'Slečna Phar Lap' se uzdravuje

"Nejsem mrtvá! Jsem živá!" přesně tato slova zněla v hlavě zraněné žokejce Tracy Dicey (17), bohužel je však nebyla schopna vyslovit. Zůstala totiž bezvládně ležet na dostihové dráze po hrozivě vypadajícím pádu. Její kůň padl v dostihu na dráze Calliope v centrálním Queenslandu. Mladičká žokejka byla ihned letecky transportována do nemocnice Royal Brisbane a umístěna na jednotku intenzivní péče, kde více než dva týdny ležela v komatu. Střídavě byla podrobována lékařské péči expertů na mozkové příhody v nemocnici Princess Alexandra. Poté se zázračně probrala. Mladá žokejka se rychle zotavuje a dokonce si i jasně pamatuje průběh pádu.

Tracy Dicey (17)

Tracy Dicey (17): "Slyšela jsem jednoho z nich [záchranáře] jak křičí, "Bože můj, je mrtvá!" a vím, že jsem se snažila mu odpovědět: "Ne, nejsem mrtvá, já žiju," ale nemohla jsem vůbec mluvit. Pak mi změřili tep, aby se ujistili, že opravdu ještě žiju.''

Zřetelně si prý vybavuje i svého otce, když jí v nemocničním pokoji četl. Vzpomíná si i na všechnu tu bolest při různých lékařských testech, kterou v průběhu komatu prožívala.

"Opravdu mě to bolelo, ale mé tělo zpočátku prostě odmítalo reagovat, přesto jsem tu bolest cítila.''

Když se minulý měsíc konečně probudila z komatu, byla Dicey z Kippa-Ringu v Brisbane odkázána jen na péči lékařů - nedokázala mluvit ani chodit a levou polovinu svého těla měla ochrnutou. Lékaři u ní navíc diagnostikovali i zlomenou klíční kost.

Tracy Dicey s trenérem Patem Duffem

Nemocniční personál dal Tracy Dicey přezdívku "Slečna Phar Lap'' po legendárním australském dostihovém koni, právě kvůli jejímu odhodlání a lásce k tomuto velikánovi turfu.

Tracy Dicey (17):"Viděla jsem ten fim snad 54x ... a prostě ho miluju,'' říká.

Dicey rovněž prohlásila, že tato příhoda ji nemůže odradit od kouzelného světa dostihů. Hodlá se vrátit zpět do sedla jakmile to bude možné. Už může jezdit na víkendy domů, ale musí se vracet na kontroly každé pondělí a prokračovat v terapeutické léčbě. Její řeč se postupně zlepšuje a s pomocí nemocničních asistentů si již sama dojde zakoupit i svůj oblíbený Racing Magazín, ale bez pomoci je stále ještě zmatená a frustrovaná.

Tracy Dicey (17):"Stýská se mi po závodění, spím se svým bičíkem,' říká a směje se.

"Mým velkým snem je vyhrát Melbourne Cup, ale nevím, kdy budu moci jet domů a začít pořádně trénovat. Je to pro mě frustrující, protože se už cítím normálně.''

Její rodiče, Richard a Anna, zakoupili malý statek poblíž závodní dráhy Ballina v severním Walesu.

"Když Tracy nebude moci jezdit na koni, může je tady alespoň trénovat,'' říká pan Dicey.

Tracein bratr, William (16) se rovněž učí na žokeje ve službách Melbournského trenéra Ricka Hore-Laceyho.

Tracy Dicey (17):" Trošku mu závidím. Dala bych všechno za práci jako má on,' říká.

Reportérka: Kate Dennehy
Publikováno:23.2. 2009
Zdroj: www.brisbanetimes.com.au