příliš prostoru pro genetické variace."
"Je tedy možné, že pokud je stejným dílem zastoupena mateřská i otcovská linie, poskytuje to potomkovi jistě výhody. Existuje mnoho chovatelských teorií, které jsou na tzv. "nick breedingu" přímo založeny."
Rodokmen ovšem není jediný faktor. Existuje nespočet případů, kdy drahý roček s výtečným rodokmenem na dráze vyhořel a naopak levný kůň s podprůměrným rodokmenem odstaroval veleúspěšnou kariéru. Aktuální australská super star - klisna Black Caviar - stála jako roček 210 000 USD a ve srovnání s cenami prestižních koní, byla tedy docela levná.
V oblasti jako Hunter Valley na Novém Jižním Walesu jsou podmínky pro chov kvalitních koní. "Ačkoliv si nikdo nemůže být přesně jistý, jak pastvina ovlivňuje budoucí vývoj koně, bylo prokázáno, že ročcci odchování na kvalitních pastvinách s dostatkem stopových prvků netrpí nemocemi pohybového aparátu," dodává doktor Knight.
Otázka výchovy se dostává do popředí, když mladý kůň putuje k trenérovi. Dobrý trenér se vždy snaží udržet své koně dobře nalazené, pozoruje je a ví, že vše souvisí se vším, takže by se měl snažit nejen koně dobře krmit a zajistit mu přiměřený pohyb ve volnosti i pod sedlem, ale také zajistit psychickou pohodu.
Atlet: člověk vs. kůň
"Výcvik koně se vyvíjel po staletí. Od koňských atletů se lidští atleti liší způsobem tréninku. Lidé trénují každý den a mohou trenérovi říci, co je trápí, popř. co jim vadí. Využívají i různé způsoby tréninku, střídají tvrdší práci s lehčí, popř. zapojují různé alternativní metody jako je fitness, jóga, jízda na kole, box atd.
Vědci tvrdí: "Máme jeho DNA, můžeme Vám ho vrátit. Jsou tedy Phar Lapovy dny opravdu navždy minulostí?
"Jediný materiál, který je potřeba k vytvoření identické kopie intaktní buňky nebo přesněji řečeno, buněčného jádra šampiónových buněk, máme k dispozici. Je jím Phar Lapova DNA," říká biotechnolog Rajneesh Verma z Monashského ústavu pro lékařský výzkum.
"Jádro, které obsahuje tuto DNA, může být posléze zavedeno do nové buňky, odkud byla původní nukleární DNA odejmuta. Stejným způsobem byla vytvořena např. slavná ovce Dolly."
"Můžeme mít sice k dispozici genetický materiál, ale ani ten nezaručí, že budou splněny všechny faktory, které se spolupodílely na vytvoření fenoménu jménem Phar Lap."
"Nevýhodou tohoto postupu je podle pana Verma fakt, že buněčný zárodek obsahuje také svou vlastní mitochondriální DNA, kterou lze srovnat s jakýmsi zdrojem buněčné energie či energetickou výrobní jednotkou, a ten je ve výsledku přítomen i v klonu, proto nově vytvořený klon není a ani nemůže být 100 % kopií šampióna," vysvětluje biotechnolog.
Klíčovým poznatkem biotechnologie je fakt, že mitochodrie se dědí pouze od matky, což potvrdil další výzkum doktora Petera Knighta z univerzity v Sydney.
"Proces ve své podstatě probíhá tak, že mitochondrie obsažené v matčině vajíčku se přenesou na plod, čili na budoucího potomka," vysvětluje Knight. "Otec, čili jeho spermie přispívá pouze DNA a zbylé struktury obsažené ve spermatu (mitochondrie otce) jsou po oplodnění vajíčka zničeny."
Jinými slovy, aby vědci byli schopni vytvořit dokonalý klon Phar Lapa, museli by použít vajíčka pocházející z klisny Entreaty (matky Phar Lapa). "Mitochondrie matky totiž určují rychlost energetické produkce, což jinými slovy určuje i rychlost využití energie."
V oblasti biotechnologie se však nedávno objevila nová, průlomomá metoda. Klíčem je proces převodu tzv. dospělé buňky tak, aby se chovala jako embryonální kmenová buňka. Tyto buňky se získávají z embrya pouze několik dní starého a říká se jim indukované pluripotentní kmenové buňky. Při laboratorních pokusech vědci dokázali pomocí takto modifikovaných buněk stvořit celou myš.
"Nemůžeme však s jistotou potvrdit, že kmenové buňky koně budou reagovat stejně jako kmenové buňky myší," dodává biotechnolog Paul Verma. "Nevíme tedy zcela jistě, zdali budeme kdy schopni vytvořit kmenové buňky koně při použití této genetické modifikace."
"Pokud další výzkum tuto možnost potvrdí, bude v budoucnosti opravdu možné z takto modifikovaných buněk získat přesnou kopii šampióna, alespoň na genetické úrovni, ale na to je v současné době opravdu příliš brzy," potvrzuje doktor Verma.
Výsledný kůň však zcela jistě nebude Phar Lap II, neboť podle slov doktora Knighta, je nemožné vytvořit identické faktory, které se dále podílely a formovaly Phar Lapův charakter.Tyto faktory ovlivňuje odchov, výživa, i tréninkové metody a psychická pohoda zvířete.
"Srdce dostihového šampióna je při běhu schopno pracovat rychleji a efektivněji a dosáhnout tepové frekcence až 240 tepů za minutu, čili srdeční sval pumpuje více než jeden litr krve v průběhu každé kontrakce. Koně ze všech zvírat disponují nejvyšší kyslíkovou kapacitou, tzn., že velmi efektivně využívají kyslík během fyzické zátěže," vysvětluje Knight.
"Aby kůň běhal jako šampión, musí být všechno správně. To zahrnuje fyzickou zdatnost, odolnost proti zraněním, vyváženou stravu a dobrý psychický stav. Je velice těžké udržet všechny ptyto faktory v rovnováze, i když předem víte, čeho je kůň schopen. Posoudit tyto schopnosti v mladém koni - zvláště když se dostihoví koně prodávají už jako ročci ve stáří cca 18 měsíců (a běhat začínají až ve dvou letech) - je sázka do loterie."
 |
| Phar Lap se svým ošetřovatelem, v sedle T. Miller (1930) |
Bylo by tedy zásadní chybou myslet si, že můžeme vytvořit univerzálního šampióna, vždyť koně stejně jako lidé mají své dobré a špatné dny. Úkolem trénera je, aby svému svěřenci (na základě znalosti jeho psychologie) zajistil naplnění všech výše uvedených faktorů a udržel ho v rovnováze, tak, aby mohl během dostihu podat optimální výkon.
"Snažím se přijít na to, zda je povaha ovlivěna výchovou a naopak, ale to je jako bych se ptal, cože to dělá z Buddy Franklina skvělého fotbalového hráče nebo z Michaela Clarkea šampióna v kriketu," směje se doktor Franklin.
"Příroda," dodává, "začíná u rodokmenu." Zvláštností v plnokrevném chovu je, že se na základě jejich závodní schopnosti selekcí docílilo vzniku dostihového plemene. Všichni plnokrevníci pochází z 28 tzv. "zakládajících" koní. Jejich geny pak dále odkazují až k tzv. zakládájícímu triu: Darley Arabian, Byerley Turk a Godoplhin Barb, kteří pocházejí ze 17. století."
"Otcovský" chromozon Y pocházející od Darleye Arabiana má 95 % součástných plnokrevných hřebců. Klisna jménem Tregonwell´s Natural Barb zase přispěla do genové výbavy plnokrevných klisen 14 % svých genů, což naznačuje, že dva plnorevníci sdílí v průměru cca 47 % svých genů. Z toho jasně vyplývá, že v celé plnokrevné populaci není příliš prostoru pro genetické variace."
"Je tedy možné, že pokud je stejným dílem zastoupena mateřská i otcovská linie, poskytuje to potomkovi jistě výhody. Existuje mnoho chovatelských teorií, které jsou na tzv. "nick breedingu" přímo založeny."
Rodokmen ovšem není jediný faktor. Existuje nespočet případů, kdy drahý roček s výtečným rodokmenem na dráze vyhořel a naopak levný kůň s podprůměrným rodokmenem odstaroval veleúspěšnou kariéru. Aktuální australská super star - klisna Black Caviar - stála jako roček 210 000 USD a ve srovnání s cenami prestižních koní, byla tedy docela levná.
V oblasti jako Hunter Valley na Novém Jižním Walesu jsou podmínky pro chov kvalitních koní. "Ačkoliv si nikdo nemůže být přesně jistý, jak pastvina ovlivňuje budoucí vývoj koně, bylo prokázáno, že ročcci odchování na kvalitních pastvinách s dostatkem stopových prvků netrpí nemocemi pohybového aparátu," dodává doktor Knight.
Otázka výchovy se dostává do popředí, když mladý kůň putuje k trenérovi. Dobrý trenér se vždy snaží udržet své koně dobře nalazené, pozoruje je a ví, že vše souvisí se vším, takže by se měl snažit nejen koně dobře krmit a zajistit mu přiměřený pohyb ve volnosti i pod sedlem, ale také zajistit psychickou pohodu.
Atlet: člověk vs. kůň
"Výcvik koně se vyvíjel po staletí. Od koňských atletů se lidští atleti liší způsobem tréninku. Lidé trénují každý den a mohou trenérovi říci, co je trápí, popř. co jim vadí. Využívají i různé způsoby tréninku, střídají tvrdší práci s lehčí, popř. zapojují různé alternativní metody jako je fitness, jóga, jízda na kole, box atd.
Oproti lidem nepracují dostihoví koně tak těžce," říká Knight. Běh je pro ně přirozený, navíc typický dostihový kůň má dejme tomu dva ostré galopy týdně na několik set metrů a pak spoustu pomalejší práce. Ve dnech bez tzv. "ostrého tréninku" koně obvykle jen klušou nebo pomalu cválají v pomalejším tempu. V plném tréninku jsou pouze několik měsíců v roce a mimo sezónu odpočívají."
"Zda je to ten nejlepší možný způsob, jak koně trénovat, to nikdo spolehlivě neví. Nicméně lze říci, že tréninkové metody byla postupně optimalizovány," říká dr. Knight. "Je však také možné, že celková změna zažitých tréninkových paradigmat by mohla vést k lepším výsledkům. Je však nepravděpodobné, že by k ní někdy došlo, neboť takový krok by byl spojen s příliš velkými riziky."
Získávání kondice
Mnoho veterinárních expertů se upíná k tzv. tréninkové filozofii, jenže právě ta paradoxně úspěchům spíše zamezuje. Pro současnost je typické, že trenéři během tréninku koní monitorují jejich srdeční frekvenci. Pomocí statistik, které provádí počítačový program, pak vidí, zdali ten který kůň pracuje tvrdě či nikoliv. Zvýšená srdeční frekvence signalizuje, že je něco v nepořádku - může být např. prvotním příznakem nemoci.
Dále se sleduje, laktát v krvi plnokrevníka během tréninku. Při různé intenzitě práce produkuje totiž plnokrevník určité množství laktátu v krvi (obvykle čtyři až šest milimolů na litr). Sleduje se nejen množství, ale i chemické složení, čímž je výkonnost koně maximalizována.
Pomocí genetických testů lze určit přítomnost bílkoviny zvané myostatin (známé také jako GDF 8 - Growth differentiation factor 8. Proteiny patřící do skupiny GDF jsou podskupinou bílkoviny označovaných TGF beta - transforming growth factor beta, TGF mají svou funkci převážně při vývoji.) GDF 8 je jedním z růstových faktorů, které brzdí růst svalové tkáně tzn. že pokud se v těle vyskytne větší koncentrace myostatinu, způsobuje to menší vývoj svalstva. Bílkovina myostatin je hlavně produkována buňkami kosterního svalstva, koluje v krvi a působí na svalovou tkáň - zpomaluje vývoj kmenových buněk. Přesný proces však zatím zůstává neznámý. Mutace genu myostatinu způsobí, že tělo není schopno produkovat myostatin, a ten tak následně nebrzdí růst svalstva.
Veterinární experti dle množství myostatinu dokáží předpovědět tzv. optimální distanci, která koni tzv. sedne.
Plnokrevníci se obvykle dělí do tří kategorií:
sprinteři
mílaři
vytrvalci
Ani tento chemický monitoring však nenapoví nic o tom, zda bude kůň v dostizích úspěšný, či nikoliv. "Vše, v co mohou trenéři doufat, je charakter koně, touha vyhrávat, která vystoupí do popředí a zformuje zvíře do plného závodního potenciálu," doplňuje Knight. Podle něj se totiž opravdoví šampióni nedají vyrobit na zakázku. Šampióna zase může zničit špatný management a neodborná tréninková příprava.
Troška koňské psychologie
Duševní zdraví je pro plnokrevníka klíčové. Někteří z nich na tréninkové dráze bez problémů poráží své rivaly - ale ve skutečném dostihu nikdy nevyhrají nebo dokáží vyhrát jen minimum dostihů. Funguje to i opačně: kůň, který se v tréninku jeví jako lempl, v dostizích vyhrává. Motivace je u koní stejně důležitá jako u lidí. Mnozí trenéři své svěřence motivují tak, že jim jako tréninkové partnery záměrně vybírají koně se slabším běžeckým potenciálem, aby je motivovali a dali jim pocit výhry. Říkají, že neučí koně prohrávat, ale vyhrávat.
Vítězové jsou vítězi, protože mají "vítěznou mysl".
Dr. Knight si této odlišnosti povšiml během tréninkových testů fyzické kondice. "Fyzicky podprůměrní koně byli na dráze velmi dobří, protože měli chuť závodit," vysvětluje. "Naproti tomu koně fyzicky nadprůměrní na dráze pohořeli, protože závodit zkrátka nechtěli."
"Jak se říká, můžete vzít koně k vodě, ale nemůžete ho nutit, aby se napil, když nemá žízeň. Aktivisté požadující zákaz dostihů, protože jsou kruté, se pletou," usmívá se Knight.
"To, vypovídá, že dostihy takto vnímají, protože neznají psychologii koně."
"V každém dostihu," říká, "koně totiž prokazují, že závodit opravdu chtějí. Když se otevřou startovní boxy, obvykle v nich (až na světlé výjimky) žádný kůň nezůstane. Kůň, který ztratí žokeje v průběhu dostihu, obvykle pokračuje s ostatními a zdolává překážky aniž by ho k tomu někdo nutil..."
Role žokejů
Patnáctinásobný britský překážkový žokej Tony McCoy v průběhu své kariéry odjezdil rekordních 3368 vítězů. A stále ještě nekončí... Znamená to tedy, že role žokeje je stejně důležitá jako role koně?
"I žokejové mají různé schopnosti," říká Knight.
"Majitelé a trenéři přirozeně tíhnou k těm, kteří vyhrávají. Právě takové chtějí mít na svých koních. A vychází nám z toho jednoduchá rovnice: nejlepší žokejové jezdí obvykle pro nejlepší trenéry čili úspěch plodí úspěch." Profesionální žokejové nebo jejich manažeři bedlivě studují formy koní, které jezdí nebo jezdit chtějí. Vášnivý nebo profesionální sázkař si podobným stylem vybírá koně, na které pak sází.
U koní je to jinak: startuje-li kůň např. v Melbourne Cupu, pak na dráze musel prokázal velkou schopnost závodit. Chce-li být v poli Melbourne Cupu, musí se nejprve kvalifikovat v podobném dostihu, jako je Melbourne Cup, aby prokázal, že na takový typ dostihu vůbec má. "Aby dokázal v Melbourne Cupu zvítězit, musí mít víc něž jen štěstí - musí mít převahu! Velikost srdce i kapacita plic zde hrají klíčovou roli, která se výrazně spolupodílí na výsledku dostihu. Budoucí vítěz Melbourne Cupu musí prostát distanci dostihu, ale v neposlední řadě musí chtít vyhrávat a dát do výhry celé své srdce stejně, jako to kdysi dělal Phar Lap."
"Dostihy nás fascinují po staletí a dávají nám šampióny, ke kterým vzhlížíme a tak to prostě má být," uzavírá dr. Knight.
Překlad: Phar.Lap
Zdroj: The Sydney Morning Herald
"Zda je to ten nejlepší možný způsob, jak koně trénovat, to nikdo spolehlivě neví. Nicméně lze říci, že tréninkové metody byla postupně optimalizovány," říká dr. Knight. "Je však také možné, že celková změna zažitých tréninkových paradigmat by mohla vést k lepším výsledkům. Je však nepravděpodobné, že by k ní někdy došlo, neboť takový krok by byl spojen s příliš velkými riziky."
Získávání kondice
Mnoho veterinárních expertů se upíná k tzv. tréninkové filozofii, jenže právě ta paradoxně úspěchům spíše zamezuje. Pro současnost je typické, že trenéři během tréninku koní monitorují jejich srdeční frekvenci. Pomocí statistik, které provádí počítačový program, pak vidí, zdali ten který kůň pracuje tvrdě či nikoliv. Zvýšená srdeční frekvence signalizuje, že je něco v nepořádku - může být např. prvotním příznakem nemoci.
Dále se sleduje, laktát v krvi plnokrevníka během tréninku. Při různé intenzitě práce produkuje totiž plnokrevník určité množství laktátu v krvi (obvykle čtyři až šest milimolů na litr). Sleduje se nejen množství, ale i chemické složení, čímž je výkonnost koně maximalizována.
Pomocí genetických testů lze určit přítomnost bílkoviny zvané myostatin (známé také jako GDF 8 - Growth differentiation factor 8. Proteiny patřící do skupiny GDF jsou podskupinou bílkoviny označovaných TGF beta - transforming growth factor beta, TGF mají svou funkci převážně při vývoji.) GDF 8 je jedním z růstových faktorů, které brzdí růst svalové tkáně tzn. že pokud se v těle vyskytne větší koncentrace myostatinu, způsobuje to menší vývoj svalstva. Bílkovina myostatin je hlavně produkována buňkami kosterního svalstva, koluje v krvi a působí na svalovou tkáň - zpomaluje vývoj kmenových buněk. Přesný proces však zatím zůstává neznámý. Mutace genu myostatinu způsobí, že tělo není schopno produkovat myostatin, a ten tak následně nebrzdí růst svalstva.
Veterinární experti dle množství myostatinu dokáží předpovědět tzv. optimální distanci, která koni tzv. sedne.
Plnokrevníci se obvykle dělí do tří kategorií:
sprinteři
mílaři
vytrvalci
Ani tento chemický monitoring však nenapoví nic o tom, zda bude kůň v dostizích úspěšný, či nikoliv. "Vše, v co mohou trenéři doufat, je charakter koně, touha vyhrávat, která vystoupí do popředí a zformuje zvíře do plného závodního potenciálu," doplňuje Knight. Podle něj se totiž opravdoví šampióni nedají vyrobit na zakázku. Šampióna zase může zničit špatný management a neodborná tréninková příprava.
Troška koňské psychologie
Duševní zdraví je pro plnokrevníka klíčové. Někteří z nich na tréninkové dráze bez problémů poráží své rivaly - ale ve skutečném dostihu nikdy nevyhrají nebo dokáží vyhrát jen minimum dostihů. Funguje to i opačně: kůň, který se v tréninku jeví jako lempl, v dostizích vyhrává. Motivace je u koní stejně důležitá jako u lidí. Mnozí trenéři své svěřence motivují tak, že jim jako tréninkové partnery záměrně vybírají koně se slabším běžeckým potenciálem, aby je motivovali a dali jim pocit výhry. Říkají, že neučí koně prohrávat, ale vyhrávat.
Vítězové jsou vítězi, protože mají "vítěznou mysl".
Dr. Knight si této odlišnosti povšiml během tréninkových testů fyzické kondice. "Fyzicky podprůměrní koně byli na dráze velmi dobří, protože měli chuť závodit," vysvětluje. "Naproti tomu koně fyzicky nadprůměrní na dráze pohořeli, protože závodit zkrátka nechtěli."
"Jak se říká, můžete vzít koně k vodě, ale nemůžete ho nutit, aby se napil, když nemá žízeň. Aktivisté požadující zákaz dostihů, protože jsou kruté, se pletou," usmívá se Knight.
"To, vypovídá, že dostihy takto vnímají, protože neznají psychologii koně."
"V každém dostihu," říká, "koně totiž prokazují, že závodit opravdu chtějí. Když se otevřou startovní boxy, obvykle v nich (až na světlé výjimky) žádný kůň nezůstane. Kůň, který ztratí žokeje v průběhu dostihu, obvykle pokračuje s ostatními a zdolává překážky aniž by ho k tomu někdo nutil..."
Role žokejů
Patnáctinásobný britský překážkový žokej Tony McCoy v průběhu své kariéry odjezdil rekordních 3368 vítězů. A stále ještě nekončí... Znamená to tedy, že role žokeje je stejně důležitá jako role koně?
"I žokejové mají různé schopnosti," říká Knight.
"Majitelé a trenéři přirozeně tíhnou k těm, kteří vyhrávají. Právě takové chtějí mít na svých koních. A vychází nám z toho jednoduchá rovnice: nejlepší žokejové jezdí obvykle pro nejlepší trenéry čili úspěch plodí úspěch." Profesionální žokejové nebo jejich manažeři bedlivě studují formy koní, které jezdí nebo jezdit chtějí. Vášnivý nebo profesionální sázkař si podobným stylem vybírá koně, na které pak sází.
U koní je to jinak: startuje-li kůň např. v Melbourne Cupu, pak na dráze musel prokázal velkou schopnost závodit. Chce-li být v poli Melbourne Cupu, musí se nejprve kvalifikovat v podobném dostihu, jako je Melbourne Cup, aby prokázal, že na takový typ dostihu vůbec má. "Aby dokázal v Melbourne Cupu zvítězit, musí mít víc něž jen štěstí - musí mít převahu! Velikost srdce i kapacita plic zde hrají klíčovou roli, která se výrazně spolupodílí na výsledku dostihu. Budoucí vítěz Melbourne Cupu musí prostát distanci dostihu, ale v neposlední řadě musí chtít vyhrávat a dát do výhry celé své srdce stejně, jako to kdysi dělal Phar Lap."
"Dostihy nás fascinují po staletí a dávají nám šampióny, ke kterým vzhlížíme a tak to prostě má být," uzavírá dr. Knight.
Překlad: Phar.Lap
Zdroj: The Sydney Morning Herald
Žádné komentáře:
Okomentovat