Muži, kteří válčí s laminitis

Tento článek věnuji mužům, co válčí s laminitis - speciálně pak panu M. Schmidtovi, mistru kováři, který byl jediný, kdo neodmítl pomoci mému koni postiženému zákeřnou laminitidou. V době, kdy už všichni nade mnou i mým koněm lámali hůl, jsem náhodně dostala telefon právě na tohoto pána. Bylo mi řečeno, že je jediný, kdo mého koně ještě může zkusit zachránit.

Když bylo nejhůř...

Díky špatné diagnóze veterinárního lékaře se totiž nemoc nepodchytila v počátečním stádiu – trvalo týden, než přijel další veterinář (kterého jsem volala ze své iniciativy, protože se mi to přeci jenom nějak nezdálo) a ten již na první pohled poznal, s tím má tu čest. Doslova se zhrozil nad stavem mého koně, protože nemoc během 2 týdnů přerostla v tzv. akutní laminitidu (obr. 1), od které chybí jen krůček k tzv. chronické laminitis (obr. 2).

Akutní laminitis (obr. 1)

Chronická laminitis (obr.2)

Jistě nemusím popisovat, jak moc trpí majitel koně při pohledu na postižené zvíře, které je víceméně členem rodiny, když se dozví, že veterinář, který si nechal za své služby zaplatit, se „seknul“ v diagnóze. Všichni jsme prožívali peklo na zemi a i pan kovář si zažil krušné chvíle. Chtěla bych mu ještě jednou moc poděkovat za trpělivost, kterou při ošetřování mého koně projevil, i za odborné a velmi cenné rady ohledně stanovení vyvážené krmné dávky. Dále bych ráda touto cestou poděkovala i MVDr.Tlučhořovi, CSc., který vyhotovil metabolické testy pro stanovení přesné krmné dávky v tak krátkém termínu.

Než byl proveden RTG byl kůň nakován tzv. obrácenou podkovou, na kopyto se umístila kožená podkožka a na střelku tmelová hmota. Nutné bylo docílit přenesení váhy z míst, kde probíhal zánět kopytní škáry směřem na patky, tzn. odlehčit předek kopyta a váhu koně přenést k patkám, které nebyly zasaženy zánětlivým procesem. Pohyb koně se poté výrazně zlepšil a bylo jasně vidět, že se mu trošku ulevilo.

Obrázek je pouze ilustrační

Můj velký dík patří mimo jiné i panu MVDr. Vladimíru Jurkovi za jeho obětavou práci o víkendu, za trpělivost při provádění RTG obou předních kopyt, aby se zjistil stav a případná rotace kopytní kosti.

RTG kopyt mého koně (levá a pravá přední)

Komentář veterinárního lékaře k RTG kopyt: Pravá noha je opravdu trochu horší, ale na obou končetinách je patrná rotace a pokles kosti kopytní. Na obou je vidět dutina v přední stěně kopyta probíhající v místě bílé čáry souběžně se stěnou kopyta.

Podle těchto snímků pak pan Schmidt přesně nakoval mého koně tak, aby zastavil další rotaci kopytní kosti, protože když jsou patky vysoké, kopytní kost je tak postavena na špičku. Klín vytvořený špičkou každým krokem trhá bílou čáru a separuje stěnu od kopytní kosti. V důsledku toho kopytní kost neustále klesá v kopytním pouzdru níže a může prorazit kopytem. Pak už je každá rada drahá. Proto je potřeba snažit se tomu všemožně zabránit. Jakmile je jednou narušena celistvost bílé čáry, jediným způsobem jak to "opravit," je nechat narůst nové kopyto, které je dobře spojeno s kostí.

Trvalo to asi dva měsíce než se stav ustálil a začal se obracet k lepšímu. Hlavně díky aplikaci výše zmíněné diety s příměsí Ostropeřtce Mariánského věci dostaly rychlejší spád a kůň se po půl roce neustálé péče odborníků zotavil natolik, že zase může běhat i tryskem. Samozřejmě ho šetřím a vůbec se na něm nejezdí!

Všem výše uvedeným odborníkům patří nejen můj bezmezný obdiv, ale také srdečný dík můj i mého koně!

U každého koně je samozřejmě průběh laminitidy jiný a záleží na různých faktorech nejen na samotném kováři. U postiženého koně je nejdůležitější schopnost regenerace poškozených tkání v celém organismu. Obecně platí, že při laminitidě se nejprve musí odstranit příčina a poté lze nemoc postupně eliminovat. Je dobré koně detoxikovat podáváním příměsí z Ostropestře Mariánského, jehož vlivem dojde k pročistění krve a jater organismu od škodlivých látek, které jsou přiváděny do kopyta. Okamžitě po jeho aplikaci do krmné dávky mého koně se začaly dít zázraky.

Díky bohu za Ostropeřec!

Otázka financí byla pro mě až věcí druhotnou, neboť jsem si koníka sama vypiplala od 9 měsíců, nicméně jsem byla upozorněna včas, že léčba nebude levnou záležitostí. Jenže jak se zachovate, když Váš přítel a kamarád ve dnech, kdy Vám nebylo nejlépe, na oplátku potřebuje Vaši pomoc? Jsem svému koni zavázána natolik, že ostatní věci pro mě v ten moment přestaly existovat. Šla jsem si slepě za svým i přes to, že mě někteří koňáci okolo zrazovali tvrzeními, že to nemá cenu, protože do svého koně vrazím víc než vůbec stojí apod. Nechápala jsem, proč všichni všechno přepočítávají na peníze?! Z každého problému existuje východisko. Proč házet flintu do žita. Byla jsem ochotná to risknout, i kdybych na něm ve finále už nemohla nikdy jezdit. Tak ať. Za záchranu koňského života to přeci stojí! Není to šampión s brilatním rodokmenem, ale má něco navíc. Má velké srdce a důvěřuje lidem, důvěřuje mě. Od malička jsem ho k tomu sama vedla. Chtěla jsem mu ukázat, že věří správné osobě.

PS: Pokud by někdo potřeboval poradit, protože se nachází v podobně "bezvýchodné" situaci, klidně mně kontaktujte přes icq nebo piště na můj email Phar.Lap@seznam.cz,pokusím se poradit.