Phar Lap aneb zajímavá paní Marie Davieová

Přátelé ji jednou nevinně vylákali na dostihy. Ze začátku to nebylo nic moc, pak se ale objevil on. Už jen jeho přítomnost na závodišti zvedla diváky ze sedadel. Pro Marii to byl ze začátku jen mohutný ryzák, kterému všichni aplaudovali. Pouze jeden jediný dostih toho odpoledne stačil k tomu, aby se Phar Lap vryl Marii Davieové nesmazatelně do paměti: ten, ve kterém ho poprvé viděla běžet. Naprosto podlehla jeho kouzlu a od té doby se stala jeho nadšenou a věrnou obdivovatelkou. Zde je její příběh.

„Poprvé jsem Phar Lapa spatřila 25. října 1930, když svým typickým stylem vyhrál W.S. Cox Plate. Pamatuji si to jako by to bylo dnes... Víte, v letech 1930 a 1931 se Austrálie zmítala ve vlnách ekonomické krize a přestože lidé trpěli a ztráceli sebedůvěru, viděli sami sebe jako „bojovníky“ odhodlané přežít. A právě tenhle kůň se stal duší tohoto odhodlání. Byl takovým ztělesněním vlastností australského národa.“

To si Marie Davieová zapsala do svého výstřižkového deníku spolu s dojmy, které v ní zanechalo první setkání s Phar Lapem. Od té doby ji přátelé zásobovali novinovými články, výstřižky a všemi materiály, které jakkoliv souvisely s Phar Lapem. Paní Marie složila také mnoho básní, které oslavovaly nejen výkony fenomenálního koně, ale i jeho laskavost a moudrost jeho očí. Veškeré texty psala na mechanickém psacím stroji a spolu s novinovými výstřižky pilně lepila do deníku.

Úvodní báseň Marie Davie věnovaná
Phar Lapovi

Deník, který má dnes nevyčíslitelnou hodnotu...

V roce 2000 - těsně před svou smrtí - se 99letá paní Marie Davieová rozhodla věnovat originální deník jako historické dědictví Melbournskému muzeu Victoria. Kurátor muzea se jel na nabízené materiály podívat, aby je prozkoumal. Po osobním rozhovoru s milou paní Davieovou zjistil, jak velkou hnací silou pro ni v životě Phar Lap byl.

Další stránka z pozoruhodného deníku

Stařenka ani po tolika letech nemohla zapomenout na to, jak ji strašná zpráva o Phar Lapově smrti zasáhla. Když si zprávu přečetla v novinách, podvědomě nastoupila do tramvaje a když dorazila domů, zhroutila se na pohovku, dočasně ochromena nevýslovným smutkem.

I já jsem vlastně taková Marie Davieová...

Týden po kurátorově návštěvě se starší dáma opět ozvala a chtěla, aby si pro deník okamžitě přijeli. Kurátor byl mile potěšen. Několikráte se potom snažil Marii Davieovou telefonicky kontaktovat, ale linka byla hluchá.

Pár týdnů poté se ozval právník paní Marie Davieové, který zaměstnancům oznámil, že stará paní navždy odešla za "svým" hrdinou Phar Lapem.

Zdroj: Museum Victoria, Austrálie
Zpracovala: Phar.Lap