.jpg)
PRAYER WHEEL (1905 - 1924)
Majitel: Sir George Clifford, Richard Mahoney
Chovatel:Sir George Clifford
Narozena: 1905
Zemřela: 1924
Výsledky na dráze: 1-0-0
Životní cesta Prayer Wheel nezačala zrovna příznivě. Nad osiřelou klisničkou se stahovala černá mračna. Majiteli hřebčína, George Cliffordovi, se zdála příliš malá než aby z ní mohl být dostihový kůň. Rozhodl se tedy nechat ji utratit. Naštěstí, snad zasažen náhlou prozřetelností, si to ale nakonec rozmyslel a klisnu daroval panu Harrymu Thomsonovi.
Harry Thomson byl hlavním manažerem na Kelburn Studu v Canterbury, který vlastnil další z vlivných majitelů tehdejší doby - pan Hugo Friedlander. Klisna dostala jméno Prayer Wheel (doslova: Modlící mlýnek). Na dráze byla více než průměrná, ale v roce 1910 zvítězila v nevýznamném dostihu. Její kroky poté směřovaly do chovu, kde dala dvě hříbata. Pak byla opět Thompsonem prodána panu W.A.Nichollsovi do hřebčína Trelawny Stud (později přejmenovaného na Spring Grove Stud) ležícího poblíž Belfastu.
Prayer Wheel byla v tomto hřebčíně v srpnu 1920 připuštěna hřebcem Winkie. Nicholls ji však zanedlouho prodal za 20 guinejí (v roce 2005 cca 1500 dolarů) kupci jménem Richard Mahoney. Ani u něho se dlouho neohřála. Obratem ruky byla prodána dvěma sportovním nadšencům - Arturu Elworthymu a Timaru Rhodesovi na Nový Zéland. (Pozn. autorky: Tito pánové jsou proto také uvedeni jako oficiální chovatelé klisny Entreaty (nar. 1920), ale byl to vlastně Nicholls, kdo nakryl její matku hřebcem Winkie).
Prayer Wheel byla po porodu v roce 1920 poslána do Longbeach ke hřebci Gay Lad. Z tohoto spojení se narodila klisna Gay Round, pozdější prabába vítěze Dunedin Cupu Hobgoblina.
Bohužel, opět zasahuje nevyzpytatelný osud. Prayer Wheel, která v mládí jen o vlásek unikla jisté smrti, se v roce 1924 utopila v říčce poblíž hřebčína právě v době, kdy její dcera - elegantně pojmenovaná Entreaty (Prosba) - absolvovala svůj první a poslední závod v životě. Neuspěla. Elworthy a Rhodes ji rychle prodali za 60 Guinejí (něco kolem 4700 dolarů v roce 2005) Alexandru Robertsovi na Seadown Stud. O klisně Entreaty si již povídat nebudeme, neboť jsem se jí podrobně věnovala v tomto článku.
V roce 1912 dala Conjure Winkieho. Ten však na dráze nijak nevynikal a tak byl v roce 1915 prodán za cenu 100 Guinejí panu J. Reidovi a poslán na Nový Zéland. V chovu po sobě Winkie zanechal 5 vítězů: Bonnie Winkie, Many Kittle, Red Wink, Comic Song a nejvíce význačným se stal výše zmíněný Pilliewinkie, který zvítězil v CJC Metropolitan Handicapu a DJC Dunedin Cupu. Pak byl přesunut do Melbourne, kde vyhrál šest důležitých závodů ve Flemingtonu, vč. Melbourne Stakes 1925 (později přejmenován na MacKinnon Stakes), ve kterém porazil vítěze Melbourne Cupu jménem Windbag.
Windbag (Magpie - Charleville, Charlemagne)
Otec Phar Lapovy matky Winkie (GB) si naši pozornost zaslouží. Proč? Hned ze čtyř důvodů: byl to nádherný chovný kůň s úžasným rodokmenem. Tato skutečnost byla však řádně oceněna až po jeho exportu do Austrálie. Hřebec měl nápadně ryzé zbarvení srsti. a právě odtud zřejmě pochází gen předaný Phar Lapovi z matčiny strany. Chovatelé jej příliš nevyhledávali - jeho bojovný charakter jim příliš neseděl. Pamětníci popisují Winkieho jako divokého a neurvalého koně, což nás přivádí k tomu, proč projevoval Phar Lap na dráze tolik bojovnosti, když porážel své soupeře. Winkie dal v Austrálii pouze 6 ročníků hříbat. V roce 1921 totiž náhle uhynul - ale i tak měl na australský chov velký vliv.
Rodokmen (pro zvětšení 2x klikni):
Harry Thomson byl hlavním manažerem na Kelburn Studu v Canterbury, který vlastnil další z vlivných majitelů tehdejší doby - pan Hugo Friedlander. Klisna dostala jméno Prayer Wheel (doslova: Modlící mlýnek). Na dráze byla více než průměrná, ale v roce 1910 zvítězila v nevýznamném dostihu. Její kroky poté směřovaly do chovu, kde dala dvě hříbata. Pak byla opět Thompsonem prodána panu W.A.Nichollsovi do hřebčína Trelawny Stud (později přejmenovaného na Spring Grove Stud) ležícího poblíž Belfastu.
Prayer Wheel byla v tomto hřebčíně v srpnu 1920 připuštěna hřebcem Winkie. Nicholls ji však zanedlouho prodal za 20 guinejí (v roce 2005 cca 1500 dolarů) kupci jménem Richard Mahoney. Ani u něho se dlouho neohřála. Obratem ruky byla prodána dvěma sportovním nadšencům - Arturu Elworthymu a Timaru Rhodesovi na Nový Zéland. (Pozn. autorky: Tito pánové jsou proto také uvedeni jako oficiální chovatelé klisny Entreaty (nar. 1920), ale byl to vlastně Nicholls, kdo nakryl její matku hřebcem Winkie).
Prayer Wheel byla po porodu v roce 1920 poslána do Longbeach ke hřebci Gay Lad. Z tohoto spojení se narodila klisna Gay Round, pozdější prabába vítěze Dunedin Cupu Hobgoblina.
Bohužel, opět zasahuje nevyzpytatelný osud. Prayer Wheel, která v mládí jen o vlásek unikla jisté smrti, se v roce 1924 utopila v říčce poblíž hřebčína právě v době, kdy její dcera - elegantně pojmenovaná Entreaty (Prosba) - absolvovala svůj první a poslední závod v životě. Neuspěla. Elworthy a Rhodes ji rychle prodali za 60 Guinejí (něco kolem 4700 dolarů v roce 2005) Alexandru Robertsovi na Seadown Stud. O klisně Entreaty si již povídat nebudeme, neboť jsem se jí podrobně věnovala v tomto článku.
Zajímavost:
v první polovině 19. století udělal Lord Astor neobvyklé rozhodnutí a poslal svou nevzhlednou klisnu Conjure ke špičkovému a velmi drahému hřebci William the Third, ne jednou, ale hned čtyřikrát. Výsledky se dostavily tak, jak si je lord Astor vykalkuloval. V roce 1905/1906 vzešly z toto spojení: Winkipop - vítězka One Thousand Guineas a Trird Trick, jejíž potomci se stali vítězi mnoha klasických dostihů. Uveďme např. Pennycomequick (Oaks), Court Martial (Two Thousand Guineas), Short Story (Oaks) a Ambiguity (Oaks). Jejich poloviční bratr Pilliwinkie (nar. 1910) se stal dobrým plemeníkem ve Francii.
William The Third (St Simon - Gravity, Wisdom)
Winkipop (William The Third - Conjure, Juggler)
Pennycomequick (Hurry On - Plymstock, Polymelus)
Court Martial (Martian - Discipline, Treadmill)
v první polovině 19. století udělal Lord Astor neobvyklé rozhodnutí a poslal svou nevzhlednou klisnu Conjure ke špičkovému a velmi drahému hřebci William the Third, ne jednou, ale hned čtyřikrát. Výsledky se dostavily tak, jak si je lord Astor vykalkuloval. V roce 1905/1906 vzešly z toto spojení: Winkipop - vítězka One Thousand Guineas a Trird Trick, jejíž potomci se stali vítězi mnoha klasických dostihů. Uveďme např. Pennycomequick (Oaks), Court Martial (Two Thousand Guineas), Short Story (Oaks) a Ambiguity (Oaks). Jejich poloviční bratr Pilliwinkie (nar. 1910) se stal dobrým plemeníkem ve Francii.
William The Third (St Simon - Gravity, Wisdom)
Winkipop (William The Third - Conjure, Juggler)
Pennycomequick (Hurry On - Plymstock, Polymelus)
Court Martial (Martian - Discipline, Treadmill)V roce 1912 dala Conjure Winkieho. Ten však na dráze nijak nevynikal a tak byl v roce 1915 prodán za cenu 100 Guinejí panu J. Reidovi a poslán na Nový Zéland. V chovu po sobě Winkie zanechal 5 vítězů: Bonnie Winkie, Many Kittle, Red Wink, Comic Song a nejvíce význačným se stal výše zmíněný Pilliewinkie, který zvítězil v CJC Metropolitan Handicapu a DJC Dunedin Cupu. Pak byl přesunut do Melbourne, kde vyhrál šest důležitých závodů ve Flemingtonu, vč. Melbourne Stakes 1925 (později přejmenován na MacKinnon Stakes), ve kterém porazil vítěze Melbourne Cupu jménem Windbag.
Windbag (Magpie - Charleville, Charlemagne)Otec Phar Lapovy matky Winkie (GB) si naši pozornost zaslouží. Proč? Hned ze čtyř důvodů: byl to nádherný chovný kůň s úžasným rodokmenem. Tato skutečnost byla však řádně oceněna až po jeho exportu do Austrálie. Hřebec měl nápadně ryzé zbarvení srsti. a právě odtud zřejmě pochází gen předaný Phar Lapovi z matčiny strany. Chovatelé jej příliš nevyhledávali - jeho bojovný charakter jim příliš neseděl. Pamětníci popisují Winkieho jako divokého a neurvalého koně, což nás přivádí k tomu, proč projevoval Phar Lap na dráze tolik bojovnosti, když porážel své soupeře. Winkie dal v Austrálii pouze 6 ročníků hříbat. V roce 1921 totiž náhle uhynul - ale i tak měl na australský chov velký vliv.
Rodokmen (pro zvětšení 2x klikni):
Zdroj fotografií: thoroughbred heritage.com, archiv autorky
Žádné komentáře:
Okomentovat