Klip in memoriam

Nádherná, doslova dech beroucí fotografie, na které Tomáš Holcberger zachytil KLIPA ve 118. ročníku VP při bravurním překonávání Taxisova příkopu. Osud si s námi občas opravdu krutě pohrává. Jen o pár desítek metrů dál, na Prodlouženém Taxisu, bohužel skončil jeho skok tragicky a Klipův život zde vyhasl. Pro nás však bude jeho světlo stále zářit, uchovejme si tedy KLIPA tak, jak vypadal právě na této fotografii v našich srdcích navždy. Smutným faktem ale zůstává, že pomník ze žalu a slz už nám ho nikdy zpět nevrátí.

Děkuji také šéfredaktorce časopisu JEZDECTVÍ, Zdeně Motyginové, za její vřelá slova v úvodníku. Život nám totiž právě ve 118. ročníku VP ukázal ty stinné stránky v plném rozsahu.

NAVŽDY SBOHEM...

Zdroj: Časopis JEZDECTVÍ
Fotograf: Tomáš Holcberger

Barbaro, Eight Belles a ostatní aneb "show must go on?!"

Dostihy samy o sobě nevyvolávají pouze vzrušení a nepřináší jen slávu. Poslední dobou se veřejnost rozdělila na dvě skupiny - odpůrce a podporovatele dostihového sportu. Dostihové dráhy totiž nepřinášejí jen vítězné vavříny, ale čím dál častěji také smrt. Nad turfem se začínají stahovat černá mračna, protože veřejnost, která se doposud k této problematice stavěla celkem neutrálně, začíná pomalu otevírat oči...

Ochránci zvířat vyšli po smrti Eight Belles opět do ulic

Palcové titulky v médiích oslavující vítěze vystřídaly zprávy o velmi vážných zraněních způsobených koním právě na dostihové dráze. Nedivte se, zkolabuje-li kůň přímo před fotoaparáty reportérů, těžko se to totiž ututlá. Znepokojující je také fakt, že v žádném případě nejde o zranění banální, ale taková, která následně končí utracením koně. Na dostihový průmysl se v posledních letech velmi ostře zaměřil zrak ochránců zvířat, právě díky narůstajícímu počtu smrtelných nehod. Sled posledních událostí na domací i zahraniční dostihové scéně začíná pro turf představoat velmi vážný problém. A podle mého názoru už bylo načase. Doposud přivírala veřejnost před dopady dostihového průmyslu na samotné koně doslova oči. Krátký pohled do statistik úmrtnosti koní na dráze je alarmující! Hrůzné info naleznete zde.

Oslavy a slzy hlásá titulka sportovního
magazínu The Stadium

Každý rok je na dostihových dráhách utraceno tisíce koní a důvodem k předčasnému ukončení jejich života je - přiznejme si to - pouze lidská zábava a vysoká hra "patriotů" v podobě majitelů stájí. Ti si totiž s každým závodem, který jejich kůň vyhraje, přijdou na velmi pěkné peníze. Z dostihů se postupně zcela vytratila jejich základní podstata. Tou bylo dříve vlastně jen srovnání sil několika koní v rovnocenném závodě. Na počátku totiž neexistoval žádný Jockey Club, žádné handicapy a už rozhodně ne stamiliónové částky pro vítěze. Turf totiž zpočátku nebyl průmyslem, závodilo se prostě pro zábavu a potěšení, ne proto, aby si kdosi napakoval kapsy z dotací pro vítěze.

Plakát kampaně zaměřené proti dostihům s výmluvným textem:
"Běžný osud závodního koně:
Běhej rychle, nebo zemři."

Chápu, někdo může oponovat tím, že koně byli v té době prostě nutností, kdežto dnes už bychom pro ně jiné než dostihové a soutěžní využití těžko hledali, protože by si na sebe nevydělali. Abych řekla pravdu, tak nevím jak se k tomuto tvrzení stavět.

Sama jsem již několik let vlastníkem koně a nestěžuji si, že bych ho neuživila. Pokud ho chci mít a mám ho ráda, beru na sebe i odpovědnost za jeho pohodlí, tudíž mi nevadí si ho financovat. Takže podle mého názoru ten, kdo má koně rád, se o něj dokáže a CHCE postarat.

Šampióni, kteří stojí v přepočtu miliardy, s rodokmeny nad kterými občas zůstává smrtelníkovi rozum stát, mají sice prvotřídní péči a speciální servis, však narozdíl od mého koně nikdy nevědí, který že dostih bude vlastně jejich posledním. Pro jejich majitele jsou pouhými závodními stroji s výhledem velké dotace v případě, že se umístí na tabuli. Upřímně, myslíte si snad, že vyhrané částky se utopí pouze ve stáji? Nebuďte naivní. Sami si můžete spočítat, kolik stojí kůň v průměru na měsíc. I kdybyste mu do programu zahrnuli solárium, nevyjde Vás na víc než na deset tisíc korun měsíčně a to počítám s opravdu velkým komfortem. Navíc přes léto se náklady na stravu ještě snižují možností pastvy. Takže, shrnuto a podrženo, koně na dráze umírají za své chamtivé majitele, kteří bohužel v dnešní době nevědí, kdy mají dost.

Stejná kampaň: Sláva dnešního týdne - Kentucky Derby,
aneb koňská jatka

Majitelé, trenéři i žokejové moc dobře vědí o riziku, které z každého dostihu pro koně vyplývá. Vědí to vlastně všichni, i pouhý ošetřovatel. Jenže jak zastavíte rozjetý vlak? Podle mého názoru chyba nastala, když dostihy z bezprostření zábavy a potěšení pro oko degenerovaly na kolotoč na peníze. Na počátku totiž nebyla touha po mamonu, nýbrž touha ukázat, že mám nejlepšího koně, který porazí své soupeře. Ještě nechápete? Dobrá, uvedu jiný příklad. Myslíte si, že otrokáře kdy zajímalo, jak se který otrok v jeho majetku cítí? Ne, protože otroci byli prostě bráni jako neživý majetek. Berou snad majitelé ohledy na koně, kteří jsou každoročně vysílání na dráhu s nejistou budoucností "doběhnu do cíle ve zdraví" nebo "dožiju se dalšího startu"? A co bude pak...pokud budu mít štěstí a přežiju? Vydržím celý ten dostihový maraton než budu zařazen do chovu? A dostáváme se k dalšímu velmi závažnému problému! Pokud nám na dráze umírají špičkoví koně, co nám zbyde pro zkvalitnění chovných genofondů? Mimo jiné, jeden světoznámý odborník dokonce tvrdí, že celý problém nastal již v chovu.

MVDr. Robert Miller:
"Jedním z důvodů proč k tomu dochází je fakt, že jsme v našich dostihových plemenech dokázali prochovat atletickou sílu mnohonásobně převyšující schopnosti, které příroda koním původně nadělila, aby mohli ve svém přirozeném prostředí přežít. Jediné, co divoce žijící koně potřebují, je utéct velké hladové kočce. My jsme se soustředili na chov, který selektivně podporoval rychlost, kterou ale koňská anatomie ne vždy dokáže ustát. Navíc vůdčí osobnosti dostihového odvětví samy přiznaly, že kvalita a konstituce anglického plnokrevníka se ve Spojených státech v posledních dekádách změnila. Statistiky odhalují, že v 50. letech bylo do chovu zařazeno 20% plnokrevných klisen. V USA se v současné době toto číslo blíží 60%. Někteří chovatelé dnes věří, že chovatelská rozhodnutí jdou na úkor odolnosti koní. „Dnes jde spíše o soutěž krásy,“ vyjádřil se jeden z nich. Chovatelé podle jeho názoru produkují méně tvrdé a zdravé koně. Ostatní chovatelé však argumentují, že jednoduše dodávají, co si kupující přejí."

Nevytrácí se nám tak trošku celá podstata dostihů? Rovinové dostihy měly vždy status jakési chovné zkoušky, ale dnešní dostihový systém se pro koně stává Ruskou ruletou. Oni s tím bohužel nic nenadělají, protože nejsou těmi, kdo si smrt dobrovolně volí, jich se totiž ve finále už nikdo na nic neptá. A výsledky?

Nyní mi dovolte uvést pár příkladů za všechny a velmi stručné shrnutí faktů:

Dostihová scéna v USA:
1. PREAKNESS STAKES 2006 (rovina, písek): Dostihový kůň a špičkový sprintér Barbaro byl milosrdně uspán v lednu 2007, když v Preakness Stakes 2006 utrpěl krátce po startu velmi vážnou frakturu pravé zadní končetiny. Po 6 měsíční intezivní léčbě nad ním byl nakonec stejně vynesen rozsudek smrti.

Barbaro

2. KENTUCKY DERBY 2008 (rovina, písek): Šampiónka Eight Belles byla utracena přímo na závodišti v Churchill Downs, protože po proběhnutí cílem těšně za vítězem, utrpěla velmi vážné zlomeniny kotníku na obou předních končetinách.

Eight Belles

Fakta: Již dva koně za poslední 2 roky museli být v USA utraceni v závodech, které spadají do kategorie tzv. Trojkoruny/Triple Crown. Pro zajímavost uvádím i velmi Stručný přehled utracených nadějných koní v dostizích Gr.1 v USA (od roku 1900 dosud):

1912- vítěz Kentucky Derby Worth, stáří 3 roky
1927- Scapa Flow 2 (jeden z nejrychlejších synů Man O’ Wara), stáří 3 roky
1928- Black Gold, staří: 7 let
1959- Black Hills, utracen přímo v Belmont Stakes, stáří 3 roky
1964- Lamb Chop, šampiónka čtyřletých klisen, utracena v Santa Anita Parku, stáří 4 roky
1969- Dark Mirage- šampióna klisen, stáří 4 roky
1975- Ruffian- šampiónka klisen, utracena v matchi na závodišti v Belmont Parku, stáří: 3 roky
1982- Timely Writer- utracen v Jockey Club Gold Cupu, stáří 3 roky
1983- Roving Boy - po vítězství v Alibhai Handicapu o nos, spadl po proběhnutí cílem a zlomil si oba zadní kotníky, stáří 3 roky
1990- Go For Wand- šampiónka klisen, utracena v Breeders Cup Distaff, stáří 3 roky
1993- Union City- utracen v Preakness Stakes, stáří 3 roky
1993- Prairie Bayou- utracen v Belmont Stakes, stáří 3 roky
2006- Barbaro- šampión a Derby vítěz se zhroutil během Preakness Stakes, komplikovaná zlomenina, utracen později, stáří 4 roky
2006- Pine Island- klisna, utracena během Breeders Cup Distaff, stáří 3 roky
2007- George Washington- utracen během Breeders Cup Classic, stáří 4 roky
2008- Eight Belles- utracena po doběhnutí na druhém místě v Kentucky Derby, stáří 3 roky
2009 ???

Pozn. autorky: tento seznam samozřejmě neobsahuje všechny koně, kteří byli utraceni, pouze ty, o kterých se zmiňovala média.

Dostihová scéna v Itálii:
3. GRAN PREMIO,MERANO (steeplechasse):
Svěřenec Josefa Váni Vernar víkendový start nepřežil, při největší italské steeplechase Gran Premio musel být po chybě na skoku se zlomeninou druhého obratle utracen. Šestiletý valach Vernar měl na kontě devět vyhraných dostihů. "Ten skok mu vůbec nevyšel, po nešťastném doskoku prakticky udělal salto. Po dostizích jsme ho převezli na rentgen na veterinární kliniku, kde se ukázala skutečná povaha zranění a po konzultacích s veterináři musel být utracen," uvedl zdrcený trenér Váňa.

Dostihová scéna Austrálie a Nový Zealand:
- podrobné info zde.

Domácí scéna:
1. VELKÁ PARDUBICKÁ 2008:
Smrt Klipa opět rozvířila velmi ostré debaty o bezpečnosti kurzu Velké mezi jejími odpůrci a příznivci. Taxis si sice tento rok (kupodivu?!) nevyžádal žádný koňský život, ale i přes to vyhasl na Prodlouženém Taxisu život Klipa, který nešťastně upadl a zlomil si nohu. Veterinář jej musel na místě utratit. Svým způsobem byl také Klip obětí fatální chyby u točného bodu, tedy místa, kde chybovali Stromský s Amant Grisem. Honza Faltejsek si v sedle Klipa uvědomil, že jedou špatně, a snažil se to strhnout do správného směru. Ale bylo už pozdě. A než se stačili poskládat před překážkou, přišel skok a pak... Jeho žokej v panice odhodil bičík a od zraněného zvířěte utíkal, co mu nohy stačily, vědom si toho, co bude následovat...

Klip

Pro zajímavost uvádím úryvek, jenž byl publikován na blogu dívenky, která tohoto koníka znala osobně (snad mi odpustí autorská práva, když jde o dobrou věc):

"Klipa jsem poznala, když mi bylo 9 let. V té době jsem začala jezdit u pana Theimera, který byl jeho trenér, a taky majitel stáje, kde byl Klipík ustájený.Asi po měsíci jsem poznala hlavně Theimerovu pravou tvář - a hned jsem pochopila smutek v Klipových očích i jeho neposlušnost. Pan Theimer se k němu ani k ostatním koním nechoval vůbec pěkně. Když na Klipovi jezdil, pořád používal bičík, řval po něm a zlostně do něj kopal... Pak ho jen hodil do boxu a odkráčel... A s jinými koňmi totéž :( Klip se choval čím dál hůř a hůř, byl pořád nervózní, spocený a stál v zadním rohu boxu. Když se k němu někdo přiblížil, Klip po něm hned kopal, div nerozmlátil box."

Naproti tomu samozřejmě stojí zpověď uvěřejněná v médiích..., kde se zdá být všechno úplně jinak. No posuďte sami zde.

Pozn. autorky: Tomu se říká láska ke zvířatům, anebo že by se pan majitel a trenér v jedné osobě řídil pravidlem "Co media nevidí, to mě tedy nebolí?"

2. VELKÁ PARDUBICKÁ 2007:
Obrovskou tragédií skončila pro koně trénované ve Velkých Karlovicích Velká pardubická 2007. Skok přes Taxis totiž nepřežil Cieszymir. Jako první na obávaném Taxisově příkopu upadl Maskul, kterého připravoval na nejtěžší dostih kontinentu František Holčák. Naštěstí se oba i s jezdcem dokázali po hrůzostrašně vypadajícím pádu zvednout. Svěřenec jeho syna Radka spadl za Taxisem téměř zároveň. Posléze musel být nadějný Cieszymir po pádu do příkopu za překážkou kvůli zranění utracen.

Cieszymir nechápe, co se mu stalo s nohou

"Radek, nechce s nikým mluvit. Je to pochopitelné, znamenalo to pro něj čtyři roky tvrdé práce při přípravě Cieszymira," uvedl Holčák starší.

Pozn. autorky: Pane Holčáku, 4 roky práce nevyváží život nevinného zvířete, který byl násilím ukončen!!!

Dále mi dovolte i reakci na níže uvedený úryvek nejmenované autorky uveřejněný na jejím blogu:
"...o úmrtí koně Cieszymira. Je to velice smutná zpráva a proto prosím, myslete na něj jako na koně hrdinu, který se dopracoval, až na Velkou Pardubickou steeplechase."

Pozn. autorky: Ano, protože kdyby to nedopracoval, tak by pravděpodobně ještě žil!!! Takže milá slečno, kdyby si Cieszymir mohl vybrat svůj osud, myslíte, že by zvolil 3 minuty "slávy" nebo delší život?

Tento článek věnuji všem koním, kteří přišli o život násilnou smrtí na dostihové dráze, speciálně pak: Barbarovi, Eight Belles, Cieszymirovi a Klipovi. Doufám, že cválají po věčných pastvinách, volní a ničím nespoutaní. Koho toto téma zajímá, může si prosdudovat i tyto informace.

Zpět do reality, co musí být učiněno, aby se situace zlepšila? Nemám zdání. Turf nelze zrušit, ale copak lze nečinně přihlížet a dělat, že se nás to netýká?

Zdroj obrázků: Internet

Phar Lap vs. Železník

Nejen v Austrálii mají čtyřnohou koňskou legendu. I my máme svého koně s velkým "K", na kterého jsme všichni patřičně hrdí! Máme totiž Železníka. Tento drobný koník konstitučně sice působí vedle Phar Lapa jako David vedle Goliáše, ale i přesto mezi nimi lze jisté podobenství nalézt. U obou těchto "velikánů" turfu totiž nezávislého pozorovatele upoutá nápadně ryzé zbarvení srsti a odznaky v podobě bílých ponožek na zadních nohou a hvězdy na čele. O tom, že i Železníkovi muselo bít v hrudi srdce bojovníka, svědčí i fakt, že se navzdory handicapu drobného vzrůstu stal nejúspěšnějším překážkařem historie našeho turfu vůbec.

Jako jediný kůň v historii totiž dokázal čtyřikrát pokořit dráhu Velké Pardubické a stát se tak čtyřnásobným vítězem tohoto nejtěžšího překážkového dostihu Evropy. (Pozn. autorky: za zmínku jistě stojí i fakt, že běhal v době, kdy měl Taxisův příkop ještě své původní rozměry.) Kromě toho se také stal trojnásobným "Koněm roku." Jeho rekord, který asi nebude dlouho překonán, bude-li vůbec, mu přinesl titul "Kůň století."

Ve své kariéře běžel 58 dostihů, z toho 30 vítězných, a na dotacích získal 1 723 800 CZK, což je průměr 29 721 CZK na start.

Plnokrevný Železník pochází ze Šamorína z německo-ruského rodičovského páru Zigeunersohn - Želatina.

Narodil se 29.dubna 1978 a dostihy začal běhat za ACHP Slavkov. Tamnímu jezdeckému oddílu byl prodán v roce 1979, ale výkony nijak neoslnil. První výsledky na dostihové dráze byly spíš rozpačité, spíš horší než průměrné, a když kromě toho utrpěl menší zranění na noze, stal se pro majitele koněm bez perspektivy. A tak byl v roce 1982 zakoupen pro Jezdecký klub ve Světlé Hoře na Bruntálsku. Vlastně jen k doplnění počtu koní ve stáji. Všední a téměř náhodná údalost ovlivnila však v budoucnu osudy mnoha lidí i jeho nové stáje.

Ve Světlé Hoře zpočátku rovněž nijak nezaujal. Ani jako čtyřletý, a to je věk, kdy už kůň má ukázat, co v něm je. Pak ale přišel 5. červen 1983 a jeho první vítězství v Albertovci a krátce na to další a další. Nastal zlom a začala slavná éra slavného koně. Od pěti let mu předcházela pověst téměř neporazitelného steeplera.

Železník a Josef Váňa - legendy našeho turfu

Novináři se často ptali jeho trenéra MVDr. Čestmíra Olehly v čem spočívala jeho výjimečnost. "V jeho velké vůli zvítězit. Před cílem ze sebe vydal doslova všechny síly, jen aby byl první. A také v jeho velké zkušenosti. Kurz "Velké" měl dokonale přečtený, znal všechny překážky. V paddocku před dostihem, kde je na většině koní patrná nervozita, chodil vždy nevzrušeně, nevšímavě - prostě profesor. Všechny úspěchy byly samozřejmě podloženy poctivou přípravou. Před "Velkou" intenzivně cválal v oranici i v blátivém terénu, vyklusával až do výšky 960 metrů nad mořem. A když začal dostávat větší přísun vitamínů a adekvátně zvýšené krmné dávky, přesně věděl, co se chystá." Taková byla tedy stručná charakteristika Železníka.

Jeho popularita narůstala s postupem doby do té míry, že mnoho lidí podle vlastních slov chodilo na dostihy jen kvůli němu, chodili "na Železníka."

Železník v Lysé nad Labem

MVDr. Čestmír Olehla (tréner):
"Často se lidé ptají, který z jeho dostihů byl nejslavnější a který nejdramatičtější. Těžko říct, ale nejvíce mu asi přineslo jeho první vítězství ve Velké pardubické 4. října 1987, když porazil velmi lehce o 12 délek Formana se Štenclem. A také asi proto, že při něm vytvořil traťový rekord dostihu časem 9:56,13 minut, že to bylo vůbec první, že domů přineslo do té doby nejvíc radosti a že se jím definitivně zařadil mezi elitu našich překážkařů.
A nejdramatičtější? Každý dostih přináší situace plné dramatických okamžiků. Ale pro něj, stejně jako z pohledu diváků, byla asi nejdramatičtější Velká pardubická 13. října 1991, když na Poplerově skoku padl přes Disca s Armytagem a přesto zvítězil. Tehdy impozantní stíhací jízdou dokázal vyrovnat asi 200 metrovou ztrátu a strhujícím závěrečným speedem v bouři nadšených tribun porazit "po boji" o tři délky Draka s V. Chaloupkou. Bylo to jeho čtvrté a co do počtu dosud nepřekonané vítězství ve Velké."

Železník s přikrývkou koně roku 1989, Světlá Hora

Největším zklamáním byla zcela určitě Velká pardubická 11. října 1992. Železník ji pro ztrátu jezdce nedokončil, ačkoliv byl ve svých 14 letech největším favoritem. Připomeňme si proto okolnosti, za kterých ke všemu došlo. Do nevýhodného postavení se dostal hned na začátku dostihu před Malým vodním příkopem kvůli demonstrantům, kteří způsobili mezi koňmi chaos. Jel ho jako obvykle žokej J. Váňa a zbývající desítky metrů k Taxisu ho vedl po volnější levé straně dráhy, protože většina koní běžela středem nebo po kratším oblouku strany pravé. K Taxisu se dostal mezi posledními jen několik metrů za anglickým Hartiche a naší Rhodé. A na překážku odskakoval těsně za nimi. K odskoku zvolil Váňa v té chvíli zcela volný prostor vedle nich. A právě v tom okamžiku se stalo to, co nebylo možno předvídat. Hartiche skok nezvládl, při tom došlo ke kolizi mezi ním a Rhodé, ta jej srazila Železníkovi pod nohy. Železník o Hartiche klopýtl, Váňa spadl a dostih pro oba skončil.

Odsedlávání čtyřnásobného vítěze VP

Při slavnostním vyhlášení vítězů měl být Železník dekorován přikrývkou s nápisem "Kůň století." K veřejnému předání z pochopitelných důvodů nedošlo, ale pokrývku mají Světlohorští uchovánu mezi trofejemi.

Železník ve Světlé Hoře, 1992

Velká 1992 byla také posledním dostihem jeho velké kariéry. Jen několik dní na to, 29. října 1992, utrpěl při běžné vyjížďce frakturu korunkové kosti pravé zadní nohy. Jaká to osudová tragédie! Kůň, který v životě absolvoval bez komplikací tolik překážek, několik dní před tím zdolal Taxis, kde náraz na nohy při doskoku se rovná váze několika tun - jenou špatně šlápne a všechno se změní. Podobný osud už postihl mnoho dobrých koní. Asi proto jsou někteří koníčkáři, zvláště pak ti starší, fatalisté. Podle jejich filozofie se stalo to, co se stát mělo. Téměř symbolickou tečku za vším, co tento výjimečný kůň přinesl našemu turfu, byl televizní dokument - "Srdce šampióna," natočený o něm koncem září 1992.

Železník a Josef Váňa před startem VP 1989

Železník byl okamžitě převezen do veterinární nemocnice v Brně, ihned byl pro něj přivezen speciální pryskyřičný obvaz z Rakouska. V únoru 1993 byl propuštěn z nemocnice na rekonvalescenci domů, do Světlé Hory. V prvním období léčení byl netrpělivý, hojení špatně snášel, ale po propuštění domů již spolupracoval s MVDr. Čestmírem Olehlou daleko lépe. Všechno dopadlo dobře a Železník mohl alespoň chodit.

Slavný kůň trávil dostihový důchod ve stájích v Bruntále - Světlé Hoře, ale v souvislosti s  přibývajícím věkem u něho však začaly přibývat zdravotní problémy, proto veterinář nakonec rozhodl o jeho uspání. 22.12.2004  se legendární Železník, čtyřnásobný vítěz Velké pardubické,  odebral na věčnost - bylo mu úctyhodných 26 let. /Pozn.Železník byl pochován ve Velké Morávce, kde má i svůj pomníček./

O tom, jak to vlastně se Železníkem doopravdy bylo, nám podrobně poví muž, který stal přímo u jeho zrodu, jeden z našich nejvýznamnějších odborníků přes chov koní, pan ing. Michael Duruttya, CSc.

„Chov koní - to je životní styl. Je to vášeň, která vám naplní celý život,“ říká. Duruttya se narodil v Košicích, dnes sice žije v Praze, ale většinu svého času tráví v zahraničí. V roce 1990 působil dokonce jako poradce v nejvýznamnějším západoněmeckém chovu anglických plnokrevníků v hřebčíně Erlenhof. V roce 1993 byl správcem dostihového závodiště ve Velké Chuchli v Praze. Je také majitelem agentury pro znalectví a poradenství v chovu koní, která poskytuje své služby v České republice, na Slovensku, v Rakousku, Maďarsku, Švýcarsku a Německu. Vedle chovatelské a poradenské činnosti se ing. Duruttya věnuje také vědecké a publikační činnosti. Mimo to je i autorem naší vůbec první monografie o životních projevech koní – anglických plnokrevníků – Etológie koní.

Kniha byla prezentovaná v roce 1996 na světovém fóru prestižního knižního veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem. Tato kniha je ojedinělým dílem svého druhu v celé Evropě.

ing. Michael Duruttya, CSc (na snímku vpravo)

Jak jste se dostal ke koním?
ing. Michael Duruttya, CSc:
"Na Vysoké škole zemědělské v Nitře jsme měli možnost jezdit na koních. Z 200 studentů nás chodilo jezdit pouze pět. Mě to v tom dobrém slova smyslu poznamenalo na celý život a po dokončení studií byla moje jediná touha dostat se ke koním. Po fakultě jsem nastoupil v hřebčíně Muráň, kde mě čekalo 550 koní, a to chladnokrevníků – noriků, kříženců a zhruba asi 85 huculů chovaných pro lesní hospodářství. Původní huculské plemeno se ukázalo již jako nevhodné pro státní lesy a z toho důvodu se postupně rozprodávalo. Několik huculů se také dostalo na Šumavu do Hartmanic panu JUDr. Václavu Hrabánkovi. Na Muráni se mně také podařilo dokončit vyšlechtění slovenského horského koně. Protože jsem měl velmi dobré chovatelské výsledky, dostal jsem nabídku od Plemenářského podniku Šamorín v okrese Dunajská Streda, kde se zabývali chovem anglických plnokrevníků, lidově řečeno dostihových koní. Nabídku jsem přijal a v Šamoríně jsem nastoupil jako vedoucí chovu anglických plnokrevníků. A to byl docela jiný svět."

Můžete být konkrétnější?
ing. Michael Duruttya, CSc:
"Víte, velký koňský svět se točí kolem anglických plnokrevníků. Muráň byla hezká, hory, prostředí podobné Šumavě, ale člověk chce víc. Tehdy jsem si řekl, že radši budu posledním v první lize než prvním v druhé. Díky Šamorínu se mi otevřel skutečný koňský svět. Snad jsem začal i šťastně, protože jsem byl u kolébky, ba co víc, vlastníma rukama jsem odchoval "Koně století" Železníka."

Když jste držel Železníka jako hříbě v rukou, měl jste dojem, že z něho bude šampión?
ing. Michael Duruttya, CSc:
"Neměl. Železník má totiž neuvěřitelnou minulost."

Můžete své tvrzení blíže specifikovat?
ing. Michael Duruttya, CSc:
"Pro rozšíření krevní základny našich plnokrevníků, naší československé populace, bylo nutné osvěžit krev importy ze zahraničí. V té době, v 60. a 70. letech, byla pro nás západní Evropa valutově drahá, proto jsme jezdili nakupovat koně do východního bloku. Velmi dobré koně měli v bývalém Sovětském svazu, ve východním Německu, Maďarsku, Polsku i v Rumunsku. S paní Palyzovou, prvotřídní dámou překážkových dostihů, účastnicí Velké pardubické, jsme společně nakupovali koně v Sovětském svazu. Z ministerstva zemědělství jsme měli pouze 200 000 rublů, za které jsme nakoupili několik desítek chovných klisen. Zbylo nám asi 2000 rublů, které jsme nechtěli ministerstvu zpátky vracet. Koně se totiž nakupovali jednou za pět let. Tak nám za tuto sumu doslova přibalili ještě jednu klisnu, jmenovala se Želatina. Byl to vlastně takový přívažek. Želatina nebyla vůbec hezká klisna. Hlavatá, hrozné přední končetiny, strašně malá, lysinu měla na hlavě, dodnes ji stále vidím."

Za tu vás v Šamoríně asi nepochválili, že?
ing. Michael Duruttya, CSc:
"První hříbě Želatiny (Želka, po Krakatit, Gh 30,5) a druhé (Žeton, po Salon, bez Gh) bylo zklamáním, které se však dalo předpokládat. Třetí potomek (Žitomír, po Salon, Gh 57 kg) se uplatnil v překážkových dostizích, avšak bez zaznamenáníhodného úspěchu. O rovinové třídě nelze uvažovat ani v tomto případě. Želatinu jsme doma nemohli vůbec ukázat a tak nasledoval transport (spíš “odklizení” neúspěšné klisny) do Východoněmeckého hřebčína Graditz, k čerstvému Derby-vítězi Zigeunersohnovi. První potomek z tohoto spojení (Žikava, Gh 42) přinesl opět zklamání právě tak, jako hříbě č. 5 (Žerotín, Gh 31). Protože nebyl zájem ukazovat tuto neúspěšnou a navíc nevzhlednou chovnou klisnu v domácím prostředí, zůstala Želatina na březích Labe u města Torgau s jeho slavným mostem také v r. 1977, kdy dochází k třetímu spojení s “cikánským synkem”. V r. 1978 se následně rodí její – v pořadí šesté a také poslední (!) hříbě. Do plemenných knih bylo zaneseno pod jménem “ŽELEZNÍK”. Narodil se v Šamoríně koncem dubna v takovém netypickém špatném počasí. Bylo to takové malé hříbátko, které jsem držel v rukou. ...Narodilo se o zhruba 4 měsíce později. Už to byl handicap, protože Železník byl mladší než jeho ročníkoví druzi a neměl šanci v derby ročníku uspět. Ve srovnávací zkoušce byl totiž o 4 měsíce mladší. Derby mohou běhat jen tříletí. S tímto osudem u nás Železník žil."

Pak bylo asi rozumnější Železníka prodat, nebo ne?
ing. Michael Duruttya, CSc:
"To se také stalo. Koupil ho nějaký pan Kantek z Mikulova. Bylo to tak malé hříbě, že jsme se nakonec domluvili, že ho prodáme za zeleninu, kterou na Mikulovsku pěstovali. Tehdy nám přivezli asi pět vagonů mrkve. V té době prodával Plemenářský podnik Šamorín úspěšné i méně úspěšné koně za cenu kolem půl milionu korun. Za Železníka nám nikdo nechtěl dát víc než 100 000 korun. Byli jsme rádi, že jsme se ho zbavili. Ale ani v Mikulově nebyl dlouho a putoval na Světlou Horu na Bruntálsko. Celou zimu byl venku, chodil do kopců, upevnily se mu šlachy, roztáhl hrudník, narostlo mu srdce. Byl trpělivý, houževnatý, což charakterizovalo ruské koně."

Měl tedy typické vlastnosti koně pro dostihové závody?
ing. Michael Duruttya, CSc:
"Přesně tak. Podmínkou startu pro Velkou pardubickou je, aby kůň měl minimálně 6 let. Železník v 6 letech dozrál, ale první start na Velké pardubické se mu nepovedl. Chyba nebyla u něho, ale u žokeje, který na tento náročný závod neměl. Ani další start v roce 1985 s žokejem Novákem nepřinesl úspěch. Jezdci praskla na uzdečce přeska a kůň se stal neovladatelným. V roce 1987 trenérské žezlo převzal ve Světlé Hoře Dr. Olehla a do sedla Železníka se vyhoupl žokej Josef Váňa. Aprávě tato změna byla pro Železníka rozhodující. Navíc Železník triumfoval i jinými kvalitami. Do boje se soupeři (a s osudem) se pustil netradičními zbraněmi. Své nesporné handycapy dokázal překonat svým “velkým srdcem” právě tak, jako svou nesmírnou chrabrostí, bojovností, tvrdostí, odolností vůči bolesti, odvahou a urputností, s kterou šel instinktivně za svým cílem. Až nakonec mluvme o štěstí. Z tohoto hlediska může jeho charakter sloužit za vzor i nám, kteří tak velmi toužíme po úspěchu nebo uznání."

4. října 1987 vyhrál ve Velké pardubické Železník s žokejem Váňou poprvé, a to v traťovém rekordu 9:56,13. Byl to první kůň, který potřeboval k překonání 6 900 metrů dlouhé trati méně než 10 minut. Další rok si tato dvojice úspěch zopakovala. V roce sametové revoluce zvítězil Železník potřetí. Jubilejní 100. ročník Velké pardubické však Železníkovi nepřál, padl do živého plotu na velkých zahrádkách. Následující ročník Velké pardubické poznamenal zásah demonstrantů protestujících proti konání dostihu. V důsledku toho řada startujících padla, mimo jiné i Železník. Žokejovi Váňovi se však podařilo zachytit otěže, vyhoupnout se do sedla a po heroickém stíhání dostihového pole, zvedajícího diváky ze sedadel, v dostihu nakonec zvítězit. Třináctiletý valach dokázal, že je oprávněným nositelem jména Železník, protože prokázal houževnatost jako ze železa. Byl to tvrdý, statečný kůň s bojovým srdcem a ohromným charakterem.

ing. Michael Duruttya, CSc:
"Železník byl nejlepší dostihový kůň u nás a zcela po právu ho pasovali na koně století. Mnohým přirostl k srdci pro svou statečnost a férovost v boji. Velkou pardubickou vyhrál čtyřikrát, ale podle mého soudu ji mohl vyhrát šestkrát. Železník na to měl. Ale kdo by asi vsadil na Železníka ve chvíli, když jsem ho jako hříbě poprvé držel v ruce? Nikdo. Mockrát sedíme měsíce a analyzujeme rodokmeny, hodnotíme, počítáme, co by bylo nejlepší, a nakonec někdy stačí úplná náhoda, aby vznikl šampion. Kolikrát si říkáme, že genetika je sice hezká věc, ale příroda je stále ještě moudřejší a chytřejší.

Bylo hezké, že si majitelé vzali Železníka po jeho úspěšné dostihové kariéře zpátky domů, kde si užíval zalsouženého důchodu. Správná úcta k šampiónovi. Jsem rád, že jsem měl ve svém životě tu možnost setkat se takovým „Panem“ koněm. Bylo to štěstí i moje hvězdná hodina, že jsem byl u toho, když Železník spatřil světlo světa. " Více o Železníkovi píše pan Michael Duruttya zde.

Vyznání autorky:
Díky, Železníku, za nádherné chvíle, které jsi nám svými výkony připravil. Dobře si vzpomínám, jak netrpělivě jsem čekala u televizní obrazovky na přenos Velké pardubické v letech tvé slávy, ačkoliv jsem byla ještě dítětem, nikdy nezapomenu na tvé heroické výkony v cílové rovince, které zvedaly diváky ze sedadel. Tvá vítězství byla jasným symbolem tvé touhy vítězit a být nejlepší z nejlepších. Ačkoliv jsem Tě nikdy osobně nepoznala, Tvé kouzlo mě i přes obrazovku uchvátilo tak, jako mnoho jiných. Tak běž Železníku, rozleť se po věčných pastvinách a nezapomeň, že v našich srdcích máš již navždy své čestné místo.

Reprodukce obrazu Železníka
od akademické malířky Jurné-Lipské

ŽELEZNÍKOVA KARIÉRA v kostce:
58 startů: 30x první, 9x druhý, 1x třetí, 1x čtvrtý, 2x pátý

Rok 1980, 2-letý:

Neběhal

Rok 1981, 3-letý:

7 startů: 2x druhý, 1x třetí, 1x pátý, 3x neumístěn

Všechny dostihy byly rovinové. V generálním handicapu tříletých dostal 54 kg. Výhry 7800 Kčs.

• 8. místo – 5. dubna – Cena ZTS Petržalka (Bratislava), 1600m, 13 startujících, váha 57 kg, V. Brožík
• 7. místo – 19. dubna – Cena JZD Velešovice (Bratislava), 1600m, 12 startujících, váha 57,5 kg, V. Brožík
• 8. místo – 3.května - Cena OSP n.p. Nitra (Bratislava), 1800m, 10 startujících, váha 53 kg, am. Kapitánová
• 5. místo – 19. července – Cena SŠM Sladovičovo (Bratislava), 1800m, 7 startujících, váha 60 kg, am. Kapitánová
• 2. místo – 13. září – Cena časopisu Roháč (Bratislava), 1800m, 9 startujících, váha 61 kg, J. Kuchárik
• 2. místo– 27. září – Cena JZD Vrchovina – Okrouhlá (Boskovice), 1600m, 13 startujících, váha 61 kg, J. Kuchárik
• 3. místo – 18. října – Cena Konzervární n.p. Nové Zámky (Bratislava), 2000m, 12 startujících, váha 59,5 kg, J. Kuchárik

Rok 1982, 4-letý:

4 starty: 1x druhý, 3x neumístěn

V generálním handicapu čtyřletých proutěnkářů dostal 59 kg. Výhra 4600 Kčs.

• 2. místo – 23. května – Cena STS Galanta (Bratislava), 1600m, proutí, 8 startujících, váha 62,5, J. Franko
• 10. místo – 13. června – Cena Myjavana (Bratislava), 1800m, 15 startujících, váha 66,5 kg, J. Franko
• 7. místo – 18. září – Cena ZSS Příbram (Tochovice), 2400m, proutí, 9 startujících, váha 68 kg, A. Novák
• 18. místo – Cena JZD Slušovice (Pardubice), 2600m, proutí, 19 startujících, váha 66 kg, A. Novák

Rok 1983, 5-letý:

8 startů: 3x první, 2x druhý, 1x pátý, 2x neumístěn

V generálním handicapu pětiletých steeplerů je Železník čtvrtý s 71,5 kg. Výhry 52600Kčs.

• 5. místo – 1. května – Cena Sviatku práce (Bratislava), 3600m, st., 8 startujících, váha 70 kg, J. Váňa
• nedokončil – 22. května – Cena Azata (Slušovice), 3600m, st., váha 70 kg, J. Váňa
• 1. místo– 5. června - Velká cena Slezska (Albertovec), 3800m, st., 4 startující, váha 65 kg, J. Váňa
• 2. místo – 2. července – Steeplechase Lady Anne (Pardubice), 3600m, st., 12 startujících, váha 69 kg, A. Novák
• nedokončil – 6. srpna - Steeplechase Mocné (Pardubice), 3680m, st., 9 startujících, váha 67,5 kg, A. Novák
• 2. místo– 21. srpna – Cena PP Topoľčianky (Topoľčianky), 3800m, st., 6 startujících, váha 70 kg, A. Novák
• 1. místo– 9. října – Cena Váhu (Pardubice), 3600m, st., 19 startujících, váha 69 kg, A. Novák
• 1. místo– 23. října – Cena št. veter. Správy MPVž SSR (Bratislava), 3800m, st., 7 startujících, váha 71,5 kg, A. Novák

Rok 1984, 6-letý:

7 startů: 4x první, 2x druhý, 1x neumístěn

V generálním handicapu pětiletých a starších steeplerů je druhý se 75 kg. Výhry 81000 Kčs.

• 2. místo – 20. května – Cena Záhoria (Bratislava), 3400m, st., 4 startující, váha 68,5 kg, A. Novák (kvůli nekvalitnímu tisku možná chyba v názvu dostihu)
• 1. místo– 10. června – Velká cena Slezska (Alebertovec), 3800m, st., 7 startujících, váha 68 kg, A. Novák
• nedokončil– 30. června – Steeplechase Briganta (Pardubice), 4000m, st., váha 69 kg, A. Novák
• 2. místo– 22. července – Cena Zvolena (Bratislava), 3200m, st., 14 startujících, váha 72,5 kg, A. Novák
• 1. místo– 12. srpna – Velká slušovická steeplechase (Slušovice), 5000m, 5 startujících, váha 69 kg, A. Novák
• 1. místo – 16. září – Cena riaditela ŠZB (Bratislava), 3800m, st., 10 startujících, váha 70,5 kg, A. Novák
• 1. místo– 14. října – Cena ÚV Odb. Svazu pracovníků zemědělství (Pardubice), 4000m, st., 18 startujících, váha 70,5 kg, J. Váňa

Rok 1985, 7-letý:

6 startů: 3x první, 1x druhý, 2x neumístěn

V generálním hadicapu pětiletých a starších steeplerů je třetí se 76 kg. Výhry 71300 Kčs.

• nedokončil – 10. května – Steeplechase osvobození (Pardubice), 4100m, st., váha 69 kg, A. Novák
• 1. místo– 8. června – Steeplechase Lancastera (Pardubice), 4900m, st., 10 startujících, váha 71 kg, A. Novák
• 2. místo– 29. června – Steeplechase Briganta (Pardubice), 4100m, st., 6 startujících, váha 71 kg, A. Novák
• 1. místo– 7. září – Cena Koroka (Pardubice), 5100m, st., 4 startující, váha 69 kg, J. Váňa
• nedokončil – 6. října – Velká pardubická steeplechase (Pardubice), 6900m, st., 11 startujících, váha 71,5 kg, A. Novák
• 1. místo– 3. listopadu – Cena čs. Televízie (Bratislava), 4200m, st., 9 startujících, váha 68 kg, A. Novák

Rok 1986, 8-letý:

4 starty: 3x první, 1x neumístěn

V generálním handicapu pětiletých a starších steeplerů dostal 77 kg. Výhry 66000 Kčs.

• 1. místo– 7. června – Steeplechase Lancastera (Pardubice), 4900m, st., 16 startujících, váha 70 kg, A. Novák
• 1. místo – 28. června – Steeplechase Sagara (Pardubice), 5500m, st., 12 startujících, váha 69 kg, A. Novák
• 1. místo– 26. července – Steeplechase Epigrafa (Pardubice), 5500m, st., 12. startujících, váha 70 kg, A. Novák
• nedokončil – 12. října – Velká pardubická steeplechase (Pardubice), 6900m, 14 startujících, váha 70,5 kg, A. Novák

Rok 1987, 9-letý:

5 startů: 4x první, 1x čtvrtý

V generálním handicapu pětiletých a starších steeplerů dostal 80 kg. Výhry 191000 Kčs.

• 1. místo– 9. května – Steeplechase osvobození (Pardubice), 4100m, st., 18 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
• 4. místo – 30. května - Steeplechase Lancastera (Pardubice), 4900m, st., 15 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
• 1. místo – 27. června – Steeplechase Sagara (Pardubice), 5500m, st., 11 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
• 1. místo– 16. srpna – Velká slušovická steeplechase (Slušovice), 5000m, st., 9 startujících, 70 kg, J. Váňa
• 1. místo– 4. října – Velká pardubická steeplechase (Pardubice), 6900m, st., 12 startujících, 70,5 kg, J. Váňa

Rok 1988, 10-letý:

5 startů: 4x první, 1x neumístěn

V generálním handicapu pětiletých a starších steeplerů dostal 80 kg. Výhry 305000 Kčs.

• 1. místo– 28. května – Steeplechase Lancastera (Pardubice), 4300m, st., 13 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
• 1. místo – 10. července – Cena předsedy JZD AK Slušovice (Slušovice), 4200m, st., 6 startujících
• 8. místo – 31. červenec – Grosser Preis der Spilothek (Hannover – Langenghagen), 4600m, st., 12 startujících, váha 68 kg, J. Váňa
• 1. místo– 27. srpna – Steeplechase Simona (Pardubice), 4300m, st., 9 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
• 1. místo– 9. října – Velká pardubická steeplechase(Pardubice), 6900m, st., 13 startujících, váha 70,5 kg, J. Váňa

Rok 1989, 11-letý:

4 starty: 4x první

V generálním handicapu pětiletých a starších steeplerů dostal 81 kg. Výhry 315000 Kčs.

• 1. místo– 27. května - Steeplechase Lancastera (Pardubice), 4430m, st., 23 startujících, váha 68 kg, J. Váňa
• 1. místo– 1. července – Steeplechase Sagara (Pardubice), 4976m, st., 16 startujících, váha 68 kg, J. Váňa
• 1. místo– 2. září – Steeplechase Koroka (Pardubice), 5895m, st., 10 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
• 1. místo– 8. října – Velká pardubická steeplechase (Pardubice), 25 startujících, váha 70,5 kg, J. Váňa

Rok 1990, 12-letý:

3 starty: 1x první, 1x druhý, 1x neumístěn

V generálním handicapu pětiletých a starších steeplerů dostal 79,5 kg. Výhry 51000 Kčs.

• 2. místo– 23. června – Steeplechase Sagara (Pardubice), 4976m, st., 15 startujících, váha 68 kg, J. Váňa
• 1. místo– 11. srpna – Steeplechase Epigrafa (Pardubice), 5395m, st., 12 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
• nedokončil – 14.října – Velká Pardubická steeplechase (Pardubice), 6900m, st., 29 startujících, váha 70,5 kg, J. Váňa

Rok 1991, 13-letý:

3 starty: 3x první

V generálním handicapu pětiletých a starších steeplerů dostal 83 kg. Výhry 555000 Kčs.

• 1. místo– 8. června – Steeplechase města Pardubice (Pardubice), 4750m, st., 13 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
• 1. místo– 27. července - Steeplechase Valencia (Pardubice), 5400m, st., 10 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
• 1. místo– 13. října – Velká pardubická steeplechase (Pardubice), 6900m, st., 22 startujících, váha 70,5 kg, J. Váňa

Rok 1992, 14-letý:

2 starty: 1x první, 1x neumístěn

V generálním handicapu pětiletých a starších steeplerů dostal 80 kg. Výhra 22500 Kč.

• 1. místo – 27. června – Cena Rollpy (Pardubice), 5400m, st., 8 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
• nedokončil – 11. října – Velká pardubická steeplechase(Pardubice), 6900m, st., 15 startujících, váha 70,5 kg, J. Váňa

Zdroj informací: Měsíčník Equito 5/93, www.blackhorse.estranky.cz, Rozhled Vydání: 4/2003
Zdroj fotografií: Internet, Equito 5/93, archiv autorky, Rozhled Vydání: 4/2003

"Nejlepší" koně historie

Velikáni turfu?

Lze vůbec spočítat nejlepší koně historie? Těžko. I když, záleží na tom, co pro Vás vlastně slovo „nejlepší" znamená. Je nejlepší kůň, který zvítězí v Melbourne Cupu? Nebo ten, co skočí nejvýš, zaběhne nejrychlejší čas, či nejvíc utáhne? Jaká jsou kritéria pro použití tohoto slova? 

Ačkoliv, z čistě matematického hlediska, by na vrcholku pověstné pyramidy nesoucí nadpis "nejlepší" měla jednoznačně stanout klisna s přízračným jménem Kincsem (Můj poklad) narozená v roce 1874 v maďarském hřebčíně Kisbér. Kincsem vešla do dějin jako "nikdy neporažená." Odběhla 54 dostihů proti nejlepším hřebcům a klisnám Evropy, na různých drahách a v různých distancích... a všechny do jednoho vyhrála. Mezi její největší triumfy patří vítězství v maďarském Two Thousand Guineas (1877), maďarském One Thousand Guineas (1877), maďarském Oaks (1877), maďarském Autumn Oaks (1877, 1878, 1879), maďarském St. Leger (1877), rakouském Derby (1877), rakouské Kaiserpreis (1877), Velké ceně Hanoveru (1877), Velké ceně Baden Badenu (1877, 1878, 1879), Statní ceně Eister Classe (1878), Goodwood Cupu (1878), Grand Prix de Deauville (1878) a jiné. Stala se národní ikonou Maďarska a když v roce 1887 uhynula, byl na počest její památky zřízen tzv. Kincsem Park. Otázka zní byla tato klisna jen neporažená nebo byla přímo neporazitelná?

Kincsem (Cambuscan - Waternymph, Cotswold)

Odskočme si nyní na chvilku k protinožcům. V roce 1890 donesl vítězný Carbine do cíle handicap 66 kg, tento rekord nebyl na dráze ve Flemingtonu doposud žádným koněm překonán. Úmyslně říkám koněm, protože v jednom benefičním závodě na stejném závodišti doběhla do cíle se stejnou váhou ovce!

Carbine (Musket - Mersey, Knowsley)

V letech 1929 - 1932 však Austálii a Nový Zéland zachvátilo nové "šílenství" jménem Phar Lap. Jméno tohoto ryzáka v té době pravidelně skloňovalo ve všech možných pádech na titulkách novin i časopisů. I dnes se však valachovo jméno se železnou pravidelností na předních stranách vyskytuje a to nejen v Austrálii. Phar Lap totiž lámal rekordy pokaždé, když vkročil na dráhu. Stal se živou legendou. Jeho srdce mělo samo o sobě rekordní velikost, když bylo po jeho smrti vyjmuto z jeho hrudi a navíc, jeho vypreparovaný exponát zajišťuje Melbournskému muzeu rekordní návštěvnost neustále. 3x jsem použila slovo rekordní, je tedy Phar Lap tím, který by mohl stát na té nejvyšší příčce?

Melbournské muzeum -
přijďte se podívat na legendu

V Austrálii ještě chvíli zůstaneme, protože právě zde předvedla klisna Makybe Diva (Desert King - Tugela) něco, co se doposud žádnému jinému koni nepodařilo. Dokázala totiž zvítězit v prestižním Melbourne Cupu v letech 2003, 2004 a 2005, i když nesla handicap jako hřebci. Je tedy ona právem tou nejlepší ze všech?

Makybe Diva (Desert King - Tugela, Riverman)

I v Americe se však rodí výjimeční koně. 11.6.1973 se Secretariat objevil na titulní straně magazínu Time. Ještě téhož dne si tento ryzák nasadil Trojkorunu (Triple Crown), přičemž překonal rekord na míli a ½, čímž nastavil nový světový rekord. Zvítězil o propastných 31 délek a to se ani moc nenamáhal. Nejlepší z nejlepších? Jeden z vyvolených?

Secretariat na obálce TIME

Secretariat, Belmont Stakes 1978

Nemůžeme opomenout "nesmrtelného" klusáka Greyhounda (Guy Abbey - Elizabeth) přezdívaného diváky kvůli své šedobílé barvě "Šedý přízrak." Přestože se tento 168 cm vysoký klusák narodil v roce 1932, je dosud považován za nejlepšího klusáka všech dob. Závodil po 7 sezón (1934 -1940), ze 115 odběhnutých dostihů jich plných 104 vyhrál! V roce 1935 zvítězil v Hambletonian Stake, špičkovém závodě pro 3leté klusáky. 29.9.1938 pak zaběhl nový světový rekord na 1 míli v čase 1:55 1/4. Vynikal i v klusu pod sedlem (tyto závody se dnes již neběhají), kde také lámal rekordy časem 3:02 1/2 na vzdálenost 1.5 míle (1937), 4:06 na 2 míle (1939) a 2:01 3/4 na 1 míli (1940). Greyhound byl za své vynikající výsledky jmenován klusákem 20. století a v roce 1971 byl uveden do síně slávy.

Greyhound měl obdivuhodný styl klusu

Greyhoundův rekord na 1 míli v čase 1:55 1/4 byl však v roce 1968 překonán skvělým hřebcem Nevele Pride, který vyběhl v Hambletonian Stake čas 1:54,4.

Nevele Pride kluše do dějin...

Také v Chille se chovatelům podařilo odchovat koně, který doslova "skončil" do historie. Stalo se tak 5.2.1949, kdy kůň Huaso (Pastevec) v sedle s Chilským kapitánem jezdectva Albertem Larraguibelem překonal překážku, která měřila neuvěřitelných 2,47 cm. Nutno podotknout, že Huasovi bylo v té době už 16 let a měřil 165 cm v kohoutku. Dvojice nastavila světový rekord, který doposud nebyl nikým překonán. Patří tedy Huaso k úplné špičce? Je on tím nej nej nej?

Huaso - Albert Larraguibel

Bizarní ovšem je, že pouze o několik let později v Irsku, v roce 1967 zvítězil v Hickstead Derby pony jménem Stroller (145 cm v kohoutku), když překonal všechny překážky, ačkoliv se nad ním doslova tyčily a všichni diváci se domnívali, že nemůže překonat ani jedinou. Jen o rok později tento "velikán" vyhrál zlatou medaili v soutěži jednotlivců na OH 1968 v Mexiku. Navzdory svému vzrůstu byl jediným poníkem, který se účastnil skokových závodů s normálními koňmi. Byl tedy on tím nejlepším?

Stroller se svou jezdkyní Marion Coakes, OH 1968

v 90. letech 20. století se v Británii i po celém světě hodně mluvilo o bílém koni jménem Milton, jehož partnerství se špičkovým jezdcem Johnem Whitakerem vstoupilo do parkurových dějin. Milton se totiž stal vůbec prvním koněm, který v této disciplíně vydělal přes 1 million liber. Pozn. Osud umí být krutý, Miltona objevila parkurová jezdkyně Carolina Bradleyová, která však v roce 1984 zemřela na rakovinu, takže Miltona na přání jejích rodičů začal trénoval právě John Whitaker.

Carolina Bradleyová - Milton

John Whitaker - Milton

Samozřejmě, že tím výčet koní, kteří něco dokázali, zdaleka nekončí. Mohla bych pokračovat do nekonečna, to ale nemám v úmyslu. Chtěla jsem spíš upozornit na to, že ve světě koní se “velikost” obecně nijak neměří. V lidském světě jsou posuzovány výkony a slovo nejlepší se používá v souvislosti s úspěchy, které uchvátí lidskou mysl. Právě ony zapisují jedince do historie. Je však možné srovnávat koně, kteří běhají dnes s koňmi, kteří běhali o století dříve? Mohla by snad skvělá Makybe Diva porazit Phar Lapa? Mohl by snad Milton pokořit Huasa ve skoku? Obecně vzato nemohou tato srovnávání vycházet z reálného podkladu, protože každý kůň závodil za rozdílných podmínek a v jiné době. Mentalita publika byla jiná, stejně tak jako pravdila soutěží. Vše se neustále vyvíjí, proto není možné srovnávání. Bohužel, vzhledem k faktům, které byly o Phar Lapovi nedávno zvěřejněny, se několik trenérů nechalo slyšet, že Phar Lap byl konzistentně zdrogovaný kůň, který právě díky této skutečnosti dosáhl nesmrtelnosti. Mohly by tedy tyto pochybnosti nějak narušit jeho status legendy?

Phar Lap si běží pro další vítězství

A jaký kůň je pro Vás tím nej? Možná je to pony, který Vás naučil nebát se jezdit. Možná, že Vaše srdce uchvátil příběh některého z mnoha velikánů turfu. Kdo tedy bude dalším koněm, který se příště objeví na titulce magazínu Time, Newsweeku či jiného sportovního deníku? Jak dlouhou cestu bude muset urazit? Kolik dostihů bude muset vyhrát, kolik překážek překonat? Anebo se Vaším hrdinou stane kůň, kterého si sami pořídíte? Odpověď nechávám na Vás, protože každý máme jiná kritéria pro definici slova "NEJLEPŠÍ".

Zdroj obrázků: Internet

Němý svědek Phar Lapovy smrti

Detail přezky a upevňovacího systému

Phar Lapovy vlněné deky

Ačkoliv od doby, kdy měl Phar Lap tuto vlněnou přikrývku naposledy na sobě, již uplynulo 76 let, čas se na ní příliš nepodepsal. Ptáte se v čem spočívá její výjimečnost?

Portrét Phar Lap, 1932 (povšimněte si přikrývky)

Přesně tuto pokrývku měl totiž Phar Lap na sobě v okamžiku své smrti 5. dubna 1932 v Menlo Parku v Kalifornii. Přikrývku věnoval muzeu sám Tommy Woodcock v roce 1979 spolu s několika dalšími artefakty, které mají s Phar Lapem přímou souvislost.


Tento kurf daroval Tommy Woodcock muzeu Viktoria v roce 1979, obsahoval výše zmíněnou deku a další části Phar Lapovy výbavy: uzdečku, čištění, podbřišník, bičík a chrániče na nohy.

Váš

Foto: Jon Augie
Zdroj informací: Museum Victoria