Přivedlo záhadné tonikum Phar Lapa k vítězství i smrti?

Ošetřovatel a trenér Tommy Woodcock podle všeho pravidelně obohacoval krmnou dávku Phar Lapa o zvláštní tonikum, jehož účelem bylo zvýšení výkonnosti koně na dráze. Toto tonikum se jevilo neškodně a zřejmě šampiónovi i prospívalo. Ale... právě tento záhadný elixír jej podle vědců nakonec zavedl až do údolí smrti. Otázka, kdo tento osudný "koktejl smrti" pro Phar Lapa namíchal, však zůstane navždy tajemstvím, protože Woodcock i ostatní členové Phar Lapova realizačního týmu si odpověď na ni vzali s sebou do hrobu.

Phar Lap v Melbourne

Je to vůbec poprvé, kdy bylo veřejně odhaleno tajemné složení speciálního tonika, které Tommy Woodcock pro "Bobbyho" tak pečlivě připravoval. Podivný recept obdržel Woodcock osobně od Harryho R. Telforda před osudnou cestou do Ameriky. Přesný recept se po tolika letech skutečně objevil.

Vědci zpočátku předpokládali, že Harry Telford ve svých stájích využíval přípravek zvaný Fowler's Solution. To ale není pravda. Tonikum pro Phar Lapa totiž kromě tekutého arzenu obsahovalo i vysoce toxický derivát strychninu známý jako nux vomica (pozn autorky: Semeno pochází z malého stromu z čeledi Loganiaceae nazývaného Kulčiba dávivá (lat. Strychnos Nux vomica) a obsahuje strychnin a brucin.) a dále uhličitan mangatý, který sloužil především jako stimulant výkonnosti koně na dráze.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Můj otec, Stan Boyden, byl pečovatelem a zároveň i řidičem Phar Lapa před i po jeho dramatickém vítězství v Melbourne Cupu v roce 1930. Zdědil jsem po něm potrhaný kus papíru, na kterém se nachází recept na přípravu tohoto zvláštního tonika. Rozhodl jsem se odhalit toto pečlivě střežené tajemství, které můj otec celá léta ukrýval v malém černém deníku, v této reportáži, abych podpořil teorii Dr. Kempsona a očistil Tommyho Woodcocka.

Phar Lap vedený na trénink na závodiště v Moone Valley (1930), vlevo Stan Boyden, řidič
přepravníku, ve kterém byl šampión převážen.

Otec se později sám stal uznávaným trenérem dostihových koní. Když jeho svěřenec Rimfire zvítězil v Melbourne Cupu v roce 1948, tak se mi otec svěřil, že od Tommyho Woodcocka získal pozoruhodnou sbírku receptů na různá tonika, které využíval sám Harry R. Telford. Woodcock prý dával Phar Lapovi speciální tonikum právě na příkaz Telforda.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Tommy dělal jen to, co mu Telford poručil. Myslel si chudák, že mu dává něco, co mu může jen prospět. Poslední věcí, kterou by chtěl, by byla "Bobbyho" smrt.

MVDr.Tom Russel z Veterinární nemocnice v Goulburn Valley je přesvědčen, že smrt Phar Lapa nebyla způsobena pouze podáváním malých dávek arzenu. Domnívá se však, že arzen v kombinaci s nux vomica by už smrtící účinek mít mohl.
Tom Russel(veterinární lékař):
Podle mého názoru nejspíš někdo zpackal dávku. Tyto ingredience nebyly přesně váženy, protože v té době prostě žádná kontrola kvality výstupních produktů ve výrobě neexistovala. Mohlo se stát, že nebyly látky doručeny v očekávané koncentraci.

Vědci z výzkumného centra sice nalezli v šampiónově srsti arzen, ale mě osobně se jeví pravděpodobnější otrava šampióna látkou zvanou strychnin. Při přípravě výše zmíněného tonika v té době mohlo snadno dojít k záměně obou látek a následnému předávkování zvířete.

Užívání tohoto tonika ve správném složení z mého hlediska bezpochyby extrémě zvedalo výkonnost dostihového koně. Nux vomica se uplatňuje především jako stimulant apetitu, dále ve velmi malých dávkách vyvolává slabý elektrický šok v míšní oblasti páteře, což navodí pocit překypování energií.

Arzen v tekutém stavu způsobuje u koní vypadávání srsti, vypadanou srst ale záhy nahradí nová kvalitnější srst vyznačující se kovovým leskem, která velmi rychle naroste v místech, kde došlo k odumření původní struktury. U člověka to však tento efekt nemá, při aplikaci arzenu dochází k úplnému odumření a vypadání vlasů během 3-4 dní.

Sacharid uhličitanu mangatého zase dopraví do krevního oběhu železo a pokud jej spojíte s cukrem, zlepšíte celkové vstřebávání do organismu. Laicky řečeno, pokud dostihovému koni trpícímu chudokrevností dodáte pravidelnou dávku železa, dojde ke zvýšení počtu červených krvinek a teoreticky i ke zlepšení celkové kapacity okysličování krve, což jednoduše znamená, že kůň bude schopen běžet déle a rychleji. V případě koně, který sám o sobě dokáže běžet extrémě rychle, by přidáním této látky do krmné dávky došlo k rapidnímu navýšení jeho rychlosti i výdrže.

Boyden naprosto souhlasí s vyjádřením veterinárního experta, že výše popisované tonikum mělo povzbuzující účinky, ale i přesto je skálopevně přesvědčený, že Phar Lap byl kůň zcela mimořádných kvalit i bez použití tohoto tonika.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Nebylo by zcela na místě připisovat Phar Lapovu neporazitelnost pouze účinkům tonika. Ten kůň měl od přírody schopnost dosáhovat na dráze enormních výkonů. Byl bez diskuze pravým šampiónem.

Asi se ptáte, proč se tedy do jeho dávky aplikovalo tonikum, když ho vlastně nepotřeboval?

Víte, je to začarovaný kruh. Když nemá dostihový kůň řádný přísun energie, protože trpí nechutenstvím, nemůžete ho trénovat. Jedině dobře nakrmený kůň vám dává záruku, že vydrží extrémní napětí kladené na něj při tréninku a prostojí celý závod.

Navíc pokud nakombinujete výše uvedené látky v určitém poměru a dáte je koni jakým byl Phar Lap, výsledky se brzy dostaví samy.

Phar Lap vyhrál Agua Caliente Handicap v Tichuaně v Mexiku 20.3.1932, ale 5.4.1932 náhle zničeho nic zkolaboval a uhynul na akutní zánět střev v Menlo Parku v Kalifornii.

Boyden říká, že on a jeho bratr Bradly se jako jedni z mála dozvěděli pravou příčinu uhýnu šampióna v USA od jejich otce. Museli ale přísahat, že toto tajemství nikdy nikomu nevyzradí. A tak každá teorie, která se pak od té doby objevila, pouze vířila vzpomínky a emoce 68letého Lawrence.

Zlom nastal až s objevem dr. Ivana Kempsona, jehož prohlášení se poté objevilo ve všech Australských mediích včetně News Limited, Herald Sun a obletělo svět. Všemi doslova otřáslo zjištění vědců, kteří provedli analýzu ze vzorku Phar Lapovy hřívy a srsti pomocí výkonného mikroskopu. Výzkum odhalil, že Phar Lap byl opravdu otráven konzumací velké dávky arzenu 30 hodin před smrtí.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Víte, když jsem toho dne otevřel noviny, téměř jsem vybuchl. Přitiskl jsem si noviny na hruď ve snaze skrýt tyto informace před světem, ale pak jsem si uvědomil, že stárnu a pravda o smrti milovaného šampióna, kterou jsem po léta tak pečlivě střežil, by měla vyjít najevo, aby lidé pochopili, že to nebyli Američané, ani kolika či otrávená tráva - nýbrž arzen obsažený v toniku.

Výborný žokej Roy Higgins, který se mimo jiné podílel i na natáčení filmu Phar Lap, vzpomíná, jak se mu několikrát během natáčení naskytla možnost mluvit osobně s Tommym Woodcockem.

Roy Higgins (žokej):
Během natáčení filmu jsem s Tommym Woodcockem strávil spoustu času. Byl to skvělý muž, ale vůbec nechtěl mluvit o tom, co se vlastně tenkrát v Americe stalo. Řekl mi jen o využíití přípravku Fowler's Solution. Na tom ale nebylo nic zvláštního, v té době byl celkem rozšířený.

Když se Higgins později dočetl o nejnovější teorii týkající se Phar Lapovy smrti, byl v šoku. Neměl ani tušení o tom, že by se koni nějaké speciální tonikum podávalo. Dokázal si vybavit jen to, že mu Woodcock během natáčení v roce 1980 sdělil, že se Phar Lapovi do žrádla přídával přípravek Fowler's Solution.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Speciální tonikum pro Phar Lapa neobsahovalo přímo arzen v prášku jako Fowler's Solution. Klíčové ingredience se míchaly přímo ve vědru a zalévaly se medem. Ten odstraňoval hořkou příchuť a svou lepkavostí držel látky pohromadě, což při konzumaci pomáhalo koni polknout celou dávku. Tato směska se poté zalila 4,5 l horké vody a vzniklé tonikum se podávalo po malých dávkách v průběhu 10 dní. Takto aplikované tonikum stačilo na to, aby se kůň udržel ve skvělé formě po tři týdny.

Stále mám před očima Harryho Telforda, jak dává na vědro pytel ovsa, který absorboval páry. Dnes je již nux vomica společně s arzenem na seznamu zakázaných látek, ale dříve byla tvorba takových tonik zcela běžnou věcí. Arzen a jiné látky byly přidávány, protože to bylo to jediné s čím mohli v té době trenéři pracovat.

Správce závodišť v té době více zajímaly podvody na závodní dráze než to, co koně běžně dostávali k žrádlu. Navíc technologie krmení nebyla na takové úrovni jako dnes. Pravdou ale zůstává, že místo arzenu se mohl používat třeba coffein.

Boyden, který se svým trenérským dovednostem učil pod taktovkou svého otce, si také živě vybavuje okamžik, kdy se poprvé díval na to jak jeho otec toto speciální tonikum připravuje.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Otec mi věřil a vzal mě do svého týmu. Měl ve stáji průměrného koně, který se jmenoval Rhadames. Vzpomínám si na to, jak jednou jeho majitel Johny Diamond dotlačil mého otce k užití tohoto speciálního tonika. Doslova mu řekl: "Co bylo dost dobré pro Phar Lapa je dobré i pro Rhadamese."

A tonikum nikdy nezklamalo. Jen občas se stávalo, že některý kůň po vyhraném závodě došel do stájí, kde ale padl a uhynul, což nejlépe dokumentuje smrtící účinky arzenu. Smrt následuje dramaticky a náhle. Řetěžová reakce vede ke ztrátě tekutin, dehydrataci a následnému šoku. Kůň může také zemřít na selhání oběhového systému aniž by se projevily jiné příznaky onemocnění jako např. záněty střev či zažívacího traktu.

Lawrence Boyden v součastosti pracuje jako licentovaný podkoní. Kdysi však míval i on trenérskou licenci. Nakonec dodává, že i on zmíněné tonikum před 40 lety jednou vyzkoušel.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Aplikoval jsem ho na koně, který se jmenoval Strangeman v roce 1960. Potřeboval jsem jen, aby prostál celou trať dostihu a tak jsem se uchýlil k použití otcova tonika. Přidával jsem ho do jeho krmné dávky po dobu 10 dnů. Pak jsem vybral rámcový závod v Kilmoru, kam jsem ho přihlásil. A byl jsem šokován! Ne tím, o kolik délek zvítězil, ale s jakou lehkostí proběhl cílem. Pro mě to byl jasný důkaz toho, že ho to tonikum doslova "nakoplo." To mě vylekalo a nikdy v životě už jsem ho na žádném jiném koni nepoužil.

Nakonec bych ještě rád podotknul, že ani můj otec, ani Tommy Woodcock v žádném případě nechtěli Phar Lapovi vědomě ublížit. Položili by za něj i život, kdyby to bylo nutné.

Zdroj informací: The Australian
Zdroj obrázků: The Australian, archiv Australského národního muzea