Phar Lap

Al Snider a kauza Citation

2012-01-23T21:52:00.002+01:00

Al Snider

Al Snider (celým jménem Albert Snider) byl americký žokej. V historii amerického turfu je jeho jméno smítkem ve větru, ačkoliv mělo být zapsáno zlatými písmeny vedle hřebce Citationa. Dle dostupných historických faktů jezdil Al Snider v letech 1940 - 1941 převážně na dráze v Keenelandu v Lexingtonu, dále pak v Kentucky a v Arlington Parku v Chicagu.

Mezi jeho nejcennější úspěchy bezesporu patřilo jak vítězství v Arlington-Washington Lassie Stakes, tak v Stars and Stripes Handicapu. Do roku 1945 se Al protloukal všelijak - neměl stále angažmá. Jezdil nekvalitní koně a nemohl tak naplno ukázat svůj jezdecký potenciál. Štěstí se na něj usmálo až v roce 1945: angažovali ho do sedla hřebce Hoop Jr. Když pak v Preakness Stakes společně protli cílovou pásku na druhé pozici, nadmíru potěšili vlivného chovatele a zároveň i majitele hřebce, Freda W. Hoopera. Ten Sniderovi ihned nabídl spolupráci: exkluzivní kontrakt žokeje pro slavnou Calumet Farm. A právě tehdy se na farmě narodil výjimečný hřebec Citation (nar. 1945).

Citation

Jako dvouletý se Citation s Al Sniderem v sedle objevil na závodišti Havre de Grace v Marylandu. Svůj debut proměnili v jisté vítězství, své soupeře totiž doslova „rozmetali“. Ihned v dalším startu kariéry zlomil Citation rekord dráhy v Arlington Parku na 1000 metrů. Jeho jedinou prohru ve Washington Park Futurity měla na svědomí stájová kolegyně, Bewitch. Citation se z porážky vzpamatoval a navázal vítězstvím v Elementary Stakes, Futurity Trial, Futurity Stakes a Pimlico Futurity.

Do konce sezony 1947 vyběhl celkem devětkrát a osmkrát slavil vítězství, přičemž na dotacích získal 155 680 USD. Tyto obdivuhodné výkony mu s přehledem zajistily titul Šampióna 2letých hřebců. Al Snider se do konce sezony ještě stihl „ukázat“ v sedle jeho stájového kolegy Ferventa, když jej dovedl vítězně do cíle Pimlico Specialu. Poté nadešel přelomový rok 1948, kdy dvojice Citiation - Snider měla společně psát historii a bojovat o americkou Trojkorunu.

Al Snider a Citation v akci

Citation zahájil sezonu dvěma vítězstvími – a deklasoval staršího Armeda, který se honosil titulem "Kůň roku 1947". Tento výkon mnohým naznačil hřebcovu fenomenální třídu. Po dvou dalších lehkých vítězstvích v Everglades Stakes a Flamingo Stakes na dráze v Hialeah Parku, přišel osudný den 5. 3. 1948: Al Snider si vzal v práci volno a odjel prý rybařit na souostroví Florida Keys. Málokdo by tušil, že to bylo naposledy, co ho viděli živého. Podle policejních vyšetřovatelů jej zřejmě musela na moři zastihnout prudká bouře a žokej, jehož hvězda díky Citationovi stoupala strmě vzhůru, se utopil. Osm dní po této tragické nehodě objevili vyšetřovatelé 10 mil jižně od města Everglades člun, který prokazatelně patřil Sniderovi. Jeho tělo se však nikdy nenašlo. Otázkou tedy zůstává, zda to byla opravdu jen pouhá nešťastná nehoda anebo promyšlený zásah sázkového podsvětí snažícího se zmařit Citationovu šanci vstoupit do historie?

Eddie Arcaro svého přítele v sedle Citationa nahradil

Citation - Freddie Arcaro, Kentucky Derby

Ben Jones, hlavní trenér Calumet Farm nakonec situaci včas vyřešil. Do sedla hřebce posadil žokeje Eddieho Arcara, který zesnulého Snidera nahradil. Historie mluví jasně: Citation opravdu zvítězil ve všech třech odnožích americké Trojkoruny (Kentucky Derby, Preakness Stakes i Belmont Stakes) a zařadil se mezi 8 koní americké historie, kterým se do té doby něco podobného podařilo.

Vítězný žokej Arcaro, Sniderův přítel, věnoval Sniderově ovdovělé manželce podíl z výhry, který obdržel za vítězství v Kentucky Derby.

Jaký to osudový pradox: talentovaný Al Snider časem zapadl do prachu dostihové historie, ale Citationovo jméno v ní bude zářit navěky.

Autorka: Phar.Lap (Inéz Chehaibiová)

Publikováno v Pony magazínu 2/2012

Sol Green, talentovaný businessman i humanista

2012-01-19T22:49:00.003+01:00

Solomon (zkráceně "Sol") Green (1868-1948) byl bookmaker a filantrop, který se narodil dne 1. 8. 1868 v Mile End v Londýně jako syn židovského nakladatele Greena. Jeho matkou byla Elizabeth Greenová, roz. Jacobsová. Green se nikdy netajil tím, že pochází z chudých poměrů. Začal se učit na čalouníka, ale v 15 letech se sebral a vyrazil do Austrálie. Na živobytí si tam zpočátku vydělával prací na farmách nedaleko Melbourne, později začal prodávat a nakupovat různé zboží přímo v ulicích Melbourne. V roce 1887 ale vstoupil do velkého světa bookmakerů na závodišti ve Flemingtonu.

Sol Green, mecenáš a filantrop

Během prvních měsíců se mu však příliš nedařilo. Utopil tak téměř veškeré své finanční prostředky. Nevzdal se a začal znovu. Pracoval pro své úspěšnější kolegy. V roce 1891 navštívil svou rodnou Anglii a po návratu do Austrálie znovu zkusil štěstí v sázkovém světě: zprostředkoval sázky na Adelaide Cup a od té doby mezi bookmakery kraloval. Dostal geniální nápad - v západní Austrálii zavedl speciální službu, která nabízela sázky přes poštu, což se klientům zamlouvalo. Měl sice zpočátku problémy s legalizací svého projektu, ale nakonec prorazil a slavil velké úspěchy. Na sklonku století se stal uznávaným členem Melbourne Tattersall Klubu.

Hodně investoval - především do nemovitostí. Kromě toho začal chovat plnorevníky na své farmě Shipley Stud, která se nacházela nedaleko Warrnamboolu. Koně z jeho stáje zvítězili v mnoha australských významných dostizích. Např. v roce 1910 v Melbourne Cupu zvítězil Solomonův importovaný anglický hřebec Comedy King. Jeho Gothic získal Newmarket Handicap v roce 1927 i v roce 1928. Dalším význačným koněm a možná i tím nejlepším byl Strephon: v roce 1928 zvítězil ve Victoria Derby a v roce 1929 ukořitil i St Leger. Nicméně lze říci, že plnokrevníci z jeho chovu se na dráze z dlouhodobého hlediska příliš neprosazovali - postrádali konstantní výkonnost. A tak se Green nakonec rozhodl farmu prodat a zakoupil rozsáhlé pozemky poblíž Bacchus March, kde nechal vybudovat farmy Underbank Stud a Parwan Park.

Comedy King (1910)

Svět bookmakerů opustil Green v roce 1913. Jeho sázení poštou se stalo příliš nákladným a pomalým; často se stávalo, že pošta dorazila pozdě a on tak nevěděl přesně s jakou sumou i sázkami může počítat. Navíc už se nepotřeboval dál "dřít". V té době byl již vlastníkem nemovitostí Victoria a Swanston Building ležících v centru Melbourne. Patřily mu také dvě pastorály v Queenslandu: jmenovitě Dynevor Downs a Llanrheidol. Kromě toho měl i nemalé podíly ve firmě Glenesk Pastoral Company v Novém Jižním Walesu.

Byl to velký muž své doby. Téměř nikdy nesundaval z hlavy svůj pověstný plstěný klobouk a v ústech míval kvalitní doutník z Hawany. Na dostihy jezdil ve svém pozlaceném voze značky Rolls Royce, a jeho důvtip, výřečnost a pohádkové jmění mu ve společnosti zajišťovaly kvalitní reputaci.

Když Comedy King zvítězil v Melbourne Cupu, věnoval Green 500 liber na charitu. Jeho pověst filantropa rostla ruku v ruce s jeho jměním. Zbláznil se do dobročinnosti - žil pro ni: věnoval 1000 liber na nákup pokrývek pro chudé. Podílel se na sponzorování mnoha akcí určených pro oběti bombardování v Anglii během 2. světové války. Jeho firma Sol Green Trust koupila pozemky v Sandringhamu a Black Rocku, chtěla tam vystavět domky pro vysloužilé vojáky, ale z akce nakonec sešlo. Green se také zasadil o zakoupení pozemků v jižním Melbourne, na kterých vzniklo dětské hřiště. Pravidelně také přispíval nemalé částky na provoz melbournské nemocnice. V roce 1947 věnoval Královské Melbournské nemocnici neuvěřitelnou částku 40.000 liber.

Green se, jak již bylo zmíněno výše, hodně angažoval v dostihovém sportu. Do historie vešly zejména jeho pověstné dvojité sázky na výsledky Caulfield a Melbourne Cupu v kauze Phar Lap. Když došlo k legendárnímu atentátu na Phar Lapa před Melbourne Cupem, pomohl Harrymu Telfordovi s utajeným úkrytem pro šampióna: domluvil ustájení v Geelongu nedaleko Melbourne. Tommy Woodcock s Phar Lapem také často pobývali na jeho farmě v Underbank Stud poblíž Baccus March.

Předák farmy, Phar Lap a Tommy Woodcock, Baccus March 1931

V roce 1892 se oženil s Rebekou Mendesovou v Albert Parku v Melbourne. Měli spolu tři syny. Sol Green zemřel 11. 5. 1948 po velmi vleklé nemoci, která jej sužovala několik let. Vždy byl pyšný na svůj původ a celý svůj život pravidelně navštěvoval židovský chrám na Alma Road. Ve své poslední vůli myslel na chudáky: odkázal jim pohádkovou částku 481 721 liber, která byla následně rozdělena mezi nemocnice, lazarety a charity ve státě Victoria.

Autorka článku: Phar.Lap

Zdroj fotografii: Australské národní muzeum

Chris Antley a Charismatic

2012-01-10T23:48:00.003+01:00

Chris Antley

Christopher Wiley Antley se narodil 6. 1. 1966 ve Fort Lauderdale na Floridě, ale vyrostl v Elloree v Jižní Karolíně. V 16 zanechal školy a začal se profesionálně věnovat koním.

Jezdecké zkušenosti nejprve získával v tréninkovém centru Elloree Training Center, kde pracoval s Quartery a občas jezdil také plnokrevníky v tréninku. V roce 1983 zamířil do Baltimoru, kde pracoval na dostihové dráze v Pimlico. První vítězství v kariéře slavil v sedle koně Vaya Noc Dinero. Brzy začal závodit i na dráze v New Jersey, kde v letech 1984 - 1985 patřil mezi hvězdy. Nesporný cit pro koně mu v 18 vynesl neuvěřitelných 469 vítězství, čímž si zajistil titul šampióna USA. V roce 1986 se odstěhoval do New Yorku, kde navázal na předchozí úspěchy, když se v roce 1987 stal prvním a doposud také jediným žokejem, který zvítězil v 9 dostizích v jednom dni. Tento obdivuhodný výkon mu vynesl zápis do Guinnesovy knihy rekordů. V roce 1989 se mu podařilo zvítězit ve všech svých 234 dostizích. Byl oceněn titulem nejlepší „žokej New Yorku“. Ještě neuvěřitelnější je, že se krátce před sezonou vrátil ze dvouměsíčního pobytu na odvykací protidrogové klinice, neboť byl v roce 1988 při antidopingové kontrole pozitivní na marihuanu a kokain. Lidé, kteří ho znali, byli otřeseni. Někteří majitelé nad ním zlomili hůl a zcela v něj ztratili důvěru. I sám Antley o sobě v tu dobu pochyboval, ale nakonec díky své milující rodině našel potřebné odhodlání, aby nepřízeň osudu překonal.

Trable jej však provázely i nadále: v roce 1989 mu byla odebrána licence žokeje a nařízeno opětovné léčení. Na dráhu se vrátil v roce 1990, zvítězil ve 206 dostizích. V roce 1991 přišlo jeho první vítězství v Kentucky Derby s koněm příznačného jména Strike the Gold (Vykovej zlato).

V roce 1997 odjel zpět do Jižní Karolíny. Povážlivě přibral a jeho stav mu nedovoloval vrátit se zpět do sedla. Ve snaze „dostat se zpět do hry“ si naordinoval 40 kilometrové denní běhy a radikálně změnil svůj jídelníček. Jeho odhodlání mu u místních občanů vyneslo přezdívku „Forest Gump z Jižní Karolíny.“ Znali ho snad všichni, od poslíčka až po pumpaře a číšnice.

Chris Atnley a Charismatic vítězí v Kentucky Derby 1999

Antley a Charismatic,
Preakness Stakes

Návrat do sedla se mu podařil až v roce 1999. Trenér Wayne Lucas ho v Kentucky Derby posadil do sedla outsidera Charismatica. Odskakovali v kurzu 30:1! V cíli bylo ale všechno jinak: Charismaticovi jakoby pod Antleyho vedením „narostla křídla“, minuli soupeře a za nepopsatelné atmosféry v dostihu o růže zvítězili. Národ byl dojat stejně jako sám Chris Antley, který po dostihu prohlásil: „Tohle vítězství má sice příchuť sentimentality, přesto má pro mě větší cenu než všechna ostatní. Musel jsem si sáhnout na úplné dno, abych se mohl vrátit a tohle dokázat. Kéž by celá Amerika mohla cítit to, co v tento moment cítím já.“

Po vítězství v Preakness Stakes se dvojice Charismatic - Antley stala jedním z horkých adeptů na zisk legendární americké Trojkoruny. „Kdybych se dokázal rozdělit o své pocity, tak by byl svět na okamžik lepším místem bez utrpení a bolesti,“ sdělil Antley tisku po doběhu. Bohužel pohádka turfu skončila tragicky: Charismatic nejenže v Belmont Stakes doběhl až třetí, ale po proběhnutí cílem ještě špatně šlápl. Antley to včas odhalil, okamžitě koně zastavil, seskočil a zvedl mu levou přední, kterou držel ve vzduchu a podpíral hřebce vlastním tělem, dokud nedorazila veterinární posila. Tímto činem zabránil rozsáhlejšímu poškození Charismaticovy končetiny. Kdyby to neudělal, Charismatic by býval musel být utracen! Svým hrdinským a nesobeckým činem zachránil Charismaticovi život stejně jako on zachránil jeho pověst žokeje. Hřebec poté úspěšně absolvoval operaci a odešel do chovu.

Antley zachraňuje Charismaticovi život

Fotografie, na které Antley podpírá Charismatica obletěla svět a získala mnohá ocenění. Antleyho vlastní život bohužel vyhasl nedlouho poté, v Pasadeně v roce 2000. Svědci tvrdí, že se dostal do osobních problémů, které zřejmě vyřešil sebevraždou. Pitevní zpráva však uvádí, že Antley zemřel na následky drogového předávkování. V pitevní zprávě se hovoří o rozsáhlých podlitinách na jeho těle... Nakonec byl tento případ uzavřen jako nehoda. Přítomnost podlitin na těle zdůvodnili vyšetřovatelé ztrátou orientace po požití drog.

Antleyho rodina i úzký okruh přátel s nimi však nesouhlasí. Tvrdí, že šlo o „falešnou hru.“ Podle jejich verze se někdo chtěl Antleyho prostě zbavit a využil toho, že se léčil z drogové závislosti k zamaskování úkladné vraždy. Pravda bohužel zůstane navždy skryta stejně jako důvod, proč se tak stalo.

Autorka článku: Inéz Chehaibiová

Článek publikován v Pony Magazínu 1/2012

Zdroj fotografií: archiv autorky, internet

Ready for Life "bez života" aneb promarněná šance českého chovu

2012-01-08T19:53:00.002+01:00

Ready for Life

Ztráta derby-vítězky 2005 Ready for Life otřásla dostihovou veřejností, ale daleko více pláčou čeští chovatelé, pro které smrt klisny představuje zbytečně promarněný chovný potenciál. Hnědka s pověstným bílým půlměsícem na čele totiž v mnoha ohledech vysoce převyšovala kvalitu levného zahraničního „dovozu“. Sice neukořistila legendární klasickou Trojkorunu jako ryzka Arva v roce 1988, přesto i tak byla důkazem, že „umíme chovat dobré koně“, kteří jsou schopni obstát v silné konkurenci zahraničních importů. Dobrý kůň je zkrátka dobrý kůň a tím Ready for Life bezesporu byla.

Hnědka, která pocházela z chovu filmového producenta J. Boučka, spatřila světlo světa 4. 3. 2002 v Tušovicích. Jako odstavče byla přemístěna do Střelic, odkud v barvách stáje Buc-Film vyrazila dobývat slávu dostihových oválů a hájit jméno českého chovu.

Rainbows for Life (CAN)

Jejím otcem byl kanadský plemeník Rainbows for Life (Lyphard – Rainbow Connection, Halo), který se narodil v roce 1988 v Kanadě. Z 36 celkových životních startů dokázal 15x proběhnout vítězně cílem. Mezi jeho nejcennější triumfy na dostihové dráze patří vítězství v Coronation Futurity Stakes (Gr.1), Cup and Saucer Stakes (Gr.1), Connaught Cup Stakes (Gr.2), Summer Stakes (Gr.3), Hawthorne Derby (Gr.3), Dominion Day Hdc (Gr.3), Riggs Hdc (Gr.3), Toronto Cup Hdc (Gr.3). Když nevítězil, tak se „alespoň“ 14x dokázal umístit na dotované pozici, což se projevilo i v částkách za celkové vyhrané dotace, kde vydělal částku 1.105.926 USD. V Kanadě se v roce 1992 ozdobil tituly Šampión dvouletých hřebců a Šampión starších koní.

V chovu debutoval v roce 1994 v irském Rathbarry Studu, kde bez potíží navázal na své předchozí úspěchy na dráze. Od roku 2000 „září“ v tuzemském chovu. V letech 2003, 2004, 2005 a 2010 se u nás stal šampiónem otců dvouletých a celkovým šampiónem plemeníků v letech 1999, 2004,2005, 2006 a 2007.

Mnoho Rainbowsových potomků svými výkony vysoce převyšuje status výkonnosti průměrného plnokrevníka, neboť se prosazují i navzdory ostré konkurenci zahraničních importů. Typickým příkladem je např. dvojnásobná vítězka VP: bělka Sixteen (Rainbows for Life – Semantica, Telquel), vítěz českého i slovenského derby, kůň roku 1999 a šampión 3letých hřebců 1999, šampion plemeník otců 2letých 2009 ČR: Ray of Light (Rainbows for Life – Topmost, Top Ville), nebo pardubická Zimní královna s třetím největším ziskem mezi dvouletými v roce 2010: Matter for Love (Rainbows for Life - Mariette), ale také již zmíněná vítězka českého derby 2005 Ready for Life (Rainbows for Life – Ready and Able, Red Sunset) .

Ready and Able (IRE)

Matka Ready for Life, Ready and Able se narodila v roce 1992 v Anglii. Jako dvouletá však na dráze nikterak nezazářila: vyběhla třikrát a ani jednou se nedokázala umístit, což bylo zřejmě i důvodem k tomu, že putovala do dražby v Ascotu, kde byla zakoupena za 1050 gns. a importována do Čech. Výsledky Ready and Able byly i nadále spíše rozpačité. Celkem startovala v 10 dostizích a pouze jednou - v Bratislavě v dostihu IV. kategorie – dokázala svůj start proměnit ve vítězství. S dostihovou kariérou se rozloučila s hluboce podprůměrnou statistikou 10 startů, 1 vítězství a 5 umístění. Na vyhraných dotacích vydělala zanedbatelnou částku 29 900 CZK. A právě zde začíná příběh klisny Ready for Life, která se narodila jen díky prozíravému chovatelskému rozhodnutí pana Jaroslava Boučka, který se přeci jen rozhodl dát podprůměrné Ready and Able šanci uplatnit se v chovu a to pouze na základě jejího velmi zajímavého rodokmenu. Jeho počin dát klisně šanci na základě rodokmenu se dá s trochou té nadsázky přirovnat k rozhodnutí, která činí z králů hlupáky a z chudáků boháče. Ovšem historie turfu se jimi jen hemží, protože kdo nic neriskuje, ten taky nic nezíská a to v chovu plnokrevníka platí dvojnásob. A kdo si počká, ten se obvykle i dočká. Zrod Ready for Life je modelovým příkladem této zcela jednoduché chovatelské teze.

První potomek Ready and Able, klisna Rabaka (Law Soziri) nikdy nevyběhla. Druhé hříbě, s honosným jménem Richelieu (Gay Minstrel) „kráčelo“ na dráze ve šlépějích své matky, jejíž stín nikdy nepřekročilo. Nezvítězivší Richelieu na dotacích vydělal dokonce ještě méně než jeho matka, čili„pouhých“ 21 250 CZK. Lépe už si vedla klisna Rhapsody, která při svém debutu v Karlových Varech doběhla na slibném pátém místě. Poté přešla z rovin na překážky, kde ze 14 startů získala 2 vítězství a 10 umístění. Čtvrté hříbě Ready and Able byla Ready for Life, která svými úspěchy zcela rozmetala počáteční pochybnosti, útrapy a nejistoty.

Ready for Life

Pod taktovkou nesmrtelné legendy českého turfu, pana Josefa Váni, zahájila přípravu na svou dostihovou kariéru. Jako 2letá v roce 2004 debutovala v Chuchli, kde se uvedla ve velkém stylu, když v Ceně OBV Allfinanz (1410 m) doběhla na výtečném druhém místě. Obdobně si vedla i ve svých dalších startech: v Ceně EBF Maiden svedla tuhý boj o vítězství s Ritusem, kterému sice nakonec o hlavu podlehla, ale ukázala, že jistý potenciál rozhodně má. Následovalo další druhé místo v Pardubicích v Ceně RLZO Chrudim, kde v sedle s F. Minaříkem naznačila, že se rodí hvězda a to i navzdory faktu, že sezonu 2004 ukončila ve Velké Chuchli pouze šestým místem.

Ready for Life vítězí v Ceně Arvy

Klasickou sezonu 2005 zahájila Ready for Life opět v Chuchli a hned ve svém druhém startu odskočila do Jarní ceny klisen, kde bohužel obsadila „pouze“ čtvrtou příčku. Hned v příštím bratislavském startu nenechal trenér Váňa nic náhodě a do sedla Ready for Life angažoval v Německu působícího žokeje J. Palíka, pod jehož vedením pak hnědka brilantně opanovala pole Ceny Arvy a na své konto si připsala velmi lehké vítězství. 85. ročník Českého derby vstoupil do dějin hned ze dvou důvodů. Za prvé proto, že se na start postavili velmi drahé „investice“ v podobě Mastmana a Royal Mouginse ze stáje dr. Charváta. A za druhé proto, že ani „lesk a pompéznost“ zahraničních importů nebyl nakonec nic platný a do dostihových análů se opět zapsala pohádka o „popelce,“ která díky pomalejšímu tempu dostihu měla na hlubší půdě nejvíce sil a soupeřům ukázala, že je „připravená nejen na život“ ale i na ostrou konkurenci: Ready for Life v cíli razantním zrychlením přešla do čela a připsala si doposud největší úspěch své kariéry. Doběh Derby 2005 byl velkým překvapením pro všechny, dokonce i trenér Ready for Life, pan Josef Váňa, byl nucen uznat její kvality: "Musím se omluvit všem českým chovatelům, protože jsem vždy prohlašoval, že zde chovaní koně nemohou vyhrávat velké závody. Dnes se ale ukázalo, že jsem se mýlil," uvedl trenér, který se netajil tím, že mnohem více věřil svému importovanému svěřenci Mastmanovi.

Vítězství klisny domácího chovu, bylo také velkou satisfakcí pro pana Jaroslava Boučka, který po doběhu jen těžko skrýval dojetí. „Patnáct let jsem na koních jen prodělával, ale vyplatilo se to. Ready for Life mi to dnes vrátila,“ komentoval po dostihu své chovatelské i majitelské nadšení. Ovšem jak už to tak bývá, průběh i doběhl 85. Českého Derby vyvolal rozporuplné reakce a dlouho se o něm šuškalo. I dostihoví odborníci svorně připustili, že toto Derby bylo jedno z nejpomalejších v historii. Samozřejmě, vítězný čas 2,37,93 nebyl kdovíco, ale „raketové“ zrychlení Ready for Life v posledních metrech dostihu, zcela jasně svědčilo o určité třídě. Třídě zcela nadprůměrné, kterou ukázala i v následujícím startu, kde se divákům představila v sedle s J. Rájou a donesla jej k jeho prvnímu klasickému triumfu v Oaks Mostecké uhelné společnosti. Ready for Life se celý dostih držela blízko špice a v cíli pak zcela pohodově přešla do vedení.

Ready for Life, potrét

Při svém dalším klasickém startu v Chuchli, kde se hnědka opět pod vedením žokeje Ráji postavila na start Charvát St. Leger. Neustále pronásledovaná pochybnostmi ze strany turfmanů, kteří silně pochybovali o tom, že by dcera Rainbows for Lifea mohla distanci 2800 metrů prostát a uspět. Ready for Life však opět všem ukázala, že na to má. Před startem St. Legeru se, podle informací dostihového reportéra Miroslava Vlčka, v hledišti vyskytoval pouze jediný člověk, který věřil, že klisna své soupeře smete. Byl to pan MVDr. Eduard Kubíček, u něhož byla klisna odchována. „Pokud bude uklizená dobře v koních, vyhraje i v rychlém tempu,“ prohlásil sebejistě a nakonec se ukázalo, že měl pravdu. Dostih nabral velmi ostré tempo zvláště zásluhou Moviestora. Na druhé pozici pak s několikadélkovou ztrátou cválal Rio Gallegose s ostatními koňmi. Pole se postupně rozpadlo a v oblouku přišlo na „lámání chleba“. Rája byl nucen Ready for Life jezdit, aby se udržel ve strategicky výhodné pozici. V cílové rovince sice na krátko přišel do vedení slovenský Tempeltänzer, jenže Ready for Life dala do svého útoku všechno. Její bojovné srdce jí propůjčilo křídla. Svým vítězstvím definitivně rozprášila pochybnosti o své třídě a definitivně se zařadila po bok velikánek českého turfu, jakými byly Latina a Arva. Trenér Váňa vyslal Ready for Life i do bratislavského Oaks, kde skončila druhá za Ecologically Right (GB), což bylo možná trošku zklamání, ale i tak si k sumě celkových vyhraných dotací připsala hezkých 149 500 Sk.

Se svou nezapomenutelnou sezonou se rozloučila v Baden Badenu, kde se pokusila změřit síly s pěti zahraničními soupeřkami v Baden-Wϋrttemberg-Trophy, ale neuspěla. Zvítězila německá odchovankyně Saldentigerin, Ready for Life skončila poslední.

Tempově to sice žádný zázrak nebyl a nechci samozřejmě opomíjet kvality ostatních koní, kteří se s ní v klasickém ročníku vyskytovali, ale bylo by chybné, kdybychom úspěchy Ready for Life přičítali pouze štěstí. „Pouhé štěstí k vítězství ve 3 klasických dostizích rozhodně nestačí,“ dodává v zahraničí působící žokej Marin Srnec, který Ready for Life také sedlal. „Protože štěstí přeje připraveným a to Ready for Life rozhodně vždy byla.“

Ready for Life v sedle s Martinem Srncem

Zbytek příběhu o „popelce“ českého turfu připomíná spíše antickou tragédii. Sezonu 2006 odběhala ještě na rovinách. Z 10 startů 2x zvítězila, 2x byla druhá a 1x třetí. I když klisna své kvality nesporně dokázala, přešla v sezoně 2007 na proutky, kde díky své univerzálnosti dokázala v zahraničním startu v Meranu 1x zvítězit.

Ready for Life s Josefem Bartošem

V roce 2008 byla zařazena do chovu, kde byla zapuštěna hřebcem Varadar (IRE) a z tohoto spojení se v roce 2009 narodil hřebeček Robinson. Po neúspěšném zapuštění hřebcem Tribal Instinct (IRE) byla však Reaady for Life v sezoně 2010 opět navrácena zpět do překážkového provozu, čímž byl její osud víceméně zpečetěn. Lze se také domnívat, že pozdější taktický přesun hnědky z proutek na steeplechase byl jakousi cílenou přípravou na Velkou pardubickou. V našich poměrech velmi rozšířená praktika, která však místy připomíná míchání jablek s hruškami. Zvláště pak z pohledu českého chovu.

Ready for Life s Robinsonem jako pyšná matka

Klisna kvalit Ready for Life na překážky vůbec nepatřila. Se smutkem přijali příznivci českého chovu zprávu o tom, že život plný pýchy, nezapomenutelné královny sezony 2005, devítileté Ready for Life vyhasl v Pardubicích v Ceně pivovaru Dašice na 5200 metrů. "Spadla na hlavu a poranila si páteř," dodal k celé situaci trenér hnědky Josef Váňa. Srdce „popelky“ turfu se tedy navždy zastavilo, její příběh je však na rozdíl od té pohádkové bez happyendu a český chov, který z nepochopitelných důvodů upřednostňuje importované koně, často nižších kvalit než je domácí odchov, tu zůstal s prázdnou náručí.

Ready for Life pedigree (pro zvětšení klikni)

Autorka: Inéz Chehaibiová, Pavla Staňková / publikováno v JEZDECTVÍ 1/2012

Fotografie: Pavla Staňková

(Kromě portrétu Rainbows For Life – ten archiv Inéz Chehaibiové)

Šťastné a veselé...

2011-12-21T23:31:00.001+01:00

Tak se nám zase blíží konec roku. Nějak to poslední dobou všechno rychle utíká. Roky běží jako splašené stádo koní a člověk se stále jen za něčím honí. Hektická doba nás od sebe stále více oddaluje. Nemáme čas na sebe natož na své přátele, které pomalu ale jistě stále častěji "vídáme" jen v rámci sociálních sítí na obrazovkách svých počítačů.

Život však není jen o tom, abychom všechno stihli co rychleji. Občas je dobré se zastavit a rozhlédnout se kolem sebe. Příroda zůstává ve své podstatě pořád stejná, to jen my se měníme. Otázkou je, zdali k lepšímu... Technické vynálezy 20. a 21. století náš život přetvořily, ale učinily z nás opravdu lepší lidi?

Přemýšlejte, mezitím co budete hodovat u plných stolů a těšit se na Silvestra.

Váš Phar.Lap

Autorka fotografie: Phar.Lap

Pocta Phar Lapovi v nové australské show

2011-12-14T19:22:00.001+01:00

Fanoušci velkolepé australské koňské show "Outback Spectacular" jsou nadšení. Tvůrci této originální show totiž na začátek svého programu zařadili speciální představení, které nazvali Pocta Phar Lapovi (ang. Phar Lap Tribute Show).

Phar Lapova legenda se stala námětem pro film,
inspirací pro knihy i výstavy
a nyní přichází jako součást velkolepé
show Australian Outback Spectacular.

Ve středu 30. 11. 2011 proběhlo první slavnostní zahájení speciální noční koňské show s názvem Duch koně aneb pocta Phar Lapovi (angl. Spirit of the Horse with a Tribute to Phar Lap). Hlavním motivem této show je oslava koně v dějinách Austrálie. O tom, že tato show stojí za vidění, není pochyb, protože se na ní podílel slavný spisovatel a režisér Simon Wincer, tvůrce filmu Phar Lap, srdce národa (1983). Wincer doufá, že jeho dílo splní očekávání, které do něj vkládá.

"Již předchozí show publikum nadšeně přijalo, právě proto jsme jim chtěli dopřát nějakou inovaci. Více vzrušení s porcí opravdu prvotřídní podívané," dodává. "Phar Lap byl a stále je skvělý film a je dobře, že se objevuje i v této velkolepé show."

Roli legendárního Tommyho Woodcocka ztvárnil Brad Baker.

"Než jsem začal pracovat tady, dělal jsem v jedné aukční síni. Domnívám se, že být zde a předvádět legendární příběh Phar Lapa pro více než 1000 lidí je prostě úžasné," usmívá se. "Už jen dostat se do podobné show je obrovská šance, ale patřit přímo do příběhu o Phar Lapovi, to je můj splněný dětský sen - zkrátka je těžké to popsat."

Ztvárnění role oddaného ošetřovatele nebylo vůbec snadné. Bylo třeba se hodně učit a sžít se s koňmi tak, jak to dokázal Tommy Woodcock. Proto si Baker během učení musel udělat i malý výlet po stopách svého charakteru. "Snažil jsem se především dostat se pod slupku toho obecně známého příběhu a zjistit více informací o přátelství Phar Lapa a Tommyho," popisuje své snažení. "Při svém pátrání jsem náhodou narazil na Grega Cornishe, který pro Woodcocka kdysi pracoval. To on mi pomohl získat potřebný vhled do Tommyho charakteru. Věděl jaký byl i jak v různých situacích reagoval. Greg mi byl velkou oporou," říká Barker.

Přípravy však pro Barkera nebyly vůbec snadné. "Ten všudypřítomný tlak pořadatelů, sponzorů a novinářů - občas docházelo k pěkně vypjatým situacím, svěřuje se Barker. "Přes půl roku jsme intenzivně pracovali, zdokonalovali, zkoušeli: 6 dní v týdnu a 10 hodin denně," dodává. "To úsilí se vyplatilo. Koně jsou mojí životní láskou a tato show poskytuje úžasné možnosti, jak mohu tuto lásku ukázat i dalším lidem. Pokaždé, když se objevím na scéně po boku "Phar Lapa", cítím, jakobych se přenesl zpět v čase. Vzduchem se nese takové zvláštní dojetí. Lidé ztichnou a mlčky sledují, jak přichází jejich hrdina - Phar Lap."

Pan John Menzies, starosta vesničky Roadshow, doufá, že nově zpracovaná show, která má nahradit až doposud úspěšně uváděnou show Koně, hrdinové světla (angl. Heroes of the Light Horse), připomene lidem znovu ony nezapomenutelně heroické momenty vinoucí se australskou historií jako stříbrná nit.

"Tato show je důstojnou poctou legendárnímu Phar Lapovi, který se stal naší kulturní ikonou i dědictvím. Je to naše vzdání holdu koni, který pro naše předky v těžkých dobách Velké ekonomické krize tolik znamenal," dodává pohnutým hlasem.

Noční show Duch koně aneb pocta Phar Lapovi (angl. Spirit of the Horse with a Tribute to Phar Lap) bude přístupná od úterka do neděle až do konce roku.

Vstupenky na show lze zakoupit zde.

Zpracováno dle článku Mackenzie Ravna publikovaného dne 5.11.2011
Zdroj informací: www.goldcoast.com.au
Překlad: Phar.Lap
Fotograf: David Clark

Kostra Phar Lapa nakonec dozná změn

2011-12-14T01:12:00.001+01:00

Po úhynu slavného Phar Lapa v roce 1932 věnoval Dave J. Davis (majitel koně) kostru šampióna novozéladskému Dominion Muzeu, kde byla v roce 1938 i poprvé k vidění. V současnosti je majetkem Muzea Te Papa (NZ).

V září 2010 zapůjčilo muzeum Te Papa kostru slavného koně kolegům do Melbourne. Žádosti bylo vyhověno jen proto, že šlo o mimořádnou událost, totiž oslavy spojené se 150. ročníkem slavného Melbourne Cupu, který Phar Lap v roce 1930 fenomenálním stylem vyhrál. Kosti Phar Lapa se tak historicky poprvé vydaly na cestu do Austrálie, kde je vystavili po boku famózního Phar Lapova exponátu.

Vedení muzea Te Papa bylo již několikrát upozorněno, že kostra slavného Phar Lapa má jisté anatomické nedostatky, čili, že není sestavena správně. (Přesné info zde.) Toto tvrzení se tváří v tvář exponátu ukázalo být opodstatněným.

Management muzea Te Papa celkem dlouho řešil dilema, zda zachovat původní vzezření kostry z roku 1938 i s její původní historickou autenticitou, nebo poupravit kostru Phar Lapa tak, aby opravdu tvořila anatomicky přirozený celek. Původně vydal tiskové prohlášení, ve kterém prohlásil, že na kostře Phar Lapa nehodlá měnit nic, ale nakonec se zdá, že se vedení muzea umoudřilo. Akceptuje připomínky ze strany odborníků i fanoušků slavného koně a nechává kostru Phar Lapa odborně upravit.

Robert Clendon a doktor Alex Davies diskutují o umístění
Phar Lapovy levé přední a lopatky. Photo: Kate Whitley, Te Papa

V roce 1938 se na sestavování kostry podílel restaurátor Domingtonského mueza, pan Charles Lindsay, který na projektu pracoval společně s osteologem E. H. Gibsonem, jenž v té době působil na Lekářské škole v Otagu. Na to, že ani jeden z výše jmenovaných pánů nebyl expertem na koňskou anatomii, odvedli bezpochyby skvělou práci. Jenže důsledkem jejich neznalosti pozic některých kostí v kostře koně došlo k řadě menších chyb, které však vedly k tomu, že výsledná podoba kostry se neshodovala s fyzickým zjevem Phar Lapa. Výsledný efekt ještě zhoršili přidáním kovové podpěry, jejímž úkolem byla fixace krčních obratlů i lebky v přirozené poloze. Snaha jistě byla, ovšem výsledek se nepovedl, protože tíha lebky způsobila pokles celé konstrukce do polohy pro koně zcela nepřirozené.

Novinový výstřižek z roku 1938 ukazuje původní expozici kostry.
(E.H. Gibson (vlevo) a Charles Lindsay.

Po návratu kostry z Melbourne (Austrálie) tedy pracuje na správném sestavení kostí speciální tým. Vedení muzea Te Papa počítá s tím, že veškeré práce by mohly být ukončeny již v prvních měsících roku 2012, pak by měla být expozice opět zpřístupněna veřejnosti.

Důležitou osobou v týmu je profesor veterinární anatomie, doktor Alex Davies, který je sice již v důchodu, ale o Phar Lapa se vždy zajímal. Snad proto nesmírně rád akceptoval nabídku na spolupráci na tomto projektu. Zbytek týmu tvoří zaměstnanci muzea Te Papa, kteří pod Daviesovým pečlivým dohledem sestavují jednotlivé části kostry tak, aby co nejvíce odpovídaly skutečnosti.

Doktor Alex Davies kontroluje pozici páteřních obratlů.

Klíčové bylo zřejmě Daviesovo rozhodnutí skládat kostru vedle fotografie Phar Lapova exponátu, který je v životní velikosti na bílém pozadí. Tým se tak snaží, aby se postoj exponátu shodoval i s postojem Phar Lapovy kostry.

Phar Lapova kostra je sestavována tak,
aby co nejvíce odpovídala exponátu umístěnému v Melbourne.

Samotné fyzické skládání kostí zajišťují Robert Clendon a Hayden Prujean. Doktor Davies jejich počínání sleduje a případně poskytuje cenné rady.

Provedené změny na kostře dosud zahrnují prodloužení celkové délky i zakřivení páteře. Bylo rovněž nutné snížit přední část kostry, čímž se docílilo i správného umístění kohoutku a vylepšení pozice všech končetin, vč. karpálního kloubu a sezamských kůstek.

Jak správně sestavit kostru koně?
Hayden Prujean a Alex Davies.
Photo: Kate Whitley, Te Papa

O dalším průběhu prací slíbilo muzeum Te Papa veřejnost i nadále informovat.

Překlad: Phar.Lap
Zdroj informací i fotografií: http://blog.tepapa.govt.nz

Shergar, aneb kde obchází jeho duch?

2011-12-12T22:05:00.001+01:00

Shergar a Walter Swinburn

Irský odchovanec Shergar (Great Nephew – Sharmeen, Val De Loir ) spatřil světlo světa v roce 1978. Tento výjimečný kůň v roce 1981 zvítězil v anglickém Derby o 10 délek, který dosud nebyl překonán. (Pozn. autorky: V roce 2010 proběhl hnědák Workforce cílem epsomského Derby v rekordním čase 2:31,33, ovšem pouze o 7 délek před soupeři). Shergarovi tento obdivuhodný výkon právem vynesl místo v anketě 100 nejúžasnějších momentů 20. Století. Hnědák s nepřehlédnutelnou lysinou na čele získal i ocenění „Evropský kůň roku 1981“. Hřebec se narodil v roce 1978 a jeho majitelem byl princ Karim Aga Khan IV. Na Shergarovu tréninkovou přípravu v Newmarketu dohlížela současná trenérská legenda, sir Michael Stoute.

Shergar na dražbě

V roce 1981 debutoval v Sandown Parku v Guardian Classic Trialu a cílem proběhl o 10 délek před soupeři. Dostihový reportér Richard Baerlein předpověděl, že „Shergar dozajista vyhraje Derby a vyzval své čtenáře, aby si na něj včas vsadili.“ Shergar stvrdil svou formu 12délkovým vítězstvím v Chester Vase a opravdu se stal favoritem Derby v Epsomu v roce 1981. Shergarovým partnerem byl 19letý žokej Walter Swinburn, pro kterého to bylo vůbec první Derby v životě. Po doběhu roztřeseným hlasem vyprávěl novinářům, „že si Shergar hned po startu našel mezi soupeři skulinku, vecpal se do ní a pak bez jeho přičinění zrychlil o milión světelných let. Složil jsem ruce a jen se díval, jak míjíme jednoho soupeře za druhým.“

Dalším Shergarovým dostihem bylo Irské derby, kde v sedle s Lesterem Piggottem zvítězil lehce o 4 délky. Komentátor Peter O´Sullevan křičel do mikrofonu: „Neuvěřitelné, Shergar jde dopředu a nedává soupeřům šanci! Je to irský národní hrdina!“

Shergar a Walter Swinburn v akci

Hřebcova cena raketově stoupala. Aga Khan už na nic nečekal a prodal 34 podílů na hřebci každý za 250.000 liber. I když si sám ponechal ještě 6 podílů, celkově vydělal neuvěřitelných 10 miliónů Liber, což tehdy byla rekordní suma za hřebce odchovaného v Evropě.

Shergar (pedigree):

Vítězství v The Kings George VI and Queen Elizabeth Stakes v Ascotu bylo pro Shergara jen pouhou formalitou. V Doncasteru však utržil v St. Leger Stakes jedinou pořážku v životě, když doběhl čtvrtý za Cut Above. Když žokej Piggott lehce naznačil, že „Shergar zřejmě pomalu ztrácí superformu“, Aga Khan hbitě zareagoval a stáhl svého hřebce z dráhy do chovu. Shergar na celkových vyhraných dotacích vydělal Shergar 684 479 USD.

Shergar, Ballymany Stud (IRE)

První sezonu dal 35 hříbat, ale jeho 2leté působení v irském Ballymany Studu skončilo jednoho mlhavého večera dne 8. 2. 1983, kdy se dva maskovaní muži (zřejmě příslušníci organizace IRA) vloupali do stájí a Shergara z nich unesli. Za několik dní se únosci ozvali a požadovali za hřebce tučné výkupné. Zaslali i fotografii, která opravdu potvrzovala, že se jedná o Shergara. Jenže 4 dny poté jakoby se po nich slehla zem. Už se nikdy znovu neozvali. Vyšetřovatelé záhadného případu se domnívají, že původní únosci byli školeni, jak s hřebcem nakládat, ale když výkupné nepřišlo, předali koně zřejmě do péče méně zkušeným spolupracovníkům, kteří už s hřebcem zacházet neuměli.

Hřebec pravděpodobně začal být nezvladatelný a oni jednali zkratkovitě: koně střelili a ten pak zřejmě pomalu vykrvácel. Tajemstvím nicméně dodnes zůstává, kam únosci odklidili jeho ostatky, protože ty nebyly dodnes nalezeny. Spekuluje se o tom, že hřebcovy pozůstatky se nachází někde v mokřinách poblíž Ballinamoru, což byla a stále je „země nikoho.“ V inkriminované době sloužil navíc tento bažinatý kraj právě jako úkryt mnohým příslušníkům IRA. Stan Cosgrove uzavírá tento smutný příběh slovy: „Shergar leží určitě někde tam. Bažiny dokáží uchovat mnohá tajemství a kdoví, možná za 1000 let někdo jeho ostatky objeví a jeho duch konečně najde klid.“

Text: Inéz Chehaibiová

Fotografie: archiv autorky
Publikováno: Pony Magazín 1/2012

Klíčové momenty vývoje turfu v Čechách

2011-11-27T00:26:00.001+01:00

Je krajně obtížné stanovit počátky chovu Anglického plnokrevníka na našem území, ale již od dob Šemíkova bájného skoku přes hradby Vyšehradu, se traduje, že Češi jsou vynikajícími jezdci a chovateli koní.

Roku 1760 dovezl první koně "anglické krve"hrabě Ferdinand Kisnský, bohužel se nedochovala ani jejich jména, ani původy. Vroce 1839 pak došlo v Čechách k vytvoření dostihového spolku a na listiněvítězů se poprvé objevilo jméno Octaviána Kinského, jehož hřebec Game Boy (SirHercules - Elighe) porazil v matchi o 400 dukátů hřebce hraběte Renarda jménemHyppolite. Od roku 1836 se Kinského sídlo stalo základnou pro parforsní hony,které si žádaly rychlé a bystré koně podobně jako dostihy. Úspěch těchtopodniků dal v roce 1874 v Pardubicích vzniknout nejtěžšímu dostihu kontinentu –„naší“ Velké pardubické steeplechase. Kinský spolu se svými přáteli dal nověvzniklému dostihu charakter naprosto ojedinělý, čímž patrně otevřelnejslavnější kapitolu českého turfu vůbec. Ohniskem sváru se stala - a je jímdodnes - čtvrtá překážka - mohutný živý plot se širokým a hlubokým příkopem.Prosadit ji pomohl jistý kníže Thurn-Taxis, načež se mu turf odměnil jejímpojmenováním na Taxisův příkop. Mezi legendy pardubické historie bezesporupatří koně jako Brigand, Lady Anne, Epigraf, Korok, Sagar a Peruán. (Spříslibem bělky Sixteen, která v současnosti také aspiruje na post trojnásobnévítězky.) Největší legendou "Velké" však stále zůstává ryzák Železník(Zigeuhnerhson - Želatina), který jako jediný kůň v historii dokázal čtyřikrátvítězně proběhnout cílem tohoto dostihu.

Brigand (* 1870), své 3 starty ve VP proměnil ve tři vítězství

Polokrevná klisna Lady Anne (* 1886) - trojnásobná vítězka VP

Epigraf (* 1949) - ve VP startoval 4x a 3x zvítězil

Steepleři většinou pocházejí z odpadu koní rovinových. Běhat moc neumí, tak sedoufá, že mají talent alespoň pro skoky. Hřebci bývají zpravidla kastrovaní,proto s nimi do chovu již počítat nelze. Výjimkou byl vrozenou vadou postiženýhřebec Korok (Astyanax - Cosyrie) nar. 1962, trojnásobný vítěz Velké pardubické,který šanci v chovu dostal a využil naplno. V srpnu 1984 si však Korok vevýběhu zlomil nohu a musel být utracen. Jeho slávu dále šíří právě jeho potomciVekor, Mercator a Drak. I skvělý Peruán (Agadir - Pergola), který v Pardubicích3x triumfoval, jej má ve svém rodokmenu.

Korok (*1962)

Velká pardubická je nejen nejstarším dostihem na území ČR, ale i nejtěžšímdostihem celého evropského kontinentu. Zná ji i ta nejširší veřejnost, cožbohužel nelze tvrdit o Českém Derby.

Zcela zvláštní pozici zaujímá v dějinách Československého turfu jméno AristidesBaltazzi (1853 – 1914) - majitel velevýznamné dostihové stáje a úspěšnýchovatel, který založil a zvelebil hřebčín v Napajedlích. Zakoupil maďarskéhoKisbéra nar. 1873 (Buccaneer - Mineral) jako plemeníka a k němu přiřadil 13chovných klisen.

Postupně stádo dál rozšiřoval a pozvedl chov plnokrevníkanatolik, že se Napajedlům začalo říkat "Český Kisbér." Z dalšíchvýznamných plemeníků nelze opomenout hřebce jménem Matchbox, nar.1891(St Simon- Match Girl), který se stal nejlepším otcem plnokrevníků v historii Napajedel.Matchbox byl nejlepším koněm Anglie v roce 1894. V Two Thousand Guineas i Derbyskončil o 1 1/2 délky druhý, v St. Leger třetí. V Grand Prix de Paris odešelnešťastně poražen o krátkou hlavu, celkově však získal 6 vítězství. Takovévýkony a paternita velkého St Simona vyhnaly jeho cenu hodně vysoko až na 200000 zlatých. Matchbox ji však svými chovnými výsledky splatil do haléře. Stalse několikanásobným šampiónem plemeníků a jeho vliv zasáhl až do Ruska. K nejlepšímpotomkům patřili Horkay nar. 1902 (Matchbox - See Me), Falb nar.1898 (Matchbox- Fantasie) a Con Amore, nar.1901 (Matchbox - Grisette) - vítěz Německého iRakouského derby. I díky nim žije Matchboxova paternitní linie dodnes.

Hřebec Kisbér (* 1873)

Na prahu první světové války dorazily do Napajedel další pozoruhodné přírůstky- Dagor, nar. 1910 (Flying Fox - Roquette) a Gouvernant, nar.1901 (Flying Fox -Gouvernante). Osudový byl rok 1914, zemřel Aristeides Baltazzi a plemeníkMatchbox jej téměř okamžitě následoval. Nepřízeň osudu však zvládl ředitelhřebčína dr. Eduard Gerscha vskutku bravurně, zajistil totiž mnoho dobrých konívčele s ryzákem Sanskritem, nar. 1913 (St Frusquin - Le Sage), díky čemužhřebčín i během válečných let produkoval klasické vítěze vč. klisen Tobább aReichenau. Další ránu zasadila hřebčínu hospodářská krize. V době smrtelnéhonebezpečí však zasáhl pracovník ministerstva zemědělství ing.B.Tichota, kterýpřesvědčil vládu, aby Napajedla zakoupila. Dlouholetý ředitel hřebčína E.Gerscha měl však v rukou více méně jen trosky někdejšího slavného chovu. Způvodního chovného stáda zbylo pouhých 16 klisen, ostatní byly rozprodányzahraničním majitelům. Gerscha vložil veškeré naděje do plemeníka Simsona, nar.1920 (Sanskrit - Sister), napajedelského odchovance zářícího ve 20.letech20.stol. Ten jeho důvěru nezklamal a stal se jedním z nejlepších plemeníkůmeziválečných let. Jeho synové Simplon, nar. 1931 (Simson - Lissy) a Přemyslvyhráli jak rakouské, tak i Československé derby. Modrou stuhou se všakozdobili i další jeho potomci např. Simonel, nar. 1936 (Simson - Lissy), Rek, nar.1929 (Simson - Ragtime),Trissotin, nar.1937 (Simson - Toupie), Diva, nar. 1941(Simson - Danaide) a Brok, nar. 1943 (Simson - Lady Brock).

Hřebec Lionel (* 1939)

Za temných let protektorátu padlo za oběť mnoho klíčových osobností českéhotrufu - vč. ing. Bohumila Tichoty, jehož památku uctil český turf pojmenovánímanalogie Oaks Memoriálem ing. B. Tichoty. Mezi českými koňmi nejvíce zazářilhřebec Lionel,nar. 1939 (West Nor West - Lisi), který triumfoval v náhražce derby1942. V revolučních dnech roku 1945 se strhly v areálu Chuchelského závodištěboje. Němci zapálili i stáje s koňmi. Mnozí se odvážně vrhli do plamenů, aby jezachránili, sami při tom však zahynuli. Zachráněna byla např. výše zmíněnáklisna Diva.

Nadcházející poválečná léta přinesla československémuturfu očekávanou prosperitu. Miláčkem publika se stal hřebec Panoš(Abenfrieden- Pasiphae) - první vítěz trojkoruny. Pamětníci dodnes vzpomínajína jeho fenomenální finiš v derby 1947, který ho donesl až k vítězství. V roce1950 se objevil hřebec Liberál, nar. 1945 (Teleferique - Liaison), kterýzvítězil v Gerschově memoriálu, Československém derby a umístil se v řadědalších cenných dostihů. Ze 40 startů získal 21 vítězství. V chovu dal mimojiné i skvělé derby vítěze Corvettu, nar.1958 (Liberál - Corneta) aCorveta,nar. 1963 (Liberál - Corneta).

Liberál (*1945)

Gradivo, nar.1939 (Ladro - Grafenkrone) se narodil v německém hřebčíněWaldfried. Odběhl 20 dostihů, 8 z nich vyhrál a 9x se umístil. Do Napajedelpřišel v roce 1944 a dal několik vynikajících synů (Detvana, Brata, Diadéma,Korana a Symbola aj. Z jeho dcer uveďme především Cetinu, nar. 1945(Gradivo -Ceda). Gradivo nese nespornou zásluhu na výstavbě napajedelského stáda matek. Vhřebčíně působil až do roku 1961, kdy byl ve věku 22 let utracen.

Gradivo (* 1939)

Zvláštní zmínku si rozhodně zaslouží jeho syn, hřebec Detvan, nar. 1949(Gradivo - Diva), který s přehledem vyhrál jak Cenu Moskvy, tak Pohár národů.Odběhl 26 dostihů a 8 z nich vyhrál. V chovu se prosadil zejména díkyLibanonovi, nar. 1967 (Detvan - Libye) a Silverovi, nar.1964 (Detvan -Silvana). Mezi jeho další potomky patřili Hviezda,nar. 1957 (Detvan - Heda),derby – vítěz Crapom, nar.1969 (Detvan - Cranora) a vítěz Velké pardubickéVáclav aj.

Detvan (* 1949)

V roce 1957 se blýskl i Korbel, nar.1954 (City - Korouhev), který vyhrál vevelkém stylu Československé derby i Pohár národů a o rok později získal ivytrvaleckou Cenu Ulánbátaru.

Sidney (* 1941)

Rozhodně musíme zmínit i hřebce Symbola, nar.1951 (Gradivo - Sidney), kterýzískal naši trojkorunu a výborně nás prezentoval na mezinárodní úrovni - získalCenu Moskvy i Pohár národů. Dokázal porazit i o rok mladšího Masise, nar.1952(City - Mamuška), který nejenže zvítězil v rekordním čase v derby a CeněMoskvy, ale v roce 1956, po odchodu do chovu, se stal důstojným nástupcem výšezmíněných Napajedelských plemeníků - Matchboxe a Simsona. Během 20 let působenív chovu dal mimo jiné i čtyři vítěze derby: Lyona, nar.1959 (Masis - Lydie),Reliefa,nar. 1966 (Masis - Relation), Elitu,nar. 1971 (Masis - Elisabeth) aLatinu, nar. 1977 (Masis - La Legion) a další skvělé koně typu Delegace,nar.1969 (Masis - Delta), Cavalerie, nar. 1972 (Masis - Caleche), Liru, nar.1970 (Masis - Literatura) či fenomenální polské klisny Demony, nar. 1961 (Masis- Dziwozona). Masis sice uhynul v roce 1976 ve věku 24 let, ale na jeho úspěchyv chovu jeho syn Lincoln, nar.1972 (Masis - Likoni). Startoval ve 32 dostizích,14 z nich vyhrál a 10x se umístil. Stal se 2x šampiónem plemeníků. Mezi jehonejznámější klasické vítěze patří beze sporu Centurie,nar. 1980 (Lincoln -Century Anne), Gimt, nar. 1987 (Lincoln - Gineja), Nalia,nar. 1995 (Lincoln -Natalita) Tamalirega,nar. 1995 (Lincoln - Tammy), Regulus, nar. 1995 (Lincoln -Redakta) a Rozlet, nar. 1990 (Lincoln -Riposta).

Masis (* 1952)

Regulus (* 1995)

Od počátku 60. let začala úroveň československého turfu prudce klesat. Příčinoubyla nejen nepřízeň osudu spojená se smrtí francouzského plemeníka Deux pourCenta pouhé dva roky po příchodu do Napajedel, ale i nepružná orientace vmoderních proudech světového chovatelství spolu s nedostatečným zázemím. Zakrátkou dobu svého působení Deux pour Cent v našem chovu vyprodukoval pár dobrýchkoní vč. Cejlona, Jasmína, Hakima, Váha, Diny a výborného vytrvalce Centa.

Deux pour Cent na dráze

I přes nevalnou úroveň chovu se na dráze objevilo několikskutečně výjimečných koní, mezi které můžeme zařadit výše zmíněnou klisnuCorvettu, nar. 1958 (Liberál - Corneta), vítězku Gerschova memoriálu, Jarníceny klisen, Československého derby, St. Legeru a dalších významných dostihů.Klisna byla považována za nejlepší produkt svého otce Liberála a pocházela zvelmi ceněné napajedelské rodiny klisny Corcyry. Po příjezdu na mezinárodnímiting konaný v roce 1961 v Moskvě však dostala velmi silnou koliku a bohuželse ji nepodařilo zachránit.

Lyon (* 1959)

Dalším koněm, který si vydobyl obdiv fanoušků bylLyon, nar. 1959 (Masis – Lyndora), jehož dostihová kariéra je opravduobdivuhodná. Ze 38 startů 20x zvítězil a skvěle nás reprezentoval namezinárodních mítincích (mimo jiné v Československém derby, St. Legeru, i namezinárodním mítinku v Budapešti), 10x byl druhý, 4x třetí, 3x čtvrtý a 1xpátý. Poté odešel do chovu do hřebčína Motěšice, kde nedostal velkou šancivyniknout. Přesto dokázal dát řadu dobrých koní včetně derby-vítěze apozdějšího plemeníka Hviezdara a výborného skokana Santose.

Silver (*1964) s F. Minaříkem v sedle

Ve druhé polovině 60. let se narodil fenomenální ryzákSilver nar. 1964 (Detvan - Silvana), který se stal legendou poválečných let.Vyhrál v Simsonově ceně, Velké jarní ceně, Československém derby a též sevýborně umisťoval na mezinárodních mítincích. Jeho traťový rekord na 1400 metrůbyl překonán až v roce 1978. K jeho nejlepším potomkům patří bezesporu Cobalt,Crocus, Elevace, Lancaster, Lysander aVala.

Libanon (* 1967)

K dalším úspěšným koním 60. let patří bezesporu idalší Detvanův syn Libanon, nar. 1967 (Detvan – Lybie) trénovaný ve Vídni, kdetaké běhal. Startoval a umisťoval se v nejvýznamnějších dostizích a zvítězil iv Rakouském derby. V roce 1970 získal titul"Kůň roku". Za zmínku jistě stojí i úspěšný derby vítěz Reliéf, jehožstálou jezdkyní byla Míla Hermansdorfeová, a vítězka Jarní ceny klisen 1967Tarantella (Masis - Tara).

Century (pův. Cenzura) s Josefem Šachem zadrženě vítězí v Jarní ceně klisen

Na začátku 70. let se na dráze blýskla klisna Century,nar. 1968 (Balustrade - Ceres), která se stala miláčkem publika, ale nejvícevynikl zejména hnědák Lakmus (Wiesenklee - Laguna), nar. 1971 v Napajedlecha běhající za St. st. Benešov. Vyjmenovat Lakmusovy úspěchy na dráze by zabralohodně místa a tak si jen připomeňme, že startoval jako 2 - 5 letý a ze 47 startů20x zvítězil (včetně Velké jarní ceny, St. Legeru, Svatováclavské ceny (2x) aCeny znárodnění (3x). Nebýt nešťastného hromadného pádu v Československém derby- zaviněného uklouznutím Vagrama na mokré dráze – tak by Lakmus určitě vyhrál astal se držitelem trojkoruny. Po skončení dostihové kariéry ho čekala neméněúspěšná dráha plemeníka, kterou začal ve svém rodném hřebčíně. Většípříležitost v chovu ale dostal až po příchodu do Mimoně, kde kryl kvalitníklisny. Z jeho potomků mu největší slávu přinesl syn Hároš (nar. 1981z Hetera),Ekrazit (nar. 1981 z Elsa), Cortéz (nar. 1979 z Caroline), Vlna (nar. 1979 zVlasta) a další.

Lakmus (* 1970) na dráze

a v chovu

V Lakmusově stínu šel i hřebec Lincoln, nar. 1972(Masis - Likoni), který se proslavil až v chovu. Kromě Lakmuse si svou chvilkuslávy užil i ryzák Crapom, nar. 1969 (Detvan - Cranora). Kůň, který k vítězstvív Československém derby poprvé donesl ženu - Mílu Hermansdorfovou. Ta se díkyněmu stala druhou ženou na světě, které se to podařilo! Následoval Verona, nar.1972 (Wiesenklee - Verona), Kento, nar. (Isztopirin - Korisbogár), Lira, nar.1970 (Masis - Literatura), Sparta, nar. 1976 (Ivory Tower - Siesta), Nanon,nar. 1975 (Norbert - Novela), Flexareta, nar. 1971 (Wiesenklee - Florencie), Isotop,nar. 1974 (Waidwerk - Istrie), Nikolas, nar. 1975 (Behistoun - Niké).

Lincoln (* 1972)

O propagaci překážkových dostihů se na přelomu 60. a 70. let zasloužilpředevším již zmíněný Korok, jenž se podostihové kariéře - i přes svůj handicap, kvůli kterému se mu nedávalo mocšancí - dostal do chovu. Jeho geny dále šířil hřebec Drak nar. 1984 (z Dafné),který se stejně jako jeho otec zúčastnil Velké pardubické. Čest dělal Korokovirovněž vnuk Peruán (Agadir – Pergola), který zvítězil 3x ve Velké pardubické.

Korok (* 1962)

Peruán (* 1988)

V roce 1980 na sebe upozornila jedna z posledníchMasisových dcer Latina, nar. 1977 ( z La Legion) s Vlastimilem Smolíkem. Mezijejí nejvýznamnější úspěchy patří prvenství v Československém derby, Oaks, St.Legeru a úspěšná byla i na mezinárodních mítincích. Po dostihové kariéře odešlado rodného hřebčína a stala se matkou např. Latinky, nar. 1983 (po Arcaro),Laténa, nar. 1985 (po Mehari), kterého sedlal slavný Lester Piggot a který nás úspěšněreprezentoval i ve Svatém Mořici, a dále Lancelota, nar. 1986 (po Amyndas).

Latina (* 1977)

Latén (* 1985)

Kůň roku 1984, šampion 3-letých hřebců 1984, šampionmílař 1984 a 1985 to jsou tituly, kterými se honosil fenomenální Kleón, nar.1981 (Behistoun - Kleopatra), jehož záhadný odchod do Německa a následná smrtna mnichovském závodišti byly pro československý turf katastrofou.

Kleón (* 1981)

Taran (* 1980)

Následněvynikl i Taran nar. 1980 (Norbert - Tarantella), Mys, nar. 1980 (Flying Star -Myjaxa) a Redakta, nar. 1981 (Dakota - Redaktion) známa jak u nás, tak i v Německu,kde byla sportovními novináři zvolena tamním Koněm roku 1985. I vítězkaklasické trojkoruny Arva, nar. 1985 (Scottish Rifle - Arnika) odcestovala doNěmecka, kam byla po skončení dostihové kariéry pronajata do hřebčína Ostenhof,kde se jí po hřebci Surumu narodil v roce 1991 Slovenský derby vítěz Arvan.

Redakta (* 1981)

Na rovině i nad překážkami byl v 80. letech úspěšný iDynamit, nar. 1983 (Norbrt - Dýmka II), i když na počátku těchto let nadpřekážkami bezesporu kraloval 3-násobnývítěz Velké pardubické a miláček publika – Sagar, nar. 1975 (Gambrinus -Saragosa) se svým stálým jezdcem Pavlem Libichem. Nebýt nešťastného zranění 4.srpna 1984 bezpochyby by získal své 4 vítězství ve VP.

Sagar (* 1975)

V 1973 vládl českému chovu hřebec Behistoun, nar. 1963(O'Grady - Boetie), ale zdárně mu sekundoval právě Lincoln, který se pravidelněumisťoval na žebříčku nejúspěšnějších plemeníků a to i v 90. Letech, zejména jako mateřský otec. Po nich v 90. letech převzal vládu DaraMonarch, nar. 1979 (Realm - Sardara), jehož cesta do Čech byla spíše náhodou,protože byl zakoupen jako náhrada za předčasně uhynulého Mr. Johna.

Behistoun (* 1963)

A dostáváme se na přelom 80. a 90. let, což byla éra bezesporunejslavnějšího koně české dostihové historie – Železníka, nar. 1978(Zigeunersohn - Želatina), 4-násobného vítěze VP a Koně roku 1987, 1988 a 1991,jehož výkon ve VP 1991 zvedl diváky doslova ze židlí, když na Poplerově skokupadl přes Disca s Armytagem a po opětovném nasednutí Josefa Váni dokázal neuvěřitelnoustíhací jízdou, kterou vyrovnal asi 200 metrovou ztrátu, v cílové rovině o 3délky porazit Draka s Václavem Chaloupkou.

Železník (* 1978)

Na rovinách se blýsknul další Lincolnův syn Gimt, nar.1987 (z Gineja) úspěšně běhající i v Německu, dále pak Lykeion, nar. 1988 (LongMeadows - Lyl) a kůň s „podzimní formou“ Law Soziri, nar. 1988 (Law Society -Engageante). Svým 15 délkovým vítězstvím v Českém derby na sebe strhnul pozornostdalší Lincolnův syn Regulus, nar. 1992 (z Redakta), následoval trojkorunovýkrál Glowing, nar. 1993 (Kendor - Only Star), jemuž sekundoval Mir Sada, nar.1993 (Lesotho - Miss Ava). Nemůžeme opomenout ani výborného Rockera, nar. 1991(Knesset - Yokohama) úspěšného i na překážkách, a dále "Bílýprojektil" Kateřiny Hedbávné Yokoma, nar 1995 (Dara Monarch - Yokowete). Zazmínku stojí i Nora Jeane, nar. 1994 (Reprimand - Mainmast), podle mnohaodborníků nejlepší klisna 90. let. Dostihová veřejnost však nezapomene ani na"Železnou lady" Palomii, nar. 1991 (Hours After - Palanges) či GayDevila, nar. 1991 (Forzando - Pagan Queen) nebo Blueridge Dancera, nar. 1995(Bluebird - Maraquiba), Sammetsmana, nar. 1995 (Polar Falcon - Samata), Near Dancera,nar. 1994 (Slassic Secret - Danny's Miracle) a dalšího vítěze trojkoruny TribalInstincta, nar. 1998 (Doyoun - Mysrery Treat), kteří nás přenesli do 21.století.

Gimt (* 1987)

Law Soziri (* 1988)

Na začátku těchto let se ještě prosadila vítězkaCentral Europien Breeders Cup Classic Vapeta, nar. 1998 (Arcane - Vakacia) a vestejném dostihu se též objevil talentovaný Ray of Light, nar. 1996 (z Topmost),jehož otec Rainbows for Life kraluje plemeníkům současnosti a je též otcemhvězdy VP „železné bělky“ Sixteen.

Ray of Light (*1996)

V živé paměti máme i koně jako Tiznit, nar.1997 (Nashamaa - Azilal), Ready for Life, nar. 2002 (Rainbows for Life - Readyand Able), Torlus, nar. 2001 (Lando - Tor Di Quinto) neustále soupeřícího s Paldoxem,nar. 2002 (Linamix - Paldouna), dále pak Terssia, nar. 2003 (Trans Island - BownFoam) či v chovu debitujícího bělouše Scyrise, nar. 2000 (In Camera - Scytia).V současnosti se v našem plnokrevném chovu vyskytuje i další velmi zajímavýhřebec - Security Risk, nar. 1997 (Red Ransom - Balinese), jehož potomcidokazují, že ne kvantita, ale kvalita je základem dobrého chovu dostihovýchkoní.

Scyris (* 2000)

Nemůžeme s jistotou říci, kdo se stanenejúspěšnějším koněm tohoto desetiletí, ale jistě mezi nimi zaujme čestné místona českých dráhách dosud neporažený držitel Českého i Slovenského derby Age of Japenar. 2006 (Jape - Age of Gold).

Age of Jape (* 2006)

Poznámka: Situace v tuzemském turfu se již podstatně změnila. Jsme si vědomi faktu, že je třeba udělat nový průzkum a na jeho základě tento článek aktualizovat. Momentální časová tíseň nám to bohužel prozatím nedovoluje.

Autorky: Phar.Lap, Freetex (publikováno v Jezdectví 2010)

Fotografie: archiv autorek

Sixteen aneb velká dáma "Velké“

2011-11-25T22:42:00.001+01:00

Sixteen (Rainbows for Life - Semantica, Tel Quel)

Její bílá barva, která zářila v podzimním slunci i v sychravém počasí a ostře kontrastovala s upraveným trávníkem pardubické dráhy, není zdaleka to jediné, co Vás na bělce středního rámce upoutá. Její bojovné srdce ji už 2x doneslo k vítězství v nejtěžším překážkovém dostihu kontinentu – Velké pardubické steeplechase. Říká se, že oko je oknem duše a v podmalovaných očích pardubické lady Sixteen opravdu spatříte odraz jejího charakteru spolu s jistou dávkou pokory, ale také jiskru, která září a jakoby říkala „já se nikdy nevzdávám a budu bojovat až do posledních sil.“

Ano, taková přesně je. Bílá klisna, která si díky své vytrvalosti a bojovnosti získala srdce celého národa. Za své heroické výkony na dráze, ale hlavně za to, jaká doopravdy je. „Železná“ lady, která vždy byla nejen krásně upravená, ale také připravená, spatřila světlo světa 27. 3. 2000 ve Francii v chovu Petera Kavanagha. Později byla zakoupena jako posila dostihové stáje Buc-Film filmového producenta pana Boučka. Na její tréninkovou přípravu do rovinových dostihů zpočátku dohlížela Pavla Váňová. Když přešla na překážky, ujal se její přípravy samotný Josef Váňa.

Sixteen - náhled do pedigree:

Rainbows for Life (CAN)

Otcem Sixteen je kanadský plemeník Rainbows For Life (CAN). Hřebec se narodil v roce 1988 v Kanadě. Ze 36 celkových životních startů 15 zvítězil, mj. v Coronation Futurity Stakes (Gr.1), Cup and Saucer Stakes (Gr.1), Connaught Cup Stakes (Gr.2), Summer Stakes (Gr.3), Hawthorne Derby (Gr.3), Dominion Day Hdc (Gr.3), Riggs Hdc (Gr.3), Toronto Cup Hdc (Gr.3). Do chovu odcházel s celkovými vyhranými dotacemi v částce 1 105 926 USD. V Kanadě v roce 1992 získal i titul Šampión dvouletých hřebců a Šampión starších koní. Chovnou kariéru zahájil v roce 1994 v Irsku, ale od roku 2004 působí v České republice: v letech 2003, 2004, 2005 a 2010 se stal šampiónem otců dvouletých a celkovým šampiónem plemeníků byl v letech 1999, 2004,2005, 2006 a 2007.

Semantica

Matkou Sixteen je klisna Semantica, která se narodila v roce 9. 4. 1995 ve Francii. Je polosestrou Top Of The World (Gr. 3 vítěze). Na dostihové dráze se objevila ve Francii, vyběhla čtyřikrát, ale nikdy se neumístila a tak byla prodána do ČR jako chovná klisna a působí v Mimoni. V chovu dala několik hříbat, ale jejím nejúspěšnějším potomkem je bezesporu Sixteen.

Semantica - další potomci:

2001 Semantic (hř., po Limnos), 18 st., 2 vít., 10 um., 113.420 Kč, 4. Českomoravská cena, NL

2002 Shemic (hř., po Alex the Great), 8 st., 2 vít., 3 um., 96.400 Kč
2003 Sibila (kl., po Siam)
2004 Simetrala (kl., po Signe Divin) 2005 Sekundant (hž., po Signe Divin)
2006 Sirenia (kl., po Laroche (GER)

Tel Quel (FR)

Otec Semanticy, hřebec Tel Quel, jehož vlastníkem je Šejk Mohammed Al Maktoum, se na dráze objevil 15x a 5x zvítězil (. v Champion Stakes (Gr.1), Aral Pokal (Gr.1), Prix Daphnis (Gr.1),Coupe de Maisons-Laffitte (Gr.3), Prix de Fontenoy), druhý v Grand Prix de Vichy (Gr.3), Prix de Guiche (Gr.3) a třetí v Prix Foy (Gr.3), Prix Pelleas (LR). Do chovu odcházel s celkovými vyhranými dotacemi v hodnotě 666 022 Euro a nyní působí na Kilbary Lodge Studu v Irsku.

Sixteen (pedigree):

Neslavné začátky na rovinách:

Jako mnoho dalších překážkových hvězd, začínala i Sixteen svou dostihovou kariéru na rovinách. Pod taktovkou trenérky Pavly Váňové dne 14. 6. 2002 poprvé debutovala v Chuchli v Ceně Omnivista (rovina 1215 m) a v sedle s žokejem Daliborem Törökem doběhla šestá. Což sice nebyla žádná sláva, ale byl to debut a tak nebylo proč nevěřit. Jenže další starty ukázaly, že Sixteen a roviny nějak nejdou dohromady. Od sezony 2002 do konce sezony 2003 odběhla bělka dohromady 17 rovinových dostihů, přičemž jste ji mohli spatřit na závodišti v Chuchli, Mostě, Pardubicích, ale zkusila štěstí také na zahraničních drahách v Bratislavě, ale neuspěla.

Překážková strategie zrodila hrdinku:

Nakonec bylo rozhodnuto o změně strategie a kroky Sixteen v sezoně 2004 již směřovaly na překážky. Jejího tréninku se ujal Josef Váňa a 12. 4. 2004 debutovala bělka ve Štrasburku v steeplechase Prix General Le Bleu na 2400 metrů, ale v průběhu dostihu padla a nedokončila. 18.6.2004 odskočila v Pardubicích do Ceny Evropského vydavatelství (Steeplechase crosscountry IV - 4000 m) a doběhla devátá. Vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že z bělky se v průběhu dalších let stane pardubická hvězda. I výsledky dalších startů byly spíše rozpačité. Přesto Sixteen pokračovala, protože pokud má pan Bouček na něco opravdu talent, pak je to rozpoznat dobrého koně, který se zpočátku jeví jako průměrný. Dokázal to i v případě Ready for Life, kterou odchoval jen díky své prozřetelnosti a tomuto nadaní. Dlouho očekávaný zlom nastal dne 28. 8. 2004 v Pardubicích v Ceně Právo (Steeplechase II – 3900 m), kde si Sixteen v sedle s žokejem R. Havelkou po boji doběhla pro své historicky prvé vítězství. I když do konce sezony 2004 podobný triumf již nezopakovala, na proutkách v Premio Reckless William v Meranu dokončila na slibném čtvrtém místě.

Osudové setkání:

Josef Bartoš a Sixteen

Sezonu 2005 zahájila bělka netradičně návratem do rovin: 22. 5. 2005 odskočila v Chuchli do Ceny pojišťovny Generali (rovina III – 1800 m) a doběhla osmá. Poté se objevila v Květnové steeplechase Mopos Communications, a.s. (II - 4400 m), ale to už v jejím sedle seděl Josef Bartoš (přezdívaný Big Joe). Vedli si skvěle a po boji protnula Sixteen cílovou pásku na druhém místě. Možná právě tehdy se v jejím srdci probudila ona touha - touha dokázat, že „holky“ nemusí jen dobře vypadat, ale že umí být hrdé a tvrdé a rozhodla se bojovat o nejvyšší příčky. To by samozřejmě nebylo možné, kdyby „nepotkala“ svého osudového „partnera“. Sixteen a Josef Bartoš vešli do dostihových dějin jako nerozlučná dvojka. Právě Bartoš byl oním chybějícím kouskem pověstné skládačky, který zapadl na své místo a spolu se Sixteen vyrazili dobývat srdce fanoušků i příčky nejvyšší. Ačkoliv jim chvilku trvalo, než nalezli společnou řeč, nakonec se ukázalo, že se ti dva se zkrátka hledali, až se našli. Sixteen ještě zdaleka „nezářila“, ale ukazovala, že na sobě pracuje. A pak přišel jejich první zahraniční úspěch, přesvědčivé vítězství v italské steeplechase Premio Carica di Isbunschenskij na 3500 metrů. 4. 9. 2005 se do Merána vrátili a zadrženě smetli své soupeře v Premio Assoc.Arma di Cavaleria (Steeplechase – 5000 m). Do konce sezony 2005 se radovali z druhého místa v Ceně Vltavy (Steeplechase crosscountry I - 4500 m) a se sezonou se rozloučili druhým místem ve Velké Ceně Umělců Bosstimer (Steeplechase I - 5200 m).

Zlom:

Sezonu 2006 zahájila Sixteen s Bartošem v sedle ziskem třetí příčky v římském Premio Gen.Mario Argenton (Steeplechase L - 4270 m). Vítězství na sebe tentokrát nechalo dlouho čekat, následovala řada startů a umístění „na tabuli“, přičemž se v sedle bělky Sixteen neobjevoval jen její stálý žokej a oblíbenec Bartoš, ale i Josef Váňa jr. 8. 10. 2006 v Pardubicích dvojka Sixteen- Bartoš opět předvedla, že „co osud spojil, nic už neoddělí“, když ve Velké ceně Elektroluxu (Steeplechase crosscountry L - 5200 m) po tuhém boji „vykouřila“ soupeřům rybník a se sezonou 2006 se rozloučila vítěznými vavříny.

Sixteen se "svým" žokejem

Začátek sezony 2007 byl ve znamení průměrnosti a nenapověděl nic o tom, co „lady v bílém“ chystá: ale 4. 8. 2007 svedla bělka v Kolesech boj o první příčku, získala ji a zahájila tak jednu z nejfenomenálnějších kapitol českého dostihového sportu. 25. 8. 2007 v Pardubicích lehce získala prvenství ve Velké ceně SKANSKA DS, a.s. na 5 800 metrů, což byla její rozcvička před vrcholem sezony – Velkou pardubickou. 14. 10. 2007 tedy „bílá dáma“ vyrazila psát historii – pomáhal jí v tom zkušený Dušan Andrés. V cílové rovince způsobili „diváckou explozi“, když o pět délek předstihli Decent Fellowa s Tomášem Hurtem v sedle. Sixteen celou trať o délce 6900 m proběhla v čase 9:18,66 min). Tímto heroickým výkonem se „dáma v bílém“ se sezonou 2007 rozloučila.

Vítězní: Sixteen s Josefem Bartošem

Následující rok zahájila až kvalifikací do Velké, kde ve Velké ceně města Pardubic skončila na pátem místě. Pak následovalo lehké prvenství v Meráně a 12. 10. 2008 odskočila do Velké. V sedle se „svým“ žokejem obhájila přízračná bělka nakonec vítězství v nejlepším čase historie Velké pardubické 8:58 min, protože ačkoliv formálně doběhla až jako druhá, vítězný Amant Gris s Markem Stromským byl po doběhu diskvalifikován za nedodržení kurzu a vítězství tak padlo do klína Sixteen, nelze však tvrdit, že nebylo zasloužené. Ovšem daleko větší pozornost vyvolala tragická nehoda Klipa, který musel být nakonec utracen pro zranění neslučitelná se životem.

Vavříny pro Tiumena, uznání pro Sixteen:

V sezoně 2009 se stájový management charismatické bělky zaměřil na získání historického hattricku, čemuž byla také podřízena tréninková příprava. Kobylka se šetřila a na pardubické dráze se objevila až 13. 6. 2009 na startu Velké ceny PARAMO,a.s. - memoriál mjr. Miloše Svobody - II. kvalifikace na VPČP, kde společně s Bartošem dokončila na třetím místě. Sám Bartoš po doběhu zdůraznil, že “ neútočili na přední příčky, protože účelem nebylo vítězství, ale bezpečné překonání dostihu a získání kvalifikace do Velké.“ 22. 8. 2009 se však vše už odbývalo „naostro“ a bělka ukázala ve VELKÉ CENĚ SKANSKA, a.s. - III. kvalifikace pro VPČP svým soupeřům svou pověstnou „bělostnou “ záď a tým se opět mohl radovat ze zisku vítězných vavřínů. Nebylo divu, že Sixteen nastupovala do Velké dne 11. 10. 2009 jako jistá favoritka. S nástrahami trati si opět hravě poradila a vše vypadalo velmi nadějně, nakonec ji o vysněný triumf připravil stájový kolega Tiumen (POL), který s Josefem Váňou v sedle nakonec triumfoval.

Sixteen má bojovné srdce

V sezoně 2010 se management klisny příliš nezměnil, opět se na dráze objevila 12. 6. 2010 až v poli Velké ceny PARAMO- Memoriál maj.Miloše Svobody (2.kval. pro VP) Steeplechase crosscountry NL - 5800 m, kde skončila na třetí pozici. 28. 8. 2010 následoval odskok do Velké ceny SKANSKY , 3 kvalifikace na VPČP - letní cross country Steeplechase crosscountry NL - 5800 m, kde „bílá dáma“ s Bartošem doběhla na čtvrté příčce. 10. 10 2010 se oči všech fanoušků dostihového sportu opět upíraly do Pardubic na startovní pole Velké pardubické. Dokáže tentokrát bělka zvítězit? Ačkoliv kurz přeskákala a držela se na předních pozicích v cíli ji jako na potvoru opět předstihl Tiumen a Amant Gris, i přesto však „bílá dáma“ ukázala, že do starého železa rozhodně nepatří.

Sixteen v tréninku

Nastoupila tedy i do sezony 2011 a zahájila pečlivé přípravy, neboť svého cíle se nehodlala vzdát tak snadno. Zahájila čtvrtým místem v Premio Amedeo Duca D`Aosta, poté následoval značný pokles formy – 21. 5. 2011 odskočila do Velké ceny města Pardubic - I.kvalifikace na VP - Memoriál Dicka Francise a skončila daleko v poli jako osmá. 20. 8. 2011 doběhla devátá ve Velké cena společnosti ELTODO - III.kvalifikace na VPČP Steeplechase crosscountry NL - 5800 m a bylo vidět, že „dáma“ není ve své kůži. 10. 9. 2011 tedy pro jistotu absolvovala ještě rozehřívací kolo v podobě Cena společnosti FRANCE CAR s.r.o. - IV.kvalifikace na VPČP Steeplechase crosscountry NL - 5800 m, kde třetím místem opět ukázala mírný návrat do formy, ale i přesto se o jejím vítězství ve Velké hodně polemizovalo. Sixteen poběží Velkou po čtvrté. Kdyby zvítězila, zařadila by se tak po bok klisny Lady Anne, jediné trojnásobné vítězky VP. A kromě toho by byla vůbec prvním bílým koněm v historii dostihu, který by si připsal hattrick. Josef Bartoš před startem Velké prohlásil, že „bude hodně spokojen s umístěním do třetího místa. Sixteen v letošní sezoně ani jednou nepodala očekávaný výkon a ani v tréninku nepředváděla to nejlepší. Je o něco horší než vloni a my nevíme, proč.“

Sixteen s Bartošem v kurzu Velké

A pak přišel den D – 9. 10. 2011 a s ní i očekávaný start a historická šance. „Bílá dáma“ jakoby vytušila, že jde o hodně. Celý dostih dřela a odvodila, ale v cílové rovince byl nad její síly opět „neporazitelný“ Tiumen s Josefem Váňou. Sixteen bojovala jako lvice, ale nakonec přeci jen podlehla a skončila na fantastickém druhém místě. Atmosféra na pardubickém závodišti byla naprosto nenapodobitelná. Tiumen dosáhl historického hattricku, který si zasloužil, ale „dámou Velké“ byla Sixteen. Hrdá, charismatická a milovaná. Dojatý majitel, pan Bouček třesoucím se hlasem sděloval své prožitky: "Přál jsem Sixteence, aby dneska vyhrála. Až do posledního okamžiku jsem doufal, že jí to vyjde. Ale Tiumen je zkrátka lepší. Ale i přesto si myslím, že letošní Velká byla morálně její. Ona udělala nádherný dostih."

Přejít do Fanklubu

Další osud bělky - nejistý?

Sice se po dostihu hodně mluvilo o zařazení bělky do chovu, ovšem podle nejnovějších informací pana Boučka není ještě o budoucnosti Sixteen definitivně rozhodnuto. "Pakliže bude zdravá, budeme uvažovat o další dostihové sezoně," prohlásil Bouček v neděli, 13. 11.2011. Tým kolem Sixteen včetně slavného trenéra, pana Váni, totiž Sixteence věří a i stálý veterinář vidí její působení optimisticky.

Kresba Sixteen

Nezbývá tedy než popřát mnoho zdraví. A vzkázat Sixteen srdečné díky. Nejen za dosavadní nádherné sportovní zážitky, ale také za inspiraci. Její síla i vůle nás motivovaly k tomu, abychom nevzdávali své životní zápasy a bojovali za své sny tak, jako to činí ona, charismatická bílá dáma s ohnivou jiskrou v temných očích.

Autorka článku: Phar.Lap (Inéz Chehaibiová)

Publikováno v Jezdectví 12/2011

Fotografie: Romana Nevěřilová, Hana Vytopilová, archiv autorky

My Phar Lap Tribute

2011-11-21T02:34:00.001+01:00

Dosud nezveřejněná fotografie Phar Lapa v sedle s W. B. Elliotem pořízená v Agua Caliente v Mexiku dne 20. 3. 1932 doplněná o autentické titulky z australského i amerického tisku (1931 - 1932).

Autorka: Phar.Lap
Zdroj: archiv autorky

Polský "Secretariat" mezi nesmrtelné!

2011-10-16T19:35:00.002+02:00

Intens

Varšava (16. 10. 2011) - držitel polské Trojkoruny a jasný favorit Intens v sedle s českým žokejem Tomášem Lukáškem dnes na polském závodišti ve Varšavě opět lámal rekordy. Po Trojkoruně totiž v rekordním čase ukořistil i vítězství ve Velké Varšavské, největším polském dostihu, v kterém se srovnává výkonnost tříletých a starších koní. Fotogalerie z dostihu ZDE.

Ve své formě byl totiž opět nad síly všech svých soupeřů a jeho triumf mu v Polsku zaslouženě vynesl titul "absolutního krále sezony 2011". Dostihoví historici se shodují v názoru, že ryzákovy výkony na dráze v mnohém vzdáleně připomínají americký fenomén, Secretariata, držitele americké Trojkoruny z roku 1973. Proč? Derby vyhrál Intens o dvanáct délek, v St. Leger zvítězil o devět délek a navíc časem 2:53,8 o dvě desetiny sekundy překonal téměř půlstoletí starý rekord služewiecké dráhy na trati 2800 metrů. A dnes, ve Velké Varšavské se situace opakovala, Intens opět vyhrál svým stylem a vytvořil nový rekord dráhy na 2600 m.

Intens v sedle s žokejem T. Lukáškem si běží pro vítězství ve Velké Varšavské

Nadšený žokej Tomáš Lukášek nešetřil chválou: „Intens je podle mého kůň, který by mohl pravděpodobně vyhrát i na úrovni německých listed, a kdo ví, kam by se potom mohl dostat. Ale v současné době je plán takový, že kůň půjde na dražbu. Pokud majitel dostane, kolik si představuje, hřebce prodá, pokud ne, zřejmě bude pokračovat v jeho barvách i v další sezoně.“ Hřebec je podle Lukáška i přes velmi slušnou konkurenci v Polsku ten nejlepší. „Podle mých informací jeho majitel dostal již i nabídky z Česka, ale představuje si vyšší cenu, takže Intens prozatím zůstane neprodaný,“ dodává. Hodnotí Intense jako nejlepšího vytrvalce, na kterém měl tu čest sedět. „Vůbec nejlepším koněm, kterého jsem kdy jezdil, byl samozřejmě Shamalgan, ale Intens je nejlepším vytrvalcem, o tom mě přesvědčil už v Derby,“ končí debatu s úsměvem na rtech.

Intens se svým realizačním týmem (zleva: trenér Ziemiansky, majitel R. Piwko a žokej T. Lukášek)

Autorka: Phar.Lap
Zdroj fotografie: wwwfinish.pl

Pardubice: Legendární Váňa po boji hattrick

2011-10-11T07:07:00.003+02:00

Pardubice - 9.10.2011, 121. ročník kultovního dostihu ČR, Velké pardubické steeplechase, po osmé v řadě opanoval Josef Váňa v sedle Tiumena.

Váňa a Tiumen

I když favorité měli menší v průběhu dostihu menší problémy na Taxise a celý dostih kontrolovali spíše ze zadních pozic, nakonec se v cílové rovince bez problémů dokázali prosadit před silně finišující bělkou Sixteen v sedle s Josefem Bartošem, která celý dostih odvodila. Josef Váňa tudíž zabodoval hned dvakrát. Nejenže si připsal vítězství v sedle talentovaného a výjimečného Tiumena (POL), ale zároveň se také radoval z trenérského úspěchu své svěřenkyně Sixteen. Všem tak zcela jasně ukázal, že do starého železa rozhodně nepatří a je nad slunce jasné, že....pokud toužíte vyhrát Velkou, nemusíte mít "filipa" ale pana Váňu. Ovšem jak on sám skromně říká: "Ale prosím Vás, s dobrým koněm dokáže Velkou pardubickou vyhrát každý blbec! A Tiumen je prostě borec!"

Výsledková listina 121. Velká pardubická steeplechase:
1. Tiumen (žokej a trenér Josef Váňa st., majitel Ivo Köhler)
2. Sixteen (ž. Bartoš)
3. Valldemoso (ž. Andrés)
4. Flambion
5. Mandarino
6. Bremen Plan.
Výrok: boj 1/2 - 2 1/2 - 12.
Čas: 9:15,29 min.
Do cíle dojelo 9 z 15 koní.

Kolize, která málem stála dvojici Tiumen - Váňa vítězství, ale Tiumen zabojoval a ukázal, že je borec!

Těšíme se na příští rok, kdy se nesmrtelná dvojka pokusí překonat historický rekord famózního ryzáka Železníka, kterého k němu dovedl právě Váňa. Přejeme tedy pevné zdraví a sejdeme se jako obvykle v Pardubicích, pane Váňo :)

Text: Phar.Lap
Zdroj videa: Youtube.com
Zdroj fotografií: Glalupp Reporter, Zenon Kisha

Exciting Life druhý v Listed

2011-10-11T06:40:00.001+02:00

Kolín (GER) - 3.10.2011 - 3letý Exciting Life (IRE), svěřenec polského trenéra A. Wyrzyka, si pod Martinem Srncem doběhl pro v pořadí již čtvrtou dotovanou příčku na Black-Type scéně.

Exciting Life (M. Srnec) druzí v Listed Sprint Preis (Německo)

Již jako 2letkovi se mu totiž podařilo skórovat v Listed Kronimus-Rennen, když skončil na výtečném druhém místě. Poté si v Gr.2 Criterium de Maisons-Laffitte připsal ještě čtvrté místo.¨

V sezóně 2011 Exciting Life s Martinem Srncem těsně zvítězili v Baden Badenu v Listed Scherping-Rennen a na svůj úspěch navázali výtečným druhým místem v kolínském Listed Sprint-Preis na 1000 metrů, což byl dostih s celkovou dotací 20 000 Eur.

V opravdu mimořádně napjatém doběhu se před ně po tuhém boji nakonec o hlavu dostal dvojkový handicapový vítěz Birthday Lion a Exciting Life, skvěle odježděný Martinem Srncem, doběhl o nos druhý. Třetí příčku v konkurenčně velmi slušně obsazeném dostihu si vybojoval vítěz Flieger Trophy (Gr.3), Walerom, za nímž pak finišovali švédský sprintér Calrissian a favorizovaná vítězka britského handicapu Dreamacha. O 1 1/4 délky za nimi skončil český sprintér Golden Eagle, který na kilometrové trati debutoval. Nedokázal využít výhody, kterou mu skýtal startovní box č. 1, a v ostrém kolínském oblouku se pak ocitl za koňmi. V poměrně dlouhé cílové rovince se už nedokázal "dostat na nohy" a dotáhnout se na unikající soupeře.

Text: Phar.LapFotografie: archiv autorky
Zdroj videa: Youtube.com

Král je mrtev, ať žije král!

2011-10-03T16:32:00.002+02:00

Royal Mougins

Poslední květnový nedělnímíting v Meranu zasadil českému turfu zdrcující ránu. V průběhusteeplechase Premio Giacomo Durini tragicky vyhasl život největší česképřekážkové hvězdy posledních let – devítiletého Royal Mouginse, chloubydostihové stáje dr. Jiřího Charváta a srdcového esa legendárního českéhotrenéra Františka Holčáka (60). Triumfy a vavřínové věnce vystřídaly slzy aprázdnota.

Tmavý hnědák spatřil světlosvěta 25. 1. 2002 ve Velké Británii a pocházel z chovu J.L.C Pearce. Jehootcem není nikdo jiný než „bílý“ přízrak dostihových drah Daylami (IRE), jedenz nejlepších britských koní poslední dekády 20. století. Během svéhočtyřletého působení na dráze předváděl výkony zcela fenomenální. Během svékariéry startoval celkem 19, 11x zvítězil, 3x doběhl druhý a 4x třetí. Mezijeho největší úspěchy patří zejména vítězství v Prix Herod (1996), Prix deFontainebleau (1997), Poule d'Essai des Poulains (1997), Tattersalls Gold Cup(1998), Eclipse Stakes (1998), Man O' War Stakes (1998), Coronation Cup (1999),K. George VI & Q. Elizabeth Stakes (1999), Irish Champion Stakes (1999) aBreeders' Cup Turf (1999). V roce 1999 získal také tituly: Šampion hřebců USA,Evropský kůň roku a Evropský šampion starších koní. Na dotacích vydělal 4 614762 USD. Jeho timeform rating se vyšplhal na 138, což jej zařadilo po bokuAllegeda a Troye. V chovu ukázal Daylami značný potenciál a také jistýpodíl univerzálnosti, neboť jeho potomci se neprosazují jen na rovinách, aletaké v překážkových dostizích. Mezi nejúspěšnější Daylamovi potomky patřízejména Grey Swallow (Gr.1), Ebaziyan (Gr.1), Zaynar (Gr.1), Royal Mougins(Gr.1), Voila Ici (Gr.1), Zarinava (Gr.2) Pigeon Island (Gr.2), Indian Days(Gr.2), First Row (Gr.3), Ebadiyan (Gr.3), Timarawa (Gr.3), ale dal i mnohodalších skvělých koní.

Šedý přízrak dostihových drah - Daylami (IRE)

V rodokmenu Royal Mouginsovy matky, Miss Riviera Golf (GB), zase figurujefrancouzský odchovanec Hernando po Niniski (USA), který dokázal z 20 startů 7xzvítězit. Vítězné vavříny získal v Prix du Jockey Club (Gr.1), Prix Lupin(Gr.1), Prix Niel (Gr.2), Prix Gontaut-Biron (Gr.3). Druhý skončil v IrskémDerby (Gr.1), Prix de l'Arc de Triomphe (Gr.1), Turf Classic Invitational S(Gr.1) a třetí byl v Japan Cupu (Gr.1). Do chovu odcházel s pohádkovou sumou 1317 124 liber a timeformratingem 127. V roce 2002 se stal šampiónem plemeníků vEvropě. Jeho potomci na dráze vydělali přes 16 miliónů liber. Hernando má nasvém kontě již dva 2 Derby-vítěze. Jeho syn, klasický vítěz a plemeník Sulamanidal ve svém prvním ročníku také klasického vítěze.

Hernando (FR) po Ninisky (USA)

Rodokmen Royal Mouginsezcela jednoznačně naznačuje vysoký potenciál, který se mu ovšem na počátkudostihové kariéry v rovinových dostizích naplnit nepovedlo. Od roku 2005 hájilna rovinách barvy stáje dr. Charváta, ale ačkoliv se pravidelně umisťoval vevšech významnějších vytrvaleckých dostizích, ani jeden ze svých 19 rovinovýchstartů nedokázal proměnit ve vítězství. Možná mu nepřálo štěstí, alepravděpodobnější byl zřejmě fakt, že pro běhání na rovinách se nenarodil, cožtaké v polovině sezóny 2006 potvrdila i Holčákova chytrá změna strategie,která zrodila v našich podmínkách zcela ojedinělou překážkovou hvězdu.Z temperamentního, bujného a místy ne zcela zvladatelného hřebce se stalklidný valach, který z rovin přešel na překážky a zázraky se mohly začítdít.

Royal Mougins se ve skocích „našel“ a své první životní vítězství slavil právěna překážkách. Netrvalo dlouho a jeho ukázkové výkony mu zajistily přednípozici mezi českou překážkářskou elitou. Postupně nabíral zkušenosti a dozrávaljako víno. Jeho doménou se staly rychlé steeplechase s distancí do pětikilometrů, ve kterých také doposud drží povážlivý rekord – od května 2007do června 2008 dokázal zvítězit 8x v řadě.

Royal Mougins (IRE) na závodišti v Pardubicích

Na tuzemských závodištích sejeho jméno stalo synonymem neporazitelnosti. A nebylo se čemu divit, vždyť napardubickém závodišti čtyřikrát opanoval dvě naše největší klasické steeplechaseZlatý pohár (5 000 m) a Cenu Parama (4 400 m). Podobně si vedl i v Itálii, kdese v roce 2007, 2009, 2010 radoval z vítězných vavřínův nejtěžším meránském dostihu Corsa Siepi di Merano s distancí 4 000metrů.

Rychlý pohled do statistikdává tušit, že „Mougins“ byl v našich končinách svým způsobem kůň naprostoojedinělý. Od roku 2006 startoval v tuzemsku a Itálii celkem ve 32dostizích a ve 21 z nich slavil vítězství (včetně čtyř vítězství v testechnejvyšší třídy Gr. 1) a pouze tři dostihy nedokončil.

Jeho fenomenální výkonnostpodporoval i stájový management, ovšem nemalý podíl na jeho úspěších spočívalv jeho tvrdé konstituci a vyrovnaném charakteru. Obě tyto vlastnostizdědil Royal Mougins po svém otci Daylamim a dokázal z nich těžit bezezbytku.

„Je to kůň z jinéplanety,“ žasl nadšený žokej Marek Stromský po vítězství v Pardubicích,kde Royal Mougins uspěl i navzdory několika závažným kolizím. I další českýžokej, Jiří Kousek, v jednom ze svých rozhovorů připsal hnědákovi jednoznačnězcela jinou třídu, když prohlásil, že „Royal je výborně jezditelný kůňs výjimečným talentem pro skoky.“ A právě kombinace těchto vlastnostítvoří obvykle skvělého dostihového koně. Koně, na kterého jsme byli všichnináležitě pyšní.

Royal Mougins vítězí ve Velké ceně Paramo (Pardubice)

V letech 2007-2010 bylRoyal Mougins v generálním handicapu nejvýše hodnoceným českým překážkovýmkoněm. V stejných letech mu také v anketě Jockey Clubu se železnoupravidelností patřil titul „Nejlepší kůň na proutěných překážkách.“ Za svojidostihovou kariéru získal na dotacích 11 826 304 Kč, čímž se zařadil na třetípříčku nejlépe vydělávajících českých koní posledních let za Masiniho a DecentFellowa.

Nikdo neočekával události,které přinesla sezona 2011, ve které přešel Royal Mougins v Itálii nasteeplechase, které se stylem podobají těm francouzským. Již samotná premiérav Meranu nevyšla zcela podle předpokladů a očekávání. Hnědák dostih ji proztrátu žokeje nedokončil. Zde je třeba se zamyslet, byla to předzvěst událostí,které měly přijít anebo varování? Bohužel nelze s určitostí říci a teoriezačínající slovy „Co kdyby“ nemají v dostihovém sportu co dělat, protožeprávě „pověstná nejistota“ činí turf takovým, jaký ho máme rádi. Paradoxně přikaždém startu je třeba očekávat neočekávané.

Royal Mougins a jeho pověstný finiš...

Ostří osudu zasadilo svoufinální ránu dne 29. 5. 2011. Hned v dalším italském startu v PremioGiacomo Durini byla nad Royal Mouginsovy síly mohutná překážka Fence Grande,kterou hnědák po chybném odskoku prorazil. Následoval těžký pád, při kterémutrpěl zranění neslučitelná se životem a musel být následně utracen. Posledníživotní kapitola tuzemského překážkového krále se s definitivní platnostíuzavřela. Zůstalo ticho, smutek a slzy. Český turf utrpěl citelnou ztrátu,která bude ještě dlouho obcházet v srdcích všech, kteří měli tu čest amohli být součástí neopakovatelného příběhu neobyčejného koně.

Smrt Royal Mouginse zasáhlačeský turf jako jedovatý šíp, ale těžko si představit peklo, které jen pár dnípřed svými jubilejními 60 narozeninami zažil Royal Mouginsův největší fanoušek,a trenér v jedné sobě, František Holčák. „Co bych Vám k tomu řekl. Podobnýkůň se rodí jednou za několik let, a pokud se objeví ve vaší stáji, je to malýzázrak. Upřímně mohu s trýznivou bolestí v srdci konstatovat, že RoyalMougins byl jedním z nejlepších koní, které jsem kdy trénoval. Prospěl mupřechod z rovin na steeply. Od té doby jsme měli ve stáji opravdové“zlato“. Pohled na jeho výsledky mluví za vše. Netřeba dalších slov. Odešlavýjimečná koňská osobnost českého překážkového světa, ale pro mě osobně je tojiné. Cítím, že odešel člen rodiny, jehož ztráta bude navždy živá…"

Zbývá už jen zašeptat hořké „Sbohem, překážkový králi!“ Nyní již cváláš navěčných pastvinách, kde slunce nikdy nezapadne – jako vzpomínky na Tebe, kterépečlivě a s láskou uchováme ve svých srdcích.

Článek o Royal Mouginsovi ke stažení v pdf.

Text: Phar.Lap (Inéz Chehaibiová)
Vyšlo: Jezdectví 10/2011
Fotografie: archiv autorky, Zenon Kisha, Šárka Votavová

Lesk a bída žokejů...

2011-09-28T16:34:00.002+02:00

Dostihový sport je nehumánní, slýcháme neustále, přesto si stále zachovává výsostný status "Sport králů." Díky nezřízené posedlostí anglických aristokratů rychlostí a dostihy byl vyšlechtěn anglický plnokrevník. Kůň krásný na pohled, který se stal perlou dostihových drah po celém světě. Jeho rychlosti se vyrovná pouze jeho nevypočitatelnost. Ovšem i zde je třeba soudit charakter konkretního jedince a nelze házet všechny plnokrevníky automaticky do jednoho pytle.

Existují tací, na kterých se dá "dříví štípat", ale také ti, kteří jsou nebezpeční nejen sobě, ale také svému okolí. Paradoxně právě ti mívají díky svému bojovnému duchu také schopnost dobře běhat a vyhrávat. Vezměte si např. legendárního hřebce St Simona. Byl zlý a všichni se ho báli, ale jakmile vstoupil na dostihovou dráhu, jednoduše zářil.

Je těžké podívat se na problematiku dostihového sportu z vícero úhlů, protože nikdy nevíte, zdali se díváte z toho správného, ale je třeba si připustit fakt, že i kůň může zneužívat své síly a terorizovat ošetřovatele nebo žokeje. Bývá zcela běžné, že dva živočišné druhy, kteří se divákům na dostihové dráze jeví jako jeden celek, proti sobě často stojí jako dva gladiátoři v aréně... Občas jsme svědky "výbuchu" koňského charakteru přímo na dráze. Mnohým divákům se takovéto "kaskadérské" zpestření jistě postará o vzrušující podívanou, ale málokdo z nich si plně uvědomí, že kůň svou silou mnohonásobně předčí drobného mužíčka, který mu sedí na zádech. Ačkoliv to tak mnohokrát nevypadá, řídit koně v obrovské rychlosti není žádná legrace. Ne nadarmo se říká, že "kdyby kůň o své síle věděl, nikdo by na něm neposeděl..."

Dostihy jsou jako život, nikdy nemůžete předem přesně vědět, co se stane... Jednou jste dole, podruhé nahoře...

Text. Phar.Lap
Zdroj fotografií: Monika Preislerová

Legendární trenér Ginger McCain na věčnosti

2011-09-24T04:39:00.001+02:00

Donald "Ginger" McCain a Red Rum

Jako prodavač aut a taxikář neměl Donald "Ginger" McCain příliš kvalitní zázemí pro působení v dostihovém sportu, ale přesto si dál šel za svým snem. Občas i cestou necestou. Právě ona vyvážená kombinace tvrdohlavosti a odhodlání jej nakonec dovedla až na samý vrchol sportu králů, který mu od malička učaroval. Pouze den poté, kdy se jeho srdce navždy zastavilo (19. 9. 2011), jej mnozí prohlásili za muže, který vlastně Velkou národní zachránil...

Legendární trenér, jenž připravil drobného hnědáka Red Ruma k jeho třem vítězstvím (1973, 1974 a 1977) v nejtěžším překážkovém dostihu, Velké národní, zemřel ve spánku pouze několik dní před svými 81 narozeninami poté, co u něj lékaři diagnostikovali počínající rakovinu. Jeho odkaz však bude žít dál! Nechť je inspirací pro všechny ty, kteří tajně sní své sny a bojí se je uskutečnit...

Bylo mu devět let, když ho teta poprvé přivedla na závodiště v Aintree. Nezapomenutelná atmosféra Velké národní se vryla malému Gingerovi nesmazatelně do paměti a probudila v něm nevídanou vášeň pro toto odvětví dostihového sportu. Byl okouzlen a fascinován zároveň... Jeho touha jej hnala kupředu. V roce 1953 získal trenérskou licenci, ale již několik let předtím se vytrvale učil jezdit na koni. Živil se sice prodejem aut a příležitostným taxikařením, ale v duchu se viděl u koní... Všechno v životě je dílem náhody a nejinak tomu bylo i v případě Gingera McCaina. Jedním z jeho stálých taxi-zákazníků byl totiž i jistý pan Noel le Mare, muž, pro kterého později zakoupil a trénoval Red Ruma.

Ginger a Red Rum jsou inspirujícím příkladem kuráže a odhodlání

Vysloužilý komentátor, sir Peter O’Sullevan, prohlásil, že “Ginger je známý především jako trenér legendárního Red Ruma, ale že oba dva byli vlastně nástrojem, který přispěl k záchraně Velké národní. Jejich společná vítězná tažení k ní totiž podle něj přitáhla publicitu v dobách, kdy to nejvíce potřebovala”. Dále zdůraznil, že "Red Rum pod vedením Gingera McCaina dosáhl pozoruhodného a dosud nepřekonaného rekordu: ze svých 5ti startů ve Velké národní totiž dokázal 3x zvítězit a 2x doběhnout na druhém místě, což je v dnešní době téměř nepředstavitelné! A jak se později ukázalo, neřekl Ginger zdaleka své poslední slovo, vždyť v roce 2004 ve Velké národní opět zvítězil kůň v jeho tréninku, Amberleigh House.”

Amberleigh House vítězí ve Velké národní

Sir Peter dále na konto zesnulého trenéra s uznáním dodal, že "Ginger se dobrým trenérem stal ne díky mechanicky naučeným znalostem, ale díky svému přirozenému citu pro koně, přičemž poukázal na fakt, že tyto vlastnosti předal i svému synovi, Donaldovi, který po otcově odchodu na odpočinek v roce 2006 vedení stáje převzal, a v roce 2011 jeho svěřenec Ballabriggs také vyhrál Velkou národní."

Ballabriggs s McCainovými (vpravo Donald jr.)

Poctu zesnulému složila i Clare Baldingová, redaktorka BBC, která s úsměvem prohlásila, že “Ginger byl člověk s charakterem. Nikdy jste nemohli dopředu předvídat nic, co z něho vypadne, když mu dáte před ústa mikrofon."

Charles Barnett, předchozí manager dostihové dráhy v Aintree také potvrdil, že “Ginger byl úžasný muž. On a Red Rum nás zachránili. Přitáhli do Aintree tolik potřebnou pozornost veřejnosti, takže nakonec bylo rozhodnuto, že dráha nepůjde do dražby.”

McCaina mimo jiné proslavil i trénink koní na pláži Southport. A právě slaná mořská voda byla zázračným lékem pro téměř chromého Red Ruma, kterého postavila tato terapie na nohy a umožnila mu tak vstoupit do historie Velké národní.

Red Rum trénuje na pláži Southportu

Rok po svém třetím triumfu ve Velké národní Red Rum odešel na odpočinek, ale zájem médií o něho neutichl až do jeho smrti v roce 1995. Stal se námětem pro mnoho uměleckých i literárních děl a jeho legenda je ve Velké Británii stále živá i díky bronzové soše v životní velikosti, která se vznešeně tyčí na závodišti v Aintree.

Red Rum na dráze v Aintree, 1977

Gingerova žena Beryl všem vzkazuje, že "si velice váží milých slov a potvrzuje, že si její muž uznání zaslouží za všechnu tu tvrdohlavost, neústupnost a odhodlání, které mu nakonec vyneslo ono vytoužené místo v historii turfu, jež tolik miloval a jemuž toho tolik obětoval."

Text: Phar.Lap
Zdroj fotografií: archiv autorky, National Horseracing Museum, Agentura Reuters

Ve stínu velikána turfu

2011-09-10T07:32:00.001+02:00

Tak se jmenuje má nová digitální koláž, při které jsem použila Phar Lapův exponát a za něj pak digitálně přidala pozadí dostihové dráhy. Ačkoliv se tento digitální obraz nedá srovnávat s obrazy malovanými - lze jej do Phar Lapovy galerie umístit, neboť dnes je již umění digital artu zcela jednoznačně dílem uměleckým. Hranice mezi malováním a digi malováním se pomalu smazávají...a přiznejme si to - občas vznikají velice zajímavé výtvory, který jen dokazují kvalitu a sílu lidské fantazie.

Název: Ve stínu velikána turfu
Autor: Phar.Lap

Text: Phar.Lap
Zdroj obrázku: archiv autorky

Tulloch: Epický příběh neslýchané kuráže

2011-09-10T03:19:00.002+02:00

Tulloch

Téměř tři roky mi trvalo shromažďování materiálů o koni, který se v Austrálii stal legendou podobně jako ryzák Phar Lap. Hnědák Tulloch, "malý zázrak", nad jehož životem se téměř neustále vznášel závoj dramatu a kontroverze. Jeho příběh baví i šokuje. Rozesmutní Vás, abyste se vzápětí mohli opět povznést fascinováni spletitými a nevypočitatelnými cestami, kterými kráčel, aby se dostal mezi nesmrtelné... Pád z výšin slávy bývá daleko složitější než cesta k vrcholu a existuje jen málo těch, kteří ustojí ten náhlý životní zvrat. Šance přicházejí jen párkrát za život. Vydejte se po stopách Tullocha a postupujte životními milníky jeho podivuhodné kariéry.

Tulloch, kůň neotřesitelný normálními hranicemi váhy či distance, trvalý lamač rekordů- rarita, která nikdy neodběhla špatný dostih. Kůň, jenž zvítězil i v tom nejhrůznějším dostihu - dostihu se smrtí! Balancujíce na ostří, téměř pohřben, aby byl znovuvzkříšen... Svůj boj nevzdal poháněn touhou vrátit se tam, kde to tolik miloval - na dostihovou dráhu. Dodnes mu patří přívlastek jednoho z nejfenomenálnějších koní australské dostihové historie. Dokázal vyhrávat na distančních rozmezích od 1000 m do 3200 m. Díky neobyčejným výkonům se stal jedním z pěti koní nominovaných do Australské síně slávy, stanul po boku těch nejslavnějších: Carbina, Phar Lapa, Bernborougha a Kingston Towna. Figuruje také v Novozélandské síni slávy...

Hnědák malého rámce spatřil světlo světa v roce 1954 na Trelawney Studu, v Cambridge na Novém Zélandu. Jeho otcem byl vynikající dostihový kůň a později i vlivný plemeník své doby, Khorassan (IRE) po Big Game (GB), jehož otcem byl skvělý Bahram (GB). Matkou Tullocha byla klisna Florida (NZ) po Salmagundi (GB). Khorassan dal v chovu 18 stakesvítězů, kteří zvítězili v 65 stakes dostizích, především na Novém Zélandu. Florida zase dala hřebce Tallahasse Lassie, který nikdy nezávodil a Tullochovu pravou sestru, která zvítězila v několika závodech a poté byla exportována do USA.

Trenér Tommy J. Smith zakoupil malého hnědáka jako ročka za 750 guinejí v roce 1956 na Trenthamské dražbě ročků (na stejné dražbě byl v roce 1928 zakoupen i Phar Lap) a nabídl svůj "úlovek" panu E. A. Haleyovi, který byl natolik unešen hřebcovým rodokmenem, inteligencí i vzhledem, že jej od Smitha okamžitě odkoupil. Líbivého hnědáka pojmenoval Tulloch po skotském městě, v němž se narodila jeho matka. Haley před novináři také prohlásil: "Pravda, je dost malý, ale když nebude na dráze dobrý, tak ho můžeme používat pro shánění ovcí."

Tommy J. Smith a Tulloch

Na jaře roku 1956 se Tulloch jako dvouletek poprvé odbjevil na dostihové dráze. Debutoval v AJC Breeders Plate. Ačkoliv nastupoval jako favorit, v cílové rovince jej porazil Flying Kuran. Týden nato však Tullloch zvítězil v Cannonbury Stakes a byl poslán do Melbourne, kde běžel 3x, z toho 2x zvítězil, v posledním dostihu - Maribyrnong Plate - jej porazil Concern Star.

Na podzim Tulloch odskočil do Handicapu pro 2leté koně v Sydney, kde skončil druhý a do VATC Merson Cooper Stakes, kde si vedl obdobně. Poté se mu podařilo skórovat ve VRC Sires Produce Stakes, kde porazil hřebce Ace High. V následujícím závodě mu však Ace Hight porážku oplatil, když jej porazil v Acot Vale Stakes. Poté se Tulloch opět objevil v Sydney, kde zvítězil ve Fairfield Handicapu na závodišti Warwick Farm. Při svém dalším startu narazil na dva soupeře, kteří mohli podle turfmanů ohrozit jeho výsostné postavení, Todmana a Prince Dariuse. Všichni odskočili do AJC Sires Produce Stakes, ale jak se ukázalo, Tulloch měl zcela jinou třídu - smetl soupeře a do cíle se vřítil nikým neohrožován. V Champagne Stakes Todman Tullochovi porážku oplatil, když jej porazil o 6 délek. Ještě před tím než se Tulloch definitivně rozloučil se svou 2letou sezonou, se objevil v Brisbane, kde lehce zvítězil v QTC Sires Produce Stakes.

Tulloch vítězí v QTC Sires Produce Stakes

Dle statistik byl Tulloch zcela jasně naprůměrným 2-letým koněm, který ze 13 odběhnutých závodů 7x zvítězil a 6x se umístil na dotovaných pozicích, přičemž zvítězil ve VRC, AJC a QTC Sires Produce Stakes, Cannonbury Stakes stejně tak jako v dostizích pro dvouleté koně v Caulfieldu, Flemingtonu a Warwick Farm. Doběhl rovněž druhý v Maribyrnong Plate, AJC Breeders Plate, Ascot Vale Stakes a Champagne Stakes.

V sezoně 1957 nastoupil Tulloch do Warwick Stakes, kde se setkal se staršími soupeři a opět ukázal svou třídu, když za sebou nechal i soupeře typu MacDougala (vítěze Metropolitan Handicapu a Melbourne Cupu), Monte Carla (AJC Derby a VRC Derby a LKS Mackinnon Stakes) i Caranna (AJC Derby, Caulfield Guineas and Rosehill Guineas). Poté se vrátil ke svým vrstevníkům na startu Rosehill Guineas, kde lehce porazil Prince Dariuse. Poté oba odskočili do AJC Derby, ale souboj se nekonal, Tulloch lehce zvítězil o 6 délek, přičemž zlomil rekord dráhy, který v roce 1929 zaběhl Phar Lap! Následně poté se opět vydal do Melbourne, kde si připsal lehké vítězství v Caulfield Guineas. Další jeho kroky směřovaly rovnou na start Caulfield Cupu, kde opět stanul v poli starších koní. Nabízen byl v kurzu 6:4 a v sedle nesl 48 kg. Kdo si vsadil na mohutného hnědáka, ten neprohloupil. Tulloch totiž nechal své soupeře za sebou a v čase 2:26.9 protnul cílovou čáru. Jeho čas byl třetím nejrychlejším světovým časem na 1 1/2 míle.


Tulloch před startem Cauldfield Cupu


Tulloch v Caulfield Cupu překonává rekord Phar Lapa z roku 1929

Po tomto obdivuhodném výkonu byl okamžitě pasován na jednoznačného favorita pro nadcházející Melbourne Cup. Dostihovými kuloáry se nesly podivné zvěsti, že Smith si zajistil dvojitou sázku, která by mu vynesla cca 33 000 liber, pokud by Tulloch v Melbourne opravdu dokázal zvítězit jak v Melbournském poháru, tak v Caulfield Cupu. Sydney Morning Herald uveřejnil tento příběh v pondělí. Po Caulfield Cupu vyzpovídali novináři E.A. Haleyeho, který jim oznámil, že Tulloch v Melbourne Cupu nepoběží, protože on není fanouškem toho, aby se tříletý kůň honil na 2 míle, a určitě ne s handicapem 53 kg, které Tullochovi vyměřili handicapeři. Zbytek článku byl zcela kontroverzně vyplněn prohlášeními Tommyho Smitha, kde ubezpečoval novináře o tom, s jakou lehkostí by Tulloch mohl Melbourne Cup vyhrát a celá debata vykrystalizovala v polemiku o tom, jaké by to bylo či nebylo, kdyby Tulloch běžel/neběžel v Melbourne. Mezitím, co se novináři dohadovali mezi sebou, stačil Tulloch zvítězit ve VRC Derby, kde opět porazil svého dávného rivala, Prince Dariuse, tentokrát o 8 délek.

Tulloch na tréninkové dráze

Nakonec byl Tulloch opravdu ze startovní listiny Melbourne Cupu škrtnut a sázející se tak mohli pouze domnívat o tom, jak by dostih býval byl dopadl, kdyby Tulloch opravdu běžel. Zvítězil Straight Draw, o krk za ním doběhl Prince Darius. Třetí kůň v cíli, Pandie Sun, ztrácel 2 1/2 délky. Tulloch dál pokračoval ve své spanilé jízdě a připsal si na konto další lehké vítězství v CB Fisher Plate před Sailors Guide. O týden později se objevil v Brisbane na startu QTC Derby, ve kterém s přehledem zvítězil o 7 délek.

Na podzim oplatil Prince Darius Tullochovi porážky z předchozích měsíců, když v St George Stakes doběhl první. Tulloch poté utrpěl i další porážku ve VRC Queen Elizabeth Stakes, kde jej porazil jeho starý známý, Sailors Guide. Následně nato se Tulloch opět ukázal ve slibné formě a zvítězil ve VRC St Leger. Poté se objevil v Sydney, kde si hravě poradil se soupeři v Rawson Stakes, Chipping Norton Stakes, AJC St Leger, All Aged Stakes i AJC Queen Elizabeth Stakes.

Tulloch - Chipping Norton Stakes

Dle statistik odskočil Tulloch ve 3 letech do 16 dostihů a 14 z nich vyhrál, jednou byl druhý a jednou třetí. Jeho celkový rekord se nyní zastavil na 29 startech: 21-7-1. Jeho sláva dosáhla až do zámoří, ale Haley svého koně poslat přes oceán do Ameriky razantně odmítl (zřejmě měl v živé paměti, jak tam dopadl skvělý Phar Lap). Přestože majitel nabídky odmítal, trenér Smith měl své plány...Tulloch byl tedy žádán jak v USA, tak v Anglii, jenže v dubnu 1958 zasáhlo nemilosrdné ostří osudu: u hřebce se objevila dosud nevídaná nemoc žaludku, způsobená záhadným virem, který hřebce málem zabil. Celé další dva roky se statečný Tulloch potýkal s různýmu stupni žaludečních infekcí, následkem čehož velice zhubnul.

Zní to téměř jako pohádka, ale nakonec vše dobře dopadlo. Tulloch se uzdravil a 12.3.1960 (téměř po 2 letech) se opět objevil na dostihové dráze. Nastoupil do VRC Queens Plate a všichni s napětím očekávali, zdali se mu podaří alespoň udržet se soupeři krok. Nikdo nečekal, že by se mu mohlo podařit zvítězit, jenže Tulloch vyrazil s takovou razancí a chutí, že se fascinované publikum nestačilo divit. V cíli sice na chvíli ztratil jiskru, ale nakonec o hlavu porazil Lorda (vítěze Caulfield Guineas (3x), Caulfield Stakes (3x), Memsie Stakes (4x), St George Stakes (2x), C F Orr Stakes (2x), Underwood Stakes (2x). Poté se Tulloch blýskl v Chipping Norton Stakes, Craven Plate a PJ O'Shea Stakes - kde si připsal další vítězné triumfy a úspěšně tak završil podzimní kampaň. Nikdo už nepochyboval o tom, že starý dobrý Tulloch je opět ve formě...

Tulloch je opět ve formě...

V roce 1960 se zraky všech turfmanů ostře upíraly k Melbourne Cupu. Bude Tulloch tentokrát startovat? Jako zahřívací kolo si Tulloch připsal vítěství v Cox Plate, LKS Mackinnon Stakes i VRC Queens Plate. Do Melbourne Cupu nakonec opravdu nastoupil a s handicapem 64 kg byl nabízen v kurzu 3:1. Všichni s napětím očekávali, jak si zázračný kůň povede, ale tentokrát při Tullochovi štěstěna nestála. Doběhl až na sedmém místě, vítězem se stal Hi Jinx. Melbourne Cup 1960 byl tak jediným závodem jeho fenomenální kariéry, kdy neskončil na tabuli. Novináři po dostihu také poukázali na to, že jinak talentovaný žokej Neville Sellwood, který Tullocha v Melbourne Cupu jel, odvedl bezpochyby nejhorší výkon své kariéry. Po nešťastné prohře v Melbourne Cupu si Tulloch napravil reputaci snadným vítězstvím v CB Fisher Plate.

Tulloch a Tommy Smith, 1959

Na podzim se hřebec objevil ve AJC Autumn Stakes a AJC Queen Elizabeth Stakes - oba dostihy s přehlem vyhrál a odebral se s týmem do Brisbane, kde opět sbíral vítězné vavříny, tentokrát v PJ O'Shea Stakes. V roce 1961 se Tulloch s dostihovou kariérou rozloučil stylově: Brisbane Cupem, kde samozřejmě o 1 ¾ délky zvítězil.

Do chovu odcházel se statiskou 53 statů, 36 vítezství, 17 umístění na dotovaných příčkách. Pouze jednou se neumístil! Zvítězil v 19 dostizích, které jsou dnes klasifikovány jako Gr.1.

Tommy J. Smith a Tulloch při práci v terénu, 1960

V chovu však nikdy nedal koně jemu podobných kvalit. Působil na Te Koona Studu. Dal pouze dva stakes vítěze: Dahma Star (1967 Christmas Cup) a Valide (1968 SA Oaks). Uhynul na Old Gowang Stud poblíž Coonabarabranu 30.6.1969.

Tulloch v kostce:

Narozen: 1954
Uhynul:    30.6.1969
Chovatel: Trelawney Stud
Majitel:    E.A. Haley
Trenér:     Tommy J. Smith

Rekord: 53 startů - 36 vítězství , 12 druhých míst, 3 třetí

Výhry: 110 121 Liber

Nejdůležitější vyhrané závody:
VRC St Leger Stakes (1958)
Queen Elizabeth Stakes (1958,1960,1961)
Chipping Norton Stakes (1958,1960)
Brisbane Cup (1961)
Cox Plate (1960)
Mackinnon Stakes (1960)
All Aged Stakes (1958)
Rawson Stakes (1958)
Caulfield Cup (1957)
Caulfield Guineas (1957)
VRC Derby (1957)
AJC Derby (1957)
Queensland Derby (1957)
Rosehill Guineas (1957)
AJC Sires Produce Stakes (1957)
VRC Sires Produce Stakes (1957)
QTC Sires Produce Stakes (1957)

Další pocty a ocenění:
Uveden do Australské síně slávy
Uveden do Novozélandské síně slávy

Tulloch pedigree (prozvětšení klikni):

Text: Phar.Lap
Zdroj obrázků: Internet, archiv autorky

Phar Lap: The Money Maker

2011-09-08T20:45:00.002+02:00

Když jsem při svém brouzdání po youtube náhodně narazila na song nepříliš známého hudebního umělce jménem Simon Collins s názvem The Money Maker, již při prvních tónech mi okamžitě v hlavně naskočila konotace na Phar Lapa. Na výsledek mého tvůrčího zápalu se můžete podívat:)

Režie: Phar.Lap
Použité materiály: Sekvence z filmu Phar Lap (1984)
Hudba: Simon Collins - The Money Maker

Kniha o australském dostihovém koni se čte jako detektivka

2011-09-08T19:02:00.003+02:00

Okolo poledního dne 5. 4. 1932 uhynul v pečlivě střežené stáji nedaleko San Franciska jeden z nejslavnějších koní australské dostihové historie – Phar Lap. Pro mnoho Američanů byla jeho nevysvětlitelná smrt jednou z největších záhad turfu. V centru zájmu cirkulovala pouze jediná otázka: Byl Phar Lap otráven? Pro Australany se však záhady začaly dít již daleko dříve, na což ve své knize poukazuje spisovatelka Isabela Carterová, podle níž byla Phar Lapova smrt jen pouhou špičkou ledovce nad hladinou. Záhady se totiž děly již před jeho narozením…

Phar Lap pochází z anglicko-australského rodičovského páru Night Raid - Entreaty. Ale již původ jeho otce, Night Raida, je obestřen záhadnou. Tedy tak to alespoň tvrdí Isabel Carterová ve své knize Phar Lap, příběh velikána. Podle jejích informací byl hřebec po první světové válce ve vlastnictví anglického trenéra, jistého kapitána, který se jmenoval Tom Hogg. Navzdory „pohádkovému“ rodokmenu byl ale hřebec na dostihové dráze více než podprůměrný: za dva roky se jednou umístil na třetím místě. Zklamaný Hoggl jej tak neváhal prodat do Austrálie. Nakonec byl Night Raid prodán až na Nový Zéland, kde skončil v chovu A. F. Robertse. Poté, co se Phar Lap stal hvězdou australského dostihového nebe, ukázal kdosi Hoggovi fotografii Night Raida a ten rozhořčeně vykřikl: "Tohle není Night Raid!" Tvrdil, že během přepravy Night Raida do Austrálie muselo na lodi dojít k záměně koní. Carterová dále uvádí, že "přepravce nevěděl, který kůň je který a tak zřejmě došlo k záměně dokumenta" Každopádně hříbě, jehož matkou 100 % byla Entreaty, se ocitlo na Novozélandské dražbě ročků v roce 1928 a bylo zakoupeno za 160 Guinejí. Kupujícím byl „přistěhovalec“, původem ruský žid jménem Dave. J. Davis, který získal americké občanství. Do Austrálie dorazil v roce 1921, otevřel si malé foto-studio a později začal také dovážet rozmanité předměty z Číny." Vydělal si slušné jmění a chtěl se dostat mezi dostihovou smetánku, ale dokud neměl Phar Lapa, „byl pouhým pěšákem v miliónové hře.“

Autorka se velmi detailně vydává po stopách koně, který byl ve své době slavnější než mnohé hvězdy Hollywoodu. Staví vedle sebe všechna fakta, která pečlivě získala v archivech i v rozhovorech s pamětníky a nechává úsudek ohledně Phar Lapovy náhlé smrti v USA čistě na čtenářovi, nicméně ani tak se neubráníte, aby Vám při čtení této knihy místy neběhal mráz po zádech...

Publikováno: 25. 10. 1965
Autor článku: Robert Cantwell
Překlad: Phar.Lap

Překročena hranice 40.000 návštěvníků/The border of 40.000 visistors exceeded!

2011-09-08T03:18:00.002+02:00

Před několika dny návštěvnost tohoto blogu překročila 40.000!

Děkuji všem věrným fanouškům Phar Lapa!

Zůstaňte!

Only a few days before has the visitors rate exdeeted over 40.000!
Thank all the devoted fans of Phar Lap!
Stay!

Zdroj obrázku: archiv autorky

Okamžik v čase s nádechem nesmrtelnosti

2011-09-08T02:28:00.007+02:00

Tato ojedinělá fotografie, se kterou se již v určité podobě jistě setkal každý fanoušek Phar Lapa, má i svůj specifický příběh. Byla pořížena v Agua Caliente v Mexiku v březnu 1932 a zcela jednoznačně dokumentuje jediněčné pouto australského velikána turfu a Tommyho Woodcocka, jeho ošetřovatele a později i trenéra v jedné osobě. Ani poetická slova básníka vybraně poskládaná do poutavého eposu by nedokázala lépe přiblížit tento zvláštní vztah. Fotografie však nepotřebují slovní komentáře, zachycují neopakovatelné okamžiky v čase a uchovávají je "živé". A takovým zázračným a neopakovatelným okamžikem k nám promlouvá i tato jedinečná momentka. Každý, kdo se na ni podívá se vrací zpět v čase do nereálné "skutečnosti", která kdysi bývala pravdivým okamžikem, jež však v současnosti neexistuje. I přesto pro nás tento okamžik zůstal zachován jako nnedotknutelný a ohraničený v čase, v němž přešel z fáze smrtelnosti do nesmrtelnosti.

Tato kopie byla vytištěna v San Francisku a patřila muži jménem James Smith, Phar Lapovu kanadskému kováři v USA. Muzeu Victoria ji v roce 2009 věnoval jeho syn, Bill Smith.

Phar Lap a Tommy Woodcock, Mexiko, březen 1932

Text: Phar.Lap
Zdroj fotografie: Muzeum Victoria

Barvitá kresba Phar Lapa plná dynamiky

2011-09-08T01:49:00.003+02:00

Do naší již celkem zavedené virtuální galerie přibyl další kousek a jaký kousek! Sama autorka, malířka, která si říká "Tahnja", o něm prohlásila, že "tento obraz vznikl jako dárek pro jejího dlouholetého přítele, který je obdivovatelem Phar Lapa již po velice dlouhou dobu," říká. "No a moje vášeň pro tohoto australského hrdinu 30. let 20. století se naplno projevila právě při tvorbě tohoto obrazu..."

A co na to obdarovaný? "Když jsem mu obraz podala, jeho oči se rozšířily úžasem.Vpíjel se do každičkého detailu...a moje srdce skákalo radostí. Nikdy jsem nezažila krásnější okamžik. Dodnes visí v jeho pracovně jako nepostradatelný doplněk interiéru," dodává umělkyně.

Pocity obdarovaného naprosto chápu, i mé srdce poskočilo vzrušením, když jsem tuto kresbu narazila. Ta v naší virtuální galerii chybět nemůže!

Autorka: Tahnja
Námět: "Phar Lap a Jim Pike"

Text: Phar.Lap
Zdroj obrázku:www.redbubble.com

Zenyatta:Tančící královna amerického turfu

2011-08-12T22:39:00.014+02:00

Zenyatta (Street Cry - Vertigineux, Kris S.)

Tak oddaní fanoušci překřtili mohutnou klisnu Zenyattu, která svými výkony na dráze překonala legendární a nezapomenutelnou Ruffian. Objevila se na titulní straně W-magazínu a světoznámý deník The New York Times ji nazval koněm, "kterého lze jen stěží porazit, natož ignorovat".

Robustní hnědka spatřila světlo světa dne 1. 4. 2004. Na plnokrevné dražbě ročků si klisničku zakoupili manželé Mossovi za tučnou sumu 60.000 USD a pojmenovali ji podle hudebního alba britské skupiny The Police: Zenyatta Mondatta.

Zenyatta po vítězství v Breeder´s Cup Ladies

Zenyatta měla vítězství v krvi - jejím otcem byl hřebec Street Cry, který byl mj. i otcem vítěze Kentucky Derby 2007 jménem Street Sence. V rodokmenu její matky Vertigineux nalezneme skvělého hřebce jménem Kris S. Schopnosti, které dostala do vínku, využila Zenyatta dokonale. Od okamžiku, kdy vstoupila na dostihovou dráhu připadla všem jako "tančící královna". Cílem všech svých dostihů totiž vždy "protančila" s lehkostí exotické tanečtice, přičemž porážela téměř všechny úřadující šampióny.

Zenyatta v sedle s Mikem Smithem po vítězsví v
dostihu Clementa L. Hirsche (Gr.2)

Poprvé se objevila dne 22.11.2007 v závodě pro nezvítězivší koně v Hollywood Parku a okamžitě se ujala vlády: cílem totož prolétla přesvědčivě a bez námahy o 3 délky před 11 soupeřkami. Své první tři závody vyhrála v sedle s žokejem Davidem Floresem, ale v sezoně 2008 (přesněji 5.4.2008 v Apple Blossom Handicapu) se v jejím sedle poprvé objevil sympatický Mike Smith. V tomto Gr.1 dostihu pak spolu přesvědčivě smetli všechny soupeře, cílem totiž prolétli jistě o 4 délky před nimi. Tehdy ještě málokdo tušil, že tohle partnerství se do dějin celosvětového dostihového sportu zapíše zlatými písmeny.

Po výše zmíněném triumfu ukořistila Zenyatta další vítězství v Milady Handicapu (Gr.2) a Vanity Handicapu (Gr.1) v Hollywodd Parku. V dostihu Clementa L. Hirsche (Gr.2) na dráze v Del Mar protnula vítězně cílovou pásku v rekordním čase 1:41,48. V září deklasovala soupeřky v Lady Secret Stakes (Gr.1), přičemž v průběhu dostihu dokázala zrychlit tak, že výsledný čas 1:40,30 ji okamžitě vystřelil do pozice favortiky pro následující Breeder´s Cup Ladies Classic (Gr.1). "Královna" své fanoušky nezklamala. Na dráze v Santa Anita Parku totiž pole svých soupeřek ladně oběhla a v cíli byla o 1,5 délky před ostatními v čase 1:46,85, což byl druhý nejrychljší čas v historii dostihu. V lednu 2009 získala cenu Eclipse Awards pro starší klisny a vykročila do další sezony. Opět se ujala vlády a se šarmem sobě vlastním ovládla všechny dostihy, ve kterých se objevila. Její vítězná tažení zahrnovala Milady Handicap (Gr.2), Vanity Handicap (Gr.1), kde nesla vůbec nejvyšší váhu v poli a stala se tak druhým koněm, kterému se něco podobného podařilo od roku 1977. V srpnu 2009 předvedla neuvěřitelnou stíhací jízdu, při které proběhla cílem Clement L. Hirsch Handicapu o hlavu před Anabaa´s Creation. V řijnu obhájila prvenství v Lady´s Secret Stakes, což jí vyneslo pozvánku na start Breeder´s Cup Classic (Gr.1) v Santa Anita Parku, kam "přišla, viděla a vyhrála".

Zenyatta na tréninkové dráze

Je vůbec první klisnou, které se podařilo triumfovat ve dvou různých Breeder´s Cupech, což jen potvrdilo její fenomenální třídu. Spekulovalo se o ukončení její zářivé kariéry, ale nakonec se na dráze objevila i v roce 2010, přičemž ze své skvělé formy neztratila vůbec nic. Ovládla pole Santa Margarita Invitational Handicapu, když zvítězila s pověstnou lehkostí o 1,25 délky v čase 1,48,20. V dubnu 2010 odskočila do Apple Blossom Handicapu a oslavila své 16. vítězství v řadě. Vyrovnala se tak legendárnímu Cigarovi, Citationovi, Ormondovi či Ribotovi. Vítězné vavříny získala i ve Vanity Invitation Handicapu v Hollywood Parku. V sprnu vyrovnala rekord legendárního Eclipse: 18 startů - 18 vítězných triumfů! V řijnu 2010 se zařadila na list Neporažených plnokrevníků, když si na své konto připsala již 19. vítězství v řadě a stala se tak vůbec první klisnou v Severní Americe, která na dotacích vydělala téměř 7. miliónů dolarů. Start v Breeder´s Cup Classic v listopadu 2010 byl však pro Zenyattu poněkud smolný - dosud neporažená "královna" zaspala na startu a navzdory své impozantní stíhací jízdě nakonec o hlavu podlehla hřebci Blamovi. I přes porážku na vyhraných dotacích překonala Tiznowa, Johna Henryho i Alyshebu a stala se Koněm roku 2010.

Zenyatta si úžívá svého mateřství

6.12.2010 se úžasná Zenyatta s turfem rozloučila a odebrala se do chovu na Lane´s Farm v Kentucky. Jejím prvním partnerem se stal Bernadini. Na to, zdali bude Zenyatta stejně fenomenální v chovu jako byla na dráze, si ovšem budeme muset chvilku počkat...

Zenyatta v kostce:

Narozena: 1.4. 2004

Chovatel: Maverick Productions, Ltd.

Majitel: Jerry a Anna Mossovi

Trenér: John Shirreffs

Žokej: Mike Smith

Rekord: 20 startů – 19 vítězství, 1 druhá

Vyhrané dotace: 7 304 580 USD

Důležité vyhrané závody:

El Encino Stakes (2008)

Apple Blossom Handicap (2008, 2010)

Milady Handicap (2008, 2009)

Vanity Handicap (2008, 2009, 2010)

Clement Hirsch Handicap (2008, 2009, 2010)

Lady‘s Secret Stakes (2008, 2009,2 010)

Santa Margarita Handicap (2010)

Breeders‘Cup Ladies‘ Classic (2008)

Breeders‘ Cup Classic (2009)

Další pocty a ocenění:

Šampionka amerických starších klisen (2008, 2009, 2010)

Americký Kůň roku (2010)

Cena Secretariat Vox Populi (2010)

První kůň, kterému byla udělena Cena Williama H. Maye (2011)

Cena NTRA (=National Thoroughbred Horse Associati-

on) „Okamžik roku“ (2008, 2009)

Zenyatta Stakes (2010)

1. místo v žebříčku 10 top klisen všech dob

Zenyatta pedigree:

Autorka článku: Phar.Lap (Inéz Chehaibiová)
Vyšlo v Pony Magazínu - 8/201
Autorka fotografií: Lucinda Jacobs

Phar Lap aneb další záhada

2011-08-06T22:59:00.013+02:00

Peter Wills s fotografií Phar Lapa

Obchodník se starožitnostmi z Ballaratu (NZ) žasne nad "záhadou" spojenou s originálem fotografie Phar Lapa. Její vznikl obklopuje tajemství, které nicméně můžeme nalézt i v celém životním příběhu tohoto pozoruhodného velikána turfu. I v něm existují bílá místa, na která již v současnosti nelze nalézt adekvátní odpovědi...

Peter Wills nedávno zakoupil tuto zarámovanou fotografii šampióna, ale její původ pro něj zůstává záhadou. Fotografie jasně ukazuje šampióna v průběhu nějakého závodu, jenže... právě zde začíná slepá ulička: jaký závod to byl a na jakém závodišti Phar Lap tehdy běžel? Jediné, co ví starožitník zcela přesně je, že fotografie 30 let visela nad barem hotelu Carriers Arms na Creswick Road. Když se hotel v roce 1960 zavíral, odnesl si ji Eric Toole, hotelový barman. Ten ji v roce 1969 věnoval své dceři Collen Krzempekové, která ji dlouhá léta opatrovala jako poklad a nedávno ji prodala panu Willsovi.

"V hotelu se taky dost sázelo, protože majitel měl vlastní stáje hned na rohu. Ale tahle fotografie je záhadná - nikdo z pamětníků neví, kde mohla být pořízena," uvedla Krzempeková.

Reprodukce zmíněné fotografie visí i v Melbournském muzeu

Pan Wills k celé věci ještě dodává, že existuje mnoho předmětů odkazujících k Phar Lapovi, ale jen málo autentických fotografií. Většinou se jedná o padělky či reprodukce původních snímků, což díky technologiím, které jsou k dispozici v současnosti, odhalí jen opravdoví znalci.

Podle článku Kim Quinlanové přeložil Phar.Lap

Zdroj fotografii: Melbourne Muzeum, Morning Herald

Alex Roberts, geniální chovatel či skrblík?

2011-08-06T02:26:00.052+02:00

Alex Roberts

V roce 1924 byl pro chovatele plnokrevníků Alexe Robertse nákup rodokmenově výtečného hřebce Night Raida (GB) za 735 liber velice těžkým rozhodnutím. Nikdy totiž za koně příliš neutrácel, i když si rozhodně nemohl stěžovat na nedostatek finančních prostředků. Pro svůj chov nenakupoval drahé koně ze zásady. Byl totiž tak trochu skrblík. Pořizoval si koně s pochybným původem a to i když mu nabízeli kvalitní hřebce s dobrým původem. Svůj chov tak vybudoval na jedincích nevýrazné chovné hodnoty. Vkrádá se tedy otázka, zdali dopředu tušil, že se Night Raid zakrátko stane jedním z nejvyhledávanějších plemeníků Austrálie 30. let 20. století, anebo bylo vše jen dílem prosté náhody?

Dle vyprávění rodinných příslušníků byl Alex Roberts v mládí okouzlující mladík s dobrým vkusem a slabostí pro hezká (a bohatá) děvčata. Nebylo se tedy čemu divit, že se oženil s atraktivní Ethel Moorhousovou, jejíž rodiče byli samozřejmě jaksepatří za vodou. Zpočátku se zajímal i o lokální politiku na Timaru, chodil na ragby a kriket, ale víc ho lákaly koňské a psí dostihy.Netrvalo dlouho a přešel ze strany pouhého účastníka a sázejícího na stranu druhou a začal dostihové koně chovat. Téměř okamžitě proslul svými trefami do černého.

První chovatelské úspěchy slavil, když své klisny poslal k plemeníkovi jménem Martian. Dodnes je ovšem sporné, zdali by tak učinil, kdyby majitel plemeníka nebyl s jeho rodinou spřízněn sňatkem. Lze se tedy domnívat, že dostal speciální cenu, platil-li vůbec něco...

Koně z jeho chovu se v dostizích velmi dobře umisťovali. Roberts byl po celý život neúnavným dříčem a vizionářem, který vždy zvažoval všechny možnosti, aby dosáhl splnění svých cílů. Ještě před svatbou přišel k poměrně slušné sumičce peněz, s nimiž však dokázal řádně naložit a zajistil si tak slušný příjem pro léta příští.

Psal se 16. listopad 1930. Roberts seděl na své dřevěné verandě a s pýchou obdivoval svou nejdražší investici - hřebce Night Raida.

Night Raid (GB) - tato fotografie jej zachycuje v roce 1932.

Po bouřlivých 14 dnech australskou i novozélandskou dostihovou scénu opanovali jeho výteční potomci: Phar Lap a Nigtmarch, pocházející z jeho chovu na Seadown Studu. Byl pyšný - jeho odchovanec Phar Lap zvítězil ve čtyřech klasických dostizích během jediného mítingu. Připsal si mj. i lehké vítězství v Melbourne Cupu 1930! "Jeho" Phar Lap byl postrachem všech majitelů dostihových stájí a dokonce i realizační tým jeho polobratra - Nightmarche. Trenér koně, Alec McAulay i majitel Alf Louisson se Phar Lapa zalekli natolik, že se rozhodli vrátit se se svým svěřencem raději zpět na Nový Zéland a to i za cenu, že do New Zealand Cupu byl Nightmarchovi předepsán váhový handicap 60 kg. /Pozn. v té době se žádnému koni nepodařilo donést do cíle víc než 57 kg/. Přesto se McAulay a Louisson jednoznačně shodli v názoru, že je pravděpodobnější, že Nightmarch zvítězí s váhovým handicapem než porazí Phar Lapa.

Nightmarchův návrat na Nový Zéland tak signalizoval Phar Lapovu dostihovou dominanci. Vezmeme-li v úvahu, že Nightmarch vyhrál Melbourne Cup v roce 1929 (Phar Lap tehdy skončil třetí) a díky svému vítězství se stal teprve druhým koněm trénovaným a narozeným na Novém Zélandu od roku 1916, kterému se podobný triumf podařil (první byl Sasanof v roce 1916). Ve stejném roce překonal čtyřletý Nightmarch váhový rekord, když s 58 kg v sedle hravě zvítězil jak v Epsom Handicapu, tak v ceněné Cox Plate. Mnozí turfmani mu připisovali status nejlepšího mílaře Austrálie pro rok 1929. Hravě naplnil předpoklady svého trenéra a majitele, ale pokud šlo o Phar Lapa, byl vždycky až druhý.

Alex Roberts měl všechny důvody být sám se sebou spokojený. Jeho "nemoderní" plemeník se nyní stal horkým želízkem v ohni pro všechny australské chovatele plnokrevníků. Jeho dva synové si připsali šest vítězství a jedno druhé místo v klasických dostizích - to byl rekord, který jen tak nějaký plemeník nepřekoná. Vždyť Night Raid dal vítěze největších dostihů Austrálie: Melbourne Cupu a Cox Plate!

Pomineme-li však výborný rodokmen, neměl Night Raid příliš velkou šanci, že se stane plemeníkem, neboť ve Velké Británii byl na dráze jen průměrným koněm, proto také bylo rozhodnuto o jeho exportu na Nový Zéland. Nicméně tam se dokázal prosadit a zapsat své jméno navždy do historických análů trufu jako otec dvou fenomenálních koní, díky čemuž se jeho připouštěcí poplatek v srpnu roku 1931 vyšplhal z původní sumy 20 liber, jež platili chovatelé v roce 1924, na neuvěřitelných 130 liber. Pro srovnání: připouštěcí poplatek předních novozéladských plemeníků - Chief Rulera a Illiada - se pohyboval okolo 100 liber. V Austrálii vévodili žebříčku tři přední plemeníci - Constant Son, Heroic a Highfield a jejich připouštěcí poplatek čítal také 100 liber.

Roberts musel být zřejmě Night Raidem naprosto posedlý, uvážíme-li, že jistý kupec mu za něho nabídl pohádkovou sumu 10.000 liber (!!!), což byla v době hluboké ekonomické krize nehorázná částka, která by chovatele zajistila po zbytek jeho života, ten však s díky odmítl.

Toto nás přivádí k věčné otázce, kterou si kladou chovatelé plnokrevníků po celém světě. Týká se chovatelského spojení, které dalo dostihovému světu Phar Lapa. Byl ryzák opravdu výsledkem pečlivého chovatelského plánu, nebo byl - jak se často říká - zázrakem, který překonal svůj "skromný" původ?

Fotografie Phar Lapových rodičů - vlevo Entreaty s Phar Lapovým bratrem,

vpravo Night Raid (GB) v dražebním ringu. Jeho anglický majitel byl přesvědčen,

že hřebec je naprosto k ničemu a veřejně zpochybnil, že byl mohl být otcem

fenomenálního Phar Lapa.

Alex Roberts je ve Phar Lapově příběhu často přehlíženým elementem, proto byly otázky tohoto typu dlouho zcela ignorovány. Bohužel dnes je již těžké na ně nalézt adekvátní odpovědi, neboť chybí záznamy, ale možná nám může mnohé vyjasnit, když se podíváme na život chovatele Robertse - i když jej budeme načrtávat pouze jako malíř skicu.

Ale o tom si povíme zase příště...

Autorka článku: Phar.Lap
Obrázek: Melboursnké Muzeum

Banner s motivem Phar Lapa

2011-08-05T23:51:00.007+02:00

Při zkoušení kreativních možností, které s sebou přináší nová verze Adobe Photoshopu CS5, jsem si zkušebně troufla udělat banner s mým oblíbeným motivem:) Inspiraci jsem získala při poslechu relaxačního songu, který si můžete poslechnout zde. /Původní velikost obrázku = 1x na něj klikněte/

Autorka banneru: Phar.Lap

Phar Lap získal profil v Jezdectví 8/2011

2011-08-04T19:46:00.005+02:00

Na vyžádání fanoušků Big Reda mě šéfredaktorka časopisu Jezdectví, Zdena Motyginová, oslovila s prosbou napsat trošku netradiční profil této legendy na fakticky kvalitní úrovni s přihlédnutím ke všem doposud zveřejněným faktům o Phar Lapově životě. I když pracovně zcela vytížena - nakonec jsem nabídku přeci jen akceptovala, vždyť šířit legendu o Phar Lapovi je poselstvím, které otevírá brány představivosti vymykající se realitě běžného života.

Tímto bych ráda poděkovala kurátorovi Melbourského Muzea, panu Michaelovi Reasonovi za velmi milé popovídání po Skypu a poskytnutí svolení s publikací některých historických materiálů z expozice Phar Lapa.

Můj vřelý dík patří rovněž talentovanému fotografovi Alexovi Bourkemu za jeho naprosto úžasné fotografie Phar Lapova exponátu, k nimž mi zcela zdarma poskytl autorská práva.

Děkuji za podporu!

Kliknutím na obrázek jej zvětšíte na původní skenovanou velikost.

Autorka: Phar.Lap
Zdroj: Jezdectví 8/2011

PPR aneb Phar Lap Public Relations

2011-07-28T12:47:00.005+02:00

Phar Lapova legenda sama o sobě patří nejen k jednomu z nejobdivovanějších příběhů celosvětové dostihové historie, ale tvoří také velmi cennou součást kulturního dědictví Austrálie. Příběh je živý jen tehdy, pokud o něm lidé vědí. Pokud jej vypráví dál a dál. Přesně tak totiž příběhy postupně přechází do "národní paměti", kde přerůstají do mýtů a legend a ty jsou dále předávány z generace na generaci. Neexistují v reálném čase, ale přesto mají onu magickou moc "přenášet" nás v něm do dob, kdy se staly ony příběhy skutečně staly.

Phar Lap na své cestě do Ameriky, 1932

Phar Lap se stal synonymem pro tvrdost, vytrvalost a nezdolnou vůli vítězit navzdory všem překážkám, které mu život postavil do cesty. Kůň, který přišel "odnikud" inspiroval celý národ a proto si zaslouží, aby jeho legenda zůstala navždy s námi. A k tomu mohou posloužit i vkusné návrhy umělců pro účely Public Relations. I Muzeum Victoria má takový projekt v záloze a uznejte, že jeho zpracování je přinejmenším zcela originální...

Zdroj obrázku: Muzeum Victoria

Text: Phar.Lap

Bill Collins vypráví příběh Phar Lapa

2011-07-28T11:23:00.001+02:00

V originální znění:

Bobby

2011-07-23T18:32:00.002+02:00

No tak ne, že bych dnes neměla co dělat, ale musela jsem se odreagovat. A tak máme do obrazové galerie další přírůstek, který jsem jednoduše nazvala "Bobby". Snad se Vám bude líbit.

Autorka obrázku: Phar.Lap

"Bobby a Cappy"

2011-07-13T13:27:00.004+02:00

Konečně se mi poštěstilo sehnat poměrně kvalitní fotografii, která mě vždycky dostane, kdykoliv se na ní podívám. Není to jen absolutně ojedinělý a technicky zdařilý snímek. Má něco navíc, jakoby zachycoval auru koně, který formoval australský národ v dobách temných ekonomických zvratů, které otřásly světem ve 30. letech 20. století. Ano, legendární Phar Lap s jeho mírnou povahou, kterou lze ze snímku téměř "cítit". Malý klučík, který se srdnatě drží hřívy na kohoutku obrovského ryzáka, dodává tomuto snímku ten pravý nádech neuvěřitelnosti. Jmenuje se Gerald Telford, ale nikdo mu neřekne jinak než "Cappy."

"Bobby a Cappy", 1931

Kůň, který ve svém čase vyhrával dostih za dostihem jako nezdolný bojovník a hrdina národa, tu stojí a trpělivě pózuje pro fotografa, jakoby tušil, že za pár desítek let se na tuto fotografii budou lidé dívat a žasnout nad jeho mírnou povahou, bojovným srdcem a charakterem gentlemana. I když nemá ani ohlávku, ani uzdečku, stojí Phar Lap jako socha, vědom si toho, že by svým neuváženým pohybem mohl ublížit hošíkovi, kterého mu posadili na hřbet.

Tento "dechberoucí" snímek mi pokaždé hrne slzy do očí... Vzpomenu-li si na tragický a bolestivý konec tohoto velikána turfu v 1932, nedokážu se ubránit dojetí.

Fotografie byla pořízena v roce 1931 na farmě Bacchus March a podnětem k jejímu pořízení byl pravděpodobně Phar Lapův nadcházející "výlet" do Severní Ameriky.

Text: Phar.Lap
Zdroj fotografie: Muzeum Victoria, Melbourne

Phar Lapovo tréninkové sedlo

2011-07-13T12:56:00.003+02:00

Toto světlé kožené sedlo nosil Phar Lap během svých tréninkových prací mimo dostihovou dráhu. V roce 1999 jej Muzeu Victoria věnovala paní Nancy Telfordová. Sedlo bylo vyrobeno na zakázku pro pana Harryho R. Telforda firmou, kterou vlastnil výrobce koňských potřeb v Melbourne, pan Alex Morrison.

Text: Phar.Lap
Zdroj obrázku: Muzeum Victoria, Melbourne

Historické momentky z Mexika, 1932

2011-07-13T11:58:00.009+02:00

Staré černobílé snímky zachycující skupinku mužů stojících před dobovým automobilem. Jistě, říkáte si, takových snímků ze 30. let 20. století existuje řada, jenže v tomto případě se pořádně pletete. Tyto fotografie navždy uchovaly tváře mužů, kteří byli součástí Phar Lapova realizačního týmu v Mexiku v roce 1932. Zachytily neopakovatelný okamžik v čase, tedy to, jak zaslouženě relaxují po stresu, který dostih v Agua Caliente provázel.

(zleva): žokej Bill Elliot, pracovní žokej Jack Martin, trenér a ošetřovatel Tommy Woodcock, kovář James F. Smith a veterinář William Nielsen.

(zleva): pracovní žokej Jack Martin, žokej Bill Elliot, trenér a ošetřovatel Tommy Woodcock, kovář James F. Smith

(zleva): pracovní žokej Jack Martin, žokej Bill Elliot, kovář James F. Smith, trenér a ošetřovatel Tommy Woodcock

Snímky byly pravděpodobně pořízeny dne 20. 3. 1932. Tehdy ještě nikdo z nich netušil, jaká tragédie celý tým brzy postihne. Nevěděli, že čas vyměřený pro Phar Lapa se pomalu, ale jistě, nachýlil ke svému konci...a že ani jeden z nich tuto katastrofu nebude schopen odvrátit. Na snímcích jsou bezstarostní a šťastní, protože dokázali světu, jak moc je Phar Lap unikátní. A právě tento fakt vrhá zcela jiné světlo na tváře mužů, kteří s bezmeznou láskou a sebeobětováním poslední měsíce Phar Lapova života formovali jeho kariéru.

Text: Phar.Lap
Zdroj fotografie: Muzeum Victoria, Melbourne.

Tommy Woodcock a James Ferguson Smith

2011-07-13T11:29:00.001+02:00

James Ferguson Smith (vlevo) a Tommy Woodcock, 1932

Unikátní fotografie z Agua Caliente v Mexiku (1932) zachycuje Tommyho Woodcocka při konzultaci s kanadským kovářem, panem Jamesem F. Smithem, který se v Mexiku staral o podkování Phar Lapa. Zřejmě diskutují o nejlepším možném podkování šampióna do nadcházejícího dostihu. Všimněte si, že Woodcock drží v rukou podkovu, kterou Ferguson Smith odstranil poté, co Phar Lap na dráze nešťastně šlápl na ostrý kámen, jež mu způsobil zranění kopyta.

Fotografie byla až do roku 2009 v držení rodiny Smithových, poté byla věnována Mebournskému muzeu jako vzpomínka na fenomenálního koně. Spolu s fotografií získalo muzeum i výše zmíněnou podkovu, kterou Tommy Woodcock na fotografii drží v rukou. Oba předměty věnoval pan Bill Smith, přímý potomek pana Jamese Fergusona Smitha.

Text: Phar.Lap
Zdroj fotografie: Muzeum Victoria, Melbourne

Anglická dostihová historie v ozvěnách současnosti

2011-07-12T20:59:00.000+02:00

Angličané nebyli zdaleka první, koho napadlo uspořádat koňské dostihy. První, kdo vyrazil na hřbetech koní vstříc sportovní slávě, byli patrně Peršané. Tento koňský sport se rychle ujal a šířil. Ovšem právě v Anglii se dostihový sport zformoval do podoby, jak jej známe dnes.

Jak to tenkrát všechno začalo

Závody byly zpočátku součástí lidových slavností, trhů a poutí. Běhalo se podle jednoduchých pravidel. Publikum s napětím tipovalo vítěze a popularita dostihů nezadržitelně stoupala. Když se o dostizích dozvěděla královna Alžběta, nastal zlom, který tomuto sportu vynesl přívlastek „sport králů“ – Alžběta totiž začala tyto akce pravidelně navštěvovat a oblíbila si je natolik, že sama začala jejich pořádání štědře podporovat. Tak se dostihy postupně rozšířily do Londýna, Doncasteru, Salisbury, Carlislu, Richmondu, Liverpoolu a Chesteru. Stávaly se prestižní záležitostí a když se protáhly na více dní, vznikly tzv. meetingy. Posedlost dostihy se v anglických královských rodech dědila. Jakub I. na vyjížďce roku 1605 objevil pláně u Newmarketu, kde zbudoval tréninkové středisko a dostihovou dráhu. Perfektně upravenému travnatému povrchu se začalo říkat „turf.“ Právě toto slovo se zakrátko stalo synonymem pro označení všeho, co se dostihového dění týká. Královna Anna roku 1711 vytyčila další mezník dějin turfu, když poblíž vesničky Ascot nechala zbudovat rozsáhlé závodiště, jehož proslulé Royal Ascot Mítingy mají jedinečnou atmosféru a po staletí se nesou v duchu „vidět a být viděn.“ Dostihy se rozbujely po celé Anglii jako divoká růže, jejíž trny se však zakrátko staly nezvladatelnými. Chyběla rázná pravidla, takže se objevovaly spory a skandály, které často končily u soudu, proto v roce 1752 vznikl Jockey Club. Roku 1756 byly vypsány dostihy pro kategorii tříletých koní. V roce 1758 byly stanoveny povinné zátěže, v roce 1762 došlo k registraci barev jednotlivých majitelů a roku 1773 vznikly dostihy pro dvouleté koně a vyšla první dostihová ročenka. Jockey Club autoritu, řád a systém. Jeho předseda sir Charles Bunbury si mezi dobovými turfmany vysloužil přezdívku „diktátor turfu.“ Jeho nástupci, lordu Bentickovi se zase říkalo „Napoleon turfu.“ Zavedl startovní čísla, sedliště, zkušební cval před dostihem a přehlednou výsledkovou tabuli. V téže době se v Anglii také postupně rodila perla dostihových oválů, která následně opanovala dostihová závodiště celého světa - Anglický plnokrevník, nejrychlejší kůň světa.

Stručný přehled závodišť ve Velké Británii

Současné ozvěny historie turfu

Velká Británie je i v současnosti pro turfmany i pouhé milovníky turfu zemí zaslíbenou. Existuje mnoho míst, které stojí za to vidět, ale jen v Národním muzeu dostihového sportu v Newmarketu (angl. The National Horse Racing Museum Newmarket) na Vás dýchne ona nezapomenutelná atmosféra dob dávno minulých. Před muzeem stojí bronzová socha Hyperiona, jednoho z nejvýznamnějších plemeníků své doby.

Bronzová socha slavného plemeníka Hyperiona

Samotná expozice muzea představuje historické artefakty související s turfem ve Velké Británii od jeho historických počátků až po současnost (vč. koster slavného Eclipse a již zmíněného Hyperiona). K dispozici je též archiv s mnoha historickými záznamy a fotografiemi. V budově sídlí také Vestey Gallery: rozsáhlá obrazová galerie sportu, kde visí mj. i obrazy slavných koní, trenérů a žokejů. Poblíž leží rozsáhlé chovné, tréninkové a dostihové středisko Newmarketu, „alfa a omega“ turfu Velké Británie. Kromě prohlídky Národního hřebčína (National Stud), na jehož pozemcích lze kromě plnokrevných matek s hříbaty obdivovat také impozantní sochy, kterým vévodí bronzový odlitek famózního Mill Reefa.

Bronzová socha plemeníka Mill Reefa

Samozřejmě nelze zapomenout, že v Newmarketu má své sídlo i slavná společnost Tattersalls založená v roce 1766 Richardem Tattersallem, která se již více než 200 let zabývá prodejem plnokrevníků v celosvětovém měřítku. Město však láká také historickou částí a možností návštěvy nefalšovaného anglického tréninku dostihových koní a hlavně či dvou přilehlých dostihových drah.

Rowley Mile v Newmarketu (GB)

Na Rowley Mile se běhají prestižní Gr.1 dostihy 1000 Guineas, 2000 Guineas, Champion Stakes, Dewhurst Stakes, Middle Park Stakes, Sun Chariot Stakes a další. July Course se využívá v letních měsících, přičemž nejzajímavější na programu jsou Gr. 1 dostihy Falmouth Stakes a July Cup.

Závodiště Royal Ascot (GB)

Perlou britského turfu je závodiště Ascot, kde se běhá 9 ze 32 Gr.1 dostihů v GB. Nejelitnější mítink je červnový Royal Ascot, z dalšího programu zaujme Gold Cup a King George VI. And Queen Elizabeth Stakes.

Opravdové vzrušení lze zažít na závodišti Epsom Downs při proslulém derby mítingu, který začíná Gr.1 Coronation Stakes, druhý den následuje Oaks a třetí den vrcholí legendárním Epsom Derby.

Závodiště v Cheltlenhamu (GB)

Pro fanoušky překážkových dostihů jsou největší lahůdkou cheltlenhamské mítingy, obzvláště ten březnový. Čtyřdenní mítink zahrnuje elitní Champion Hurdle, Queen Mother Champion Chase, World Hurdle a Cheltenham Gold Cup.

Závodiště v Aintree (GB)

Na závěr nesmí chybět zmínka o nejstarším překážkovém dostihu konaném na závodišti v Aintree – Velké národní (Grand National).

Autorka článku: Phar.Lap (Inéz Chehaibi)
Zdroj fotografií: Internet, archiv autorky
Publikováno v Jezdectví 7/2011

Dva hrdinové: Phar Lap a Carbine

2011-07-12T14:15:00.010+02:00

Dostihový šampión Carbine byl jakýmsi "Phar Lapem" své doby, ale proč vlastně je Phar Lap pro Australany ten nejlepší dostihový kůň světa? Čím to je, že jeho místo v australské kulturní historii nikdo nezpochybňuje?

Phar Lap se stal symbolem i hrdinou, navždy živou vzpomínkou na léta Velké světové ekonomické krize, který přežil útok ostřelovače, porazil Američany a za podivných okolností tragicky uhynul s hlavou v rukou svého oddaného ošetřovatele Tommyho Woodcocka. Jen stěží lze uvěřit, že tento příběh nepochází z pera romantického spisovatele, ale že jej napsal sám život. Právě život dá často vzniknout příběhům, které dál inspirují. Nad kterými lidé žasnou a nechávají se unášet na vlnách fantazie. Právě takové příběhy nás od pradávna naplňují - lze čerpat odvahu, ale také pokoru.

Příběh Phar Lapa je téměř nemožné zapomenout nebo přebít čímsi novým, neboť jen málokterý smrtelník kdy byl nebo bude v Austrálii slavnější než Phar Lap. A právě hrdinové jako on existují jako mýty v naší historii. Lidé si jich váží a upínají se k nim v dobách, kdy ztrácejí naději. Phar Lapův příběh tuto lidskou "posedlost" hrdiny věrně ilustruje jako nesmazatelný symbol utrpení, kuráže a odvahy.

Phar Lap společně s Walterem Lindrumem a Donem Bradmanem se v Austrálii zapsali do dějin jako hrdninové 30. let 20. století. Naproti tomu Carbine, přezdívaný také "Starý Jack" (angl. Old Jack), se stal legendou daleko před nimi, jenže v čase prosperity, což je zřejmě i obecným důvodem, proč nemohl nikdy dosáhnout statusu univerzálního hrdiny jako např. Phar Lap. Ekonomický i sociální rozvoj v Melbourne byl totiž okolo roku 1880 velmi progresivní. Město vzkvétalo a jeho obliba šla strmě vzhůru stejně jako ta Carbinova na dostihové dráze.

První známky úpadku se v zemi projevily teprve poté, co byl Carbine exportován do Velké Británie, kde začala jeho oslnivá kariéra plemeníka.

Phar Lapova převaha nad Carbinem tak není dána výkony na dráze, neboť nahlédneme-li do historických záznamů, pak jednoznačně zjistíme, že Carbine byl dokonce lepší než Phar Lap. Vezměme si např. Melbourne Cup. Žádný kůň - ani Phar Lap - nikdy Meblourne Cup s 66 kg v sedle nevyhrál a pochybuji, že kdy vyhraje.

Carbine v roce 1885

Carbine běžel ve dvou Melbourne Cupech. V roce 1989 mu však štěstí nepřálo. Jeho žokej Dan O'Brien byl poměrně neduživý, trpěl astmatem a tuberkulozou a dva roky poté zemřel. Carbine zase nastoupil na start se zabandážovanou nohou. Bandáž chránila zranění, které utrpěl na začátku své dostihové kariéry a nikdy se mu zcela nezhojilo.

S O'Brienem, který se sám stěží udržel v sedle, doběhl Carbine druhý. V roce 1890 bylo v poli Melbourne Cupu nejvíce koní v historii - rovných 39 soupeřů připravených rvát se o zlatou trofej, slávu i nesmrtelnost. Ani handicap 65,8 kg v sedle, ani nepříliš výhodná pozice u vnějšího okraje dráhy však Carbina nezastavily. Pár metrů před cílem suverénně převzal vedení a navždy se zapsal zlatým písmem do historie australského turfu.

Naproti tomu Phar Lap startoval ve třech Meblourne Cupech a zvítězil pouze jednou, i když s takovou převahou, že příznivci dostihového sportu dodnes žasnou nad jeho výkonem. V prvním startu v roce 1929 mu došly síly a skončil třetí. Následující rok zvítězil s handicapem 62,5 kg v sedle, ale v roce 1931 si handicap 64 kg vybral svou daň a Phar Lap se propadl až na osmé místo.

Mnoho let poté, co Phar Lap uhynul v Kalifornii, proletěla světem morbidní teorie nazvaná "James Dean", která popisuje, jak obrovský vliv má smrt slavných lidí, kteří umírají mladí, na jejich posmrtnou popularitu.

James Dean zemřel ve svých 25 letech, když zahynul ve svém Porsche na Kalifornské silnici 466 v roce 1955. Sice natočil pouze tři filmy, ale jeho smrt z něj v očích celého světa učinila tragickou ikonu.

Phar Lap tuto teorii potvrdil o mnoho let dříve: zemřel v nejlepších letech, jeho smrt byla po dlouhá léta opředena podivným nádechem mysteriózního tajemství, které poodhalili vědci až v roce 2006. Australané celá ta dlouhá léta vinili Američany z předčasné smrti milovaného šampióna. Phar Lap byl duší Australie zničené ekonomickou krizí ve velkém, zlém světě a stal se symbolem trpícího hrdiny, který svůj boj nevzdává.

Carbine nikdy nedostal šanci utkat se s koňmi mimo australský kontinent jako Phar Lap v Agua Caliente v Mexiku a neuhynul mučednickou smrtí s nádechem romantického hrdiny. Z toho logicky vyplývá, že Phar Lapův příběh byl v mnoha ohledech podobný jako ten Jamese Deana, což nakonec také definitivně rozhodlo o jeho kulturní pozici v Austrálii. Daleko za ním zůstali ostatní šampioni, vč. zmiňovaného Carbina.

Co ovšem nemůže a nesmí být zpochybněno, je přínos, který měl pro další chov anglického plnokrevníka. V chovu Carbine zářil stejně jako na dráze: dal 3 generace Derby vítězů v Anglii a šampióna Wallace, který zplodil 2 vítěze Meblourne Cupu. V zásadě lze konstatovat, že dle statistik opanovali Carbinovi potomci Melbourne Cup, neboť zvítězili ve více než polovině z odběhnutých Melbourne Cupů (vč. jeho vnuka Phar Lapa). Sám Phar Lap navždy zůstal ukotvený ve vzpomínkách předávaných po generace a postupem času přerostl v kulturní mýtus Austrálie, kdežto Carbine předal dostihovému sportu dědictví v podobě svých potomků, čímž se podílel na jeho dalším formování a vývoji.

Zvítězil ve 33 závodech ze 43 startů. Jeho nejdelší vítězná sekvence obsahovala 15 vítěství v řadě, Phar Lap dokázal zvítězit 14x po sobě.

Handicaper nikdy nestanovil vyšší handicap než v případě Carbina: v roce 1891 měl nést rekordních 69 kg, ale bohužel nakonec nestartoval.

Phar Lapovy výkony v roce 1930 během dostihového mítingu v Melbourne čítaly 4 vítězství na distancích od 1600 metrů do 3200 metrů v sedmi dnech, což podle mnohých současných odborníků je téměř nemožné. Ovšem i Carbinovy podzimní mítingy z let 1889 a 1890 byly obdobné. V obou mítinzích závodil v 5 závodech v průběhu sedmi dnů. V roce 1889 zvítězil ve 4 z 5 startů, ale druhý rok vyhrál všechny, vč. vítězství ve dvou dostizích v tentýž den!

Na dostihovém mítingu ve Flemingtonu v roce 1889 doběhl druhý v 1200 metrů dlouhém Newmarket Handicapu a druhý v Australian Cupu na 3 400 metrů a poté ještě zvítězil ve třech dostizích. To vše stihnul v rozmezí sedmi dnů.

Carbine také zvítězil ve dvou Sydney Cupech a jeho váhový rekord pro tříleté koně dodnes nikdo nepřekonal. Vytvořil také rekordy na třech distancích. Phar Lap něco podobného zoopakoval o 40 let později. Pouze soumrak První světové války znemožnil Carbinovi stát se nesmrtelným exponátem, na který se lidé chodí dívat do muzea.

Poté, co uhynul, měl být totiž navrácen na Nový Zéland a být "vycpán", jenže kolaps lodní dopravy vyvolaný První světovou válkou tuto cestu znemožnil, neboť cesty na Auckland byly zablokoványválečným loďstvem.

Takže vycpána byla nakonec pouze jeho hlava, kterou lze spatřit na závodišti Ellerslie. Carbinova kostra byla poslána do australského Racing Muzea a jeho kůže zdobí křeslo předsedy Aucklandského dostihového klubu.

Žádný jiný kůň, s výjimkou Phar Lapa, se v Austrálii netěšil podobné vážnosti. (Nyní vynechejme novodobý fenomén klisnu Makybe Divu), neboť mluvíme o tělesných pozůstatcích, které si Austrálie uchovala jako vzpomínku na své čtyřnohé hrdiny. Zvláštní vzdání holdu koním, kteří formovali společnost své doby.

Na závěr lze tedy konstatovat, že oba šampióni se domohli nesmrtelné slávy, takže jsou si vlastně v něčem rovni.

Autorka článku: Phar.Lap
Zdroj fotografie: www.racingvictoria.net.au

Intens deklasoval soupeře stylem fenomenálního Phar Lapa

2011-07-08T08:02:00.006+02:00

VARŠAVA - Dne 3.7. 2011 se běželo polské Derby. I navzdory deštivému počasí přilákala tato tradiční událost na dráhu ve Služewci velký počet diváků i fanoušků dostihového sportu. Na programu dne bylo celkem 8 dostihů, přičemž ostře sledovaným vrcholem byl 5. dostih, tedy již zmíněné Derby. V předchozích dostizích se koně i žokejové srdnatě potýkali s deštěm i rozmoklou dráhou, ale naštěstí při slavnostním defilé účastníků Derby před zaplněnými tribunami se počasí malinko umoudřilo a nakrátko ustal i vydatný déšť, což žokejové i trenéři s nadšením uvítali.

Těžké dešťové mraky nad drahou...

Trenér Krysztof Ziemiansky, jehož svěřenkyně Infamia vyhrála Derby v roce 2010, nenechal nic náhodě a do sedla svého koně Intense (Belenus - Inicjatywa) chtěl původně opět angažovat českého žokeje Martina Srnce, jenže ten měl již do Derby klisnu Time of Wind manželů Plavacových. Ziemiansky tedy s jeho pomocí oslovil dalšího českého žokeje, Tomáše Lukáška, který tuto nabídku přijal a dobře udělal.

Tomáš Lukášek v sedle Intese těsně před dostihem

Intens byl totiž ihned od startu nad síly všech koní v poli. Okamžitě přebral vedení a elegantním stylem start-cíl zvítězil, přičemž nenechal nikoho na pochybách o své třídě. Druhá klisna v cíli - Electra Deelites - ztrácela propastných 12 délek!

Intensova spanilá jízda...

Trenér K. Ziemiansky

Trenér Ziemiansky později uvedl, že žokej Tomáš Lukášek si počínal přesně podle jeho instrukcí a diktoval tempo. O tom, že jeho svěřenec v Derby reálné šance má, nepochyboval, ale i tak jej neuvěřitelný výkon Intense prý velmi překvapil. Podobně překvapení byli i sázející. Žokej Lukášek nešetřil na svého čtyřnohého partnera chválou. "Zásluhou Intense jsem získal své první vítězství v Derby," usmíval se při slavnostním dekorování. Vítězství v Derby - čili získání Modré stuhy - je snem každého žokeje, trenéra i majitele. To, že to není nemožné, jasně dokazuje unikátní double trenéra K. Ziemianskeho, jehož koně ovládli tento dostih již dvakrát po sobě.

ž. Tomáš Lukášek

Žokejovi T. Lukáškovi se v průběhu polského Derby mítinku nevídaně dařilo. Kromě vítězství v Derby zvítězil i v dalších dvou cenných dostizích. Získal tak čistý hattrick a stal se nejúspěšnějším žokejem dne. Gratulujeme a těšíme se na další skvělé jízdy.

Více fotografií z akce zde.

Intens s žokejem Lukáškem utíkají soupeřům...

Štastný realizační tým (zleva trenér, úžasný Intens, majitel Roman Piwko,
žokej Tomáš Lukášek a ošetřovatel)

Autorka článku: Phar.Lap

Fotografie: Phar.Lap

Podprůměrný portrét nadprůměrného koně

2011-06-26T19:05:00.004+02:00

Do naší virtuální galerie patří určitě všechna umělecká díla, i ta méně povedená, neboť hlavní kritériem pro uvedení určitého díla do této galerie není estetika, ale spíše námět obrazu.

Autor: neznámý
Název: Phar Lap

Zdroj obrázku: archiv Melbournského muzea
Autorka: Phar.Lap

Phar Lap - trailer k filmu

2011-06-25T13:41:00.004+02:00

Původně byl tento trailer na postranní listě blogu, jenže pravidelní čtenáři blogu si jistě všimli, že se již několik měsíců samovolně pouštěl po každém načtení stránek a to bylo nežádoucí, proto jsem se rozhodla jej umístit samostatně a předejít tak nepříjemnému opakování... Děkuji všem za pochopení. Samozřejmě jsem se zpočátku snažila zasáhnout do zdrojového kódu a toto samovolné spouštění zastavit, ale bohužel se to nepodařilo, proto jsem problém vyřešila tímto způsobem.

Váš Phar.Lap

Galerie velikánů - Ribot (GB)

2011-06-23T03:09:00.012+02:00

Federico Tesio

Pozice top chovatele nejlepšího dostihového koně (a později nejvlivnějšího plemeníka) 20. století patří jednoznačně Federicu Tessiovi a jeho fenomenální dvojici Nearco - Ribot. Oba hřebci spatřili světlo světa v jeho hřebčíně Dormello - Olgiata. Samozřejmě, že už jejich samotné výkony na dráze stačily k tomu, že Tesio získal nesmrtelnost, ale z jeho hřebčína vyšla i spousta dalších skvělých koní např. Donatello, Boticelli, Niccolo Dell´Arca apod. Jak dokázal Tesio dosahovat tak brilantních chovatelských úspěchů s nesrovnatelně nižšími finančními prostředky, než jakými disponovali velcí chovatelé jeho doby?

Stejnou otázku si po léta kladou i chovatelští teoretici, kteří se marně snaží dopátrat ke kořenům Tesiových chovatelských úspěchů, aby je mohli aplikovat na svou další práci, jenže cesta k pravdě se ztrácí.. Byl tedy Tesio opravdovým čarodějem anebo snad uzavřel smlouvu se samotným ďáblem? Kdoví... Odborníci se nicméně shodli na verdiktu, že byl génius, který by jistě našel uplatnění i v jiném oboru a to, že se rozhodl svůj talent využít právě v chovu anglického plnokrevníka, bylo pro tento sport neuvěřitelným štěstím. Jednou z Tesiových brilantních schopností bylo, že na dálku "cítil" kvalitní chovné klisny. Pravidelně tak nakupoval i velmi levné klisny, které se však později ukázaly být dobrými matkami.

První klisna, kterou zakoupil pro chov, byla Vélika. Tesio ji tehdy vydražil za směšnou částku. Právě ona se později stala bábou Van Dycka, který v roce 1915 vyhrál v barvách Tesiovy stáje italské Derby. Tehdy by se vše dalo ještě připsat pouhé náhodě, avšak Tesiovy nákupy levných, ale přesto velmi kvalitních klisen pokračovaly s neúprosnou pravidelností. Mnohé z nich se pak staly pilířem nejslavnějších dormellských plnokrevných rodin. Dalším neméně významným faktorem Tesiovy práce bylo, že se nikdy neomezoval na vlastní plemeníky a pro své klisny hledal vždy toho nejvhodnějšího hřebce kdekoliv na světě.

Ribot, nar. 1952 (Tenerani - Romanella po El Greco)

Sám Ribot, resp. způsob jeho odchovu, je toho důkazem. Ribotův otec Tenerani vyhrál Derby Italiano, St. Leger, Gran Premio di Milano a v roce 1948 - tedy jako čtyřletý, se stal prvním Tesiovým vítězem v Anglii, když proběhl cílem Queen Elizabeth II Stakes i super vytrvaleckého Goodood Cupu. Tesio byl přesvědčen, že Tenerani bude vynikajícím plemeníkem. Ostatní italští chovatelé však jeho názor nesdíleli a své chovné klisny k němu neposílali, proto nebyl Tenerani dostatečně využit. Po krycí sezoně 1951 se proto Tesio rozhodl poslat ho do anglického National Studu, neboť byl i nadále přesvědčen o jeho mimořádných kvalitách. Některé klisny za ním tedy posílal až do Anglie. Byla mezi nimi i Ribotova matka Romanella, o níž se domníval, že je pro Teneraniho ideální partnerkou. Z tohoto spojení se dne 27. 2. 1952 narodil hnědák, který dostal jméno po slavném francouzském malíři 19. století - Thoedule Augustine Ribot, neboť Tesiovým zvykem bylo dávat hříbatům jména po slavných umělcích.

Papyrus, nar. 1920 (Tracery - Miss Maty po Marcovil)

Tesio zakoupil Ribotovu bábu Barbara Burrini po Papyrus na newmarketské prosincové dražbě za 350 guinejí. Klisna vyhrála v šesti průměrných dostizích v Itálii, což Tesiovi ani nepokrylo výdaje, jenže Papyrus byl jedním z jeho nejoblíbenějších plemeníků. Byl přesvědčen, že tento hřebec je vynikajícím mateřským otcem. Na konci dostihové sezony byla tedy Barbara Burrini poslána k dalšímu Tesiovu vynikajícímu hřebci - El Grecovi po Pharos, který zvítězil v italském St. Legeru a byl druhý za Nearcem v Premio Chisura. V roce 1943 dala Barbara Burrini Romanellu a ta jako dvouletá vyhrála 5 ze sedmi dostihů vč. Criterium Nazionale. Ačkoliv byla Romanella mimořádně rychlá, nebyla robustní a Tesio ji moudře nenechal běhat ve třech letech.

Pharos, nar. 1920 (Phalaris - Scapa Flow po Chaucer)

Každé září přicházeli stájoví učedníci vybrat si ročky do své péče během jejich dostihové kariéry. Ribot nikoho z nich nezaujal a tak byl přidělen Mariovi Marchesimu, což mu nikdo nezáviděl. Během zimy se Ribot choval normálně, ale brzy bylo evidentní, že má několik neřestí. V kentrech se Tesiovi sice jevil slibně, ale zase ne natolik, aby ho přihlásil do klasických zkoušek. Byl malý a nevzhledný, ale měl dobré proporce a prostornou akci. Tesio zemřel 1. 5. 1954 ve věku 85 let a nedočkal se tak úspěchů svého nejslavnějšího koně.

Ribot při práci, v sedle žokej Enrico Camici

Při svém debutu udělal Ribot velký dojem - o 1 délku porazil svou stájovou družku Donata Veneziana. O dva měsíce později vyhrál o 2 délky ceněné Criterium Nazionale a v říjnu 1500 metrů dlouhé Gran Criterium (CZF) před průměrným hřebcem Gail. Bylo to jediné těsné vítězství, které Ribot ve své kariéře zaznamenal. Můžeme spíš říci, že na vině byla taktika, kterou jeho žokeje Enrica Camiciho "vyzbrojil" trenér Ugo Penco. V prvních dvou dostizích šel totiž Ribot dopředu poměrně brzo, Penco se tak domníval, že nemůže vyhrát pokud bude bojovat celý dostih a tak Camicimu přikázal, aby hřebce vzal prvních 200 metrů zpátky, což Ribota ale rozhodilo. To, že v posledních metrech dostihu dokázal předhonit Gaila lze připsat jeho brilatnímu speedu... Třetí kůň doběhl 6 délek za nimi!

V roce 1955 debutoval Ribot v Premio Pisa, kde s přehledem vyhrál o 6 délek. V dubnu pak Ribot odkentroval klasickou předzkoušku Premio Emanuele Filiberto a v cíli byl o 10 délek před ostatními. Pak měl do července pauzu a na dráhu se vrátil až počátkem září, samozřejmě vítězně! O měsíc později startoval jako neporažený mezi 24 soupeři v Prix de L´Arc de Triomphe. V dostihu nebyl nikdy daleko od předních koní a 400 metrů před cílem přebral vedení a vyhrál o 3 délky. O 14 dní později startoval ve 2400 metrů dlouhém Premio del Jockey Club v Miláně proti 5 zahraničním koním a vyhrál o 15 délek, přestože do čela šel až 600 metrů před cílem.

Následující jaro pak Ribot běhal 4x v Itálii, přičemž by se dalo konstatovat, že vzdálenost od soupeřů v cíli určoval jen jeho stálý jezdec Camici. Nebylo pochyb, že je jedním z nejlepších koní, kteří se po 2. světové válce na dostihových oválech objevili, ale zároveň bylo třeba vzít v úvahu, že dosud běhal mimo Itálii pouze jednou.

Další start měl v King Georg VI and Queen Elizabeth Stakes, který měl toho roku poněkud podstandardní úroveň. Na start nastupoval v kurzu 5:2, v padoku ho angličtí novináři ohodnotili jako "krásného plnokrevníka s inteligentní hlavou a silnými bedry." V průběhu dostihu měl Ribot problémy jako nikdy předtím, alespoň tedy publiku se zdálo, že má potíže udržet s ostatními v poli tempo... jenže jakmile se koně vřítili do cílové roviny, byl tu opět ten starý známý Ribot, který se elegantně posunul před své soupeře a cílem proběhl o 5 délek před nimi.

Před svým druhým startem v Arc šel Ribot 1800 metrů dlouhý Premio del Piazzale proti vítězi italské velké jarní Magabitovi, kterému ještě poskytoval hmotnostní výhodu. Na netradiční distanci dokázal svého soupeře porazit o 8 délek! Samotný Arc vyhrál Ribot s nevídanou lehkostí o 6 délek, když šel do čela už na počátku rovinky, přičemž zaběhl ještě lepší čas než před rokem.

Ribot při svém druhém vítězství v Arc de la Triomphe

Čistou kariéru bez jediné porážky obhájil i při svých dvou následných vystoupeních v Miláně. Když z něho jeho stálý žokej Camici naposledy seskakoval, neubránil se slzám...

Ugo Penco, Ribot a stálý žokej Enrico Camici

Své dvě úvodní připouštěcí sezony působil Ribot v Anglii ve Woodland Studu lorda Derbyho. Bylo však nutno překonat mínění italského ministra zemědělství, který striktně trval na tom, aby Ribot první dvě připouštěcí sezony trávil v Itálii.

Setkání velikánů: Hyperion (vlevo) a Ribot (vpravo)

Poté se vrátil zpět do Itálie, ale tam dlouho nepobyl, neboť v roce 1960 byl pronajat do Kentucky panu J. W. Galbreathovi na 5 let za 300 000 USD/rok, přičemž hřebčín Dormello si vyhradil právo posílat k němu 5 klisen ročně. Do USA cestoval Ribot koncem června a jeho první zastávka byla na závodišti v New Yorku, kde byl předveden tribunám přeplněným k prasknutí.

Ribot v USA

V té době rostla i Ribotova tvrdohlavost. Ve svém boxu vykousal hlubokou rýhu... Aby mu bylo zabráněno kopat dozadu, dostal bandáž z beránčí kůže. Také ho velmi rozčílilo, když venku spatřil hovězí dobytek a jeho ošetřovateli pak trvalo několik hodin než svého svěřence dokázal uklidnit. V USA o něho pečoval jakýsi 183 cm vysoký černoch, který jediný s ním něco svedl.

Na konci roku 1965 ztratil Galbreah na Ribota právo, ale ke zklamání všech evropských chovatelů byl jeho kontrakt prodloužen. Oficiální příčinou prý byly obavy z Ribotova chování při opětovném transportu do Itálie, ovšem nepsanou pravdou je, že Italové tehdy marně hledali pojišťovací společnost, která by byla ochotná jej na zpáteční cestu pojistit. Ribot tedy až do své smrti v roce 1972 působil v USA. V Evropě dal sice Ribot také několik vynikajících koní jako Molveda (Arc), Romuluse (špičkový mílař), Ragustu (irské Derby a King Georg VI and Queen Elizabeth Stakes), Prince Royal (Arc), jenže problém byl, že ani jeden z nich nedokázal založit životaschopnou linii. V USA na tom byli chovatelé podstatně lépe. Prvním velkým Ribotovým synem se stal vítěz klasického Preakness Stakes jménem Tom Rolfe. Ve druhém ročníku se pak blýskl Graustark (z Flower Bowl po Alibhai), který je pokládán za vůbec nejlepšího Ribotova syna. Graustark však 10 dní před Kentucky Derby utrpěl frakturu kosti nad kopytem a byl okamžitě syndikalizován za tehdy rekordní sumu 2,4 miliónu USD. Do Evropy byli potom importováni dva velcí Ribotovi synové, Robocco a Ribero, kteří vyhráli irské derby. Také jeho dcera Long Look si na evropských drahách nevedla nejhůře, ukořistila totiž anglické Oaks.

Ribotovi export do USA vůbec neprospěl, neboť tamní dostihy zcela určitě nepřejí vytrvalcům jeho typu a rozhodně by mu nevyhovovaly ani metody tréninku, nicméně Tom Rolfe, His Majesty, Graustark a Arts and Lette založili v USA životaschopné linie, které i v současnosti dokáží konkurovat liniím, které pochází od dalšího z Tesiových odchovanců - Nearca, ale o něm si povíme až příště:)

Ribot v kostce:
Narozen: 1952
Uhynul: 1972
Chovatel: Federico Tesio
Majitel: Lydia Tesio & Mario della Rocchetta
Trenér: Ugo Penco
Žokej: Enrico Camici
Rekord: 16 startů - 16 vítězství
Výhry: 294 414 USD

Důležité vyhrané závody:
Gran Criterium (1954)
Gran Premio del Jockey Club (1955)
Prix de l'Arc de Triomphe (1955 & 1956)
Gran Premio di Milano (1956)
K. George VI & Q. Elizabeth Stakes (1956)

Další pocty a ocenění:
Italský šampión 2letých hřebců (1954)
Itaslký šampión 3letých hřebců (1955)
Italský šampión starších koní (1956)
Šampión starších koní ve Velké Británii (1956)
Šampión starších koní ve Francii (1956)
Vedoucí plemeník Velké Británie a Irska (1963, 1967, 1968)

Timeform rating: 142 - 3 nejvyšší v historii
V magazínu La Gazzetta dello Sport poll zvolen 4. italským atletem 20. století
Dostih Premio Ribot na závodišti v Capannelle
Itaslký kůň století

Ribot pedigree:

Podle článku P. Kaňky připravil Phar.Lap
Zdroj fotografií: archiv autorky, Internet

Zkušenosti v zahraničí aneb...

2011-06-21T22:13:00.011+02:00

žokej M. Srnec

...krátký rozhovor s žokejem Martinem Srncem.

1) Co vás přimělo se do zahraničí vydat? Kde jste jezdil v Čechách a jak vás vůbec napadlo jet do zahraničí?

"Když jsem poprvé vyjel do zahraničí, chtěl jsem především získát nové zkušenosti. Za mým opětovným odjezdem do zahraničí však stála lukrativní nabídka."

2) Kde jste nyní - země, stáj, trenér? A jaké zahraniční stáje jste navštívil?

"Momentálně pracuji pro trenéra Adama Wyrzyka v jeho dostihové stáji nedaleko Varšavy. Své předchozí zkušenosti jsem čerpal také u Johna Shirreffse v Santa Anita a Holywood Parku v Kalifornii v USA, ale i u sira Michaela Stoutea v Newmarketu ve Velké Británii."

3) Jak dlouho už v zahraničí jste a plánujete někdy návrat do ČR?

"V zahraničí jsem celkově strávil několik let, ale vždy jsem se vracel zpět do Čech. Pro trenéra Wyrzyka pracuji od října 2010."

4) Máte s sebou vlastní koně (kolik)?

"Ne. Nevlastním žádného dostihového koně."

5) Jak vypadá váš běžný pracovní den? Kolik koní denně odjezdíte? Jedná se o hodiny pod vedením trenéra?

"Můj běžný den začíná v šest hodin, kdy dorazím do stáje. Denně pak jezdím 4-6 koní, přičemž na tréninkovou přípravu koní samozřejmě dohlíží trenér."

6) Jezdíte v zahraničí i na závody?

"Samozřejmě."

7) Jaké největší rozdíly pozorujete v zahraničí oproti ČR?

"I přes zlepšující se úroveň dostihového sportu v ČR je stále patrná obrovská propast mezi námi a dostihově vyspělými zeměmi."

8) Doporučil byste zahraniční výjezd ostatním jezdcům? Proč?

"Rozhodně. Zvláště pak všem mladým lidem, kteří mají zájem získát bohaté zkušeností."

Téma měsíce Češi v zahraničí/Jezdectví 6/2011

Autorka děkuje za rozhovor žokeji Martinu Srncovi.

Zdroj fotografie: Internet

Rozhovor zprostředkoval: Phar.Lap
Téma měsíce Češi v zahraničí/Jezdectví 6/2011

Spuštěn projekt Phar.Lap Photography

2011-06-15T07:21:00.006+02:00

Go to Phar.Lap Photography - Powered By Phar.Lap

Překážky koním nevadí,daleko horší jsou domácí mazlíčci...

2011-06-06T18:41:00.008+02:00

Každoroční debata o tom, zdali jsou překážkové dostihy humánní se rozpoutala v Austrálii během Warrnambool Racing Carnivalu. Je jisté, že příští rok se prostesty budou opět opakovat. Všechny výtky ovšem směřují výhradně proti překážkovým dostihům, často je však opomíjen fakt, že nešetrný a krutý je vlastně celý dostihový průmysl.

Pokud se Vám někdy poštěstilo se podívat na dražbu jako je např. ta v Kynetonu či Echuce, rozhodně se Vám naskytne scéna, která se opakuje ve všech zemích světa, kde se plnokrevníci chovají. Otevřete-li oči, nemůžete si nepovšimnout, že se život koně náhle scvrkne do posuzování na základě rodokmenu a předpokladů, které se často ani nemusí stát skutečností. Kůň za koněm, plnokrevník či teplokrevník, pak nakonec za pár stovek dolarů skončí u řezníka nebo obchodníka s koňským masem. Mezi těmito koňmi je samozřejmě většina tzv. "vysloužilých dostihových" koní, kterým sice není více než 11 let, přesto jsou však na odpis, neboť dostihový průmysl z nich udělal psychické trosky, které jsou naprosto nezvladatelné a nebezpečné sobě i okolí.

Dostihový průmysl je multimilionový byznys, ve kterém je ke koním přistupováno jako ke komoditám, které mají zářný, ale poměrně krátký život. Podle informací organizace RSPCA se v Austrálii pouhých 300 plnokrevných hříbat z 1000 narozených v plnokrevném chovu objeví na dostihové dráze. Zbývajících 60 % jich utrpí fatální zranění ještě během tréninku anebo vyhoří po krátké kariéře na dostihové dráze. Opravdovou tragédií je chladný a téměř nevšímavý přístup chovatelů, kteří v tomto odvětví působí.

V mnoha jiných zemích jsou koně umístěni do náhradních domovů anebo znovu trénováni pro vykonávání jiné činnosti (parkur, westernové ježdění), jenže chovatelé v Austrálii tento postup odmítají. Majitelé koní sice tento přístup zcela neschvalují, nicméně nemají mnoho prostředků, jak lehkovážné chovatele přinutit k odpovědnosti. Je pravdou, že často je převýchova koně zcela nemožná z důvodu poničení pohybového aparátu, k němuž dochází v rámci dostihového tréninku. Takto postižené koně nelze použít už ani na lehkou práci pod hobby jezdci.

Řešení zřejmě leží v omezení počtu připouštěných klisen. I když je třeba si otevřeně přiznat, že i nadále bude mnoho nepotřebných plnokrevníků končit na jatkách, snížením počtu narozených hříbat se omezí nehumánní zacházení chovatelů s koňmi, kteří v dostihovém průmyslu neuspějí anebo pro něj nebudou vhodným "materiálem." V současnosti totiž chovatelé netrpí žádnými skrupulemi a takového koně (i když jsou v mnoha případech zdraví a vhodní na výše zmíněnou převýchovu) posílají na jatka.

Bylo by vhodné zavést vyšetřovací komise, které by se přímo zabývaly zločiny proti humanitě praktikované za lesklou oponou dostihového sportu. Jejich úkolem by měl být dohled a monitoring nad chovateli. Veřejnost by měla být informována o těchto zvláštních praktikách, které se dějí mimo objektivy fotoaparátů i kamer. Média se tímto problémem příliš nezabývají...Je zcela jasně, že se tyto praktiky příliš nezmění, protože kromě výše zmíněného řeší australský dostihový průmysl i další problémy, které samozřejmě nijak nesouvisí s tím, jak je s koňmi zacházeno, nýbrž spadají do oblasti dotací. A to je velká chyba. Schováváním hlav do písku se ještě nikdy nic samo nevyřešilo.

Možná, že tím nejlepším argumentem proti posílání zdravých koní na jatka by mohla být australská sporotovní legenda - Phar Lap. Když dorazil do Austrálie v roce 1928 poté, co byl zakoupen za směšných 160 guinejí, vůbec nikomu nepřipomínal šampióna. Kdyby Harry Telford nebyl v zoufalé situaci, možná by býval skončil úplně stejně jako mnozí plnokrevníci dnes: v konzervách pro psy.

Smutná realita, která jako stín obestírá celý dostihový průmysl schovávající se za levné pozlátko "sportu králů", sentimentalitu, historii a především peníze, které každoročně generuje do kapes všech možných živlů. Phar Lap a Makybe Diva jsou národní hrdinové, ale mnozí plnokrevníci takové štěstí nemají a jejich jedinou vyhlídkou je, že se stanou potravou pro domácí mazlíčky.

Podle článku Laury Laura Hurleyové zpracoval Phar.Lap
Zdroj:www.abc.net.au
Překlad: Phar.Lap

Treasure Trove: přímo k "srdci" Phar Lapova příběhu

2011-06-06T13:59:00.006+02:00

Pitva mrtvého koně a následná prezervace jeho těla pro generace příští rozhodně samo o sobě může znít jako hodně bizarní nápad, nicméně právě tento počin umožnil Australanům navždy "zachovat" jednoho z nejlepších dostihových koní světa - Phar Lapa.

Phar Lapovo srdce, které je známé především díky své nadprůměrné velikosti (váží totiž neuvěřitelných 6,35 kg), je v držení Národního australského muzea. Legendární Bobby se sice narodil na Novém Zélandu, ale závodil především v Austrálii, kde vyhrál 36 z 51 startů (+ 1 vítězství v USA), přičemž dokázal vyhrál ve 14 závodech v řadě!

Isa Menziesová

Isa Menziesová, kurátorka Národního muzea se o Phar Lapův příběh podělila s posluchači rádia 666 Drive v rámci projektu Treasure Trove. Přiblížila velmi detailně zvláštnosti v životě této legendy a zdůraznila jeho obrovský kulturní vliv, který pomohl formovat Austrálii.

"Phar Lap se objevil na dostihové dráze v době, kdy se média začínala postupně transformovat do podoby, jak je známe dnes... Noviny se začínaly snažit upoutat čtenáře nejen aktuálními a čtivými články, ale také grafickým designem. Začaly se využívat fotografie a obrázky, různé titulky a jiné grafické prvky, které měly za úkol oživit titulní stránku a přilákat čtenáře. Rozvíjela se i technologie filmu, takže lidé mohli v kinech např. sledovat tzv. filmové týdeníky z dostihového i jiného prostředí," dodává Isa.

Phar Lapova hvězdná kariéra však neskončila happyendem: šampión uhynul na předávkování arzenem ve věku 5 let, kdy byl na vrcholu své dostihové kariéry.

"Radiové vysílání pomalu ustupovalo bezdrátovým technologiím, které se začínaly formovat. Právě tyto faktory v kombinaci s Phar Lapovými úžasnými úspěchy na dráze vedly k tomu, že se stal oslavovanou celebritou, jejíž náhlá smrt vyvolala řadu spekulací a nakonec vedla až k nesmrtelnosti."

Poslechněte si více z tohoto zajímavého rozhovoru:

Zpracováno podle materiálů poskytnutých producentkou Melanií Simovou.
Překlad: Phar.Lap
Zdroj nahrávky:www.abc.net.au.com

Svěřenec polského trenéra překvapil Baden Baden

2011-06-04T01:35:00.024+02:00

Exciting Life (IRE) v sedle s M. Srncem vítězí v Baden Badenu

28. 5. 2011 Baden Baden - Velké překvapení zažilo závodiště v Baden Badenu poté, co komentátor v dostihu Ceny Hubertuse Liebrechta pro tříleté koně na 1 200 metrů přiřkl omylem vítězství v tomto listed dostihu favorizované klisně Lips Poison. Jediný, kdo si v ten moment myslel své, byl český žokej Martin Srnec. Jako první totiž věděl to, co později všem také odhalila cílová kamera: vítězem zmíněného dostihu se o nos stal hřebec Exciting Life (IRE), který si tak připsal na své konto úžasný triumf. Je totiž prvním koněm v polském tréninku, kterému se něco podobného podařilo.

Oficiální výsledek dostihu byl tedy některými turfmany přijat s nemalými rozpaky. A nebylo se čemu divit, vždyť před třemi lety zde odstartoval svou zářivou kariéru i famózní maďarský fenomén Overdose, kterého fanouškům dostihového sportu netřeba představovat. Možná by ale nebylo tak od věci dodat, že mezi žokeji, kteří měli tu čest sedět na tomto špičkovém koni, figuruje právě Srnec. Dost možná pouhá náhoda, možná také osud, jisté však je, že Srnec bezesporu patří k úzkému okruhu žokejů, kteří jezdí nejen "čistě", ale disponují také výrazným citem pro koně, což spolu s chytrou strategií v dostihu může leckterému koni poskytnout ten správný odrazový můstek pro kvalitní výsledky.

Jak se bude vyvíjet slibně nastartovaná kariéra Exciting Lifa dále, to si netroufá nikdo předpovídat, neboť ve hře je stále ještě ona pověstná "nejistota turfu", nicméně žokej Srnec po dostihu prohlásil: "Exciting Life je kůň, kterého mám moc rád, znám ho již jako dvouletého, kdy jsem ho mnohokrát jezdil a domnívám se, že by mohl mít reálné šance i na dobré umístění v Gr. 1 dostihu."

Srnec, který od závěru loňské sezóny působí ve stáji polského trenéra Adama Wyrzyka i jako pracovní jezdec, má však i další důvod k úsměvu: dne 22. 5. 2011 si totiž připsal na své konto i další klasické vítězství v Polsku, kde s klisnou Black Pantera vyhrál stylem start-cíl Nagrodu Wiosennu na 1 600 m. Lze tudíž jasně konstatovat, že spolupráce s týmem Adama Wyrzyka i majiteli obou vítězných koní - manželi Plavacovými - českému žokejovi nadmíru svědčí...

Black Pantera po vítězném doběhu v kruhu pro vítěze se svým týmem

Text: Phar.Lap

Zdroj fotografií: archiv Martina Srnce

Galerie velikánů - Lammtarra (USA)

2011-05-29T00:53:00.056+02:00

Lammtarra (nar. 1992) po Nijinski ze Snow Bride (po Blushing Groom)

Lammtarra odcházel z dostihové dráhy neporažen. Překonal rekord anglického Derby, vyhrál tři největší dostihy v Evropě, což je víc než dosáhl kdokoliv před ním, přesto byli odborníci i dostihová veřejnost více méně skeptičtí k otázce jeho dalšího působení v plnokrevném chovu. Trápil je zejména fakt, zdali se Lammtarra dokáže zařadit mezi špičkové plemeníky dávné i nedávné minulosti jakými byli např. Ribot, Sea Bird, Mill Reef nebo jeho otec Nijinsky. Přeci jen se nad ním rozprostíral stín pouhých čtyř startů v kariéře...

Tento líbivý ryzák se narodil na farmě šejka Maktouna v Kentucky (USA) v roce 1992. Jeho otcem byl famózní Nijinsky (po Northern Dancer) z Oaks vítězky Snow Bride po Blushing Groom. Zajímavé jistě je, že Lammtarra je ve 2. a 4. generaci procháván právě na již zmíněného Northern Dancera (CAN), což se jistě nemálo promítlo v jeho výsledcích na dráze. Ovšem, jak se později ukázalo, ani tato skutečnost sama o sobě mu nezajistila stabilní výsledky v chovu.

Lammtarra se na dostihové dráze objevil poprvé 12. 8. 1994 ve Washigton Singers Stakes na 1 400 m a s časem 1:28,26 min přesvědčivě zvítězil. Jeho výkon v tomto téměř bezvýznamném dostihu však upoutal odborníky a nebylo divu, že se o jeho výsledku v mžiku dozvěděla téměř celá zeměkoule. Lammtarra v něm totiž po 3/4 délky deklasoval přední dvouletou klisnu Myself. Čtvrtý finišoval Daffaq, kterému se za 10 měsíců později stala osudná role vodiče v epsomském Derby. Poté následovaly dvě události, které výrazně ovlivnily hřebcovu kariéru. Po incidentu na lovu zahynul jeho trenér Alex Scott, což mělo za následek hřebcův přechod do dubajského tréninku pod taktovku S. bin Suroora znamenal pro Lammtarru odjezd z Anglie a ukončení dvouletého běhání. Nádech tragédie měl i nález abscesu na Lammtarrově plicním laloku, mnozí se domnívali, že hřebec nepřežije. Ryzák se však dokázal uzdravit, čímž bezpochyby prokázal nejen vůli žít, ale také svou obrovskou vitalitu. Nicméně prošel sérií pauz ve své přípravě a na dráze se objevil až 10. 6. 1995 v poli anglického Derby. U bookmakerů stál Lammtarra jen něco málo přes 10:1, což ukazuje, že tréninkové práce měl celkem slušné i navzdory vynucené pauze.

Ostré tempo v podstatě neakceptoval. Možná hrál roli i jeho žokej W. Swinburn, který si myslel, že by Lammtarra nemusel toto tempo prostát. Když točil u Tattenhamského rohu blízko bariéry v málo nadějné pozici, nikdo už nepředpokládal, co přinesou následující okamžiky. Osmset metrů epsomské rovinky se stalo dějištěm čehosi úchvatného... Swinburn byl zavřený v koních a snažil se hledat prostor, vzdaloval se od bariéry, kde bylo více místa, přičemž zadek jeho koně se téměř třel o nosy porážených soupeřů. Z klubka se vymotal na distanci, ale před sebou měl ještě čtyři koně - jenže to už nikdo nepochyboval, kdo má v dostihu navrch. Dodejme, že rovinka v Epsomu se svažuje od vnějšího okraje a kůň vzdalující se od bariéry musí překonat další, mimořádné stoupání. Skutečná bomba vybuchla, když časoměřiči oznámili čas 2:32,31. Dosavadní rekord z roku 1936 držel Mahmound s časem 2:33,8. Lammtarra se tak stal teprve druhým koněm, který ve 20. století vyhrál Derby v rekordním čase a ke všemu ještě v sezónním debutu (před ním totéž dokázal jen Grand Parade v roce 1919).

Reakce na doběh byla dosti rozpačitá, k čemuž přispělo nepochybně i totální vyhoření všech předpokládaných favoritů. Pověstná nejistota turfu opět ostře udeřila. Handicaper si v inkriminované době nejvíce cenil anglického derby-vítěze Celtic Swinga (130 liber), Pentire, neporažený ve čtyřech dostizích, měl o pět liber méně, zatímco Lammtarra se dělil se 123 librami o třetí místo s Winged Love. Z dlouhodobého hlediska byl tedy Lammtarra nejhůře hodnoceným derby-vítězem od Blakeneye v roce 1969.

Lammtarra vítězí v King Georg VI. and Queen Elizabeth Stakes

Podruhé v sezoně se Lammtarra objevil uprostřed léta na startu nejslavnějšího anglického dostihu King Georg VI. and Queen Elizabeth Stakes. Po dlouhém a tvrdém boji porazil Pentireho, kterému však jeho žokej příliš nepomohl, spíše naopak. Ani zde nešlo o oslnivý výsledek, když se nedalo přehlédnout, že irský derby-vítěz Winged of Love zde přišel až čtvrtý a vítěz Arc z roku 1994, Carnegie, až šestý. Dostih byl od startu pomalý a čas 2:31,01 patřil na poměrně rychlé dráze k jednomu z nejpomalejších v historii tohoto dostihu.

V anglickém handicapu se sice Lammtarra dostal na první příčku, libru nad Pentireho - ovšem mezinárodní srovnání už tak milosrdné nebylo - Lammtarra získal o 13 liber méně než poslední držitel double Derby - King Georg VI. and Queen Elizabeth Stakes - Generous. Koncem léta byl Lammtarra pokládán za nejlepšího tříletka Evropy, nicméně jeho prestiž nebyla příliš vysoká. Což bylo více méně evidentní hlavně z kurzů před Prix de l´Arc de Triomphe. Favoritem s kurzem 4:1 byl Carnegie, Lammtarra byl nabízen v kurzu 9: 2 a velmi blízko byli ještě Balanchine, Swain a Carling.

Z předchozích dvou startů již bylo zcela jasné, co Lammtarra potřebuje a hlavně jak stanovit ordre. Arc 1995 byl Lammtarrovi "přímo ušit na míru." Ostré tempo dělal Luso, Lammtarra šel za ním ve dvojici se Strategic Choice. V rovince se snadno odpoutal a zdálo se, že si jde pro suverénní vítězství, jenže zezadu vystřelil Freedom Cry a tak se 100 metrů před cílem publikum přeci jen dočkalo souboje, ze kterého však nakonec přeci jen vyšel vítězně Lammtarra, který útok svého soka spolehlivě odrazil a proběhl cílem jako vítěz... Po tomto výkonu muselo mnoho odborníků uznale pokývat hlavou a uznat, že Lammtarra prostojí prakticky každé tempo a přitom má stále ještě dostatek sil na zdrcující finiš.

Lammtarra po vítězství v Prix de l´Arc de Triomphe 1995

Před 24 lety získal Lammtarrův otec Nijinsky Trojkorunu a jeho vliv v anglickém Derby je ještě větší než vliv jeho otce - Northern Dancera. Lammtarra šel ve stopách Golden Fllece a Shahrastaniho, kteří Derby vyhráli, ale co více - Nijinského synové Ile de Bourbon a Caerleon dali derby-vítěze Kahyasiho a Generouse. Nijinského synové a dcery tedy dosáhli 96 graded nebo group vítězství, což představuje 11 % z celkového počtu vítězných koní. Nijinsky uhynul 25. 4. 1992 a Lammtarra tedy pochází z jeho předposledního ročníku. Říká se, že nejdůstojnější pokračovatel linie vychází z posledních ročníků plemeníka. Šejk Mohamed v roce 1995 věřil, že tato "pravda" bude platit i v případě Lammatarry, protože je prvním derby-vítězem, který vychází ze spojení derby-vítěze s vítězkou Oaks (pozn. i když je potřeba uvést, že Snow Bride obdržela vítězství se zpožděním poté, co byly vyhodnoceny antidopingové testy třídélkové "vítězky" Aliysy.) Navíc - Blushing Groom, otec Snow Bride byl třetí v Minstrelově Derby 1977 a dostih zcela neprostál.

První sezonu působil Lammtarra v Dalham Hall Studu šejka Mohameda poblíž Newmarketu (GB). Na konci chovné sezony 1996 byl však prodán do Japonska za 30 millionů USD, aby zaujal místo na jedné z největších farem zabývajících se chovem plnokrevníka poblíž Hidaky. Připouštěcí poplatek se pohyboval okolo 30.000 liber, jenže ani zde se neprosadil. Jeho potomci nedosáhli na dráze očekávaného úspěchu a tak se připouštěcí poplatek z původně astronomické částky snížil na 2.500 liber za živé hříbě. I když tedy jeho potomci nedosáhli na dráze podobných výsledků jako jejich otec, časem se ukázalo, že klisny po něm jsou skvělé matky, neboť sám Lammtarra měl opravdu ukázkový původ. V srpnu 2006 se světem turfu rozletěla zpráva, že šejk Mohammed bin Rashid Al Maktoum změnil názor a zakoupil Lammtarru zpět pro svůj Arrow Stud.

Lammtarrra v kostce:
Narozen: 1992 (USA)
Chovatel: Gainsborough Farms
Majitel: Saeed bin Maktoum al Maktoum
Trenér: Alex Scott/ Saeed bin Suroor (od 3 let)
Rekord: 4 startů - 4 vítězství
Výhry: 1 271 075 Liber

Důležité vyhrané závody:
Washington Singer Stakes (1994)
Epsom Derby (1995)
K. George VI & Q. Elizabeth Stakes (1995)
Prix de l'Arc de Triomphe (1995)

Další pocty a ocenění:
Evropský šampión 3letých hřebců (1995)

Lammtarra pedigree (pro zvětšení klikni):

Autorka: Phar .Lap
Zdroj fotografií: archiv autorky
http://www.pedigreequery.com/lammtarra

Galerie velikánů - Mill Reef (USA)

2011-05-25T00:36:00.022+02:00

Mill Reef s žokejem Lewisem

Ke každému dostihovému koni se občas štěstěna otočí zády. Výjimku tvoří pouze koně jako Man O´War nebo Secretariat, kterým prostě stačila dráha a všichni soupeři mizeli vdáli. Na anglického národního hrdinu počátku 70 let, Mill Reefa, se však štěstěna usmála hned třikrát...

Poprvé, když americký chovatel Paul Mellon rozhodl, že poměrně malý hřebec s lehkou akcí a dlouhými spěnkami bude lépe běhat na evropských drahách. Hřebčí linie založená v Evropě Mill Reefem a polobratrem po otci Rivermanem je jediná, která může výrazně ohrozit dominantní postavení linie Northern Dancera.

Nasrullah (nar. 1940) po Nearco z Mumtaz Begum po Blenheim

Jeden z nejvlivnějších plemeníků Ameriky poválečné éry Nasrullah uhynul 26. 5. 1959, předtím však ještě stačil krýt vítězku Kentucky Oaks Lalun. Hřebeček, který se z uvedeného spojení narodil, byl pojmenován Never Bend a stal se šampiónem amerických dvouletých v roce 1962. Nadějné byly i trialy následující jaro, ale v úvodních dvou klasických dostizích Never Bend svou taktikou jít ze špice neuspěl. V Kentucky Derby byl o délku poražen Chateaugaylem, v Preakness Stakes mu došly síly ještě dříve a skončil třetí. Poté jej zraněný kotník vyřadil na 11 týdnů z tréninku. Na dráze se opět objevil v sprnu, ale příliš nezaujal. Koncem sezony jej handicaper postavil na druhé místo mezi tříletými, ale 11 liber pod Chateaugaye. Never Bend odešel z dráhy s reputací koně, který si vynucoval svoje tempo na špici při zřetelně limitované vytrvalosti. Pozoruhodné však je, že jako dvouletek byl v několika dostizích schopen krotit svoji touhu jít ze špice, ale jakmile přešel na delší distance s pomalejším tempem od startu, nebyl k udržení. Snad zdědil svou tvrdohlavost od vzpurného Nasrullaha. Je jistě zajímavé porovnat nejúspěšnějšího Nasrullahova syna - Bold Rulera. Oba byli ve dvou letech obdobnými koňmi s obrovským speedem a ve třech letech měl i Bold Ruler tendence chodit ze špice, ale dal se udržet, kdežto Never Bend vyrazil jako šíp, ale brzy odpadl.

Bold Ruler (nar.1954) po Nasrullah z Miss Disco po Discovery

Never Bend (nar. 1960) po Nasrullah z Lalun po Djeddah

Mill Reef (nar. 1968) po Never Bend z Milan Mill po Princequillo

Mill Reefova matka Milan Mill dokonale ilustruje hned dvě chovatelské teorie. Jednak je nepsanou pravdou, že sestry velkých dostihových klisen bývají lepšími matkami než ony samy. Milan Mill nedokázala vyhrát dostih, ale její polosestra Berkeley Springs byla druhá v 1000 Guineas i Oaks. Další teorie úzce souvisí s nejúspěšnějším americkým spojením všech dob: hřebců linie Nasrullah s klisnami po hřebcích po Princequillo.

Princequillo (Nar.1940) po Prince Rose z Cosquilla po Papyrus

Milan Mill byla dcerou samotného Princequilla a její syn Mill Reef se tak stal jedním z prvních velkých koní a zároveň i průkopníkem této krevní linie v Evropě. Jelikož Milan Mill pochází se stayerské rodiny, proto se také prosádil i na výrazně delších distancích než jeho otec Never Bend.

Mill Reef s ošetřovatelem a stálým žokejem Lewisem

Mill Reef spatřil světlo světa v USA v roce 1968, ale velmi záhy byl importován do Anglie, kde v tréninkovém centru Iana Baldinga započala jeho příprava na dostihovou kariéru. Již na jaře 1970 ukazoval svůj lehký cval, při kterém téměř "létal" s hlavou a krkem nataženým dopředu a kopyty vysoko nad zemí... Debutoval v květnu v Salisbury a již po jediném dostihu jeho žokej Lewis řekl Baldingovi: "Je to nejlepší hřebec, jakého jste kdy měl a jakému mít budete..." Do konce sezony nebyl Mill Reef v Anglii poražen. Jeho vítězství zahrnovala i nejdůležitější dostih dvouletých - Dewhurst Stakes. Nešťastně však v létě prohrál s My Swallow v Prix Robert Papin.

Mill Reef s Georgem Lewisem v sedle...

Při tříletém debutu v Newbury se divákům představil nádherně osvalený a deklasoval své soupeře s nevídanou lehkostí. Ve 2000 Guineas byl však poražen jedním z největších mílařů historie - Brigadier Gerardem. S ohledem na limitovanou vytrvalost otce vyvolávál Mill Reef určité pochybnosti o svých schopnostech prostát derby distanci. Nepochyboval však žokej Georg Lewis, který na tiskovce před dostihem sebevědomě prohlásil: "V Epsomu je mineme tak rychle, že z toho dostanou zápal plic." A jeho proroctví se vyplnilo. Mill Reef vyhrál o 2 délky, ale vzhledem k pomalému nástupu byl výsledný čas opravdu slabý: 2:37,14 a tak mnozí turfmani i nadále pochybovali. Následovalo Mill Reefovo lehké vítězství v Eclipse Stakes před výborným Caro, ale definitivní rozprášení pochybností přišlo až s vítězsvím v King Georg VI and Queen Elizabeth Stakes, kde Mill Reef odkentroval pole o 6 délek, což byl největší rozdíl v historii. (Překonal jej až Doyen v roce 2004, když doběhl do cíle o 8 délek před soupeři.)

Šestset metrů před cílem Prix de l´Arc de Triomphe byl Mill Reef blokován třemi vedoucími koňmi a navíc zvenčí držen klisnou Pistol Packer. Vtom okamžiku se na něj životní štěstí usmálo podruhé, když se u bariéry začal propadat italský derby-vítěz Ortiz. Mill Reef se kolem něj protáhl a zvítězil v čase 2:38,3 což byl také rekord dostihu. Mill Reef se tak po 28 letech stal prvním vítězem tohoto dostihu trénovaným v Anglii. Byl ponechán v tréninku i následující sezonu, přičemž hlavním cílem bylo oplatit porážku Brigadier Gerardovi z 2000 Guineas a vítězství v Eclipse Stakes. Mill Reel začal sezonu brilantně - vyhrál totiž největší dostihy anglických i francouzských starších koní jako Prix Ganay a Coronation Cup. Potom však musel být stažen z dráhy pro zdravotní problémy a v srpnu si zlomil nohu v domácím galopu. S velkými pochybnostmi absolvoval sedmihodinovou operaci, při níž vyčerpal svoji třetí dávku štěstí. Byl zachráněn a syndikalizován pro anglický chov, neboť Paul Mellon byl sice Američan, ale anglofil. Pro chov na Britských ostrovech udělal mnohem více než většina těch, kteří se tam narodili. Rozhodl se ponechat Mill Reefa v anglickém National Studu za velmi přijatelných podmínek. Toto klíčové rozhodnutí jistě vynikne daleko více, uvážíme-li, že 6 derby-vítězů z let 1968 - 1978 putovalo přes Atlantik a mezi těmi, kteří zůstali, byl právě Mill Reef a jeho syn Shirley Heights.

Mill Reef (nar. 1968) po Never Bend z Milan Mill po Princequillo

Shierley Heights (nar. 1975) po Mill Reef z Hardiemma po Hardicanute

Již svým druhým ročníkem v roce 1978 se Mill Reef stal prvním derby-vítězem od roku 1936, který sám dal derby-vítěze. Před ním byl pouze Never Say Die, jehož syn Larkspur vyhrál problematické Derby v roce 1962, kdy došlo k hromadnému pádu, jehož obětí byl i horký favorit Hetherssett. Nebylo to však vše, ještě téhož roku vyhrál Mill Reefův syn Acamas francouzské derby, čímž se postaral o zvýšení reputace svého otce v Evropě.

Další dva roky přinesly další skvělé koně, ale skutečnou hvězdou se stal až Glint Of Gold, jeden z nejlepších koní, který si připsal velká vítězství ze všech zemí, ale v Derby měl smůlu, neboť tam se potkal se Shergarem, který suverenně zvítězil a Glint Of Gold skončil druhý.

Po Shirley Heigtsovi se do historického seznamu vítězů nejprestižnějšího dostihu světa, anglického Derby, zapsal další Mill Reefův syn, Reference Point. Pozoruhodný byl především vyběhnutý čas 2:33,9 což byl nejrychlejší čas od zavedení elektrické časomíry.

Bronzová socha Mill Reefa v životní velikosti
v Národním hřebčíně v Newmarketu

Ve výčtu velkých synů i dcer Mill Reefa bychom mohli pokračovat ještě dlouho, ale uveďme alespoň vítěze Breeders´ Cup Turf Lashkariho nebo klasické Wasla s Doyounem a Idle Waters. Přízračný Mill Reef udělal pro svůj vlastní věhlas mnohem více než kterýkoliv z jeho vrstevníků. Po jeho odchodu se o jeho nesmrtelnost vydatně starali synové Shirley Heights, který kráčel ve stopách svého otce a dal anglického derby-vítěze Slip Anchora a francouzského Darshaana. Jediným hřebcem, jehož syn a vnuk vyhráli anglické derby byl v roce 1918 Gainsborough (syn Hyperiona a vnuk Owen Tudora).


Slip Anchor (nar. 1982) po Shierley Heights z Sayonara po Birkhahn

Darshaan (nar. 1981) po Shierley Heights z Delsy po Abdos

Dovolte mi ukončit tento článek slovy jednoho z největších chovatelů americké dostihové historie "Bulla" Hancocka: "Dostihová i chovná kariéra Mill Reefa z něj přesně dělá hřebce, kterého bych si přál mít na své Claiborne Farm v Kentucky."

Mill Reef v kostce:

Narozen: 1968
Uhynul: 1986
Chovatel: Paul Mellon
Majitel: Paul Mellon
Trenér: Ian Balding
Rekord: 14 startů - 12 vítězství , 2 druhá místa
Výhry: 309 225 Liber

Důležité vyhrané závody:
Coventry Stakes (1970)
Gimcrack Stakes (1970)
Dewhurst Stakes (1970)
Greenham Stakes (1971)
Epsom Derby (1971)
Eclipse Stakes (1971)
K. George VI & Q. Elizabeth Stakes (1971)
Prix de l'Arc de Triomphe (1971)
Prix Ganay (1972)
Coronation Cup (1972)

Další pocty a ocenění:
Šampión tříletých v Anglii (1971)
Evropský kůň roku (1971)
Šampión starších koní v Anglii (1972)
Timeform rating: 141
Vedoucí plemeník ve Velké Británii a Irsku (1978, 1987)
V anketě o 100 nejlepších evropských koní obsadil 4. místo
Bronzová socha v životní velikosti v Národním hřebčíně v Newmarketu
Mill Reef Stakes na závodišti v Newbury

Mill Reef pedigree (pro zvětšení 2x klikni):

Připravila: Phar.Lap
Zdroj fotografií: archiv autorky

Phar Lap vbíhá do historie v Agua Caliente 1932

2011-05-24T22:49:00.002+02:00

Další kreativní nápad po dnešní úžasné vyjížďce na mém polobujarém koni se dostavil a tak by byla škoda, kdybych se o něj nepodělila se svými čtenáři. Doufám, že se mám můj kreativní výtvor bude líbit alespoň tak jako se líbí mě.

Autorka: Phar.Lap

Námět: Phar Lap vbíhá do historie v Agua Caliente 1932

Autorka: Phar.Lap
Zdroj obrázku: archiv autorky