Prohledej blog / Search this blog

Sledovat emailem / Follow by Email

10/22/2008

Phar Lap vs. Železník

Nejen v Austrálii mají čtyřnohou koňskou legendu. I my máme svého koně s velkým "K", na kterého jsme všichni patřičně hrdí! Máme totiž Železníka. Tento drobný koník konstitučně sice působí vedle Phar Lapa jako David vedle Goliáše, ale i přesto mezi nimi lze jisté podobenství nalézt. U obou těchto "velikánů" turfu totiž nezávislého pozorovatele upoutá nápadně ryzé zbarvení srsti a odznaky v podobě bílých ponožek na zadních nohou a hvězdy na čele. O tom, že i Železníkovi muselo bít v hrudi srdce bojovníka, svědčí i fakt, že se navzdory handicapu drobného vzrůstu stal nejúspěšnějším překážkařem historie našeho turfu vůbec.

Jako jediný kůň v historii totiž dokázal čtyřikrát pokořit dráhu Velké Pardubické a stát se tak čtyřnásobným vítězem tohoto nejtěžšího překážkového dostihu Evropy. (Pozn. autorky: za zmínku jistě stojí i fakt, že běhal v době, kdy měl Taxisův příkop ještě své původní rozměry.) Kromě toho se také stal trojnásobným "Koněm roku." Jeho rekord, který asi nebude dlouho překonán, bude-li vůbec, mu přinesl titul "Kůň století."

Ve své kariéře běžel 58 dostihů, z toho 30 vítězných, a na dotacích získal 1 723 800 CZK, což je průměr 29 721 CZK na start.

Plnokrevný Železník pochází ze Šamorína z německo-ruského rodičovského páru Zigeunersohn - Želatina.

Narodil se 29.dubna 1978 a dostihy začal běhat za ACHP Slavkov. Tamnímu jezdeckému oddílu byl prodán v roce 1979, ale výkony nijak neoslnil. První výsledky na dostihové dráze byly spíš rozpačité, spíš horší než průměrné, a když kromě toho utrpěl menší zranění na noze, stal se pro majitele koněm bez perspektivy. A tak byl v roce 1982 zakoupen pro Jezdecký klub ve Světlé Hoře na Bruntálsku. Vlastně jen k doplnění počtu koní ve stáji. Všední a téměř náhodná údalost ovlivnila však v budoucnu osudy mnoha lidí i jeho nové stáje.

Ve Světlé Hoře zpočátku rovněž nijak nezaujal. Ani jako čtyřletý, a to je věk, kdy už kůň má ukázat, co v něm je. Pak ale přišel 5. červen 1983 a jeho první vítězství v Albertovci a krátce na to další a další. Nastal zlom a začala slavná éra slavného koně. Od pěti let mu předcházela pověst téměř neporazitelného steeplera.

Železník a Josef Váňa - legendy našeho turfu

Novináři se často ptali jeho trenéra MVDr. Čestmíra Olehly v čem spočívala jeho výjimečnost. "V jeho velké vůli zvítězit. Před cílem ze sebe vydal doslova všechny síly, jen aby byl první. A také v jeho velké zkušenosti. Kurz "Velké" měl dokonale přečtený, znal všechny překážky. V paddocku před dostihem, kde je na většině koní patrná nervozita, chodil vždy nevzrušeně, nevšímavě - prostě profesor. Všechny úspěchy byly samozřejmě podloženy poctivou přípravou. Před "Velkou" intenzivně cválal v oranici i v blátivém terénu, vyklusával až do výšky 960 metrů nad mořem. A když začal dostávat větší přísun vitamínů a adekvátně zvýšené krmné dávky, přesně věděl, co se chystá." Taková byla tedy stručná charakteristika Železníka.

Jeho popularita narůstala s postupem doby do té míry, že mnoho lidí podle vlastních slov chodilo na dostihy jen kvůli němu, chodili "na Železníka."

Železník v Lysé nad Labem

MVDr. Čestmír Olehla (tréner):
"Často se lidé ptají, který z jeho dostihů byl nejslavnější a který nejdramatičtější. Těžko říct, ale nejvíce mu asi přineslo jeho první vítězství ve Velké pardubické 4. října 1987, když porazil velmi lehce o 12 délek Formana se Štenclem. A také asi proto, že při něm vytvořil traťový rekord dostihu časem 9:56,13 minut, že to bylo vůbec první, že domů přineslo do té doby nejvíc radosti a že se jím definitivně zařadil mezi elitu našich překážkařů.
A nejdramatičtější? Každý dostih přináší situace plné dramatických okamžiků. Ale pro něj, stejně jako z pohledu diváků, byla asi nejdramatičtější Velká pardubická 13. října 1991, když na Poplerově skoku padl přes Disca s Armytagem a přesto zvítězil. Tehdy impozantní stíhací jízdou dokázal vyrovnat asi 200 metrovou ztrátu a strhujícím závěrečným speedem v bouři nadšených tribun porazit "po boji" o tři délky Draka s V. Chaloupkou. Bylo to jeho čtvrté a co do počtu dosud nepřekonané vítězství ve Velké."

Železník s přikrývkou koně roku 1989, Světlá Hora

Největším zklamáním byla zcela určitě Velká pardubická 11. října 1992. Železník ji pro ztrátu jezdce nedokončil, ačkoliv byl ve svých 14 letech největším favoritem. Připomeňme si proto okolnosti, za kterých ke všemu došlo. Do nevýhodného postavení se dostal hned na začátku dostihu před Malým vodním příkopem kvůli demonstrantům, kteří způsobili mezi koňmi chaos. Jel ho jako obvykle žokej J. Váňa a zbývající desítky metrů k Taxisu ho vedl po volnější levé straně dráhy, protože většina koní běžela středem nebo po kratším oblouku strany pravé. K Taxisu se dostal mezi posledními jen několik metrů za anglickým Hartiche a naší Rhodé. A na překážku odskakoval těsně za nimi. K odskoku zvolil Váňa v té chvíli zcela volný prostor vedle nich. A právě v tom okamžiku se stalo to, co nebylo možno předvídat. Hartiche skok nezvládl, při tom došlo ke kolizi mezi ním a Rhodé, ta jej srazila Železníkovi pod nohy. Železník o Hartiche klopýtl, Váňa spadl a dostih pro oba skončil.

Odsedlávání čtyřnásobného vítěze VP

Při slavnostním vyhlášení vítězů měl být Železník dekorován přikrývkou s nápisem "Kůň století." K veřejnému předání z pochopitelných důvodů nedošlo, ale pokrývku mají Světlohorští uchovánu mezi trofejemi.

Železník ve Světlé Hoře, 1992

Velká 1992 byla také posledním dostihem jeho velké kariéry. Jen několik dní na to, 29. října 1992, utrpěl při běžné vyjížďce frakturu korunkové kosti pravé zadní nohy. Jaká to osudová tragédie! Kůň, který v životě absolvoval bez komplikací tolik překážek, několik dní před tím zdolal Taxis, kde náraz na nohy při doskoku se rovná váze několika tun - jenou špatně šlápne a všechno se změní. Podobný osud už postihl mnoho dobrých koní. Asi proto jsou někteří koníčkáři, zvláště pak ti starší, fatalisté. Podle jejich filozofie se stalo to, co se stát mělo. Téměř symbolickou tečku za vším, co tento výjimečný kůň přinesl našemu turfu, byl televizní dokument - "Srdce šampióna," natočený o něm koncem září 1992.

Železník a Josef Váňa před startem VP 1989

Železník byl okamžitě převezen do veterinární nemocnice v Brně, ihned byl pro něj přivezen speciální pryskyřičný obvaz z Rakouska. V únoru 1993 byl propuštěn z nemocnice na rekonvalescenci domů, do Světlé Hory. V prvním období léčení byl netrpělivý, hojení špatně snášel, ale po propuštění domů již spolupracoval s MVDr. Čestmírem Olehlou daleko lépe. Všechno dopadlo dobře a Železník mohl alespoň chodit.

Slavný kůň trávil dostihový důchod ve stájích v Bruntále - Světlé Hoře, ale v souvislosti s  přibývajícím věkem u něho však začaly přibývat zdravotní problémy, proto veterinář nakonec rozhodl o jeho uspání. 22.12.2004  se legendární Železník, čtyřnásobný vítěz Velké pardubické,  odebral na věčnost - bylo mu úctyhodných 26 let. /Pozn.Železník byl pochován ve Velké Morávce, kde má i svůj pomníček./

O tom, jak to vlastně se Železníkem doopravdy bylo, nám podrobně poví muž, který stal přímo u jeho zrodu, jeden z našich nejvýznamnějších odborníků přes chov koní, pan ing. Michael Duruttya, CSc.

Chov koní - to je životní styl. Je to vášeň, která vám naplní celý život,“ říká. Duruttya se narodil v Košicích, dnes sice žije v Praze, ale většinu svého času tráví v zahraničí. V roce 1990 působil dokonce jako poradce v nejvýznamnějším západoněmeckém chovu anglických plnokrevníků v hřebčíně Erlenhof. V roce 1993 byl správcem dostihového závodiště ve Velké Chuchli v Praze. Je také majitelem agentury pro znalectví a poradenství v chovu koní, která poskytuje své služby v České republice, na Slovensku, v Rakousku, Maďarsku, Švýcarsku a Německu. Vedle chovatelské a poradenské činnosti se ing. Duruttya věnuje také vědecké a publikační činnosti. Mimo to je i autorem naší vůbec první monografie o životních projevech koní – anglických plnokrevníků – Etológie koní.

Kniha byla prezentovaná v roce 1996 na světovém fóru prestižního knižního veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem. Tato kniha je ojedinělým dílem svého druhu v celé Evropě.

ing. Michael Duruttya, CSc (na snímku vpravo)

Jak jste se dostal ke koním?
ing. Michael Duruttya, CSc:
"Na Vysoké škole zemědělské v Nitře jsme měli možnost jezdit na koních. Z 200 studentů nás chodilo jezdit pouze pět. Mě to v tom dobrém slova smyslu poznamenalo na celý život a po dokončení studií byla moje jediná touha dostat se ke koním. Po fakultě jsem nastoupil v hřebčíně Muráň, kde mě čekalo 550 koní, a to chladnokrevníků – noriků, kříženců a zhruba asi 85 huculů chovaných pro lesní hospodářství. Původní huculské plemeno se ukázalo již jako nevhodné pro státní lesy a z toho důvodu se postupně rozprodávalo. Několik huculů se také dostalo na Šumavu do Hartmanic panu JUDr. Václavu Hrabánkovi. Na Muráni se mně také podařilo dokončit vyšlechtění slovenského horského koně. Protože jsem měl velmi dobré chovatelské výsledky, dostal jsem nabídku od Plemenářského podniku Šamorín v okrese Dunajská Streda, kde se zabývali chovem anglických plnokrevníků, lidově řečeno dostihových koní. Nabídku jsem přijal a v Šamoríně jsem nastoupil jako vedoucí chovu anglických plnokrevníků. A to byl docela jiný svět."

Můžete být konkrétnější?
ing. Michael Duruttya, CSc:
"Víte, velký koňský svět se točí kolem anglických plnokrevníků. Muráň byla hezká, hory, prostředí podobné Šumavě, ale člověk chce víc. Tehdy jsem si řekl, že radši budu posledním v první lize než prvním v druhé. Díky Šamorínu se mi otevřel skutečný koňský svět. Snad jsem začal i šťastně, protože jsem byl u kolébky, ba co víc, vlastníma rukama jsem odchoval "Koně století" Železníka."

Když jste držel Železníka jako hříbě v rukou, měl jste dojem, že z něho bude šampión?
ing. Michael Duruttya, CSc:
"Neměl. Železník má totiž neuvěřitelnou minulost."

Můžete své tvrzení blíže specifikovat?
ing. Michael Duruttya, CSc:
"Pro rozšíření krevní základny našich plnokrevníků, naší československé populace, bylo nutné osvěžit krev importy ze zahraničí. V té době, v 60. a 70. letech, byla pro nás západní Evropa valutově drahá, proto jsme jezdili nakupovat koně do východního bloku. Velmi dobré koně měli v bývalém Sovětském svazu, ve východním Německu, Maďarsku, Polsku i v Rumunsku. S paní Palyzovou, prvotřídní dámou překážkových dostihů, účastnicí Velké pardubické, jsme společně nakupovali koně v Sovětském svazu. Z ministerstva zemědělství jsme měli pouze 200 000 rublů, za které jsme nakoupili několik desítek chovných klisen. Zbylo nám asi 2000 rublů, které jsme nechtěli ministerstvu zpátky vracet. Koně se totiž nakupovali jednou za pět let. Tak nám za tuto sumu doslova přibalili ještě jednu klisnu, jmenovala se Želatina. Byl to vlastně takový přívažek. Želatina nebyla vůbec hezká klisna. Hlavatá, hrozné přední končetiny, strašně malá, lysinu měla na hlavě, dodnes ji stále vidím."

Za tu vás v Šamoríně asi nepochválili, že?
ing. Michael Duruttya, CSc:
"První hříbě Želatiny (Želka, po Krakatit, Gh 30,5) a druhé (Žeton, po Salon, bez Gh) bylo zklamáním, které se však dalo předpokládat. Třetí potomek (Žitomír, po Salon, Gh 57 kg) se uplatnil v překážkových dostizích, avšak bez zaznamenáníhodného úspěchu. O rovinové třídě nelze uvažovat ani v tomto případě. Želatinu jsme doma nemohli vůbec ukázat a tak nasledoval transport (spíš “odklizení” neúspěšné klisny) do Východoněmeckého hřebčína Graditz, k čerstvému Derby-vítězi Zigeunersohnovi. První potomek z tohoto spojení (Žikava, Gh 42) přinesl opět zklamání právě tak, jako hříbě č. 5 (Žerotín, Gh 31). Protože nebyl zájem ukazovat tuto neúspěšnou a navíc nevzhlednou chovnou klisnu v domácím prostředí, zůstala Želatina na březích Labe u města Torgau s jeho slavným mostem také v r. 1977, kdy dochází k třetímu spojení s “cikánským synkem”. V r. 1978 se následně rodí její – v pořadí šesté a také poslední (!) hříbě. Do plemenných knih bylo zaneseno pod jménem “ŽELEZNÍK”. Narodil se v Šamoríně koncem dubna v takovém netypickém špatném počasí. Bylo to takové malé hříbátko, které jsem držel v rukou. ...Narodilo se o zhruba 4 měsíce později. Už to byl handicap, protože Železník byl mladší než jeho ročníkoví druzi a neměl šanci v derby ročníku uspět. Ve srovnávací zkoušce byl totiž o 4 měsíce mladší. Derby mohou běhat jen tříletí. S tímto osudem u nás Železník žil."

Pak bylo asi rozumnější Železníka prodat, nebo ne?
ing. Michael Duruttya, CSc:
"To se také stalo. Koupil ho nějaký pan Kantek z Mikulova. Bylo to tak malé hříbě, že jsme se nakonec domluvili, že ho prodáme za zeleninu, kterou na Mikulovsku pěstovali. Tehdy nám přivezli asi pět vagonů mrkve. V té době prodával Plemenářský podnik Šamorín úspěšné i méně úspěšné koně za cenu kolem půl milionu korun. Za Železníka nám nikdo nechtěl dát víc než 100 000 korun. Byli jsme rádi, že jsme se ho zbavili. Ale ani v Mikulově nebyl dlouho a putoval na Světlou Horu na Bruntálsko. Celou zimu byl venku, chodil do kopců, upevnily se mu šlachy, roztáhl hrudník, narostlo mu srdce. Byl trpělivý, houževnatý, což charakterizovalo ruské koně."

Měl tedy typické vlastnosti koně pro dostihové závody?
ing. Michael Duruttya, CSc:
"Přesně tak. Podmínkou startu pro Velkou pardubickou je, aby kůň měl minimálně 6 let. Železník v 6 letech dozrál, ale první start na Velké pardubické se mu nepovedl. Chyba nebyla u něho, ale u žokeje, který na tento náročný závod neměl. Ani další start v roce 1985 s žokejem Novákem nepřinesl úspěch. Jezdci praskla na uzdečce přeska a kůň se stal neovladatelným. V roce 1987 trenérské žezlo převzal ve Světlé Hoře Dr. Olehla a do sedla Železníka se vyhoupl žokej Josef Váňa. Aprávě tato změna byla pro Železníka rozhodující. Navíc Železník triumfoval i jinými kvalitami. Do boje se soupeři (a s osudem) se pustil netradičními zbraněmi. Své nesporné handycapy dokázal překonat svým “velkým srdcem” právě tak, jako svou nesmírnou chrabrostí, bojovností, tvrdostí, odolností vůči bolesti, odvahou a urputností, s kterou šel instinktivně za svým cílem. Až nakonec mluvme o štěstí. Z tohoto hlediska může jeho charakter sloužit za vzor i nám, kteří tak velmi toužíme po úspěchu nebo uznání."

4. října 1987 vyhrál ve Velké pardubické Železník s žokejem Váňou poprvé, a to v traťovém rekordu 9:56,13. Byl to první kůň, který potřeboval k překonání 6 900 metrů dlouhé trati méně než 10 minut. Další rok si tato dvojice úspěch zopakovala. V roce sametové revoluce zvítězil Železník potřetí. Jubilejní 100. ročník Velké pardubické však Železníkovi nepřál, padl do živého plotu na velkých zahrádkách. Následující ročník Velké pardubické poznamenal zásah demonstrantů protestujících proti konání dostihu. V důsledku toho řada startujících padla, mimo jiné i Železník. Žokejovi Váňovi se však podařilo zachytit otěže, vyhoupnout se do sedla a po heroickém stíhání dostihového pole, zvedajícího diváky ze sedadel, v dostihu nakonec zvítězit. Třináctiletý valach dokázal, že je oprávněným nositelem jména Železník, protože prokázal houževnatost jako ze železa. Byl to tvrdý, statečný kůň s bojovým srdcem a ohromným charakterem.

ing. Michael Duruttya, CSc:

"Železník byl nejlepší dostihový kůň u nás a zcela po právu ho pasovali na koně století. Mnohým přirostl k srdci pro svou statečnost a férovost v boji. Velkou pardubickou vyhrál čtyřikrát, ale podle mého soudu ji mohl vyhrát šestkrát. Železník na to měl. Ale kdo by asi vsadil na Železníka ve chvíli, když jsem ho jako hříbě poprvé držel v ruce? Nikdo. Mockrát sedíme měsíce a analyzujeme rodokmeny, hodnotíme, počítáme, co by bylo nejlepší, a nakonec někdy stačí úplná náhoda, aby vznikl šampion. Kolikrát si říkáme, že genetika je sice hezká věc, ale příroda je stále ještě moudřejší a chytřejší.

Bylo hezké, že si majitelé vzali Železníka po jeho úspěšné dostihové kariéře zpátky domů, kde si užíval zalsouženého důchodu. Správná úcta k šampiónovi. Jsem rád, že jsem měl ve svém životě tu možnost setkat se takovým „Panem“ koněm. Bylo to štěstí i moje hvězdná hodina, že jsem byl u toho, když Železník spatřil světlo světa.
" Více o Železníkovi píše pan Michael Duruttya zde.

Vyznání autorky:
Díky, Železníku, za nádherné chvíle, které jsi nám svými výkony připravil. Dobře si vzpomínám, jak netrpělivě jsem čekala u televizní obrazovky na přenos Velké pardubické v letech tvé slávy, ačkoliv jsem byla ještě dítětem, nikdy nezapomenu na tvé heroické výkony v cílové rovince, které zvedaly diváky ze sedadel. Tvá vítězství byla jasným symbolem tvé touhy vítězit a být nejlepší z nejlepších. Ačkoliv jsem Tě nikdy osobně nepoznala, Tvé kouzlo mě i přes obrazovku uchvátilo tak, jako mnoho jiných. Tak běž Železníku, rozleť se po věčných pastvinách a nezapomeň, že v našich srdcích máš již navždy své čestné místo.

Reprodukce obrazu Železníka
od akademické malířky Jurné-Lipské

ŽELEZNÍKOVA KARIÉRA v kostce:
58 startů: 30x první, 9x druhý, 1x třetí, 1x čtvrtý, 2x pátý

Rok 1980, 2-letý:
Neběhal

Rok 1981, 3-letý:
7 startů: 2x druhý, 1x třetí, 1x pátý, 3x neumístěn
Všechny dostihy byly rovinové. V generálním handicapu tříletých dostal 54 kg. Výhry 7800 Kčs.
  • 8. místo – 5. dubna – Cena ZTS Petržalka (Bratislava), 1600m, 13 startujících, váha 57 kg, V. Brožík
  • 7. místo – 19. dubna – Cena JZD Velešovice (Bratislava), 1600m, 12 startujících, váha 57,5 kg, V. Brožík
  • 8. místo – 3.května - Cena OSP n.p. Nitra (Bratislava), 1800m, 10 startujících, váha 53 kg, am. Kapitánová
  • 5. místo – 19. července – Cena SŠM Sladovičovo (Bratislava), 1800m, 7 startujících, váha 60 kg, am. Kapitánová
  • 2. místo – 13. září – Cena časopisu Roháč (Bratislava), 1800m, 9 startujících, váha 61 kg, J. Kuchárik
  • 2. místo– 27. září – Cena JZD Vrchovina – Okrouhlá (Boskovice), 1600m, 13 startujících, váha 61 kg, J. Kuchárik
  • 3. místo – 18. října – Cena Konzervární n.p. Nové Zámky (Bratislava), 2000m, 12 startujících, váha 59,5 kg, J. Kuchárik
Rok 1982, 4-letý:
4 starty: 1x druhý, 3x neumístěn
V generálním handicapu čtyřletých proutěnkářů dostal 59 kg. Výhra 4600 Kčs.
  • 2. místo – 23. května – Cena STS Galanta (Bratislava), 1600m, proutí, 8 startujících, váha 62,5, J. Franko
  • 10. místo – 13. června – Cena Myjavana (Bratislava), 1800m, 15 startujících, váha 66,5 kg, J. Franko
  • 7. místo – 18. září – Cena ZSS Příbram (Tochovice), 2400m, proutí, 9 startujících, váha 68 kg, A. Novák
  • 18. místo – Cena JZD Slušovice (Pardubice), 2600m, proutí, 19 startujících, váha 66 kg, A. Novák
Rok 1983, 5-letý:
8 startů: 3x první, 2x druhý, 1x pátý, 2x neumístěn
V generálním handicapu pětiletých steeplerů je Železník čtvrtý s 71,5 kg. Výhry 52600Kčs.
  • 5. místo – 1. května – Cena Sviatku práce (Bratislava), 3600m, st., 8 startujících, váha 70 kg, J. Váňa
  • nedokončil – 22. května – Cena Azata (Slušovice), 3600m, st., váha 70 kg, J. Váňa
  • 1. místo– 5. června - Velká cena Slezska (Albertovec), 3800m, st., 4 startující, váha 65 kg, J. Váňa
  • 2. místo – 2. července – Steeplechase Lady Anne (Pardubice), 3600m, st., 12 startujících, váha 69 kg, A. Novák
  • nedokončil – 6. srpna - Steeplechase Mocné (Pardubice), 3680m, st., 9 startujících, váha 67,5 kg, A. Novák
  • 2. místo– 21. srpna – Cena PP Topoľčianky (Topoľčianky), 3800m, st., 6 startujících, váha 70 kg, A. Novák
  • 1. místo– 9. října – Cena Váhu (Pardubice), 3600m, st., 19 startujících, váha 69 kg, A. Novák
  • 1. místo– 23. října – Cena št. veter. Správy MPVž SSR (Bratislava), 3800m, st., 7 startujících, váha 71,5 kg, A. Novák
Rok 1984, 6-letý:
7 startů: 4x první, 2x druhý, 1x neumístěn
V generálním handicapu pětiletých a starších steeplerů je druhý se 75 kg. Výhry 81000 Kčs.
  • 2. místo – 20. května – Cena Záhoria (Bratislava), 3400m, st., 4 startující, váha 68,5 kg, A. Novák (kvůli nekvalitnímu tisku možná chyba v názvu dostihu)
  • 1. místo– 10. června – Velká cena Slezska (Alebertovec), 3800m, st., 7 startujících, váha 68 kg, A. Novák
  • nedokončil– 30. června – Steeplechase Briganta (Pardubice), 4000m, st., váha 69 kg, A. Novák
  • 2. místo– 22. července – Cena Zvolena (Bratislava), 3200m, st., 14 startujících, váha 72,5 kg, A. Novák
  • 1. místo– 12. srpna – Velká slušovická steeplechase (Slušovice), 5000m, 5 startujících, váha 69 kg, A. Novák
  • 1. místo – 16. září – Cena riaditela ŠZB (Bratislava), 3800m, st., 10 startujících, váha 70,5 kg, A. Novák
  • 1. místo– 14. října – Cena ÚV Odb. Svazu pracovníků zemědělství (Pardubice), 4000m, st., 18 startujících, váha 70,5 kg, J. Váňa
Rok 1985, 7-letý:
6 startů: 3x první, 1x druhý, 2x neumístěn
V generálním hadicapu pětiletých a starších steeplerů je třetí se 76 kg. Výhry 71300 Kčs.
  • nedokončil – 10. května – Steeplechase osvobození (Pardubice), 4100m, st., váha 69 kg, A. Novák
  • 1. místo– 8. června – Steeplechase Lancastera (Pardubice), 4900m, st., 10 startujících, váha 71 kg, A. Novák
  • 2. místo– 29. června – Steeplechase Briganta (Pardubice), 4100m, st., 6 startujících, váha 71 kg, A. Novák
  • 1. místo– 7. září – Cena Koroka (Pardubice), 5100m, st., 4 startující, váha 69 kg, J. Váňa
  • nedokončil – 6. října – Velká pardubická steeplechase (Pardubice), 6900m, st., 11 startujících, váha 71,5 kg, A. Novák
  • 1. místo– 3. listopadu – Cena čs. Televízie (Bratislava), 4200m, st., 9 startujících, váha 68 kg, A. Novák
Rok 1986, 8-letý:
4 starty: 3x první, 1x neumístěn
V generálním handicapu pětiletých a starších steeplerů dostal 77 kg. Výhry 66000 Kčs.
  • 1. místo– 7. června – Steeplechase Lancastera (Pardubice), 4900m, st., 16 startujících, váha 70 kg, A. Novák
  • 1. místo – 28. června – Steeplechase Sagara (Pardubice), 5500m, st., 12 startujících, váha 69 kg, A. Novák
  • 1. místo– 26. července – Steeplechase Epigrafa (Pardubice), 5500m, st., 12. startujících, váha 70 kg, A. Novák
  • nedokončil – 12. října – Velká pardubická steeplechase (Pardubice), 6900m, 14 startujících, váha 70,5 kg, A. Novák
Rok 1987, 9-letý:
5 startů: 4x první, 1x čtvrtý
V generálním handicapu pětiletých a starších steeplerů dostal 80 kg. Výhry 191000 Kčs.
  • 1. místo– 9. května – Steeplechase osvobození (Pardubice), 4100m, st., 18 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
  • 4. místo – 30. května - Steeplechase Lancastera (Pardubice), 4900m, st., 15 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
  • 1. místo – 27. června – Steeplechase Sagara (Pardubice), 5500m, st., 11 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
  • 1. místo– 16. srpna – Velká slušovická steeplechase (Slušovice), 5000m, st., 9 startujících, 70 kg, J. Váňa
  • 1. místo– 4. října – Velká pardubická steeplechase (Pardubice), 6900m, st., 12 startujících, 70,5 kg, J. Váňa
Rok 1988, 10-letý:
5 startů: 4x první, 1x neumístěn
V generálním handicapu pětiletých a starších steeplerů dostal 80 kg. Výhry 305000 Kčs.
  • 1. místo– 28. května – Steeplechase Lancastera (Pardubice), 4300m, st., 13 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
  • 1. místo – 10. července – Cena předsedy JZD AK Slušovice (Slušovice), 4200m, st., 6 startujících
  • 8. místo – 31. červenec – Grosser Preis der Spilothek (Hannover – Langenghagen), 4600m, st., 12 startujících, váha 68 kg, J. Váňa
  • 1. místo– 27. srpna – Steeplechase Simona (Pardubice), 4300m, st., 9 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
  • 1. místo– 9. října – Velká pardubická steeplechase(Pardubice), 6900m, st., 13 startujících, váha 70,5 kg, J. Váňa
Rok 1989, 11-letý:
4 starty: 4x první
V generálním handicapu pětiletých a starších steeplerů dostal 81 kg. Výhry 315000 Kčs.
  • 1. místo– 27. května - Steeplechase Lancastera (Pardubice), 4430m, st., 23 startujících, váha 68 kg, J. Váňa
  • 1. místo– 1. července – Steeplechase Sagara (Pardubice), 4976m, st., 16 startujících, váha 68 kg, J. Váňa
  • 1. místo– 2. září – Steeplechase Koroka (Pardubice), 5895m, st., 10 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
  • 1. místo– 8. října – Velká pardubická steeplechase (Pardubice), 25 startujících, váha 70,5 kg, J. Váňa
Rok 1990, 12-letý:
3 starty: 1x první, 1x druhý, 1x neumístěn
V generálním handicapu pětiletých a starších steeplerů dostal 79,5 kg. Výhry 51000 Kčs.
  • 2. místo– 23. června – Steeplechase Sagara (Pardubice), 4976m, st., 15 startujících, váha 68 kg, J. Váňa
  • 1. místo– 11. srpna – Steeplechase Epigrafa (Pardubice), 5395m, st., 12 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
  • nedokončil – 14.října – Velká Pardubická steeplechase (Pardubice), 6900m, st., 29 startujících, váha 70,5 kg, J. Váňa
Rok 1991, 13-letý:
3 starty: 3x první
V generálním handicapu pětiletých a starších steeplerů dostal 83 kg. Výhry 555000 Kčs.
  • 1. místo– 8. června – Steeplechase města Pardubice (Pardubice), 4750m, st., 13 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
  • 1. místo– 27. července - Steeplechase Valencia (Pardubice), 5400m, st., 10 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
  • 1. místo– 13. října – Velká pardubická steeplechase (Pardubice), 6900m, st., 22 startujících, váha 70,5 kg, J. Váňa
Rok 1992, 14-letý:
2 starty: 1x první, 1x neumístěn
V generálním handicapu pětiletých a starších steeplerů dostal 80 kg. Výhra 22500 Kč.
  • 1. místo – 27. června – Cena Rollpy (Pardubice), 5400m, st., 8 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
  • nedokončil – 11. října – Velká pardubická steeplechase(Pardubice), 6900m, st., 15 startujících, váha 70,5 kg, J. Váňa
Zdroj informací: Měsíčník Equito 5/93, www.blackhorse.estranky.cz, Rozhled Vydání: 4/2003
Zdroj fotografií: Internet, Equito 5/93, archiv autorky, Rozhled Vydání: 4/2003

6 komentářů:

  1. Jen pro doplnění,železník nezemřel ve světlé hoře ,ale v malé morávce a má tu i malý pomníček

    OdpovědětVymazat
  2. Jj. díky za info. Mohla bys ho vyfotit? Díky.

    OdpovědětVymazat
  3. Mám jeden dotaz k tomu Anonymu (těžko říct, jestli ženě nebo muži) a k pomníku. Prosím, jestli by s tím fotem nešlo nějak označit na mapě (třeba na googlu), kde přesně ten pomník je...snažila jsem se ho minulý rok najít a s mamkou jsme asi hodinu projížděli Malou Morávkou, Světlou Horou, Andělskou Horou i okolím, ale nikdo tam o tom nevěděl...Já si přitom pamatuju, že jako malá jsem tam byla. Strašně mě to mate a už si připadám jako blázen, takže předem děkuju =)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahojky, no možná by bylo nejlepší zajet na Světlou horu a zeptat se přímo pana MVDr. Olehly jako osoby nejpovolanější:)

      Vymazat
  4. Ahoj chci jen upozornit na chybu v textu Žělezník byl uspán 22.12.2004 ne 1994. Jinak k tomu pomníčku taky nevím kde ho hledat. :-(

    OdpovědětVymazat
  5. Mili: Děkuji za opravu. Šotek vydržel docela dlouho... Již opraveno:)

    OdpovědětVymazat

Web Trafficfile recovery

book your room today