Podezřelý William McCandness |
William McCandless se narodil v Kentucky v roce 1946 jako William Michael Rhodes. Jeho matka se později znovu provdala za jistého McCandlesse a její nemanželský syn změnil příjmení. William se od útlého dětství pohyboval v dostihovém prostředí. Jeho dědeček Cleve Thompson byl dostihový trenér a strýc zase žokej. V devatenácti letech se zapsal na dva roky do služby u námořnictva za studené války ve Vietnamu.
Když se vrátil domů, začal se různě potulovat po dostihových závodištích Ameriky a živil se jako ošetřovatel či tréninkový žokej. V roce 1975 získal dokonce licenci dostihového majitele koní v Nebrasce. Zanedlouho poté přesídlil do Kentucky, kde figuroval ve dvou zločinech s plnokrevníky. Prvním byl únos v minulém čísle zmiňované klisny Fanfreluche. Jen několik týdnů po jejím zmizení oznámila FBI spolu s příslušníky Kentucké státní police, že podezřelý je William Michael McCandless (33), tréninkový žokej a „profesionální gambler“ a má skončit ve vyšetřovací vazbě. Když byl vydán zatykač, McCandless – známý jako „Mike“ – se před zákonem týden skrýval. Poté se sám vzdal policii. Obviněn byl z úmyslné krádeže ceněné klisny. Během policejního výslechu však neustále opakoval, že je nevinný. Nakonec byl z vazby propuštěn na kauci pro nedostatek přesvědčivých důkazů. Kauce činila 5 000 USD. Krátce po propuštění se McCandless ale vypařil. Byl prohlášen za uprchlíka a za jeho dopadení byla vypsána odměna.
Někteří lidé spekulovali, zdali loupež spáchal sám nebo mu v tom někdo pomáhal. McCandless byl nicméně jediným, kdo byl nakonec v kauze Franfreluche obviněn. Před soud se dostal až v červenci roku 1983. Tou dobou měl již státní zástupce k dispozici shodné výpovědi několika svědků, kteří potvrdili, že McCandless byl hlavním aktérem únosu. Soudce Henry C. Prewitt jej shledal vinným a obžalovaný skončil ve věznici s ostrahou, kde si odpykal svůj trest. Ovšem v průběhu soudního líčení nebyla odkrytá zasádní a důležitá otázka: co jej k činu vlastně vedlo?
Stejná otázka se objevila i o sedmnáct let později, na jaře roku 1996: v Churchil Downs se vyskytlo hned několik případů, kdy někdo plnokrevníkům do nozder úmyslně strkal gelové tampóny. „Princip je stejný, jako když částečně ucpete přívod paliva do motoru – auto jede pomaleji a celý systém je neúměrně přetěžován. Podobně to funguje s přívodem kyslíku do plic plnokrevníka,“ vysvětluje veterinární expert. Zvláštní na celém incidentu bylo, že ne pokaždé se jednalo o jisté favority. Policie evidovala celkem devět takových případů: poslední tragickou obětí se v roce 1997 stal šestiletý hřebec Class O Lad, kterého musel žokej v cílové rovince pro úplné vyčerpání zastavit. I u něj veterinář později objevil ucpanou nozdru. Následně se u něj vyvinula těžká Laminitida a musel být utracen. Majitel koně připustil, že spouštěčem nemoci mohla být právě absence dostatečného množství kyslíku v průběhu nadměrné zátěže v dostihu.
Byla tedy zřejmé, že pachatel je nejen dobře znalý anatomie plnokrevníka, ale že mu cizí není ani průběh veterinární kontroly v dostihovém provozu. Nemohl pracovat sám, takže musel mít k ruce nějakého pomocníka, který koně držel, zatímco mu pachatel tampón aplikoval. Ze všeho nejvíce ale vyšetřovatele trápila otázka motivu. Neprokázala se totiž žádná spojitost mezi takto „ošetřenými“ plnokrevníky a sázkami, což vyloučilo přítomnost sázkového gangu. Bernad J. Hettel, dostihový komisař v interview pro magazín The Blood-Horse uvedl:„Ze zločinu obvykle pachatel profituje. Zloděj, který jde do banky, chce peníze. Tady nám ale motiv chybí! Proč by proboha někdo ubližoval koním, když z toho nic nemá?“
Byla tedy zřejmé, že pachatel je nejen dobře znalý anatomie plnokrevníka, ale že mu cizí není ani průběh veterinární kontroly v dostihovém provozu. Nemohl pracovat sám, takže musel mít k ruce nějakého pomocníka, který koně držel, zatímco mu pachatel tampón aplikoval. Ze všeho nejvíce ale vyšetřovatele trápila otázka motivu. Neprokázala se totiž žádná spojitost mezi takto „ošetřenými“ plnokrevníky a sázkami, což vyloučilo přítomnost sázkového gangu. Bernad J. Hettel, dostihový komisař v interview pro magazín The Blood-Horse uvedl:„Ze zločinu obvykle pachatel profituje. Zloděj, který jde do banky, chce peníze. Tady nám ale motiv chybí! Proč by proboha někdo ubližoval koním, když z toho nic nemá?“
Navzdory vypsané odměně ve výši 50.000 USD zůstával však pachatel i nadále neznámý. Jasno do případu vnesl v roce 1998 až dostihový trenér George Isaac, který byl mj. odsouzen za přechovávání drog. Ten při policejním výslechu prozradil jisté informace, které policii přivedly na stopu již trestaného McCandlesse. Navzdory rozsáhlému pátrání se však nepodařilo lokalizovat místo pobytu podezřelého. Jeho matka uvedla, že „syn je nevinný a neublížil by ani mouše, natož koni.“ Policie i dostihové autority však věří, že William McCandless je mužem, kterého hledají. Dodnes však nikdo neví, kam se vlastně poděl či zda je ještě naživu.
Zdroj fotografie: Great Horse Racing Mysteries (2003)
Překlad a editace : Phar.Lap (Inéz Chehaibi)
Žádné komentáře:
Okomentovat